Psala mi kamarádka. Je to taková typická máma, která chce pro své děti to nejlepší. Mají doma tři kluky, opravují domeček, teplé večeře, děti často venku, hodně čtou, snaží se být poctivá a spravedlivá. Řekl bych moc dobrý.
Takže psala mi: jsme s dětmi v LEGOLANDu. Řekli jsme si s Martinem, že to pro kluky uděláme, bude to zážitek. Ale je to náročné a trpím. Už jenom ta cesta do Berlína, je to fakt daleko. Teď jsme tady, je tu šílené horko, asfalt teče, všude plno lidí, vstupné ani nemluvím, tak trochu děs běs. Víš co? My jsme se ségrou o prázdninách obíraly naklíčené brambory pro čuníky a s babičkou obracely seno. A za odměnu jsme se mohly jít odpoledne koupat do rybníka. Bylo to lepší! Dnešní děcka jsou přehlcená. Mají toho moc. Myslíš, že jsou naši kluci nadšení? Úplně bez sebe? Jakože Legoland? Berlín? Ne. Prostě normálka. A co tam máte dál?
Jo, jo, souhlasím.
Mají toho hodně kolem sebe i pro sebe. A novým fenoménem doby je nuda: naši milánkové jsou věčně nespokojení, a tak nějak otrávení z podstaty. A my k tomu pořádáme pedagogické konference, abychom objevili, jak je lépe a radostněji motivovat. Abychom s nimi proboha svatého aspoň nějak pohnuli. Tak pohodlný svět tady ještě nikdy nebyl. A děti to jenom zrcadlí, nic víc.
Takže?
Já myslím, že zpátky na stromy! Musíme se podívat, jak to původně vymyslela matka Evoluce. A ta říká dost jednoznačně: mozek je šťastný, jen když usiluje. Je to sedm miliónů roků starý vzorec. Mozek se prostě musí snažit. Musí se těšit. Musí toužit. Pak je spokojený. Neboli hodnotu hrnku s vodou dává ta poušť, kterou jste předtím prošli. Nic jiného.
Takže, aby děti byly spokojené:
- potřebují zažít hlad, žízeň, zimu, námahu
- potřebují nemít
- a těšit se, jaké to bude až to mít budou
- potřebují nedostat věci hned
- … a některé nedostat vůbec
- a hlavně, hlavně musejí mít doma povinnosti
Jinak to nefunguje. Jinak se nudí a ze všeho je jenom „normálka“, protože se mají dobře pořád. Jak se v tom pak hernajs vyznat? A když jsme u těch povinností, je potřeba říct, že mozek potřebuje začít brzo. Neboli dítě ve třech letech by mělo mít doma nejméně dvě povinnosti. Něco, co je jenom jeho. Máma škrábe brambory a já už startuju, protože slupky odnáším já. Musí pochopit, že aby bylo doma dobře, musí přispět. Dejte jim práci, dejte jim povinnosti. Devadesát devět odborníků ze sta (ten jeden byl zrovna nemocný) doporučuje: dítě ve třech letech by mělo mít doma nejméně dvě povinnosti.
Má?
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Svatá pravda!!Tesat do kamene!
Takže ve 12ti letech bude dělat vše kolem a rodiče se budou flákat? Super.
Ano, přesně takový rodiče ,,miluju´´ všechno si vemte totálně doslova, z úplně skvělého článku vytvořte jedinou satirickou poznámku. Tleskám.
Třeba není satirická. Třeba se Jarmila doopravdy raduje. Na internetu tohle prostě nepoznáte.
Člověka beroucího všechno doslova bych doma mít nechtěl, to bych se asi zbláznil. Takoví lidé jsou podle mě použitelní v životě složitě až vůbec.
Zrovna dneska jsem tady četl o autistovi, u kterého se řešilo, proč nepřišel do školy. No a proč?
Maminka ho jedinkrát poslala samotného s instrukcí „přejít silnici můžeš, až přejede auto“. No a autista narazil na silnici, kde tři hodiny nic nejelo… a protože bral věci doslova, je jasné, jak to dopadlo. Stál a čekal, až přejede auto. A to je ještě ta lepší možnost. Ani nepřemýšlet, co by se asi stalo, kdyby jelo víc aut po sobě. Zřejmě by nechal první přejet a pak začal přecházet, protože „přejít můžu až přejede auto“ a auto přejelo… a že jede další, to by ho netrápilo… někdy se věci úplně doslova brát nedají.
Ono i třeba „nalij mi kapku polévky“ nebo „ještě minutku“… o „ještě chvilku“ ani nemluvím, to by takovým puntičkářům beroucím všechno doslova asi vybuchla hlava, protože „co je to chvilka“? 😉
No ja bych zase nechtěla mít doma člověka,ktery se nevyjadřuje přesně nebo tak jak to mame společně vymyšlené. Vsude kolem mi to je celkem fuk,ale doma tam toto nesnesu. Totiz pro praktický život jsou tito lidé kteří chtějí kapku polívky,ještě chvilku, ještě minutku celkem velké brzdy 😉….rychlejší a srozumitelnejsi,primejsi je říci „Nalej mi 1/3 talíře nebo bude mi to trvat do půl hodiny ( a toto opravdu dodrzet) a minutku raději vůbec nepoužívat…Lidé ,co potřebují minutku a nebo trošku polévky si tak trochu hrají s časem toho druhého…😉
Jsem se po ránu zasmála, děkuji 🙂 máme „něco“ podobného doma. Jednoduchý pokyn „ukliď prosím obývák“ je nad jeho chápání. Většinou následuje dotaz „jak jako, ukliď?“ Takže na každou věc následuje otázka „kam s ní, co s tím“ a pokud na ni nenásleduje otázka, je (ne)záměrně přehlížena a tudíž neuklizena. Vše musí být konkrétně sděleno a pokud možno bez humoru a nadsázky, aby nedošlo k opětovnému nepochopení. Jen teď nevím, kdo je v tomto případě ta pomyslná „brzda“:D
To mi připomíná: „Co budeme o
víkendu vařit? Udělej něco dobrého.“ A v tu ránu bych ho zabila.
jo a ja navrhnu jídlo a oni to ne něco jinýho 😀
To mi pripomina…“ a co mam uvarit? Nejlepsi odpoved???“ Me je to jedno“ aha tak treba to nebo tam to… dalsi poznamka “ ale na to nemam chut… uvrar neco jineho… tak ted teda nevim?
Přesnost je docela dobrá vlastnost ale myslím že kapka polévky a pod příměry jsou spíše pro lidi s rozvinutou empatií a kreativitou. Pro lidi kteří si dovedou se slovíčky hrát a brát život jako hru a ne jako přesně vymezené mantinely 😊
Súhlasím.
