Víte, co my učitelky děláme hned, když přijdeme v srpnu do školy? Koukáme na to, jak v novém školním roce vycházejí prázdniny. A hned si to dáme ve sborovně na nástěnku.
Ovlivňuje to mnohé…
Letos vyšly květnové svátky na úterý, to je jedna z nejlepších variant. Přineslo to dva prodloužené víkendy, které už koncem školního roku všichni – učitelé, děti, ale i rodiče – tolik potřebujeme. Když vyjde 1. a 8. květen třeba na sobotu, je to horší.
Záleží taky na celkovém rozložení prázdnin: když nám jarní vyjdou zkraje února a Velikonoce jsou v dubnu, jde to. Když se jarní i velikonoční potkají v březnu, je to do konce roku dlouhé, předlouhé. Na dětech bývá už tak od konce března vidět, jak jsou po zimě utahané. Jakmile přijde teplo, potřebovaly by ven, na vzduch. Horko těžko přežijeme duben a květen, na červen už by si učitel vůbec neměl nic plánovat. V Itálii začínají prázdniny v půlce června a končí v půlce září. Pokud přijdou vedra i u nás – což se v posledních letech děje vcelku pravidelně – ve třídě se nedá vydržet. Bylo by fajn skončit o dva týdny dřív.
Prázdniny nejsou prázdninami jen pro děti a pro učitele, ale i pro rodiče. Pár dní, kdy nemusíte hlídat úkoly, vodit děti na kroužky, myslet pořád na to, aby měly všechno, co mají mít a byly včas tam, kde mají být.
Prázdniny nejsou prázdninami jen pro děti a pro učitele, ale i pro rodiče. Sama mám tři děti, a i když už jsou dospělé, pořád si pamatuju, jak jsme se těšili na prázdniny. Pár dní, kdy jsem nemusela hlídat úkoly, vodit děti na kroužky, myslet pořád na to, aby měly všechno, co mají mít a byly včas tam, kde mají být. Znáte to, taková ta maminkovská logistika. O prázdninách jsem mohla konečně úplně vypnout.
Bohužel je tu ale ještě druhá strana mince: Kdyby bylo volna víc, už bych s dětmi nestíhala probrat všechno, co potřebuju. Teď to dělám tak, že na začátku hodiny opakujeme látku z minulé hodiny, pak věnuju dvacet minut novým věcem, a ještě nám zbyde čas si o všem povídat, aby si děti látku příjemnou formou zažily. Kdyby bylo prázdnin víc, musela bych v jedné hodině probrat dvě látky. Navíc prázdniny – i ty kratší – děti vždycky rozptýlí. Nedávají pozor už den dva předem, už se vidí venku. O prázdninách chodí později spát a když se po nich vrátí do školy, jsou unavené a trvá pár dní, než si srovnají režim. Před prázdninami ani po nich nezkouším a nedávám domácí úkoly, děti jsou rády, že jsou rády.
I v té Itálii, o které jsem mluvila, mají delší prázdniny vykoupené tím, že chodí do školy i v sobotu. Obecně na západě mají delší vyučování – leckde se děti vrací ze školy třeba v pět odpoledne.
Měnili byste? Já bych tedy coby rodič sobě i svým dětem víc volna přála, ale jako učitelka dávám přednost tomu, aby to ve škole bylo „na pohodu“.
Blanka Medová je učitelka zeměpisu a výtvarné výchovy na Základní škole Krásovy domky v Pelhřimově.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Zrušme školu ..učení pomocí multimédii.. kempy středisek volného času…atd
Jardo a uměl byste potom napsat i tu svou jednoduchou větu? Víte mám spolužačku z první třídy. Dál už nedošla, protože trpěla vadou řeči. Tenkrát ještě nebyly logopedické poradny. Nenaučila se srozumitelně mluvit, neměla kamarády, v obchodě si neumí spočítat, kolik stoji nákup. Když mně potká, zdraví mně jako cizího člověka tou svou špatnou výslovností a mně je jí strašně líto. Jaký to byl život. Proto jsem taky krátce po tom co jsem nastoupila na mateřskou školu dělala kurz pro logopedické asistentky. Nemohla jsem dopustit, aby tímto způsobem končily i další děti. Víte jakou jsem měla radost, když za mnou chodily a bylo „víte co už umím?“ Největší radost jsem měla, když děti odcházely do školy se správnou výslovností, zvědavé, plné otázek a očekávání co je ve škole čeká.
