Mezi domy nám tu před pár lety postavili hřiště. Dřív tu byl klid, teď je tu rámus. Hřiště má koše na basketbal a každá rána míčem, znásobená dobrou akustikou poměrně úzkého prostoru mezi činžáky, je jako rána z děla. Leze mi to na nervy, nikdo se mě ale na nic neptal, pozemek patří městské části. Provozní doba – každý den dvanáct hodin – je napsaná drobným písmem na tabuli u vchodu na hřiště; děti tabuli samozřejmě nestudují, vesele práskají míčem a pokřikují ostošest. V létě tu párkrát byly i do jedenácti večer. No, jsou to děti, pohyb a křik jim dělá dobře. Mně moc ne, zvlášť když se mám soustředit.
Trénuju asertivitu, a chodím tedy děti po konci provozní doby z hřiště vyhánět. Někdy na ně jen volám z balkónu, většinou ale, protože mě pro samé pokřikování a rány míčem neslyší, musím sejít dolů a jednat s nimi tváří v tvář.
Čekala jsem nepříjemné handrkování, na které jsem zvyklá u dospělých. Nebo aspoň úšklebky, oči v sloup. Chyba se přece nepřiznává, teritorium se jen tak nevyklízí, nebo vyklízí, ale s posměšky. Ukázalo se však, že dnešní děti to mají jinak. Spory se s nimi vedou daleko líp než s dospělými. Tedy aspoň s těmi na našem hřišti. „Haló, kluci, to hřiště je jen do osmi, můžete už jít domů, nebo někam jinam?“ „Aha, a kde je to napsané?“ zeptají se slušně, nebo prostě jen řeknou „ok“ nebo: „Ok, ještě jednou si hodím a jdeme. Hezký večer.“ A jdou. Bez poznámek.
Člověk by čekal něco nepříjemného, a místo toho vám tohle či tamto dítě prostě jen tak zpříma pohlédne do očí a pak se na sebe klidně i usmějete. A to jsem jim přišla zatrhnout hru v plném proudu.
Dává mi to určitou naději. Tahle země má budoucnost.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Předně bych chtěla poděkovat autorce za milý a hezký článek. Pak si ovšem trošku postěžovat a oponovat. Jsem urbanista. Poddruh architekta, co nekreslí domy, ale čvtrtě a města. Mapy měst plné šrafur a symbolů definujících, co se smí a nesmí v oblasti postavit. Kde chodu městu prospěje více administračka, kde obchod a kde raději činžák k bydlení. Zda může mít šest, nebo jen tři patra, aby nesebral sluníčko a výhled už stojícím domům vedle. Nebo že ho developer nesmí mít zkolaudovaný (tím pádem zapsaný do katastru a prodaný) dřív, než k němu postaví cestu, zastávku či třeba zaspoluinvestuje rozšíření školky. Které zelené plochy jsou vhodně pro rekreaci a sport, kde je „jen“ příroda. Kde má být ticho a klid a kde život a mumraj. Projekt domu odporující územnímu plánu nezíská povolení ke stavbě. Každý územní plán, který nakreslím, prochází schvalovacím procesem – je zveřejněn a kdokoliv se k němu může v zákonem dané lhůtě vyjádřit a já mám povinnost jeho komentář buď zapracovat do plánu, nebo jasně zdůvodnit, proč jsem to odmítla. Co víc, v ČR město město musí ze zákona revidovat územní plán každé 4 roky. Stavbu nového hřiště, vykácení oblíbeného lesa kvůli parkovišti u nového obchodu, nevodné rozšíření staré zástavby o satelitní králíkárnu – k tomu všemu se občan může (a měl by) vyjadřovat. Bohužel, málokdo tak činí. Částečně za to mohou architekti a města neochotní vysvětlovat, částečně ale i občani líní se zajímat. Proto prosím, kdo vydržel dočíst až do konce. Zajímejte se. Najděte si územní plán místa, kde bydlíte, zjistěte si, kdy má být připraven nový. Zajděte si na úřad nechat vysvětlit, čemu v mapě nerozumíte. Řekněte architektovi svůj názor/obavu na to, co nakreslil. Rodiče, udělejte to spolu s dětmi, učitelé, ukažte to žákům. Stačí jednou za čtyři roky a máte klid. Autorku článku nemile překvapilo hlučné hřiště, Vám může za domem ale vyrůst třeba montážní hala či nová rychlostní silnice…
Dobrý den.