Hlavně je velmi náročné se jim nějak přizpůsobit. Člověk musí neustále přemýšlet ve dvou rovinách, té své a té jejich puntičkářské, jak to nejspíš pochopí. Ještě dnes se mi občas stane, že mi něco ujede a nedojdou mi následky. Pamatuji si jako včera, kdy jsem poprvé zaznamenala, že naše dítě bude asi trošku doslovný puntičkář.. škorpili se na gauči se sourozencem a jen jsem slyšela jeho „stížnosti“. Zcela nepedagogicky jsem mu poradila, ať se na sourozence vykašle (byla jsem otočena zády k nim a vařila). Načež se na chvíli rozhostilo ticho a pak se ozval nucený a opovrhující kašel, jak splnil mé doporučení do puntíku.. 😀 Ale i tak je to kouzelná bytost, která navzdory svému puntičkářství dokázala rozsvítit svou přirozeností a veselostí život nejen nám, ale i svému okolí 🙂 A právě to puntičkářství je pomyslnou třešničkou k celé jeho osobnosti.. prostě to k němu patří 😉
Nejde o človeka „berouciho vše doslova“, ide o to, že neveríme, že by nás niekto mohol počúvať a urobiť ako hovoríme. Máme v sebe zaryte vzorce správania sa a frázy našich otcov a matiek, hoci sami im nerozumieme, alebo sú nám prinajmenšom zvláštne.
Ja tento príbeh vnímam tak, že odosielateľ informácie hovoril nejasne, pouzil naucenu, spoločensky zabehnutú frázu. Prijímateľ, teda chlapec s autizmom (inak mimoriadne vsimavy) slová matky dodržal, veril jej. Dôverovali si vzájomne, lebo ona ho pustila samého do školy! Takže uvažujeme, čo a prečo hovoríme!
To není rodič, to je to chudák dítě, po kterém si my rodiče drze dovolujeme něco chtít.
Presne des. Souhlasim s vami
Myslíte ironickou poznámku? Nebo sarkastickou? Jelikož nic satirického v tom paní nenapsala..
To jsou ty jejich termity..
To budu fakt šťastná a hrdá, jestli ve 12 letech nebudu muset kolem syna skákat, jestli bude samostatný – fakt bych neměla důvod se stydět. Naopak bych se styděla, mít dospívajícího mamánka, kterej si beze mě neutře ani zadek (a za pár let mě jen vymění za jinou „maminku“, která bude dřít na něj místo mě).
Děkuju za články tohoto typu, moc pomáhají.
Tak. Dnes je totiž bohužel spíš vic těch, kteří si sami ani nenamažou chleba, protože si zvykli, že maminka udělá a pod nosánek přinese… znám na to smutně realistický vtip:
„Mamí, nemáme nic k jídlu!“
„Máš toho tam plnou lednici!“
„Mamí, nemáme nic, co by se dalo ohřát v mikrovlnce!“
a to si jsem jist, že někteří z takových by očekávali, že i to něco v mikrovlnce ohřeje maminka, pod nos přinese maminka a talíř odnese maminka…
Petra.luna, lepsie by som to nenapisala.
Kolegyně v práci má dceru-23- a vyřizuje a rozhoduje za ní všechno. Když jsme se zeptali, zda nenítěhotná, otázka na matku“ mami, kdy jsem to naposled dostala?“ To hovoří za vše…
…paní Jarmila , není vůbec milá !!!! 🙁
… to nebude paní Jarmila, ale slečna Jarmila, ta co má mít nějaké ty povinnosti a proto se tu bouří, jako dítě 😉
Zkuste si to Jarmilo přečíst znovu a pochopit podstatu. Je důležité snažit se vnímat myšlenky a názory lidí, kteří mají úroveň a mají co říct. Věřte ze je jich málo a je potřeba se naučit je rozpoznat.
Nejste vtipná. Ona ta „povinnost“ může být třeba i jen odnést po jídle talíř na kuchyňskou linku… tím, že třeba tohle dost rodičů po dětech nevyžaduje, pak vznikají milánkové, co dojedí, odejdou od stolu a on ten talíř někdo odnese…
Nebo se odnese sám 🙂 a ve 30 když začnou bydlet smi s úžasem zjistí, že papír na WC se někam ztratil a nový nepřišel 🙂
Doufám, že po výkonu a ještě víc doufám, že pak s tím špinavým posezem budou běhat po bytě a zjistěj, že ani nikde jinde není, protože nejen že papír nepřišel do držáku, on se ani nekoupil… tak by jim bylo třeba 😉
Ovšem obávám se, že „poučení“ by si z toho vzali takové, že by si honem honem našli partnerku, aby je měl kdo obskakovat, protože to tak dělala maminka…
Ve vás je ale zloby…
Nevidíte za prvním odstavcem smajlíka? Ten naznačuje, že to nemyslím zcela vážně, že to je nadsázka 😉
Evidentne ho nevidi. I kdyby nebyl…kde je jaka zloba?
Normální komunikace. Běžná praxe. Jen holá pravda,kterou nikdo nechce slyšet.
Já bych se spíš obávala, že partnerky jsou vedeny podle stejného mustru, takže budou běhat spolu, dokud nenajdou řešení …
Samozřejmě tím přitom nemyslím, že když jí rodina spolu, každý by si měl odnést svůj talíř, kdyby to někdo takto pochopil. To ne, tam je normální, aby to odnesl jeden – a už to můžou třeba mít za úkol větší děti, které zvládnou neupustit, tříletému bych to samozřejmě nesvěřil. Ale pokud větší dítě jí ve chvíli, kdy nejí nikdo jiný, mělo by si talíř automaticky po jídle odnést.
když tříletému dítěti nic nesvěříte, tak kde si bude budovat sebejistotu? S tímhle přístupem“ jé talíř mu do ruky nedám, to se může rozbít“, ještě v pěti letech bude mít sám ze sebe pocit, že je k ničemu a nemehlo.
Když se k pětiletému budete chovat jako k tříletému, tak zcela určitě 😉 naše dítě nebylo schopné ve třech letech téměř ničeho spojeného s domácností… tak mu to pošramotilo sebevědomí, že v pěti letech už zvládal vysávat, utírat prach, vyklízet myčku, věšet prádlo, vynášet odpadky a další domácí práce. Pro zdejší hnidopichy, ne, nedělá vše najednou a ano i já vykonávám domácí práce 🙂 Dostává na výběr, chceš vysávat, věšet prádlo nebo vyklidit myčku? Vždy se najde více činností spojených s domácími pracemi.. podělíme se, je dřív hotovo a pak si můžeme v klidu zahrát nějakou hru 🙂
Souhlasim. Muj petilety syn si po sobe uklidi do mycky nebo na drez. Rad si vysaje ci vytre svuj pokojik. O uklidu pokojicku nemluvim, to je samozrejmost. Jen vzdy zada, jestli mu pomuzeme. Staci abychom u toho byli. Rad pomaha tatovi na stavbe, oprave domu ci mne na zahrade. Dostavam vynadano, kdyz zacnu bez nej. Samozrejme ma dny, kdy rekne mami, nevadi, kdyz ti nepomuzu a budu si hrat s legem…. Stejne tak, kdy po sobe necha neporadek, ale dokud si to neuklidi, stale to tam je. Nikdy jsme ho nenutili, nekriceli, sli jsme prikladem. Nejsem genialni matka a nemam genialniho syna, ale odmitam byt ustvana, aby se vsichni meli dobre. Navic, u nas se pracuje hlavou, tudiz doma radi pracujeme manualne.
Moje deti si ve 3letech dokazali nachystat neco k jidlu a ten taliř je brnkačka,a kdyz se nahodou rozbije,tak se nic nedeje priste si da vetsi pozor,jen je nechat at to skousi.taky sme neumneli vse hned.
Je to svatá pravda, jinak z nich vyrostou nechutní mamánkové, a těch už tady bohužel je hromada 🙁
Ale to prece nikdo nenapsal,nehlede na to,ze co se v mladi naucis…. 🙂
Jarmilo, že vy jste junior, kterému se doma nechce nic dělat?
