„Mami, nebudu psát dopis Ježíškovi,“ oznámí mi syn naštvaně, jen co vstoupím po práci do dveří. „A proč chceš psát Ježíškovi v březnu?“ nechápu. „Já ne, to škola.“ Jdu se podívat do komunikačního sešitu, co si tam zase přečtu. „Napsat dopis Ježíškovi – učebnice a strana.“
„Já jsem ho ve škole napsal, ale paní učitelka mi ho neuznala. Mám ho napsat znova. Nebudu takovou kravinu v březnu dělat,“ zakoulí očima páťák, který nevěří na Ježíška od čtyř let. „A proč ti ho neuznala?“ „Protože jsem tam měl větu, že si přeju, aby škola vybouchla.“
Vytahuji z aktovky papír s dopisem Ježíškovi a jsem dojatá. Přeje něco našemu kocourovi, něco nám rodičům, jednu věc bráškovi a pro sebe chce… no, to s tou školou.
Milý Ježíšku, byť je březen, v duchu Ti píšu taky.
Milý Ježíšku, dáš mi prosím sílu se konečně vzepřít a říct paní učitelce, že tenhle úkol nesplníme? Že nebudeme psát Ježíškovi v březnu, že nebudeme dělat desátý úkol z převodů jednotek, které procvičují ve škole už měsíc a Jakub to dávno umí?
Má Aspergerův syndrom a je „sluchový“. Stačí mu, aby novou látku slyšel. Klidně může mít zavřené oči, nebo si u toho něco vyrábět. Tak to děláme doma. Během pěti minut novou věc umí a já se nedivím, že se ve škole dalších 40 minut nudí, až z toho úplně vyhořel a školu nenávidí.
Domácí úkoly, které dostává, jsou nejčastěji na opakování již opakovaného. Udělá první tři a pokud je má dobře, nenutíme ho vypracovat dalších deset dvacet. Místo toho doháníme to, co ve škole z nudy prospal. Bohužel pro školu jsme problémoví. V lednu na mě z žákovské knížky vykouklo: „napomenutí třídního učitele za administrativu“. Chvíli jsem myslela, že zavedli nový předmět, ale ukázalo se, že je to krycí název pro domácí úkoly.
Mladší třeťák Matěj je pro změnu obrazový typ. Z vyprávění učitele mu toho mnoho neutkví. O to víc tomu musíme věnovat spolu, doba domácí přípravy se neustále prodlužuje. Potřebuje téma názorně vidět (proč to nedělá škola?), takže hledáme na internetu referáty s obrázky. Domácí úkoly, které dostává od školy, nás zdržují, protože se obvykle nijak netýkají toho, co by Matěj potřeboval probrat a procvičit.
Milý Ježíšku, prosím, řekneš našim učitelům, že děti jsou individuality a každé potřebuje něco jiného? Vysvětlíš jim, že rodič je kompetentní osoba, která ví, kdy na své dítě „zatlačit“ a kdy mu dovolit úkol nesplnit?
Jestli ne, tak ať ta škola raději opravdu vybouchne.
Dagmar Edith Holá je novinářka a publicistka. Založila a vede internetový magazín ATYP s podtitulem „časopis pro lidi s jinakostí a jejich okolí“. Je autorkou dvou ženských románů a spoluautorkou dvoudílné knihy Pohádky pro kulíšky.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Výborný článek. Děkuji 🙂
Milý Ježíšku, přeju si, aby rodiče, místo fňukání na internetu přišli na třídní schůzku nebo se objednali na konzultaci a probrali vše s paní učitelkou osobně. Většina učitelů není tak zabedněná, aby požadavky zde předkládané nepochopila.
P.S. A kdyby přece jen škola vybouchla, tak ať si, Ježíšku, učí svého potomka doma. Určitě nebude problém, aby dal jeden rodič výpověď v práci a zdarma poskytl svému dítěti vše, co potřebuje. Obzvlášť, když jsou jeho potřeby specifické a on je zná nejlépe.
A když už dá výpověď tak může učit i dalších 20 dětí z ulice a samozřejmě dbát na individuální přístup, s každým pracovat jinak a samozřejmě s nimi dělat a probírat jen to co si budou přát rodiče. Proboha to je takový problém aby dítě napsalo dopis? Předpokládám, že důležité bylo napsat dopis a že zrovna v březnu Ježíškovi..no a co? Páťák se z toho už snad hroutit nemusí. Pokud by děti dostaly za úkol napsat dopis babičce tak by to nejspíš bylo zase špatně a článek by byl o tom, že snad učitelka ví, že už jim obě babičky zemřely.
Pokud jsou děti tak schopné jak paní líčí tak jim domácí úkoly neublíží (a podle mých dětí odhadují, že je mají za 10min hotové). A to, že paní dělá úkoly a přípravu do školy s páťákem a třeťákem je její problém. Úkoly si mají dělat děti samy a já jako rodič je jen podepisuji…dokonce to ani nečtu, to je práce paní učitelky.
Kdyby to náš zákon dovolil klidně budu učit sveho syna doma,ale to by ste musela změnit legislativu,učitel neni zaměstnání je to poslání když vás to nebaví dělejte neco jiného,moje tchýně byla paní učitelka….
Ale to přece můžete, známá učí děti doma a jen chodí nějaké přezkoušení. Dost si to chválila.
Mohla byste mi, prosím, upřesnit, co si představujete pod slovem poslání? Opravdu upřímně by mě to zajímalo. Děkuji
Co je to poslání? No, když si pan učitel nechá trpělivě nadávat od žáků i od rodičů. Všichni znají všichno nejlépe, jen ty svoje miláčky ráno pošlou s úlevou do školy.
nebyl bych asi tak nas…,ale doporučil bych asi domluvit se školou individuální přípravu,prý to dnes jde u většiny škol,jsou děti které chápou jinak než většina a potřebují jiné zacházení,individuální příprava je ideální (pokud má alespoň jeden z rodičů na děti čas).