Já vím, že to jde občas na nervy, bydlím taky těsně u hřiště a pískoviště. Ale asi nikdy mi nenapadlo děcka vyhánět.
Autorka by místo trénování asertivity na dětech měla spíše trénovat respektování soukromého osobního prostoru. To aby se znovu neopakovalo zneužívání osobních emailů diskutujících k rozesílání nevyžádané pošty, ve které si nevybíravými urážkami vylévá na dotyčné vztek. Mě od ní jeden takový mail přišel 30.4. Smazal jsem ho. Každý další poputuje rovnou na policii ČR.
V mem emailu nebyla jedina urazka, coz vite moc dobre. Vybidla jsem Vas v nem pouze, tak jako to znovu cinim i zde, abyste se venoval komentovani clanku, a nikoli osobnim invektivam, s poukazanim na to, že za Vami zustavá neprijemna digitalni stopa, ktera navic hyzdi i nase stranky. Email jsem nesmazala. Na techto strankach i nadale plati pravidla, podle kterych diskutujeme. Vase komentare, ktere jsou s nimi v rozporu, budeme mazat. V nevirtualním prostoru by Vase jednani mohlo byt jiz predmetem zasahu policie, jako obtezovani. Spolehate na to, ze na internetu je snizena hranice tolerance.
Protože jsem podle vašeho emailu „v rauši“, nebudu s vámi ani omylem vést diskuze o tom, zda jde o urážku, či nikoliv. Dění v diskuzích komentovat také nebudu. Můj veskrze negativní názor na vás a vaše počínání, diskuzní i moderátorské, znáte a jistě chápete, že stalkingem na mém osobním emailu mě v něm pouze utvrdíte.
Nezajímá mě ani váš názor na to, že jste mi pouze chtěla zneužitím mého emailu a urážkami promlouvat do duše, a nebudu vás uctivě žádat, abyste dodržovala zákony této země, na jejichž hraně se teď pohybujete. Další narušení mého soukromí budete prostě a jednoduše vysvětlovat hodnému panu policistovi. Doufám, že jsem se vyjádřil jasně.
Ano, vše jsem pochopila, Váš názor znám a spoléhám na to, že opravdu nebudete dělat to, co říkáte, že nebudete dělat. V emailu jsem vám nabízela osobní setkání, abyste mi mohl do očí říct, co proti mně všechno máte. Přijde mi hloupé, abyste tím neustále zanášel tyto stránky. Proto jsem Vás kontaktovala tímto způsobem. Nemám důvod to opakovat.
Moje názory jste už znala a dala jste opakovaně velmi jasně najevo, že vás nezajímají. Co by na tom mohlo změnit osobní setkání? Doufala jste snad, že do očí bych si vám netroufnul říct, že jste moderátorka na baterky? Troufnul, a jsem si jistý, že by mi za to žádné policejní stíhání za obtěžování nehrozilo. Nejsem ale vy, abych přenášel svoje nezvládnuté emoce z diskuzí do reálného světa a obtěžoval jimi lidi mimo diskuzní fórum. A i když na svých názorech nadále trvám, neshledávám žádné potěšení v tom, že nemám důvod o vás smýšlet v dobrém. Pokud je tu něco hloupé, pak vaše nekonečná nenávist vůči mě, způsobená tím, že jste si kdysi před čtvrt rokem špatně přečetla jeden můj názor a mylně jste si to vztáhla osobně, což vás dovedlo až k obtěžování stalkingem. TO je hloupé.
Proč se o tom s vámi ale bavím? Fakt je, že jste ten mail poslala a na důvodu, proč si myslíte, že jste to udělala, vůbec nezáleží.
