Lucie Kocurová 
Jako malá jezdila na tábory s koňmi, postupně se vypracovala na vedoucí a lektorku zážitkových a adaptačních kurzů. Soustředí se v nich zejména na dospívající dívky a jejich vztahy s ostatními. „Ze základních škol si přinášejí na střední jako noční můru vzpomínky na různé skupinky, které se navzájem nesnášely,“ říká Anežka Dvořáková. „Přitom i ženské prostředí lze nastavit jako bezpečný prostor.“
Lidstvo je jí fascinováno odedávna. Inteligenci chceme umět rozpoznat, změřit, zvyšovat. Ale také se s ní pojí spousta mýtů. Třeba ten, že se dědí výhradně po matce, nebo po otci. „Jde o nevědeckou teorii, která se kdysi objevila na jednom blogu. Ten už je sice dávno smazaný a zapomenutý, ovšem ona myšlenka mezi lidmi koluje dál,“ říká psychometrik Hynek Cígler.
Do přijímacích zkoušek na střední školy zbývá posledních pár dnů a nervozita stoupá. Jak přežít aspoň v relativní psychické pohodě ten poslední týden? A vyplatí se šprtat do poslední chvíle? „Kdo nezačal na podzim, už to teď neurve,” říká Robin Řežábek, který přes internet připravuje uchazeče na přijímací zkoušky. „Ještě i teď se ale něco zachránit dá.”
Jak složit maturitní zkoušku, když se to nepovede ani na jaře, ani v září? A co nejčastěji stojí za selháním u zkoušky z dospělosti? Vždy v období maturit se lze v médiích dočíst, kolik studentů takzvaně neprošlo. Co se ale s neúspěšnými maturanty a maturantkami děje dál? To zkoumal výzkumný tým z Ústavu pedagogických věd Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně pod vedením Petra Novotného.
Vysoké školy nabírají čím dál víc studentů, dokončí je ale v lepším případě každý druhý. Studijní neúspěšnost je komplexní fenomén, který má celou řadu příčin. Nedá se jednoduše říct, že dnešní generace je hloupější než ty předcházející. „Před čtvrtstoletím mělo vysokou školu jedenáct procent lidí, dnes je to přes třicet. Školy se musejí přizpůsobit tomu, že studenti jsou jiní než v roce 2000,“ říká prorektor pro vzdělávání a kvalitu Masarykovy univerzity v Brně Michal Bulant.
Kvalita školních obědů patří mezi témata, která mezi sebou rodiče řeší snad častěji než známky nebo domácí úkoly. Všichni bychom chtěli, aby dětem v jídelně chutnalo. Jenže jak toho docílit, když kuchařky pracují za minimální platy, obědy stojí méně než kvalitní konzerva pro kočky a jídelníček se musí řídit takzvaným spotřebním košem? O tom – a mnoha dalších věcech – mluví v novém EDUcastu Alexandra Košťáková z projektu Zdravá školní jídelna.
Stává se to asi v každé první třídě: kromě dětí, které ještě neznají písmenka, nastoupí i několik hotových čtenářů, kteří se rychle začnou nudit. Co s nimi? Někde musejí čekat, až je spolužáci doženou, někde si nosí vlastní knihu, jinde dostávají pracovní list. Na jedné pražské základní škole teď experimentují s oddělenými skupinkami pro „aktivní čtenáře“.
Duben je nejenom měsíc přijímacích zkoušek, ale také zápisů do prvních tříd. K těm školy přistupují různě: někde pro děti připraví zábavné odpoledne, zatímco si s rodiči přátelsky popovídají, někde chtějí nakreslit obrázek postavy a zazpívat písničku, jinde se ale jedná skoro o jakousi „zkoušku z vyspělosti“.
Jak zachovat dětem dobrou náladu, nadšení pro učení a kvalitní vztahy ve třídě? Pravidelně je na výuku berte ven, ideálně do co nejzelenějšího prostředí. Tak by ve stručnosti mohla znít rada od lektorky a environmentalistky Šárky Doležalové Křepelkové. Ta nedávno obhájila dizertační práci, která se zabývá spojitostí mezi pobytem venku a wellbeingem školních dětí.
Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem, říká české přísloví. Češi by tedy měli být lidmi nejméně třikrát, protože kromě mateřštiny se ve školách povinně učí ještě dva cizí jazyky. Jenže pokročilejší angličtinu má u nás sotva čtvrtina obyvatel, a to hlavně těch nejmladších. A do toho se ozývají hlasy, že druhý cizí jazyk vlastně není potřeba.