A o tom to je. Méně bušit do počítače a věnovat se dětem.
no konečně. V diskusích se stále nějak opomíjí to, že neudělat DÚ není totéž, jako nepřipravovat se do školy vůbec.
Dost navazujete na to,co se tady probíralo minulý týden,zda-li úkoly ano či ne.Chodila jsem do malotřídky naši učitelé potažmo učitelky stíhaly a přípravou domácími úkoly nás nepřetěžovaly,místo toho se soustředily na volnočasové iniciativy,Sokol,pěveckorecitační kroužek a sním spojené vystupování na všech kulturních akcích,zdravotní kroužek,Sokol,touto generací opovrhovaný pionýr,knihovna,zdravotní kroužek,sběr bylinek.Toto vše jsme absolvovaly se třemi učitelkami,volný čas s klíčem na krku,ale pod dohledem celé vesnice,mobily nebyly,ale o průšvihu se doma vědělo dřív než jsme tam dorazili.Děti už školou povinné nemám,naštěstí,bylo to stresující období a já se fakt soustředila víc na jejich spokojené dětství než některé školní nesmysly,podle jejich názoru měly šťastné dětství.Tak Vám přeji rozvahu,smysl pro humor a pevné nervy.
A kromě toho štěstí bez školních nesmyslů nadělila jste svým dětem také kvalitní vzdělání?
Určitě jste kompetentní osoba – soudím dle Vaší poslední věty Vašeho příspěvku.
Ano a tady to vsechno zacina. Dite je individualita a proto ukol delat nemusi. Misto toho by mel dostat na prdel a udelat ukol stuj co stuj. Pak z nich rostou hajzlove,co si mysli,ze jsou stredobodem sveta, nemaji zakladni navyky zodpovednosti, respektu, povinnosti…ucitelka skutecne nema prostor venovat se kazdemu zvlast,kdyz jich je ve tride pres dvacet. Chce se mi z vas zvracet
Ah, nádherně řečeno, jsem ráda, že s tímto názorem tu ještě stále nejsem sama 🙂
K tomu nelze nic dodat.
Tenhle dopis Ježíškovi bych ráda podepsala taky 🙂 Vidím to naprosto stejně. Procvičovat látku s dítětem způsobem,který mu nic neříká, když doma mám ten luxus, že můžu přizpůsobit formu jeho potřebám (když už to nezvládá škola), mi přijde zcela nesmyslné.
Ano – každý z nás je individualita, tedy každý z nás potřebuje v některých věcech jiný přístup … ale … v normální škole je těch žáků více a bohužel není prostor pro to, věnovat se každému jednotlivě – zaplaťe chlapcům speciální školu, kde se jim jednotlivě budou věnovat, nebo jim rovnou zaplaťte vlastního učitele. A máte po problému!! … No a taky po penězích, to je pravda. Takže co je lepší?
K poslednímu odstavci – bohužel v dnešní době moc rodičů neví, jak své děti vychovat – je to čím dál více patrné i na tomto článku, kde jsou priority úplně jinde, než by měli být. Já například byla vychována ve stáji pod jezdeckým bičem a nemůžu si vůbec stěžovat.
Tak částečně souhlasím ale problém je v tom že školní docházka je povinná takže si stát měl dávno uvědomit že se to bude vyvíjet a ne každej bude držet hubu a krok protože to tak chceme. Jde o to že někdo „chytrej“ nařídí rodičům že musí dítě do školy, ale to že škola nemá dostatečnou kapacitu na vzdělání dítěte to už je všem u prdele. Tendle systém je dost blbě nastavenej.
Tak si ho nechte doma. V čem je problém. Vy rozhodujete o tom, jak se bude Vaše dítě vzdělávat, buď v blbě nastavenému systému nebo se toho ujmete sám a vychováte vzdělaného jedince.
Moje dítě chodí do státní školy a individuální přístup tam má. Dobře, není jich ve třídě 30, ale 19, taky si škola pomohla tím, že jsou v jedné třídě děti různého věku (mohou se pak učit podle pokročilosti a taky od sebe navzájem). Chci jen říct, že to jde. To, že se v mnoha školách VŠECHNY děti učí TOTÉŽ stejným TEMPEM, vážně není nic moc efektivního a posílat toho, kdo si to uvědomuje, do placené školy, není chytrá ani oprávněná rada. Veřejné školy jsou placené z našich daní a my máme plné právo usilovat o to, aby byly lepší.
Paní Fialová, samozřejmě že to jde přesně tak, jak popisujete. Zřejmě chodí do Montessori, ale zapomněla jste dodat, že to někdo musí zaplatit. Také máme ve státní škole takové báječné třídy s možným individuálním přístupem a několika asistenty. Ale doplácejí na to tzv. běžné třídy, kde je 30 dětí a ročně na tuto úžasnost škola doplácí několik statisíců…..ještě byste mohla napsat, že když se chce, tak to jde, aby ten příkop, který kopete, byl hlubší, protože nic konstruktivního ve Vašem příspěvku nevidím…..první dvě věty totiž mluví jasně
Ano, platíme to my, rodiče. Poplatek montessori spolku, který přispívá škole na pomůcky, asistenta (pouze jednoho v každé třídě) a vylepšenou hudební výchovu, kde děti rozvíjejí i sociální dovednosti, je 6 tisíc za školní rok. Podle mě nijak horentní částka, leckdo ji prokouří za pololetí. U nás ve škole je svobodná volba třídy, u vás ne? Závist taky není nic konstruktivního, hoste.
Větu o závisti nekomentuji, to je váš pohled. Ale šlo mi o to, že vyzdvihované alternativni třídy jsou tak finančně náročné, že to v celostátním měřítku není zatím ufinancovatelné a že na to doplácejí ti, na které se s takovou chutí negativně ukazuje……je hezké, že přispíváte několik tisíc ročně, ale škola i s běžnými třídami přispívá několik statisíců ročně. Takže slova, že to platíte vy, jsou trochu mimo. Na vaše dítě „platí“ ostatní žáci školy a učitelé…..