Asi jste to dostatečně nepochopila paní Jarmilo.Já jsem měl doma taky povinnosti a stále tu jsem.Nezničilo mě to…
Máte děti?
Evidentně jste to nepochopila :), dvě povinnosti jako vynést šlupky od brambor nebo vyndat prádlo z pračky – to se pak budete celý den flákat??? :):):), tak to se doma máte
Jste mimo
Ze by mel pocet ukolu stoupat primou umerou snad v clanku nebylo… Ale jinak ano, ve dvanacti letech by melo byt dite podle me tak samostatne, aby v pripade nutnosti zvladlo kratkodobou peci o domacnost. Takze mit nejake navyky a povedomi o tom, co vse je treba.
Jo, přesně tak..my to měli taky tak a aspoň se teď umíme i všechno postarat. A nemějte obavy, že by rodiče měli volno😉
to jste asi blbě pochopila..za sebe mohu říct, že pokud by se nám s manželem něco stalo a museli jsme být třeba měsíc v nemocnici(např. po autonehodě)tak vím, že syn(16) a dcera(12) se dokážou postarat o svou sestru(3) a zvládnou celou domácnost…a když bychom se vrátili domů, tak tam bude čisto, uvařeno a nikomu z mých dětí nepřijde, že by to bylo vyjímečné…
ne všude to tak funguje, ale je to třeba jako příprava na život, dnes děti většinou sedí u PC a ani neví co se kolem děje
mně přišla tato poznámka docela vtipná; při pomyšlení, že se aspoň půl dne flákám a kluci makají za mě ;)…:“Mamko, dáš si kafíčko? :)“
Jsem rodič,ne domácí robot a posluha.Ve 12 zvládnou už spoustu věcí
Ne…bude sedět na zadku s mobilem a vy jako máma, za něj všechno uděláte…To bude taky super, že ano.
Tak nevim,já ve 12ti letech žehlila ručníky,utěrky,vybírala s našima brambory,okopávala na zahrádce zeleninu s mamkou,obírala rybíz atd atd a teda neviděla jsme ani jeden den moje rodiče s nohama nahoře že by nic nedělali ne tak se flákali..njn asi je dnes jiná doba…
Kdyz jsou vetsi tak pomahaji,ale dela to cela rodina dohromady.umit nadobi,vevencit psa,nebo uklidit po zviratkach,nebo suj pokoj udrzovat atd.bezne veci,ne povinosti.my sme delali na statku a na zahrade a byli sme stastni.rozmazlovani je k nicemu,mam 4 deti.
Inteligence nezná mezí
Ne, dělat všechno , ale úklid pokoje nebo vynesení koše ,neberu jako tragédii. Nebo ,že dcera vysaje nebo umyje nádobí ( které se u nás myje 3x denně) .
Až vyroste ,myslíte ,že to za ní bude dělat manžel ? A ona bude mít nohy na stole?
No a proč, by to někdy nemohl, udělat manžel. Já mám 2 syny a povinnosti mají taky. Když jsem byla dítě já, tak jsme se s bratrem v mytí nádobí střídali.
Obavam se,ze rodice se neflakaji nikdy…nebo vy snad ano? Prace je doma dost a dost i kdyby se zapojily vsechny deti na maximum….
Paní Jarmilo ! Uvažujte ! S díky ředitelka MŠ
…bude mít povinnosti přiměřené jeho věku …
O to přeci vůbec nejde. Je mi 20let mám ročního chlapečka predelavame dům a bydlíme u rodičů pritele (kvůli rekonstrukci ) uklizim po pritelove sestře. ..to je v pořádku? Když dítě od mala nebude mít rad a nebude pomáhat nemůže mít nikdy rodinu která bude šťastná protože vždycky jeho problémy a povinosti budou vidět na někom jiném! Nikdo neříká sedrit dítě ale snad odnést odpadkový koš není nějaké týrání nebo snad ano?!
Ve 12letech dcera myje nádobí, zametá, vytírá, dokonce se mnou vaří a baví ji žehlit ( pod mým dozorem )… Jako samoživitelka se tedy neflákám…
Vidí, že pracuji 3 soboty v měsíci, takže mi chce pomáhat. Musím se otáčet, ale alespoň dcera vidí, že nic není zadarmo
Aha… tu nejde i to, že bude robit všetko a rodičia nič. Bývame celá rodina a tak si aj povinnosti delíme celá rodina
Jasnačka. Proto si ty děti pořizovali. A v patnácti hurá na brigádu a platit rodičům nájem, bo byt a strava není zdarma. Život je pes a přežít dětství ve zdraví je vůbec to nejtěžší, co novorozence v životě čeká.
To přeháníte. Ale podle Vašeho vzoru pak dostanu na praxi učně, který si po obědě ani neuklidí nádobí a já ani kolegové mu služku dělat nebudeme…. Dokonce je spousta těch, co si po odchodu z WC nejdou sami od sebe ani umýt ruce (17-18 let!!)… Prostě, ač dospělí, či skoro dospělí, jsou zaostalí a nesamostatní i v úkonech, které by měli zvládat už v první třídě ZŠ. Ale rodiče je,chudáčky, nezatěžovali „přízemními“ věcmi.. Jenže tací jedinci pak zatěžují své okolí a v podstatě jsou k ničemu. Myšlení a znalosti chabé, logické uvažování bída, manuální zručnost zaoufalá….. A co pak jednou chtějí učit svoje děti??! Ani se nedivím, že lidstvo je tam, kde je.
Až tady nebudou dnešní + 45-50, tak se ta společnost zhroutí. Mobil a sociální sítě nikoho nenakrmí.
Amen, amen pravím. Jen snad pro doplnění k těm povinnostem, abychom nezapomněli: především potřebují cítit LÁSKU A ZÁJEM.
Jenže Jendo ta láska je i v tom, že musí poprosit a poděkovat, pomoct doma v rámci možností, tady někde vzniká úcta a vzájemná láska. Nedávno jsem byla s kamarádkou na hřišti a slyším „mami, mám žízeň“ a maminka se zvedla běží s pitím, „mami mám hlad“ a minka běží z jídlem, a dítko ještě pohladí a zulíbá. POMOC snad řeknu „maminko mám žízeň, prosím“ a po donášce řeknu „děkuji“ O tom je ten článek.
Tak. Nebrat všechno jako samozřejmost.
Prosím vás pište své názory na úrovni, ty vaše blbosti se nedají číst. Vždycky protestuje ten co o tom nic neví, nebo ten, kdo si neprošel tou pravou výchovou s povinnostmi.
Jak je možné, že naše generace šedesátých let, taky studovala, dělala sporty a hlavně
byla stále v kolektivu mezi vrstevníky a přitom doma jsme měli denní povinnosti.
Nikdo s námi nediskutoval. Než přišli rodiče z práce, muselo být uklizeno, hotové úlohy a pak teprve jsme směli ven. Málo kdo z dětí měl vlastní pokoj, vše se odehrávalo u kuchyňského stolu.V sobotu celá rodina prala a uklízela. A aby jsme měli na to, po čem toužíme, chodili jsme na brigády o víkendech do JZD /a to byla nějaká dřina/. A teď mi neříkejte, že byla jiná doba. Byla, ale líných a obézních dětí bylo minimum, rodiče i učitelé měli respekt a kriminalita dětí neexistovala.
