Neplacené přesčasy, práce o víkendu, žádné náhradní volno, povinná-dobrovolnost v účasti na dalších projektech zaměstnavatele. Nelíbí se vám to? Tak nemáte co dělat na maturitním oboru.
Zatímco dospělí si vydupali zkrácení pracovní doby na 8 pracovních hodin (v extrémních případech 12, s právem na minimální odpočinek a náhradní volno), na práva dětí se v tomhle ohledu nějak zapomnělo. Dospělému nesmíte dát po 8 hodinách v práci zadání na dalších 6 hodin homeoffice. Na žáka i studenta takové požadavky vznášet smíte. (Aniž při tom někdo hlídá požadavky na náhradní volno nebo povinný minimální odpočinek.)
Když jsem v dobách svého gymnaziálního studia (2000-2008) upozorňovala na nereálnost požadavků, jimiž mě zásobovali mí zadavatelé, dostávala jsem odpověď, že se musím naučit si život zjednodušovat: Uhýbat práci, obcházet pravidla, prolézat vše s odřenýma ušima, podvádět právě tak, jako ostatní, aby to nebylo moc znát. A hlavně si nebrat žádnou zajímavou práci navíc.
Jenže podvádění (a nevědění) je pro mě trýznivé, i když se na něj nepřijde. A ty nepovinné odborné činnostipro mě byly hlavním důvodem, proč sedět zadarmo ve škole a ne placeně za kasou supermarketu. Teprve v posledních letech jsem (při práci s intelektově disponovanými žáky) zjistila, jakým štěstím bylo, že náš vesnický gympl nijak nevyžadoval účast ve středoškolské odborné činnosti (SOČ). Pokud škola trvá na tom, že všichni (nebo alespoň ti, co na to intelektově mají), musejí kromě studia stíhat ještě vlastní vědeckou práci, klesá kvalita života (nepodvádějících) žáků na úroveň nejhlubších kruhů pekla.
Pojďme si společně představit jejich work-flow:
Každý den se budíte se o hodinu dřív, abyste si stihli nachystat věci do práce, protože zapomenutí jedné z 38 povinných pomůcek vás poškodí v kolektivu i v oficiálním hodnocení zaměstnanců.
Kolem 7. hodiny vyrážíte, protože když vás šéf v 8 nezastihne plně připravené, máte průšvih jak hrom. (Zatímco mnozí nadřízení přicházejí na osmou volným krokem a bez výčitek nechají své podřízené čekat, než budou smět začít s prací.)
Od osmi ráno do půl čtvrté odpoledne (7,5 hodiny) máte povinnost přímo na pracovišti intenzivně pracovat a/nebo přesvědčivě předstírat práci a pozornost. To vše pod neustálým dohledem, s trestem i za to, když se vám nedaří předstírání pozornosti (v pro vás nezajímavých činnostech) tak jako kolegům.
Máte zhruba osm šéfů, kteří vám mohou zadat jakýkoli objem práce a nemají potřebu se nikterak koordinovat v nárocích na vás. Nemáte právo odmítnout další práci, ani pokud dokážete, že není v lidských silách ji zvládnout.
Zatímco dospělí si vydupali zkrácení pracovní doby na 8 pracovních hodin, na práva dětí se v tomhle ohledu nějak zapomnělo. Dospělému nesmíte dát po 8 hodinách v práci zadání na dalších 6 hodin homeoffice. Na žáka i studenta takové požadavky vznášet smíte.
Vaše připravenost a kvalita práce podléhá nárazovým inspekcím, zpravidla z více různých oblastí v jednom dni. Cokoli, co některý z vašich šéfů považuje za chybu, vám okamžitě a nevratně sníží vaše hodnocení.
Nesmíte si dodělat nestihnutou práci z jedné oblasti, pokud zrovna máte předepsaný čas na práci s šéfem na jinou oblast.
Vědět nebo udělat něco navíc, je v některých momentech žádoucí a v jiných trestné. Musíte to vychytat tak, abyste vždy přišli s vlastním vkladem vhod. Jinak přijde trest, často ve formě mnohaletého pronásledování vaší osoby.
Denně dostáváte práci na 2-6 hodin homeoffice, s tím, že někteří blahosklonnější šéfové nevyžadují splnění hned do druhého dne. (Čímž omezí prokazatelnost vašeho přetížení: Vždy, když práci stihnout nelze, použijí argument, že to byla chyba vašeho time-managementu – neměli jste si nechávat tolik práce na poslední chvíli.)
Neexistují sick days, většina slabostí a běžných nemocí není dostatečnou omluvou. I úředně omluvené volno si samozřejmě musíte napracovat.
Na vědecké činnosti pracujete po večerech až do úplného padnutí. Výhodou je, že si určitě nemusíte domlouvat žádný program na víkend, protože víte jistě, co budete o všech víkendech a svátcích dělat: Pracovat.
To vše samozřejmě bez nároku na odměnu, po 4-8 let vašeho nejproduktivnějšího života. (Jo, a počítejte s tím, že se po vás bude pořád někdo vozit, že nevyděláváte peníze. Budou se vás snažit přesvědčit, že musíte výdělečnou činností strávit aspoň celou celozávodní dovolenou – to je přece úplné minimum, které jistě obětujete, když si chcete udržet takovou fajnovou práci!)
Ing. Kateřina Emer Venclová je poradkyně a lektorka v oblasti nadání. Badatelka v oblasti darování a přijímání. Pokusný králík v projektu neziskové existence (přežití z příspěvků přátel a podporovatelů).
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Ale jo, jako recese je to vcelku vydařené.
Souhlasím. Učení je práce, ale ne zaměstnání.
Je zajímavé, že ti, co dosáhli výborných výsledků ve svém vybraném oboru pop hudby, byli často učni: Gott, Lucie Bílá, snad všichni z Divokej Bill, a šlo by vypsat další. Prostě volný čas využili na to, co dle své vůle chtěli. Na výběrové škole by to nešlo.