A v čem jsou ty statisíce? Věkově smíšený kolektiv nic nestojí a dělá podle mě tu hlavní změnu. Nemít výuku striktně rozdělenou na předměty, aby se děti učily v souvislostech a měly trochu svobody, kdy se budou čemu věnovat, taky nic nestojí. Je to všechno jen o tom, že někdo přemýšlí, co je efektivní a co dává smysl. Pokud vím, tak naše učitelky neberou víc než učitelky z běžných tříd, a personální náklady jsou ve škole ty největší. A co tím vlastně vůbec chcete říct? Že když nemůžou být lepší školy všechny, tak ať nejsou lepší žádné?
Tak zrovna na tomhle serveru bych čekala, že se paní Holé dostane trošku víc pochopení. A k tomu příspěvku, co má nejvíc plusů – ona přímo píše „Milý Ježíšku, dáš mi prosím sílu se konečně vzepřít a říct paní učitelce, že tenhle úkol nesplníme?“ A mám dojem, že spousta lidí si ani neuvědomuje, že dítě s AS potřebuje trochu jiný přístup.
A tím končím, protože rozčilovat se stejně nemá cenu.
Pochopení k pochopení přání jejího syna, ať škola vybouchne?
Aneb výchova budoucích masových vrahů v Čechách… 🙁
Nadsázka vám nic neříká?
Že by stejná nadsázka jako dopis Ježíškovi v březnu? 😀
Přání malého chlapce nechat vybouchnout školu za ,,nadsázku” nepovažuji.
Zvlášť u dítěte s AS, které mají potíže chápat humor, ironii, metafory… natožpak nadsázku.
Za mne je to varovný signál, který bych jako matka určitě nepodceňovala!
Souzním s p. Holou, neboť mám doma velmi podobné dítě, část prvního stupně měl skvělou p. učitelku, která měla individuální přístup a dokázala mému dítě „vyhovět“ a přitom to „ustát“ před ostatními dětmi, protože „vyhověla“ i těm ostatním, pokud o to stály. Anebo syna přesvědčila logickými argumenty a on zadání splnil. Často se jednalo z našeho (neautistického pohledu) o drobnosti, které ale pro autistu byly zcela zásadní (př. nebude vyšívat v pracáku kytku, i když je jednoduchá, bude vyšívat složitého čerta. P. uč. ho nechala, dětem řekla, že taky mohou, ale mimochodem ostatním dětem přišlo složité dělat něco jiného a předkreslit si to samostatně, když už měly polotovar od p.uč. a raději dělaly kytku, i když nemusely). Je na dlouhé vysvětlování, že děti s Aspergerovým syndromem mají „jinou“ logiku a že spousta věcí je „ubíjí“ – třeba časté opakování věcí, které dávno umí, zejména pokud jsou nadané. Ale tyhle děti si s tím neumějí poradit, ony jsou tak nastavené a tak jako má podporu dítě s dysgrafií apod., potřebuje podporu i tohle dítě. A ono to jde, když se chce – vidím to denně u svého syna, anebo nejde, když se nechce – to vidím taky. Naštěstí jsou i na normálních školách osvícení učitelé, jen dítě, jak stárne, už vnímá ten markantní rozdíl a nechápe, proč mu někdo rozumí a někdo ne… Nejdůležitější a podle mě i nejnáročnější je, aby to učitel uměl vysvětlit ostatním dětem ve třídě, resp. často jsem si v předchozích letech ověřila, že pokud je učitel vstřícný a chápavý k mému dítěti, je takový i k dětem ostatním a zvládá to.
Podle mě by se nic nestalo, kdyby p. učitelka řekla, že mohou děti napsat dopis tomu, komu chtějí. Proč trvat na Ježíškovi (mimochodem v 5. třídě už na něj snad nevěří nikdo), jenže většině dětí je to jedno a škola už je „semlela“ natolik, že nad tím nepřemýšlí a promiňte to přirovnání, ale jako „stádo“ to udělají, protože to učitelka po nich chce. A jak jsou starší a starší, už nad tím nepřemýšlí a poslušně dělají. A pak po nich později ten vlastní názor chceme… a divíme se, že ho nemají.
A chápu p. Holou, že sbírá odvahu to řešit, protože ne vždy se s učitelem dá domluvit – vlastní zkušenost, někteří to prostě nepochopí, možná toho ani nejsou schopni. My kvůli tomu po druhé třídě měnili školu. Prostě jsme vyčerpali všechny možnosti a nešlo to dál. Bylo to pro syna velmi náročné, ale rozhodně to stálo za to.
A ještě jedna věc je důležitá. Podle mě je velkým učitelským omylem myslet si, že spravedlivé znamená chovat se ke všem stejně! Spravedlivé je naopak mít individuální přístup ke každému dítěti, protože každé si to zaslouží.
To ta paní učitelka nebyla moc dobrá. Vašemu synovi vyhověla a ostatním dětem pokud o to stály? Co to je? Pozitivní diskriminace? Takže se na ostatní děti vykašlala a veškeré síly napnula k jedinému dítěti. Tak to Vám tedy pěkně děkuji. Už mám milé inkluze tak akorát plné zuby. Máme také jednoho chlapečka ve škole, hajzl je to a žádný chudák. Už ve školce byl problém s chováním, jen to maminka nějak neřešila. Mlátil děti pokud nebylo po jeho. Ve škole mu maminka zařídila asistenta, chlapec má ADHD. Současně však chlapec dochází do Domu dětí na kroužky, bez asistenta a tady nikoho nemlátí. To by si totiž ostatní rodiče nenechali líbit, protože nebudou platit kroužek, kde někdo napadá jejich děti. Takže milý chlapec má ADHD jen když na to má papír. Tak prosím nevykládejte pohádky o tom, jak jsou ty děti s jinými potřebami úžasné, jen je nikdo nechápe a musíme jim vycházet vstříc. Já jsem chtěla být v životě kosmonautka a nejsem, protože nejsem tak dobrá abych jí byla. Nikomu to nevyčítám.