Jako děti jsme chápali co si můžeme jako dovolenou dovolit a prázdniny u příbuzných
v přírodě, byla radost. Na vše jsme se těšili a všeho jsme si vážili. Neměnila bych svoje
dětství za nic na světě.
.V sobotu celá rodina prala a uklízela. – tak takovéhle „hospodářské dny“ jsem nikdy neměl rád. Dělat něco jen proto, že je sobota a v sobotu se to dělá… takže i když jsem vytřel chodbu v pátek, protože už byla zatentonc, v sobotu se musela znova „protože je sobota“? A proč to teda místo pátečního „vytři chodbu“ těch pár hodin do soboty nepočkalo? Kdybych vytíral ve středu, beru, za tři dny už se zas nanosí, ale hned druhý den po vytření?
A takových nelogičností, které právě pro jejich nelogičnost neprovozuju, bych našel víc.
Na co třeba utírat nádobí? Vždyť uschne samo a za dvě hodiny ho jen uklidím.
Proč musím to a to jít dělat hned, proč to hodinu nepočká, až skončí fotbal?
Máma naštěstí věděla, že když řeknu „po fotbale udělám“, že to skutečně udělám, jinak by si mě příště vychutnala a just by mi nakázala při daším fotbale něco udělat hned, nepočká to, by ses na to zase vybod jako posledně.
Domácí práce a podobné povinnosti ano, to je zapotřebí. Ale systém „mazej umejt nádobí, však se bez fotbalu nezblázníš!“ mi už přijde jako zbytečná buzerace, pokud bych to po fotbale bez keců udělal.
milý Zidane, víte, v době mého dětství nebyly automatické pračky a rodiče se v týdnu vraceli pozdě z práce. Takže praní se odehrávalo v sobotu. Prádla bylo požehnaně a to se den předem ještě namáčelo. Ráno mě maminka vytáhla z postele, abych došla nakoupit, co se zapomnělo v pátek a potom už to doma frčelo. V poledne prádlo viselo a po obědě jsem mamince pomohla s vytřením podlahy, bo se nadělalo. Myslím, po tom praní. Odpoledne jsem měla pro sebe. Jo a ještě poznámku, za nás byly pracovní soboty, ale to jsem byla ještě „malá“, později byly tzv. liché a sudé a o těch volných bylo prádlo a úklid. Zbytek soboty a neděle nám na „lítání“ stačil. Jo a v televizi bylo houbeles, ta nás ani nijak nebrala. Moje dětství bylo super, neměnila bych ani za nic. Hezký den.
Nejsem tak mladý, jak si možná myslíte. Za mého dětství jsme taky automatku neměli, ale pravda, měli jsme aspoň vířivku a nevzpomínám si, že by se namáčelo. Ale mladší než vy jsem, já už pracovní soboty pamatuju zhruba tři do roka, když se nadělávaly státní svátky či co.
Ale k věci. Nekritizuju třeba sobotní praní a následně nutné vytření. Myslím třeba „vyluxuj“. – „Ale mami, luxoval jsem včera“ – „To nevadí. Je sobota a to se luxuje vždycky, ony ti ruce neupadnou.“
O tohle jde. Uklízím, když je třeba, ne protože „mi to řekl kalendář“. 😉
A taky jsem logikou nechápal, k čemu je „vynes koš“. U nás to fungovalo tak, že taška s odpadem se dala ke dveřím a kdo šel první ven, vzal ji a vynesl. Nebylo nutno speciálně vynášet koš, k čemu? A nedovolili jsme si tašku překročit a dělat, že nevidíme – maminka věděla a vrátilo by se nám to 😉
Ale to je možná tím, že jsem chlap a můj systém organizace práce je jiný než si to organizuje žena. Viz třeba zrovna vynášení odpadu a nejen to 😉
Vy už jste měli v koši tašky? My ještě vystýlali koš Rudým právem 😀
To je skvělé pro srazení ega 🙂 prostě to udělej 🙂 a je vtipné dívat se na to, jak se kdo vzteká při slovech „a proč a proč a proč“ 🙂 Byl jste na vojně?
ale o tom snad článek není, nebo se pletu?
Není, jen jsem začal v návaznosti na paní o tom, že povinnosti pro děti ano, to je potřeba, ale s rozumem – ne povinnosti pro povinnosti, „aby se něco dělalo“.
🙂 🙂 🙂
To už pak je jako na vojně tzv. „hospodářský den“, kdy se uklízela kasárna a ač mohl být buzerák zametenej za hodinu maximálně, šaškovalo se tam s košťatama hodiny tři až čtyři, prostě aby se něco dělalo. A nesmyslnou práci nemám rád.
Marcelo, ani já bych neměnila, bylo to přesně, tak jak říkáte, v TV jenom jeden program, později dva, ve všední den pouze do oběda a potom cca od 16h 🙂 Proto jsme byli na sportech, neb lítali venku. Ale hlavně jsme byli s vrstevníkama a učili se jak se dohodnout, případně jsme se i poprali, ale to na tom bylo právě to fajn. Naštěstí moje děti to měli podobně, považovala jsem to za důležité. Všichni se divili, když jsem do 12let zakázala střílečky na PC, a když bylo na hře od 15 či 18let měli peška Dneska na to vzpomínají s láskou, stejně jako já.
Souhlas. Kamaráčofty , soupeření, prohry i vítězství mezi dětmi šlechtí sociální inteligenci.
Dokázali jsme se pak DOMLUVIT, a to pěkně „z oka do oka“. Dneska velice často za děti mluví a všechno vyřizují rodiče… Fascinuje mě, když spolu dnes děcka hodiny komunikují přes mobil či internet, přitom bydlí v sousedních vchodech – ale že by spolu šly ven? Kdepak… ve virtuálním světě je každý geroj a frajer. V reálu už to tak nevypadá..
To není jen dneska, už před lety bejvalka – měli pevnou linku zdarma, tak byla schopná hodiny krafat (ještě jako středoškolačka či možná základo) s kamarádkou bydlící o tři baráky dál, protože proč by šly ven a třeba si sedly na lavičku? Telefon to řešil a to tenkrát mobily pokud byly, tak teprv začínaly a byly drahý jak pes…
Zavidim….ja v centru prahy proste nemam kam vylitat se ven poslat😭ale uz na tom pracujem a nejmladsi uz zazije detstvi na zahrade
kde v centru? pěkných parků i areálů je všude dost
ja taky ne chybi mi ta vesnice ale jinak deti jsou v pohode oba studuji v cizine ale porad maji ten domovsky vztah vedi ze i kdyz prileti tak ty povinnosti maji
Já s Vámi musím souhlasit. Vyrostla jsem taky na vesnici, takže práci kolem domu jako dítě moc dobře znám (dřevo, listí, tráva, plení záhonů, čištění králičích kotců…), a to už jsem z dob, kdy jsme měli automatickou pračku 😀 Ale sobotní pravidelné „luxujeme, utíráme prach, vytíráme, pereme, žehlíme“ jsem absolutně, bytostně nesnášela. Přesně, nechápala jsem, proč utírat nádobí, když uschne. Proč utírat prach, když ještě žádný není. Proč vytírat podlahu, když je ještě čistá…
Nedělám to. Děti dovedu zapřáhnout, ale třeba s odpadky to máme úplně stejně, jako vy. Když jsou plné, buď je dám ke dveřím, nebo zavelím, že je třeba vynést tříděný odpad. Zametá se, když je na zemi nepořádek. Nádobí se nechá okapat a pak ho děti uklidí.