Vím,že nebyly logopedické poradny.Ale jen vadou řeči to být nemohlo.
Prázdniny v ČR považuji obecně za nekoncepčně řešené. Obzvlášť po tom, co jsem si vyzkoušela Bavorský model. Ještě ze svého školního období si pamatuji, jak jsem byla nešťastná z podzimních a pololetních prázdnin – 2 dny nudy a hromady úkolů (já byla z těch, co k babičce cestovali 8h vlakem, pokud spoje navazovaly). A Vánoční prázdniny – 22.12. začínaly a 3.1. se už šlo do školy. A pro jistotu jsme dostali hromadu práce, takže spíš stres než odpočinek i se vzdálenější rodinou. Ale zato letní prázdniny to všechno vykompenzovali. Rodiče nebyli z těch „prominentních“, co by měli nárok na podnikový tábor nebo delší dovolenou, tak mě strkali k babičkám – 2 týdny super, pak týden otrava, a pak se šlo k druhé babičce a nastalo to samé. Poslední týden jsem trávila v paneláku a obcházela další vchody, zda už se nevrátila některá z kamarádek.
A teď ten Bavorský model, který zažívám s vlastními dětmi – prázdniny jsou během roku pravidelně rozděleny a trvají minimálně týden, většinou dva. Velké letní prázdniny jsou zkrácené na měsíc a půl. Ve zkratce – minimálně jednou za dva a půl měsíce můžou děti na dva týdny opravdu vypnout a zregenerovat, babičky si je rády berou a při jejich odjezdu nejsou vyčerpané. Já nemusím řešit logistiku, kam na 48h nacpat své potomstvo, když musím normálně pracovat.
Bavorský model zní úžasně, jak to dělají rodiny bez babiček a možností hlídání? Mají u zaměstnavatele také nárok na volno?
Jistě, že je nárok na volno u zaměstnavatele, dokonce více než v ČR. Také je tu větší možnost čerpat zkrácený úvazek. Ale stejně jako v Česku není možno pokrýt všechny prázdniny z dovolené jednoho rodiče a aby sme se s manželem pokaždé jen míjeli, by taky ke spokojenosti nepřispělo. Ale o tom můj příspěvek nebyl – zkrátka babičky nejsou při „šichtě“ na 10 až 12 dní (dva dny zabere cesta tam a zpět) přetížené, děti nejsou otrávené jejich péčí a pak i ten návrat po prázdninách do školy + školky je snažší.
Váš příspěvěk je o nepřetěžování babiček dlouhými prázdninami.
Promiňte, ale jak byste to dělala bez babiček?
A jak by to dělali vaši rodiče bez babiček? Víte, ono mít hlídací babičky(a dědečky) není a ani nebyla samozřejmost. Některé babičky pracují, některé jsou na tom zdravotně špatně, některé vůbec nejsou.
Naše děti musí od 1. a 3. třídy zvládnout být samy doma celý den, protože prostě musí.
Né každý zaměstnavatel vychází s dovolenou vstříc. Žádný nárok na dovolenou v době prázdnin vašich dětí neexistuje.
Pochopila jsem Váš příspěvek, jen mě zajímala praktická stránka věci. Řešíme i hloupé 2 dny, natož 10 dní co dva-tři měsíce. Právě na ten 1 den někam děti vždy umístíme, většinou ke kamarádům ze školy, ale na 10 dní se už hůř shání hlídání. Matky samoživitelky, bez možnosti hlídání to musí mít neskutečně krušné. Ale chápu, že s hlídacími a fungujícími babičkami to vůbec není špatný systém 🙂