V dnešní době má každý papír na hlavu a rodiče jsou spokojení. Žádná práce s dětmi.
Vůbec nic jste nepochopila, těžko chápou lidé, kteří mají standardní děti. V čem máte problém s tím, že učitel vyhoví??? Nabídla dětem to, co umožnila synovi, nechápu, proč vám to vadí. Měla jako vyhovět jen synovi??? Chápu, že můžete mít s někým špatnou zkušenost, ale házet všechny děti s hendikepem do jednoho pytle?
Problém je ten, že s Vaším synem se trápila tak dlouho, až mu to vysvětlila. Ostatním to jen nabídla. To je krapet rozdíl. Mám pocit, že milá inkluze se stala jakýmsi učením sekty, kdy je nám členy této sekty její učení vtloukáno do hlavy, abychom pochopili, jaká je to úžasná věc. Víte řídím se tím, že kde začínají práva někoho jiného končí má práva. Tedy v této době jsou upřednosňovány hlavně děti s papírem, pardon s nárokem na inkluzi a ostatní se s tím musí holt poprat. Děj se co děj. Že paní učitelka chtěla v březnu napsat dopis Ježíškovi, bože můj no a co. Třeba nemohla nechat napsat dopis mamince, protože má třeba ve třídě žáka, který maminku nemá. Tak s ohledem třeba na tuto skutečnost. My už třeba nemáme dědečka. No tak bude mít rozpracovaný dopis Ježíškovi a bude tam průběžně dárky doplňovat a nezapomene na žádný dárek. Předmětem snad byl sloh ne? Úplně nejlepší jsou rodiče, kteří ví všechno nejlépe a kecají všem do všeho. O škole se synem nediskutuji, paní učitelka má vždycky pravdu (3. třída) a nikdy pedagoga neshazuji tím, že budu říkat co by paní učitelka měla a neměla dělat. Minimálně ne před dítětem.
Jen tak mimichodem, pokud máte tak nadané dítě, kterému vadí opakování, protože už to dávno umí, nebylo by špatné, kdyby jste si ho učila doma. První týden přečtete knihy pro 1. třída, další týden 2. třídu a za 9. týdnů zvládnete základní školu. Je nadaný, tak nač se trápit s nějakou školou. To by bylo nejlepší.
Když dojdou argumenty, tak si má rodič učit dítě doma. Se synem se p. uč. nezdržovala – má asistentku (už vidím ty argumenty, že to je taky špatně). Řeknu to jinak – umožnila synovi, aby pracoval na něčem jiném a stejně tak to umožnila ostatním dětem, ale ty o to nestály. Hledáte rozdíly tam, kde nejsou. A k dopisu – myslím, že p. uč. mohla říct dětem, aby napsaly komukoli, ne určit přesně komu, v čem je tento ústupek tak problematický. Jo a učitel má vždycky pravdu, i když se splete??? Takže mám dítěti lhát a souhlasit s pedagogem za každou cenu? A mimochodem, nikde jsem nepsala, že shazuji učitele, to jsou jen Vaše domněnky. Snažím se synovi naopak vysvětlit věc z pohledu pedagoga.
No ono všechno začíná ústupky. Začneme blbým dopisem a pak budeme diskutovat o tom, že vlastně nepotřebujeme z matematiky například zlomky, taky druhy slov třeba nepotřebujeme. Pořád jenom o něčem diskutujeme. Školou to začíná a v práci to pokračuje. Je to stejné, jako by automechanik odmítal opravit Škodu, protože on má rád Mercedes. A očekával, že mu šéf skočí sehnat zákazníka s Mercedesem. A to jsme celí my, diskuze a diskuze na to nás užije a práce žádná. Pak je tedy nejlepší dítěti předat nějakou velkou firmu, aby nemusel nikoho poslouchat. Ale diskutovat s každým žákem, jestli mu úkol vyhovuje i z hlediska estetiky, to snad nemyslíte vážně. Dítě má úkol a zaměstnanec zadání. Žádný rozdíl v tom není, nebo vy taky diskutujete s nadřízeným jestli jste dostala správné zadání? Asi ne.
Víte, já to dítě doma mám a vím, jak to je. Z toho, jak o tom píšete je dost patrné, že o tomu nerozumíte, ani nemůžete, protože to s dítětem s AS nežijete. Zkuste si o tom přečíst třeba nějakou knihu nebo alespoň článek od odborníka, pak byste totiž nemluvila o ústupcích a tom, kam to může pokračovat. A mimochodem se svým nadřízeným opravdu mohu diskutovat:-).
Taky mám doma dítě s AS, nicméně můj přístup ke škole i poradně je kladný, vstřícný a vděčný. Autorčin přístup je pravý opak a to se mi nelíbí. A kromě jejích kritik na všech možných místech-hezky doma od počítače- co dělá dál jiného. Podle ovoce poznáte je -citát z Bible. Ne slova, ale skutky se počítají. Vím konkrétně z jejího příkladu, že-jak se často říká-VŠE JE JINAK. Chápu, že kdo to neví, může uvěřit, ale vidím, že tu dost lidí i tak umí číst mezi řádky.
Víte já osobně si myslím, že rodič by neměl rozhodovat o tom, který úkol dítě nesplní…a to mi některé také příjdou zvláštní, i zbytečné. Pokud by to přece jen překročilo nějakou únosnou míru, tak to přece musím řešit ve škole. Nebo Vy si nemůžete dohodnout s učiteli schůzky? Místo toho budete denně doma řešit který úkol splníte a který ne…v práci také s vedoucím diskutujete o tom, že tuhle tabulku vyplníte ale tuhle už v žádném případě, protože je to blbost? Je to stejné jako kdyby jste zakázala dítěti čokoládu protože je 20 min do oběda a tatínek by mu to obratem dovolil, protože usoudí, že tenhle zákaz maminky nemusíme dodržovat.
Syn ty úkoly dělal, protože věděl, že musí, nerozhoduji o tom, že je nemá dělat. Na druhém stupně je už opakovacích úkolů výrazně méně, takže tento problém odpadl. Na první stupni jsme to s p.uč. „vyladily“, protože s ní byla řeč a individuální přístup měla – viz můj článek. Ale jak píši, ne s každým řeč je.