Jasně, těch prací, které mohou děti dělat, je pak mnohem méně, než za mého dětství a navíc, když člověk žije ve městě a ne na venkově, odpadají i ty povinnosti kolem hospodářství. Ale přece nebudu prát na valše, když existují pračky? Proč mýt nádobí ve dřezu, když máme myčku? Proč žehlit ložní prádlo? Proč vůbec žehlit? 😀 (kromě manželových košil…).
Pořád ale mohou děti samy vykydat klec morčeti a krmit ho. Vynášet odpadky, když je třeba. Mýt si svou koupelnu a záchod. Vyklízet a plnit myčku. Zamést nebo vytřít, když je potřeba. Spárovat ponožky. Nakoupit. Pomoct s vařením. I když jsou to kluci.
Takže s článkem souhlasím velmi, ale zároveň máte Vy mou podporu, co se týká pravidelné „buzerace“.
Taky bych neměnila, vyrostla jsem na vesnici, stále jen práce, ale s léty jsem ocenila, že jsem se ve světě neztratila a uměla se postavit ke každé práci. Všechno jsme stihli i užít si her s kamarády, ale napřed byla povinnost a potom zábava.
Ano, tak to bylo. Máte štěstí, že jste si to užila. Já ne. Nikdy jsem se totiž necítila jako dítě, ale jako zmenšený dospělý. S povinnostmi, bez práv.
Článek naštěstí mluví o přirozené výchově, ne o době bez dětství.
ja taky jsem z vesnice tak vjake byly soboty kdyz bylo velke pradlo vyvarit vymachat povesit vyzehlit uklidit to neznaji jen automatka
Ano, úžasný článek. Zcela souhlasím. Jenom bych doplnila, že velmi důležité jsou i vzory odkoukané v rodině. Tedy vést děti k povinnostem, nedat jim vše a naučit je si něco zasloužit, těšit se na něco, to je skvělé. Pokud však budou především tatínkové (u mužů to bývá častější problém) doma předvádět pravý opak, budou vyžadovat po manželce naklizeno, vypráno a uvařeno, ale sami po práci už s ničím doma nepomůžou a budou si jenom hledět na vlastní pohodlí a vlastní požitky, tak se to ty děti těžce naučí. Navíc to i velmi zle přijmou.
Přesně tak. Pokud tatínek „ženské práce“ nedělá a hřeší na to, že v paneláku „mužské práce“ prakticky nejsou, co má syn brát jako normální? A chudák jeho budoucí manželka.
A to jsou pak takoví, o kterých je vtip
„Jak si muž představuje pomoc při domácích pracech? Že zvedne nohy, když manželka luxuje.“ 😉
Můj muž je na úklid daleko poctivejsi než Já. Častěji uklízí a vidi “ nepořádek“ o den dříve než ja 😀 to mi připomnělo historku… byli jsme sami a byla takova ta chvilka pro sebe a rikam mu, budu Tvá otrokyně a splním ti nejtajnější přání a on mi s klidnym srdcem rika, Prosím Te, setri prach 😀
Ať se to rodičům líbí nebo ne, přesně tak to funguje.
vidím to kolem sebe, jak maminky kolem dětí skáčou, udělají pro ně první poslední a pak se diví, když po dítěti něco chtějí (potřebují) a ony je pošlou do pr…..le. A proč, protože nejsou zvyklé doma něco dělat, s něčím pomoci a berou všechno jako samozřejmost a hlavně se nechtějí starat sami o sebe, když na to mají lidi.
Pak se všichni diví, že je tolik dospělích dětí bydlících u rodičů neschopných se postarata a starat sami o sebe. Jsem šťastná, že to nemám doma, teda doufám, ještě jedno dítě doma zbylo, ale je mu šest, tak se dá ně něm ještě zapracovat
Vždycky jsem si říkala,jestli nejsem krkavčí matka,když po svých dětech chci,aby vysávaly,utíraly si prach,myly nádobí a chodily se mnou nakupovat,ale zjiišťuji,že jsem moc dobře udělala,protože teď ony skutečně udělají doma vše a vůbec jim nevadí,že já sedím s knihou na gauči.
Děkuji všem za tuto debatu. Naprosto náhodou jsem zavítal spíše překlikem a s radostí zjistil, že v tomto státě se dá debatovat klidně, bez urážek a nadávek a pod. Všem zúčastněným ze srdce děkuji.
Dobrý přístup, jen ty nákupy… to záleží na tom, kolik dítěti je. Předškoláka brát na velký nákup, to bych radši vynechal, protože se tam za prvé bude nudit, za druhé ho nemůžu ani nechat tlačit košík, abych já mohl v klidu vybírat, stejně bych na něj musel jedním okem dohlížet a za třetí minimálně prvních pár návštěv, než ho usměrním, by pořád něco chtěl koupit 🙂 Ale chápu, co tím myslíte. Například základní úklid v pokojíčku by si děti měly v rámci možností dělat samy, jen ať se to naučej.
Nám se u dětí mj. osvědčilo, dát každému 3 věci na zapamatování, co se musí koupit.. většinou je to něco, co oni nezbytně potřebují pro život.. kečup, oblíbené ovoce, časopis, atp. to zajistí a dají do košíku samy. A pak jim dát do ruky penízku, třeba i jen 10 korun a za to, si můžou vybrat co chtějí, pokud to neutratí, můžou si penízku schovat na další nákup a našetřit si na něco „lepšího“. Neznám scény, pláč, křik a nebo neustálé žadonění „mami, já to chciiiiiii“. A abychom neřešili otázky typu „mám na to dost peněz?“, prostě jsem vysvětlila, že pokud je tam jenom jedno velké číslo, mají na to dost peněz. Už jako předškoláci poznali hodnotu peněz a že vše není hned k mání, taky se musí šetřit a něco pro to udělat 🙂
To mi připomnělo, jak se doba mění – za mého mládí se děti dohadovaly, kdo má dneska mýt nádobí a maminka to kolikrát jasně psala na kus papíru, aby se vědělo, kdo kdy. Dneska se ty samé dohady přesunuly na blbé „kdo vyndá nádobí z myčky“… ale ono se to dá pochopit a je to tak nějak v lidské povaze – když se máme v něčem s někým střídat, je jasné, že nechci být za tu trubičku, která udělá a ten druhej si vždycky najde důvod, proč nemůže.
My když měli takovouhle střídací práci se ségrou, vyhověli jsme si, jistě, ale ten, kdo vyhověl, si samozřejmě ohlídal, aby mu to ten druhej při první příležitosti vrátil 🙂
Je bydlení u rodičů a bydlení u rodičů. Bydlení proto, že „to vyjde levněji“ pro dítě i pro rodiče chápu – dítě samozřejmě musí na nájem přispívat. Ale mamahotel s plným servisem, kdy má dítě navařeno vypráno naklizeno a nemusí do domácnosti ani korunou přispět, s tím by si na mě potomek nepřišel. To už by muselo být a bylo by to na krátkou dobu. Jinak chceš tu bydlet, vyděláváš? Tak přispěj na nájem, ve svém bys taky musel platit. Chceš tu jíst? Přispěj na jídlo.