Autorka Vám posílá nevyžádanou poštu?? S tím byste opravdu měl jít na policii a moc se nezdržujte. Hned utíkat žalovat, to se dnes místo diskuse dělá.
Jen bych se chtěl zeptat, jak jste poznal, že ten e-mail je nevyžádaný?? To že jej nechcete číst neznamená, že je nevyžádaný.
Nezajímá mne, jaké spory máte s autorkou. Podle toho co zde předvádíte, byste si měl trénovat jak přijmout názor někoho jiného Vy.
1) email, obsahující urážky, je zpravidla nevyžádaný
2) respektovat odlišný názor a přijmout jej jsou dvě odlišné věci
3) každý má právo chránit své soukromí, dnes je ale zřejmě běžné takové lidi snad i kriminalizovat, že?
Mohu Vám pomoct ještě s něčím, abyste se mohl místo diskuze ještě lépe plést do věcí, kterým nerozumíte?
1) Tak jej zveřejněte, ať i my tady na diskusi víme o co jde. Jinak je to jen Vaše fňukání.
2) Právě proto jsem psal RESPEKTOVAT ne přijmout.
3) Pokud si chcete chránit své soukromí, tak neuvádějte svojí emailovou adresu a nikdo Vás nebude obtěžovat.
V poslední větě jste přesně ukázal, že RESPEKTOVAT nebo PŘIJMOUT názor někoho jiného, je pro Vás nemožné, z čehož jste usoudil, že tomu nerozumím a tudíž mám držet pusu a krok.
Také jsem si to ověřila osobně.Diskutovat s panem Václavem prostě nelze,pokud ovšem nemáte naprosto shodný názor.
Zdravím, paní Leo. Doufám, že Vám nebude moc vadit, když využiji této vzácné příležitosti k tomu, abych dodatečně zdůraznil, že navzdory Vašim lžím nejsem učitel, nikde jsem to ani netvrdil a naopak jsem minimálně jednou uvedl, že učitel nejsem. Dopředu se omlouvám, pokud toto mé prohlášení vrhne jakékoliv špatné světlo na cokoliv hnusného, co tu o mě hodláte říct. Přeji pěkný den.
Jooo i takový lidé jsou mezi námi 🙂 Zase na druhou stranu jsem za ně rád, diskusi oživí a rozesmějou mne 🙂
Mne zase rozesmějou velcí kluci se silnými kecy. Oba se tu tedy nasmějeme. 🙂
Z vašich komentářů nevypadá, že se smějete.
„Z vašich komentářů nevypadá, že se smějete.“
Že byste tedy nebyl srandovní velký kluk se silnými kecy, ale jen směšný malý kluk s blbými kecy? O vašem věku ale nic nevim…
Myslím, že čtenáři této diskuse si udělají závěr sami. Nebudu nikomu podsouvat jak má tuto diskusi vidět.
1) proč? jakým způsobem jste v tom zaangažován, že mi tu dáváte nějaká ultimáta?
2) napsal jste PŘIJMOUT…
3) Váš argument postrádá logiku – uvedením adresy nedávám nikomu právo ani důvod k invazi do mého soukromí…
Naopak. Vždy je pro mne potěšením číst názory lidí, kteří se musejí za každou cenu vyjadřovat k věcem, které se jich netýkají a o kterých nic neví. Lidé, kteří si i přes uvedené pořád myslí, že všemu rozumí, mají jistě hodnotné názory, které za to stojí. A protože Vy jste své už řekl, tak mír s Vámi. Sbohem.
1) Angažujete do toho všechny, kteří si tuto diskusi přečtou a kteří se do ní jakýmkoliv způsobem zapojí. Pokud v mém příspěvku vidíte nějaká ultimáta, je to váš problém. Nikde žádná nejsou, což si každý může přečíst.
2) Ano máte pravdu, napsal jsem PŘIJMOUT. Za tento nedostatek se vám velice, ale opravdu velice omlouvám. Správně mělo být přijmout nebo-li vyslechnout. Respektovat jej nebo si z něj vzít něco užitečného nemusím.