Ano, ale jak píšete „vyladily“ jste to s paní učitelkou..článek je to tom, že rodič se považuje za nejvyšší autoritu a rozhoduje který úkol zruší a který ne. Chudák učitel – zadá úkol a tahle „individualita“ už ví, že to s maminkou stejně anulují – protože proč by měl v červenci dělat sloh na téma „Zima“.
Omluvám se tam měl být červen..nebo květen:-)
Víte, ale já ten článek chápu a vnímám jinak.
I na tendenční weby chodí normální lidi 🙂
A proč by si chlapec nemohl beztrestně přát, aby škola vybouchla? …proč by to vlastně nemohl jednou sám uskutečnit? Běhá mi z toho jako učitelce a hlavně jako matce! mráz po zádech!
Paní Dagmaru sleduji delší dobu, naposledy jsem byla zablokována na jejím FB při vyjádření opačného názoru. Smutné a velmi neprofesionální od někoho, kdo vystupuje jakožto samozvaný ,,šéfredaktor“ nadace, kterou jsme původně měli v úmyslu propagačně podpořit 🙁
No, já si teda jako matka i bývalá učitelka myslím, že si to klidně přát může a o něčem to vypovídá. Mimochodem si to podle mě myslí už všechny děti na druhém stupni, jen dospělí o tom nevědí. Aspergeři jsou upřímní, takže to klidně napíšou, ostatní děti si to jen myslí, ale nepůjdou s kůží na trh. To jen svědčí o tom, jak těžké to pro děti je a že tam fakt chodí dost nerady.
No v Americe ve škole zatím jenom střílí a naše generace už se připravuje klidně na výbuch a považujeme to za klad?
Až tyto individuality, které nepotřebují doma psát úkoly přejdou na gymnázium, to se rodiče teprve nebudou stačit divit. Kolik učení se ještě musí udělat doma. Úkoly, referáty, projekty, do toho látka z minulé hodiny atd. Student nezvyklý každodenní přípravy a domácího učení vybouchne velice lehce. Ono je dost těžké umět se učit, a na gymplu poslechová paměť nepomůže. No a když se zvládnou maturity a přijímačky, dostane se student na vysokou, kde je úplně jiný pojem domácí studium. Pak vaše dítě bude na úkoly typu, Co chci od Ježíška s láskou vzpomínat.
Asi jste tomu úplně neporozuměla, p. Holá mluvila o stále se opakujících domácích úkolech, které mají procvičit látku, kterou dítě již dávno ovládá ne o projektech. Synovi vadilo, když pořád opakovali vyjmenovaná slova, i když mu doplňovačka trvala 30 vteřin, ale nevadilo mu dělat 2 hodiny projekt o zvířatech v angličtině…
To tvrdí jen matka, že to dítě ovládá. 🙂
Kdepak, prohlásila to o něm i p. učitelka:-).
Opravdu dítě na prvním stupni ZŠ neumí pochopit, že když chodí do třídy s „normálními“ dětmi, tak prostě bude plnit úkoly jako normální dítě a nikoli jako génius? Že někde musí ustoupit jeho spolužáci i učitelka v případě jeho „nedostatků“ a někde zase musí ustoupit on v případě jejich nedostatků? Je dětem s ADHD, AS a všemi možnými dys.. empatie, tolerantnost a přizpůsobivost tak vzdálená, neznámá a nepochopitelná? Neprojevují je nikdy a nikde? Chápu, že mají omezení, co se stylu výuky týče (rychleji, pomaleji, jinak, atd.), ale není zrovna psaní úkolů mnoho povyku pro nic?
No, to je prave ono, chcete po diteti s ADHD,AS,aby se chovalo normalne jako ostatni deti, tak to jste me pobavila:-). Tak to je prave to,co teda fakt nejde, to by prave tohle dite nemohlo mit diagnozu. To je fakt na hlavu. To napise jen ten, kdo takove dite doma nema. Ma dite s dys taky delat to, co ostatni deti? V cem tedy temto detem jako pomuzeme?
ADHD je diagnózou pár let. Není to choroba v pravém slova smyslu a takto sveřepě se na ni odvolávt mi nepřijde správné. Dnes se za ni schovávají mnohdy i maminky s nevychovanými dětmi. ADHD je v podstatě větší živost a nesoustředěnost dětí. To je celé. Před nějakými roky tato diagnóza neexistovala a přece děti do školy chodily a absolvovaly školu se vším všudy. Navíc z toho člověk většinou vyroste, s věkem se to lepší. Vím o čem mluvím, mám takového syna doma. Teď je mu 16 let a ADHD odnesl čas….
Já se divím, když je paní tak „chytrá“, proč nejde učit sama. Může předvést, jak ve třídě třeba s 25 dětmi bude učit každé individuálně, dle jeho potřeb. Zvlášť se bude věnovat dětem mimořádně nadaným, jiný přístup vyžadují děti „průměrné“ a jiný zase děti, kterým dělá učení potíže. To nemluvím o dětech, které mají různé disfunkce…. Ale tato maminka by to určitě hravě všechno zvládla. Škoda, že to nejde, aby takovíto chytrolíni mohli předvést, jak se to má dělat!!! Myslím, že by nezvládla odučit ani jednu vyučovací hodinu. A smekám před učiteli, kteří to všechno dávají…
Úžasný článek… konečně to někdo napsal, dítě je individualita, vždy se musím zasmát když syn přinese úkol protože děti zlobili,za trest……
To známe taky:), chtěla bych vidět rodiče, kterému by v práci kvůli kolegovi, který něco zkazil, někoho rušil apod. udělili také trest a jemu by se to líbilo. Anebo vloni p.uč. vymyslela, že když děti něco zapomenou, budou to mít zapsané na papíře na nástěnce, aby viděly, jak na to jsou a kdy dostanou poznámku. A pochvalovala si, jak u toho děti často stojí. Když jsem se ptala na třídní schůzce, jestli se to zlepšilo, když je takto upozorňováno na chyby, tak říkala, že asi ne, ale že to děti velmi sledují. Už ale nevěděla to, co já od syna, že je kvůli tomu někdo terčem posměchu, A já bych přidala, že se každodenně ukazuje na jejich chyby a snižuje tak jejich sebevědomí. Jestli by se p. učitelce líbilo, kdyby chyby její i kolegů visely všem ve sborovně na očích celý rok, dost pochybuji.