Po maturitě jsem taky bydlel v baráku s mámou, ale fungovalo to tam viz výše. Je nelogické, aby si dva lidi vařili každej sám pro sebe, proč neuvařit pro oba? ALe samozřejmě jsem na jídlo musel přispět. Takže on je mamahotel a mamahotel a pokud je z chlapa mamánek, čí je to většinou chyba? Inu maminky, že to nechala tak daleko dojít, co si budem povídat.
Konečně!!!! Měli jsme se sourozenci tolik povinností, že jít ven byla obrovská odměna A táta jenom zahvízdal a byli jsme zpět u večeře. A brambory s mlékem, které jsme sami přichystali nám chutnaly. Kde se vzaly názory o dětské práci? O tom, že učitelé jsou hlupáci a jde jim o zcela něco jiného než rodičům?Napáchalo se toho dost, přebíráme vzory z ciziny, opičíme se , ale není co. Kde je ten selský rozum ….
S tím „táta jen zahvízdal“ jsi mi připomněl jeden vtípek:
Dneska mají rodiče v mobilech i aplikace na kontrolu dětí.
Na nás stačilo zařvat z okna. Když apka neodpovídala, tak se aktualizovala na verzi PÁR FACEK.
🙂
A to nemluvím o tom, že za nás bylo víceméně normální „jdu na hřiště“ nebo „jdu za kamarádem“ a řeklo se jen, do kolika doma. Dneska pokud není hřiště před barákem pod okny, tak jsou rodiče vytřepaní, aby se dítěti něco nestalo… i za nás se varovalo stylem „nemluv s cizími lidmi a už vůbec si od nich nic neber a nikam s nima nechoď“, ale tím to končilo. Nevím, jestli tenkrát tolik úchylů nebylo nebo se o tom spíš nemluvilo, ale takovej cambus kolem toho jako dneska rozhodně nebyl.
no on také nebyl takový provoz, lítali jsme v ulicích a nic nebo téměř nic nám na silnicích nehrozilo. No a také nás nekontaktovali díleři drog a o různých úchylech jste se zmínil. 🙁
no a kdyby se dítěti něco stalo? ne, že si rozbije koleno, ale prostě se ztratí? tak pohoda? uděláte si další? časy se mění, v rodinách už není pět dětí, které se pohlídají a venku už není tak bezpečno.
Konečně někdo řekl nahlas to,co by mělo platit všude-nejen doma a nejen pro děti…!
Syn bude Mít v únoru 2018 tři roky. Sam po jídle odnese nádobí a da (aspoň) na kuchyňskou linku,když dojí jogurt vyhodí kelímek. Po vysmrkani vyhodí kapesník, večer když se řekne spinkat, uklidí si hračky sám do bedny. Pomáhá hodně. Už v létě na zahradě hrabal, krmi králíky. Ale taky umi pozlobit a lenošit. Ale základy má, ted to jen rozvíjet 🙂
Správný přístup 🙂
Souhlasím, do puntíku. Tak to bylo za mého dětství. Pořád nemám všechno po čem jsem kdy toužila a už víc než půl století se na něco těším. Není to „normálka“, je to moc fajn.
Naši chlapci 7 a 9. let májí několik povinností,střídají se po týdnu,krmení psa a starost o něj,občas výsát celý byt,umejt utřít nádobí,stlaní postelí 🙂 dělaj to bez řečí jen občas jim to musím připomenout,samozřejmě dostávají výplatu jednou týdně a zato si pak kupují kravinky nebo si připlatí na dražší věci které se jim líbí jako třeba kopačky .míče,dres jsou to fotbalisti :).Naši chlapci uměj i převléct peřiny,uměj vytřít,namazat si chleba,oloupat brambory a jiné drobnosti :)občas mi pomůžou i žehlit 🙂 ale to jen rovné věci,chtějí tak je nechám :).Myslím si že je dobré aby naše děti měli nějaké povinnosti,no a teď mě kamenujte 🙂
Moniko, mluvíte mi z duše, také jsem tak vychovávala své dva syny. Dnes už mají své děti, ale zvlášť ten starší mi vyčítá, že musel to či ono dělat. Vůbec to nevidí jako pozitivum pro svůj život, když kromě vaření umí veškeré domácí práce udělat. Chtěla jsem jen, aby si vždy vážili toho, co pro ně udělá v domácnosti druhý partner, aby věděli, co která práce obnáší za úsilí a nic nebylo samozřejmostí. Neházím flintu do žita, ale nejsem si vůbec jistá, jestli moje snaha padla na úrodnou půdu.
JOO!!! A díky.
Co slovo, to perla. Velmi hodnotný článek!
Mám tři děti a můžu potvrdit, že to funguje. Dnes jsou dospělí, ale sami uznávají, že moje výchovné metody jim do života hodně daly, a to je to nejdůležitější. Je mi líto dětí odkládaných před tablety, my jsme si zpívali, hráli hry a když jsme koukali na pohádku, tak společně.
Tak já to mám trochu jinak. Můj tatínek měl maminku velmi rád a ona jeho též, takže v důchodu si nedokázal uvařit ani čaj. A to jsem ve svém manželství nechtěla, takže se můj muž účastnil /a rád/ všech prací. Byli jsem sami a nebylo problém Po čase jsme se sestěhovali s mou maminkou na přechodnou dobu do jedné kuchyně, a tady nastal problém -„málo se o něho staráš!“. Bylo to někdy až úsměvné, můj muž byl zvyklý si chystat jídlo po příchodu z práce sám – měl to jako přechod mezi prací a domovem, já jsem se věnovala našim třem dětem. Chlap v kuchyni a ještě aby si sám chystal jídlo, to u maminky nebylo možné, takže to končilo většinou jeho rezignací – „tak mi to prosím tě nachystej, ať nemáš problém 🙂
… u nás mají všechny děti své povinnosti už několik let, jen je nedokážu nastartovat, aby je udělali bez připomenutí, že ze mají udělat …. koš na plasty je plný, tak se musí vynést apod. udělají to, až když jim to řeknu ….
naprostý souhlas!
hlídám děti..a jedno takové 4leté/ano čtyř!/ se samo nenají-jak mě HNED upozornila maminka,a když se se snažila,aby aspoň pevnó stravu/pribiňák,jablíčko a pod/ jedl,tak mi řek..ty mě/babičko-děti mi říkajó babičko,pohoda/ musíš krmit,protože ti maminka za to platí,no?! nevím nevím z keré hlavy to má,ale tý jeho urgo né…této mamince přeju šťastné stáří
Osobně si nemyslim, že by tento problém byl nějak zvlášť rozšířenější než v dobách dřívějších (20let+) – byl tu, je a bude. Jen se o tom ted více mluví (asi je to moderní) a obecně vzato, my češi, jsme přeci na všechno ti nejpovolanější a nejchytřejší 🙂 nebo máme alespon stále potřebu se takto prezentovat na poli sociálních sítí, blogů, atp.
Nenazýval bych to povinnostmi. Prostě stačí dítě zapojit do chodu domácnosti. Vždyť děti si rády hrají s rodiči, ať už v kuchyni, nebo na zahradě. A chytří rodiče ví jak na to. A co si rozhodně nemyslím, že dítě potřebuje zažít hlad, žízeň a zimu. Dítě si musí umět říct o jídlo, když má pocit hladu, ale týrat ho hladem, aby dítě vědělo co je hlad?