3) Pro vás nemusí mít logiku a ani vám ji nevnucuji. Pokud se nepletu je ve všeobecných podmínkách uvedené, že zadáním adresy souhlasím s jejím použitím k reklamním a marketingovým účelům, jakož i ke kontaktu redakce nebo správce stránek. Teda alespoň to tak na diskusích bývá.
Tady je veřejná diskuse, na které se můžu svobodně vyjadřovat k čemu chci. A že se vám to nelíbí je jen váš problém.
Cituji vaše slova: . . . názory lidí, kteří se musejí za každou cenu vyjadřovat k věcem, které se jich netýkají a o kterých nic neví. Lidé, kteří si i přes uvedené pořád myslí, že všemu rozumí, mají jistě hodnotné názory, které za to stojí.
To jste řekl, čímž potvrzujete moje slova napsaná výše, že pokud se mne to netýká nebo tomu, dle vás, nerozumím, tak mám držet pusu a krok. Asi je jiná doba a na stará kolena se kvůli tomu měnit nebudu.
1) ultimátum je každý požadavek, jehož nesplnění je následováno sankcemi, v našem případě je požadavkem zveřejnění emailu, a onou sankcí označení mého jednání za „fňukání“… takže ano, dáváte mi tu ultimáta, i když to třeba nechápete
2) nezajímavé slovíčkaření, které nic nemění…
3) rozesílání urážek mezi všeobecně akceptované použití zadané adresy zcela jistě nepatří… takovou pitomost neobhájíte
Nikdy jsem Vám nebránil se svobodně vyjadřovat. Ostatně Vaše zcela svobodné machistické nálepkování mé osoby coby „fňukajícího žalobníčka“, které jsem doteď nechal bez povšimnutí, mi dává za pravdu. Ovšem také mi bere jediný důvod, proč by mě kdy měly Vaše názory zajímat – úctu k Vám.
Zkráceně řečeno – respekt není právo, ale výsada. Je to jednoduché – když někoho urazím, zesměšním, nebo s ním jinak jednám s despektem, nemám právo po něm pak vyžadovat respekt a úctu. Paní Polanská ani Lea to nechápou, co Vy? Budete mi nadále nadávat do ufňukaných žalobníčků a poté si s Leou přitakávat, jak je se mnou těžké pořízení, nebo se k celé věci postavíte jako chlap, i kdyby to mělo znamenat, že se mnou nadále nebudete souhlasit? Když už se teda cítíte tak moc angažovaný…
Opravdu jsem vám někde nadával?? A můžete mi upřesnit kde, asi jsem to přehlédl. Děkuji.
Fakticky můj návrh, abyste zveřejnil onen pro vás urážlivý email, berete jako požadavek?? Tak to je mi vás líto. Ale zase ne tolik. Jestliže v mém příspěvku vidíte nějakou sankci, pak by bylo dobré vyhledat nějakou odbornou pomoc, protože nikde nic takového nepíšu. Ale je mi to docela ukradené, co vy vidíte v jednoduchém psaném textu.
Můžete to brát jen jako slovíčkaření, udělal jsem chybu a za tu sem se vám omluvil.
O urážkách taky stále mluvíte jen vy, nikdo jiný, ani autorka se o tom nezmiňuje. Proto jsem vám v jednom výše uvedeném příspěvku navrhl, abyste onen urážlivý email zveřejnil. To abychom mohli všichni tady posoudit, jestli vás autorka urážela nebo ne. Z toho co zde píšete spíše vyplývá, že jste se kvůli něčemu, co není zveřejněno a co je pro ostatní záhadou, urazil. Posuzujeme jen z toho co je zde zveřejněno a z toho lze vyčíst, že se chováte jako „ukřivděný ufňukánek“.
Máte pravdu, moje názory vás nemusí zajímat. Ale zajímají, jinak byste na ně nereagoval.
Tak a teď se do mne pořádně opřete, ať to stojí za to.
Rozhodl jste se tedy pro první možnost. Škoda. Sbohem.
1) Ultimátum je doba, která je stanovena mezi požadavekem a nástupem zmiňovaných sankcí. Tedy určitě ne každý požadavek, jehož nesplnění je následováno sankcemi.