Po přečtení článku mi přijde, že si paní myslí, že ona a její děti jsou středobod vesmíru, protože jsou jiní, a že se všichni a všechno musí točit kolem nich. Že se paní učitelka má vybodnout na ostatní žáky a věnovat se jenom jejímu synáčkovi. Asi moc nechápe, že je tam dalších +- 20 dětí, které tu výuku také potřebují. A pokud její syn potřebuje speciální přístup, tak si to má zařídit a vyběhat, případně ho dát na jinou školu, kde se specializují na individuální přístup a ne všude brečet, jak jsou na jejího syna učitelé zlí, protože po něm chtějí to stejné co po ostatních dětech.
To je dnešní trend – vyběhám si papír a pak se s ním oháním. A inkluze je trend, který tomu nahrává. Učit v takové třídě je nadlidský úkol – jako kdyby vás se řidičákem na auto posadili pilotovat Boeing 747 (po jednodenním zaškolení).
Přesně. Kritizovat je to nejjednodušší. Ale takové dítě, pokud nemá správné vedení z domova, tak škola už to vytrhnout nemůže. Bylo by fajn, kdyby si matka uvědomila, že svým postojem, v němž cítím nějaký její vlastní problém, škodí především svým dětem. Jinde by třeba byli spokojenější. Ale URČITĚ by byli spokojeneější, kdyby byly vedeny ke kladnějšímu přístupu ke škole a spolužákům… Když dítě cítí od rodiče negativní postoj ke škole a jeho odpor ke škole je cíleně podporován, nedivím se, že chce „vyhodit školu do povětří“. I když i tak to normální není…
Inkluze je nový druh sekty, vše jen podle nás a ostatní se nám podřídí.
Navíc se neberou ohledy na ostatní žáky, že jsou např. rušeni či napadáni. Inkluze bere ohled jen na žáky hendikepované. Kantoři to vůbec nemají lehké. Chtějí žáky něco naučit, ale za velmi ztížených podmínek. Ani asistent nezmůže vše. Nemůže např. zavřít pusu chlapci, který ve třídě štěká, vrčí, křičí či vystrkuje ostatní ze židle. Jmenovat netřeba….. Ale jak se v tom ty ostatní děti mají soustředit a něco naučit??!!! V tomto konkrétním případě je to na svatozář kantorům i dětem….
Individuální přístup by měl být normou pro všechny a všude! Že to ve stávajícím systému nejde, to nezpochybňuju. A proto je třeba ten systém změnit. Pokud ovšem všichni budou držet ústa a krok, tak se ledy asi nepohnou nikdy a našemu školství bude ten vlak ujíždět stále víc.
Souhlasím…a jak ho chcete změnit? Máte nějaké návrhy? Tím, že rodiče budou podrývat už tak chatrnou autoritu učitelů se ledy opravdu pohnou …bohužel špatným směrem. Ono je jednoduché vykřikovat že všichni drží ústa a krok, když pak ale příjdu na třídní schůzky tak je nás tam pár (a to ještě těch bezproblémových). Rodiče dětí, kteří mají problém nebo papíry na nějaké dis- se nedostaví, protože nevidí důvod s paní učitelkou komunikovat – vše je přece v těch papírech. V podstatě na všech třídních schůzkách si učitelka posteskne „tak rodiče s kterými bych potřebovala mluvit se opět nedostavili..“ Na třídních schůzkách jsou jen rodiče jedničkářů, prohodí pár slov s paní učitelkou, vyřídí organizační záležitosti a jdou za 30 min spokojeně domů. A na internetových diskuzích se rodiče všech dis- a ADHD předhánějí v popisování jak je škola na ně zlá, nevstřícná a jak trpí.
Tak od toho jsou snad odbornící, aby dali návrhy, jak změnit systém. Já do všech jeho zákoutí nevidím. Role aktivního rodiče je spíš v tom, dát najevo, co od systému očekává. Každopádně mi uniká souvislost mezi potřebou změnit systém a účastí na třídních schůzkách. Že některé problémy lze vyřešit komunikací se školou a učitelem je pravda, ale problémy, které vycházejí z podstaty systému, to nevyřeší. A ten teda individuální přístup neumí, a ti učitelé, co se o to v rámci možností snaží, to nevytrhnou, i když zaplaťpánbu za ně. Nicméně pro začátek asi nebude od věci, kouknout se pořádně tam, kde to umějí, aby se vidělo, že to lze (mám dojem, že mnozí tomu ani nevěří). Dále připravovat nové pedagogy tak, aby to uměli. A snížit počet žáků na učitele, protože hromada toho řevu, co se proti tomu ozývá, je o tom, že v tom počtu to nejde. Že to bude o penězích je jasné. A proto je třeba využít každý kanál, který to dotlačí k uším politiků. Včetně internetu. A doufat, že si navolíme zástupce, kteří budou mít jiný cíl, než si připravovat poslušnou masu.
A jen tak na okraj, jsem přesvědčená, že to, co dělá problémy dětem s ADHD, AS apod., nesvědčí ani těm ostatním. Akorát tyhle děti fungují jako silné reflektory, protože mívají velmi intenzivní reakce.
Je to přesně jak píšete v posledních dvou větách. Ostatní děti rezignují a přetrpí, i když jim to taky vadí. Děti s ADHD i AS to „nedávají“ a dají to naopak najevo intenzivní reakcí.