Plně s vámi souhlasím. Myslím, že autor článku svůj text psal s jistou nadsázkou, ale cíleně svoje děti nedostatku vystavovat vskutku nehodlám. Mnohem lépe než autor diskutabilní stati o výchově dětí pojednávají autoři publikace Respektovat a být respektován. Sama jsem byla vedená velmi striktně a přísně, ano, dotáhla jsem to daleko, ale dlouho jsem se učila respektovat svoje pocity a potřeby. Snažím se tedy respektovat potřeby svých dětí a vedu je k tomu, aby i ony respektovaly potřeby mé.
Já si myslím, že vůbec nejde o to, abychom děti „týrali“ hladem. Ony spíš takové nedostatky vyplývají samotné ze situací, kdy dítě něco opravdu dělá. Ve chvíli, kdy si řekne o jídlo, bundu, pití většinou už ten nedostatek má. Ale jako rodiče kolem něj nemáme lítat a pořád se ptát: „Nemáš hlad, žízeň, není ti zima?“ nebo už vůbec ho pro jistotu tímto vším zahrnovat nadměrně, jen tak pro jistotu, aby ten nedostatek náhodou neměl.
Nejde o cílené – půjdeme na výlet, nevezmu s sebou svačiny, aby dítě mělo hlad. Ale spíš to vidím jako něco – půjdeme na výlet, vezmu s sebou svačiny a dítě si řekne, kdy už ten hlad má.
Někteří dospělí nedělají ani zdaleka to co chceme po dětech, i to je smutné!
U nás doma musel fungovat každý. Každý měl své povinnosti bez rozdílu věku. Jednou týdně utřít prach, vysát a vytřít dům. Pozdeji i prevlíct postele a umýt okna. Pomáhat na zahradě a venku kolem domu. Ve dvanácti jsme vařily první oběd, sice nic nóbl, ale dalo se to jíst. Péct buchty, zavařovat ovoce aj. Tatka nás naučil dokonce i zatopit aby bylo teplo když přijdou z práce. A když se zapojil každý stejně zbylo nám spousty času na dětské dovádění… I jako sourozenci jsme spolu víc fungovali, podporovali a nežalovali na sebe.
Dnes mám dvě děti a žiju ve městě a to je panečku rozdíl. Děti pomáhají, ale mají na všechno čas, 3-4x připomenout, že něco mají dělat je nadlidský výkon. Manžel je zachraňuje slovy, že to přece za ně můžu taky jednou udělat, tím samozřejmě narušuje pravidelnost. A oni se rádi chytají stébla, že?
Je to dnes hodně jiné a chce to i podporu staršího příbuzenstva. Někdy totiž i ty babičky zachraňují 🙁
Jinak slušný článek.
Můj vnouček už rok chystá celé rodině večeře. Připraví vaječinu sám, jenom pod dohledem maminky. Letos už sám upeče hrníčkovou bábovku. Má tři roky.
Dceri je pet let a stale rve, ze ma hlad. Rikam ji duverne otesanek a cekam, kdy sni mamu a me, pripadne sestricku mladsi
Hahaha… obraz národa. … Super článek, svatá pravda a lidi to překrucují, či zesměšňují, nebo bagatelizují… dnešní děti mají všechno a po ničem dlouho netouží, žijí v blahobytu. Samozřejmě ne zcela všichni ( poznámka pro rejpálky ) Drtivá většina nemá povinnosti. Je mi líto, že tam však spadá i mé dítě. Jenže kuj železo dokud je žhavé… Je jí teprve 9 ale už teď mám obrovský problém to zvrátit. Kdybych mohla vzít čas zpět… od útlého věku musí mít povinnosti. Třeba si uklízet hračky, vydávat nákup, … Začněte včas s pracovni výchovou nebo z vás budou otroci…
Poprvé v životě mi to nedá a vstupuju do diskuze. To co se tu píše je svatá a mnou vyzkoušená, pravda. Mám osmnáctiletého syna. Od prvních kroků se mnou začal krmit psy, později začal nosit třísky ke kamnům. Přibývaly samé malé povinnosti. Pomoc při úklidu na zahradě, příprava dříví na zimu, úklid po večeři. Pak sám navrhnul vaření.Omlouvala ho pouze nemoc, nebo nepřítomnost 🙂 Nikdy to nepřerostlo nic, kde bych ho nepodpořil, neporadil, případně nepomohl. Postupně si vše tak dokonale zautomatizoval, že mu nemusím do pokoje ani do koupelny. Umytí záchodové mísy je pro něj standartní. Od nějakých 14-ti…15-ti se postará bez problémů o celou domácnost, včetně vaření.
Když vidím většinu jeho kamarádů, nebo když si přivede nějakou holku…….. Bych, přinejmenším, plakal kam má generace,(do jaké záhuby) vede naše potomstvo…
Takže ještě jednou. Naprostá pravda celý článek
Souhlasím. Tříletá dcera si po sobě odnese talíř. Klepe a obaluje řízky, namaze palacinky marmeladou, zamicha těsto… pomáhá mi při úklidu i při péči o mladší sestru. Myslím, že zábava může být i každodenní činnost. Je skvělý dělat věci spolu.
Myslím, si , že je to pravda , vidím to na svých holkách . Ta čtyřletá to dělá ještě s radostí a nadšením , že uklízí . Ale 13 a 14 léta ,ne. Musí být zle,aby se zvedla a sly něco udělat. Všechno chtějí , berou to jako samozřejmost,ale že by vylozily oni úsilí to ani omylem .
Je to chybou moji a také doby ve které žijou. Dnešní děti ,pokud je člověk k tomu nevede od dětství , tak si ničeho neváží , o nic neusilují.
správně,..tesat do kamene a zpátky na stromy
A potom na zastávce čekáte na autobus, vedle Vás postává hlouček kluků, myslím kolem 13 let a radí si, že hlavně, at nikdy nepracují rukama, posmívají se klukům s učňáku že tohle je zlo, jedině být inženýr a sedět v křesle a brát velké peníze, ale hlavně nic nedělat a mít peníze…Sakra, kde to ti haranti berou? Potom v práci potkáte mladý, makat to ne, ale prachy ano…Pěkně je učí doba a rodiče, hezky si závidět, mít všechno…
Souhlasím. Jen si myslím, že je ten nezájem malých je i díky množství pohádek a seriálů na které koukají, díky nimž se dostávají do jiné –
bezstarostné, perfektní reality. Nemusí si představovat, číst, hrát si, prostě nic. Stačí jen koukat. Jakákoli akce je jim v podstatě přítěží.
Humans of late capitalism.
To je uplne zcestnej pohled na deti. Ani nevim kde zacit, protoze kazdej odstavec se ta rozebrat jako nesmysl.
Napr argumentace dlouhou cestou do Berlina a demagogicky proto je lepsi byt na venkove. Atd atd.
Chyba je uplne v tom pohledu a z celeho textu jen cisi jak nam autor chce sdelit, ze deti maj mit povinnosti a to pred tim je nesmyslna argumentace, ktera ho k tomu dovedla.
Chapu autora, ze si chce zivot zjednodusit, ale pak si nemel porizovat deti.
Jakožto psycholog pracující se znudenymi pubertaky naprosto souhlasím s Vámi! Výchova se v dnešní době zaměřuje spíš na to jak dítě „zabavit“ aby se chudák nenudilo!!! A to je špatně. Nemáme děti přeci učit, ze život je jen o zábavě, ale postupně je dovést k jakési rovnováze zodpovědnosti a slasti a nejlépe vlastní námahou. Vedlejší efekt zvládnuté zodpovědnosti je: zdravé sebevědomí.
