Nedávno jsem jel Pendolinem z Prahy do Olomouce. Cestovala se mnou máma se dvěma dětmi, seděli přes uličku. Holčička mohla mít tři, kluk čtyři roky. Plus mínus. A zažil jsem věc, kterou jsem ještě nikdy takhle zblízka neviděl: máma za celou cestu z Prahy do Olomouce ani na minutu neodložila svůj telefon. Ani na minutu. Nelžu. Upřeně hleděla na displej mobilu a přejížděla prstem sem a tam.
Nechápal jsem. Ona se na ty svoje děti po celou dobu cesty vlastně ani nedívala. Když s nimi mluvila, tak pořád čučela do telefonu a dívala se na ně tak nějak úkosem. Drobci to čas od času zkusili:
Mami, ty něco hledáš? Ale ne.
Mami, ty něco hraješ? Ale ne.
Hraješ, viď? Ne.
Můžu se podívat? Ne.
Odpovídala tlumeným hlasem, jakoby duchem nepřítomná. Něco obdobného předváděly ale i její děti. Malý poposedával a díval se do tabletu. Holčička něco sledovala ve svém mobilu a pořád dokola kontrovala dobíjení baterky. Nepřítomné pohledy, všichni tři hleděli do monitorů, dětská tělíčka se pokyvují dopředu dozadu, máma duchem nepřítomná: rodina zombíků.
Proč se nedívají z okna?
Proč si spolu nepovídají?
Proč si nečtou?
Znovu mi došlo, že tablety a chytré telefony v sobě mají reálné riziko závislosti. Že když se to přežene, může to dopadnout zle. A že některé mámy si pomalu ale jistě zvykají, že mohou svoje děti odkládat k tabletům. Aby měly chvilku klid. A taky mi znovu došlo, že tablet vlastně není nic jiného než umělá placatá máma.
Technologie se dají využívat rozumně, jen je potřeba, aby dítě dostalo NEJPRVE co nejvíce REÁLNÝCH zážitků. A až POTOM ty VIRTUÁLNÍ.
60% českých domácností se nesejde ani jednou za den u společného jídla. Jsou každý zalezlí ve svém pokojí a surfují nebo sdílejí.
30% z těch, co se k večeři sejdou, u toho hraje televize.
Dá se s tím něco dělat? Dá. Technologie se dají využívat rozumně, jen je potřeba, aby dítě dostalo NEJPRVE co nejvíce REÁLNÝCH zážitků. A až POTOM ty VIRTUÁLNÍ. Když přijde tablet na řadu až jako druhý, může to být zajímavý zdroj poznání. Ale na prvním místě musí vždycky být skutečný život, skuteční lidé a reálné poznávání všemi smysly.
Doporučení pro život: dítěti do pěti let by se vůbec neměl dostat tablet do ruky. Tečka. A do tří let by se nemělo vůbec dívat na televizi. Tečka. Pokud jste svému dítěti tablet do ruky už dali a televizi jste zapnuli, začněte je pomalu odvykat, dříve než bude malér. Hrozí, že mu trvale a nevratně poškodíte jeho mozek.
A můžete začít tím, že si s dětmi začnete povídat při cestách ve vlaku.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Podobné rezolutní soudy jsou v podstatě jen na dvě věci. Dovolím si jen historickou vsuvku: podobně byla kritizována postupně gramotnost, knihtisk, film, rozhlas, televize, televizní hrací konzole, domácí počítače, počítačové hry a já nevím co ještě. Jako rodič jsem zažil před více než 15 lety výtky, že moje děti mají vlastní PC. Nemám dojem, že by je to poškodilo, jak tvrdili kritici. Nepoškodily je nejspíše ani počítačové střílečky nebo mobilní telefony. Klíčem jsou totiž rodiče. Ano, dva synci moc nečtou a přiznávám, že i já dnes čtu jen zlomek počtu knih, které jsem četl před 40 lety. Ale sledují například filmy v originálním znění i bez titulků a tu angličtinu naučenou mají i z těch počítačových her…
však autor nepíše kategorický ne, jen že nejdřív realita a pak až virtuálno….
Já s tímto tvrzením rozhodně souhlasím, i když i já pořídila svému benjaminkovi v jeho 6-ti letech tablet, aby se naučil ho ovládat a nebyl ve škole za hloupého. Ono nejde o to, aby děti technologie nepoužívaly, ale hodně záleží na tom, v kolika začnou a jak často u toho sedí. My teď máme tolik jiných aktivit a lego a obyčejné knížky z mého dětství, na které sbíráme body v supermatketu, že ani nevíme, kde se tablet tak měsíc schovává:-))). A jak tak sleduji v poslední době články Marka Hermana, tak mu vážně fandím. A to by mě před xx hodně lety, když byl ještě hodně mladým našim profesorem na gymplu, vůbec nenapadlo.
Souhlasím! Aneb Kdo jsou tabletové děti?
https://www.alternativni-doktorka.cz/2016/10/kdo-jsou-tabletove-deti.html
Pane Hermane, za mne jen krátce … smekám, souhlasím, sdílím … a to jak ze své pozice (kdysi) dítěte, dnes matky dospělých dětí a taky babičky.
Nebuďme striktní. Jsem onkomama a do doby než byla malému ( 5let) diagnostikována a nasledovy chemo a transplantace…nic z toho neznal. Dnes je a ano opravdu je na tabletu závislí. Ale co má delat,když mu bylo zle,když po transplantacich byl na vozíku 24hodin denně napojenej na hadičky? Ono vše má vždy více úhlů pohledu…..
Máme dceru a syna 6 a 8 let(už za 22 minut :o) a i když tablet máme a syn má svůj mobil a to jen z pozice kontroly jeho glykemie (DM1) námi rodiči na dálku (jinak by jej taky neměl) tak mají pouze vyhrazený čas, kdy na něm mohou trávit svůj čas. Asi je to nějaká forma kompromisu ale funguje nám to. Něco si zahrají (po našem schválení že ve hře nikomu neustřelují hlavu) ale taky využijeme výukových programů jako je logopedie, matika hrou apod… Když už tablet dostanou do ruky, tak mají max 15 minut a pak se vypíná. Snídáme a večeříme společně s vypnutými přístroji. Dřív jsem byl zvyklý aspoň tu televizi, ale manželka mi ukázala, že je to lepší bez ní, než ano jíme společně, ale každý očima nebo ušima v televizi 🙁
Měl jsem tu čest a cením si toho dodnes účastnit se víkendové přednášky na FTK v Olomouci a popravdě jsem si říkal. Týýýý vado 5 kreditů za víkend? to nějak překousnu a bude to. Ale od první věty pana Hermana až do jeho rozloučení v neděli jsem z něj nespustil ucho 😀 Osobnostně sociální výchova jak byla nazvána přednáška byla naprosto super a myslím si, že se v tom našel každý. Situace ze života, chování jeden k druhému, zrcadlení dětí nás dospělejších (záměrně nepíšu vyspělejších :D) .
Takže placaté rodiče nezavrhujme. Pokud je vše použito s mírou a správným cílem, může i posloužit správné věci…?
Mám dojem, že někteří tady nepochopili, o co jde. Nejde o to, že tyhle elektronické vymoženosti jsou dostupné a že je někdo odsuzuje šmahem. Autorovi šlo spíš o to, jak tahle elektronika zakopává lidskost, cit a vzájemné vztahy. A u těch, co tenhle příspěvek takto nepochopili, už je asi zakopáno hluboko. Já bych se asi neudržela hodně nahlas a drze bych se začala s jejími dětmi bavit, aby to matku velmi rušilo při jejím „obcování“ s telefonem.