Víte, ale řada učitelů toho schopna je – ze zkušenosti na naší škole je to tak půl na půl. Ale jsou učitelé, kteří chtějí učit stále stejně. Jen to nějak odučit a jít domů. Tak to bylo v minulosti a je stále. Jsou skvělí učitelé i horší, nebo přímo tací, kteří by podle mě učit vůbec neměli, neboť si na dětech léčí své komplexy.
Je všechno černé, nebo bílé?
Jako maminka od dvou školáků vím, že ne vše, co zazní doma, zaznělo přesně i ve škole.
Víte určitě, že zadání bylo jen takto vágní? Třeba komunikační sešit nedokáže přenést celé zadání úkolu, komentář učitele, dotazy žáků, diskuzi k úkolu. Slohový úkol často nebývá zadáván jen jednou větou.
Je jednoduché kritizovat jednu větu vytrženou z kontextu, ale je to také objektivní? Mluvila jste o vaší nespokojenosti se zadáním s učitelem? Neměly bychom děti učit, že pokud se mi něco nelíbí, komunikuji o tom otevřeně a z očí do očí?
Pokud ano a odbyl vás, omlouvám se vám. Jen mi v poslední době připadá, že každý umí házet špínu do počítače, je to tak jednoduché.
Souhlasím, ale máte pocit nebo spíš zkušenost, že dítě je pro pedagoga rovnocenným partnerem v diskusi? Já teda ne a ještě se bohužel stává, že tím není ani rodič, protože se předpokládá, že učitel ví vše nejlíp. Mou výhodou je, že jsem vzděláním i pedagog a učila jsem a manžel je speciální pedagog, takže argumenty má dostatečné. Ale než se to učitelé dozvěděli, tak jsme pro některé rovnocenným partnerem opravdu nebyli. Automaticky se prostě předpokládá, že rodič nerozumí ničemu a ani neví, co je dobré pro jeho dítě.
Pro mne zářný případ toho, jak dá „pravda“ ohýbat. A zářný příklad toho, jak rodič shazuje svou odpovědnost na všechny ostatní.Sama mám syna Aspergera, ale slepá nejsem. Znám tento případ od své neteře, která s tímto chlapcem sdílí stejnou třídu. Zmíněný chlapec se válí po zemi ve třídě a vykřikuje , že látce nerozumí. Takže žádných geniálních pět minut. 🙂 Pokud se po něm chce cokoliv -tedy jakákoliv práce, zahraje amok, že musí být vyveden ze třídy. Zbývajících dvacet dětí je neustále rušeno a když je kluk vyveden asistentkou na chodbu , je rušeno vícero tříd najednou,tak je hlasitý. Matka však evidentně měnit školu nechce a tak tuto povedenou inkluzi odnáší plno jiných dětí. Individuální péči, po které tato matka volá, se jejímu synovi evidentně dostává měrou vrchovatou, ale měla by si uvědomit, že ve třídě není sám, zatímco učitelka je jen jedna. Zeptala jsem se konkrétně na ten dopis Ježíškovi a je to velmi prosté. Prostě děti trénovaly druh slohu zvaný dopis. Někde píší třeba mamince, jinde Ježíškovi. No a co má být? 🙂 Osobně jsem ráda, jako máma syna s podobným problémem, když učitelé látku opakují, aby se učivo dětem dostalo pod kůži. S ohledem na to, co vím, mám dojem, že paní svého syna více než přeceňuje. Ne každý Asperger je automaticky génius. Přála bych matce více sebereflexe a vděčnosti za pomoc, které se v této škole evidentně chlapci dostává. Pokud chce paní Holá více péče, měla by syna dát do jiného typu školy nebo ho učit sama. Ulevilo by se hlavně jejímu synovi.
Zcela mimo téma, ale na jakou školu by měla proběhnout dle vás výměna?
Naprosto k tématu!Ale ne podle Vás, že? 🙂 Ideálně na speciální školu pro děti s poruchou autistického spektra. Třeba by měl i kamarády.Někdo je v pohodě v běžné škole, někdo ne, nejsme stroje.
Proč ne podle mě? Článek jsem vnímala spíš ve spojitosti s problémem domácí přípravy. Není nutné být zrovna autista, aby to jeden neprožíval obdobně. Ta škola mě zajímala spíš proto, že ve spoustě případů jsou obdobná doporučení dost na nic, protože ty školy nejsou jaksi k mání.
Znám maminku, která tam vozí syna. Každopádně je vždy lepší menší kolektiv a hlavně to začít řešit, nejen o tom někde psát….
Ano, důležitý je také pohled z druhé strany. Naše školství má své trhliny, ale ne vždy bývá kritika rodičů objektivní…
Takže p. Holá objektivní není, ale slova vaší neteře jsou? Navíc každé dítě s AS je jiné a ne pro každé je vhodná speciální škola. Mimochodem např. je jedna pro celý kraj.
Paní Holá v té třídě nesedí nikdy, zato má neteř denně.
No, ale vy máte info od neteře a on od svého syna. Proč jsou slova Vaší neteře pravdivá a slova jejího syna ne??? On tam taky sedí denně.
Každý rodič hájí své dítě. Nicméně pokud mi doma dítě tvrdí něco a zbytek třídy vč. učitelky opak, minimálně bych se zamyslela nad tím, proč tomu tak je. Tímto netvrdím, že „neteř“ je zbytek třídy. Ale měli jsme ve třídě mého syna obdobný případ. Dítko vyvolávalo konflikty se spolužáky, s učitelkou, s každým. Nemělo šťastný start, začalo si utvrzovat svou pozici šikanou na spolužácích a narazilo. Pak už bohužel nebylo cesty zpět. Dítě teď chodí do jiné školy a prý se zklidnilo, začalo s čistým štítem. Někdy to není úplně od věci. Přesto rodiče opouštěli naši školu v absolutním přesvědčení, že všichni ostatní jsou ti zlí a nepřizpůsobiví. Obávám se, že byli jediní, kteří si to mysleli. Jsem moc ráda, že se jejich dítěti teď daří mnohem lépe a byl mu umožněn restart. Myslím, že ve třídě už by to nebylo možné, protože každý ví, čeho je schopné. :/
Každý máme jinou zkušenost – my tu, že děti ve třídě kopírují chování pedagoga – jak se pedagog chová k dítě s hendikepem, takový postoj zaujmou k němu i ostatní děti. Takže si myslím, že dítě s AS může mít na věc zcela jiný názor i než zbytek třídy. Až po té, co byl syn na škole v přírodě, nám rodičům lektoři školy v přírodě dost podrobně popsali, jak to ve třídě „funguje“. A že to tam pro našeho syna musí být velmi těžké. Bylo nám jako rodičům dost líto, že tohle musel syn zažívat.