2) V jednom bodě se snažíte zazářit slovíčkařením a hned v druhém bodě jej označujete jako zbytečné, které nic nemění? (Přestože zcela mění význam(?) – nicméně aby člověk došel k tomuto poznání, musí nejprve takovou informcai přijmout – tedy zpracovat a pochopit)
3) Slovo ,,rozesílání“ – tedy implikace toho, že se jedná o něco hromadného a tím pádem pokus o manipulaci druhé strany vyvoláním pocitu, že v tomto určitě nejste sám, tedy mezi takto ,,poškozené“ můžou patřit i slušní lidé, kteří si něco takového jistě nezaslouží. To je jako co?!
3-1) Vyjádřit svůj názor na to, jaký jste trotl, nikoli veřejnou formou – emailem. To je mnohem ohleduplněnjší vůči Vám, než dělat to mocí této diskuse. Takže k těmto účelům zadání adresy jistě patří. A vy brečíte sám proti sobě.
A obecně: Prosím, prosím! Přijděte na polici s tím, že Vám přišel email, kde je na vás někdo ošklivý a vy teď nevíte jak mu to máte vrátit, tak potřebujete, aby ho zavřeli až zčerná! 😀 Ať se pobaví i kluci na stanici! A nezapomeňte se u toho tvářit moc smutně. Lítost je nakonec jediná emoce kterou v ostatních vzbuzujete. Někdy až tak velkou, že nejde se nesmát!
1) Očividně ultimátum není to, co si myslíte.
2) Můžete to napsat česky?
3) Na podsunuté argumenty Vám kašlu.
3-1) Oh, s jakouto neohleduplností jsem začal diskuzi, do které jste se s takovým gustem vrhla. Zab mě blesk! 😀
Děkuji za pobavení, princezničko. 😀
Děkuji diskutujícím, kteří projevili zdravý rozum, tahle země má budoucnost. 🙂 Povinnost admina a pravidla debatní zóny mi kážou diskuzi teď obrátit směrem k tématům tohoto magazínu – vzdělávání, výchově, školám, rodičům… Díky za Vaši pozornost a čas a zůstaňte s námi.
Paní Polanská, seznamte mě, prosím, se svými plány. Dlouho vám stačilo pronásledovat mě ve virtuálním světě diskuzí, pak jste mě začala pronásledovat mimo diskuzní prostor… Co plánujete dále? Mám si pořídit pepřový sprej a závoru na dveře?
Kdybyste chápala, co je špatně na vašem jednání, jehož projevem byl ten dementní email, bylo by možné se s vámi dohodnout na „žít a nechat žít“, načež bych odsud mohl nadobro odejít a nechat vás o samotě prosperovat. Jak ale vidím, tak snadné to s vámi nebude.
Pro Václav-Ještě že na tom hřišti nehážete s míčem vy. Pokud by autorka přišla ukončit hru,tak by dnes psala že tato země nemá budoucnost,že jí nějaký pan Václav inzultoval poté,co ho upozornila na provozní dobu hřiště. No já myslím,že je potřeba si přiznat: Zlaté děti na hřišti,co umí pochopit mluvené slovo a paní Jitku neinzultovaly po jejím upozornění 🙂
Zatímco na ty děti autorka trénuje asertivitu, na mě trénuje nasertivitu. Jsem si docela jistý, že v opačném případě bych já s autorkou vycházel skvěle, zatímco na hřišti by schytala ránu míčem mezi oči.
OMG !
To jste napsal naprosto přesně 🙂 palec nahoru
to handrkovani narusenych sociopatu na tomto webu je katastrofa ! vyrizujte si svoje napadani opravdu skrze svoje emaily ! a jen skrze tyto / byt si myslite, ze jsou to vase osobni udaje, presto je pisete na vsech sloupech / , tady neni nikdo zvedavy na ty kecy !
Tímto bych Vás chtěl přivítat v klubu narušených sociopatů 🙂 a jsme zvědaví na Vaše kecy 🙂