Jakékoli dítě může mít odlišný názor od zbytku třídy, vč. učitelů. Vždy bych se zajímala především o to, zda nezavdává, třeba i mimoděk, příčinu k nepěknému chování ostatních. Tímto jakékoli špatné chování neospravedlňuji, hlavně by mě zajímalo, proč to tak je. 🙂
Protože stejně jako má neteř hovoří i ostatní děti . A kdyby mohli, tak i učitelé. Bohužel je situace taková, že učitel kritizovat nemůže, to se jde hned na kantora stěžovat, ale kam si jít postěžovat na nesoudné rodiče?
Děkujeme za toto vysvětlení. Dalšího komentáře teď již opravdu netřeba.
.
Jsem učitel, proč to neříct. Paní autorka má v něčem pravdu. Některé děti opravdu potřebují především individuální přístup. Domácí úkoly dávám téměř vždy dobrovolné a neznámkuji je, vždy sledují nějaký cíl. Abych ovšem tento cíl podrobně vysvětloval každému rodiči, na to opravdu nemám. Poradil bych autorce, aby sebrala odvahu a šla problém, který popisuje, řešit. Paní učitelka jistě nebude totální k….., jak je tu vylíčena a bude přístupna k diskusi. Bohužel mám z článku pocit, že to je jen další „sběrač palců“ a paní autorka s nedočkavostí sleduje kolik lidí jí dá ten vytoužený palec. Spousta lidí si stěžuje na nesprávných místech a ještě více lidí to kvituje a poplácává je za to po zádech. My učitelé děláme svoji práci (i výjimky se najdou) jak nejlépe umíme. A když vám státní aparát neustále „obohacuje“ práci nesmyslnými papíry a úžasnými novátorskými experimenty vytvořenými pouze z důvodu vykázání činnosti úředníka-autora, tak to dopadá tak, že na žáky je čím dál tím méně času…. takže si stěžujte na správním místě…
Ne každá učitelka je, ale zažila jsem, že i když jsme se scházeli opakovaně, nebylo to k ničemu. Snažila se i výchovná poradkyně a školní psycholožka, nicméně přístup učitelky se nezměnil. Takže jsme změnili školu a našli učitelku, která individuální přístup měla nejen k synovi, ale i ostatním dětem. Možná už to p. Holá zkoušela a nesetkala se s dobrou zkušeností, protože si s p. učitelkou nerozumí. A možná nemá jinou možnost, kam dát svého syna…
Vzhledem k tomu, že autorka evidentně nemá problém se zveřejněním fotky svých geniálních dětí na netu, mohla by za určitých okolností (tj. za případného souhlasu i rodičů ostatních dětí ve třídě) souhlasit se zveřejněním audiovizuálního záznamu z průběhu výuky svého syna ve škole, ať máme možnost co nejobjektivněji posoudit, jak kompetentní jsou učitelé ve škole, kde se její synové učí, a zda je vše skutečně přesně tak, jak popisuje ve svém (do značné míry subjektivním) článku…
Milý Ježíšku, já bych si přál aby lidé pochopili (pochopily?),že všechno se dá vyřešit i bez zbytečného osočování, normální klidnou komunikací.Nejvíce tím trpí děti,protožě tím z nich vychováváme „osobnosti“.
Bohužel je velký rozdíl mezi osobností a hraním si na osobnost. Ať už se jedná o dítě, nebo dospělého 🙂
Ano! Přesně o tom to je!
Nějak se nemůžu ubránit dojmu ze nastupuje generace která nezažila dobu kdy byl ještě učitel autoritou. Jak je možné ze jsme přežili naši dobu kdy jsme chodili do školy. Učitele jsou od toho aby naše děti vzdelavali a učili je určitému řádu. Za nás pokud jsem dostal poznámku tak mi rodiče nezjistovali jak si to učitel mohl dovolit ale jakou jsem dal učiteli záminku aby mi ji napsal. Pokud si někdo mysli ze učitele nedělají svou práci špatně tak ať děti učí doma. Každé dítě je jiné a těžko muže učitel ke každému přistupovat jinak. Dnešní děti jsou úplně jiné než my. Za mě domácí úkoly ANO. První práce potom zábava. A pokud někdo říká ze dítě takhle nemá žádný život tak je blázen. Díky takovým to úvahám tady máme dospívající samorosty kteří nemají špetku respektu a mysli si ze mohou všechno.
Ono je to těžké. Mám ve škole žáka s Asperg.syndromem- také sluchový typ. Vycházeli jsme mu vstříc- asi byste byla s námi spokojená. Jenže se ukázalo, že to byla chyba. Učiva postupně přibývalo, náročnost se zvyšovala a náš žák to přestal zvládat. Teď je mu přes 15 a všichni se trápíme. Metodička z centra spec. pedagogiky vyčítá rodičům i nám- škole, že jsme ho nenaučili dělat i to, co ho nebaví, v čem nevidí smysl. Žák by se rád věnoval chemii a fyzice , ale selhává v matematických operacích- neví (nechce vědět), proč by se to měl učit, a tak mu vlastně nejde už ani kdysi oblíbená chemie a fyzika.
Vážená paní Holá,
myslím si, že byste neměla zneužívat profesionálního přístupu mých kolegů a spoléhat na to, že zde díky respektu k Jakubovi nezareagují a neseznámí Vaše příznivce s pozadím jeho vzdělávání.