Nejen je zabavit, ale hlavně je v ničem NEOMEZOVAT!! Jsou to bohovská stvoření, která mohou cokoli, kdykoli, jakkoli.. Sledovat takové jedince nejen ve školce je neskutečný zážitek. Vylískala bych mezi futrama hned.. jejich rodiče. Učitelky si můžou jen rvát vlasy, bo co dítě, to jedinečný bůžek, který absolutně nebere ohled na nikoho jiného než na sebe. Sobci bez kouska citu a empatie.. to se rodičům opravdu povedlo. Nedávno jsem byla svědkem, jak jedno takové dítě poranilo druhé do krve, jen proto, že k němu chtělo vstoupit do stanu.. opravdu nevýslovná drzost.. následně spratek (ano, nic jiného to není) celý stan raději zbořil a schoval se do něj. Učitelka to chtěla řešit, ale bezradně stála a pořád jen opakovala „on spustí hroznou scénu, on začne ječet a už ho nezastavím“.. Dostat se pod ruku mě, ten zmetek, tak si to bude pamatovat.. a ne, nemusím používat fyzické násilí, aby dítě pochopilo, jak se má chovat. Všechny rodiče těchto výjimečných jedinců bych na celý měsíc zavřela do místnosti s 24mi takovými individui.. ať si to užijou vrchovatě. A nechoďte na mě někteří s tím, že když to učitelka nezvládne, nemá učit.. Učitelka to zvládne, věnuje mu i 30 min, které mohla věnovat nějaké společné aktivitě se všemi, ale ne, na toho se musí extra, bo je něco jiného.. a když by se to vynásobilo x 24, co by s nimi asi tak mohla za ten den stihnout?
když každý má své individuální potřeby a přizpůsobovat se je slabošské a omezuje to zdravý rozvoj jejich osobnosti?? tak ať si takové poklady nechají rodiče laskavě doma a nebo jim zaplatí soukromou škol(k)u, která je speciálně určená pro výjimečné jedince. Některé děti, věřím, že naprostá většina, jsou totiž úplně obyčejné, znají nudu a ví jak se zabavit, jsou empatické, umí zlobit, ale i poslouchat a všední státní škol(k)u snesou bez pošramoceného sebevědomí a bez omezovaní ostatních.
záleží na školce a přístupu učitelek i k rodičům. Bydlím na vesnici, kde mé děti chodí o školky. Hanbou bych se propadla kdyby mi učitelka musela oznamovat, že mé dítě někomu ublížilo nebo něco zničilo. A k celé diskusi bych řekla asi toto: jako děti jsme měli od mala své povinnosti – v paneláku ve městě se jich taky našlo dost – nejen na vesnici. Své děti se snažím vést také k pomáhání doma – jedné je 8 a druhé 3 – obě paličaté a nechce se jim, ale musí a nakonec jdou a práci udělají. Copak jsou rodiče otroci? Mě snad někdo platí za to že pověsím prádlo nebo že umyju nádobí?Ano ani mě jako dítěti se nechtělo, ale moje babička vždycky říkala : samo se to neudělá a je lepší to udělat hned a pak mít klid. TAKŽE MAMINKY NEBUĎTE OTROKYNĚ A PODĚLTE SE SE SVÝMI DĚTMI O RADOSTI I ČINNOSTI. Jak už bylo řečeno – práci si rozdělíme a pak je víc času na blbosti.
My máme extrémně hodné učitelky a konkrétně naše děti mi až rozmazlovaly, v tom dobrém slova smyslu 🙂 většinu „konfliktů“ se rodiče ani nedozví, protože to řeší okamžitě na místě s konkrétními dětmi. Za celou dobu, co jsme školku využívali – cca 6 let, jsem nezaznamenala projevy šikany, odstrkování, kastace apod. Věřím, že i toto dítě časem zpracují, ale to má být hlavním cílem rodiče a nikoli škol(k)y, udělat z dítěte „přizpůsobivého“. Upřímně netuším, jak mají pořídit s matkou, která dítě v jeho excentrických výjevech (ječí, válí se po zemi a střídavě kope nohama a propíná se do luku, protože se nechce oblékat při odchodu že školky) podporuje stejně silným kvílivým hláskem ANO, JSI NEŠŤASTNÝ, ANO, JÁ TO VIDÍM, ANO, MÁŠ TRÁPENÍ a lehne si k němu na zem, takže je musí všichni obcházet.. místo, aby ho srovnala do latě a kluk se s tím nějak popasoval, aniž by otravoval životy všech ostatních, kteří tomu musí být bohužel přítomni. Jen podotýkám, že jeho starší sourozenec z toho už vyrostl a je kapánek dál.. své rodiče kope a fackuje, pokud se mu něco nelíbí, pravda, to už okolí tolik neobtěžuje… zatím. Je opravdu tohle ta správná cesta?? Ty děti absolutně neumí usměrňovat a hlavně zvládat svoje emoce, jsou nepřizpůsobivé a nezvladatelné. VŠEM učitelům bych platila zlatem, za to, co musí přežít nejen se žáky, ale kolikrát i s rodiči. Osobně bych na to nervy neměla a všech pedagogů si vážím čím dál víc, zejména těch, kteří svou práci vnímají jako poslání. Děkuji 🙂
Autorova kamarádka má problém s Legolandem a nenadšením svých kluků, ale jako později autor řeší „dnešní děcka“.
Problém bude nejspíš jinde, ale do toho mi nic není. K dnešním děckům tedy dodávám, že malé děti bývají s rodiči rády a rády s nimi něco společně dělají a to častěji než děti starší. Povinnost potom, je něco, co když nesplním tak přijde sankce. Dodávám také, že lidé a tedy ani děti, nepotřebují drezůru/trénovat mozek, aby se stali tzv. socializovanými, což zase říkají jiní odborníci, než těch sto autorových.
Co se pak týče jeho evolučních spekulací a pedagogických konferencí , musím konstatovat, že mé děti se „naučili“ nudit s nástupem do školy. Nudy se ale nebojme, může být cestou zpátky k vnitřní motivaci. Pokud ji tedy neutneme nějakou zábavou.
Souhlasím – povinnost dokáže jakoukoliv činnost naprosto znechutit, právě proto, že je to povinné. Moje tříletá dcera mi pomáhá vařit, začala sama od sebe, nestačím zírat, jak je šikovná a co všechno zvládne. Ale nikdy ji do toho nenutím, jenom se zeptám, jestli chce pomoct a když zrovna ne, nechám to být. Ale většinou spíš dostanu sprďáka, že jsem začala bez ní. Když jsme chystali dřevo na zimu, dcera si hrála na zahradě, najednou sama od sebe přišla, odnosila a srovnala spoustu polínek, a pak si zase šla hrát. Kdybych jí řekla, že nám musí pomoct, nechtěla by a ještě bych jí tu činnost znechutila.
souhlas ,vychovali jsme podobne 4 děti a vnučce se čtou pohádky ne pustí telka nebo počítač 🙂
Nespokojenost a otravenost je fenomenem naroda, deti jen pokracuji v tom co vidi kolem.
Akurat by som dodala ze to plati aj na dospele osoby. Preto ze ked nepocitia nikdy prave ten nedostatok, riesia nebetycne blbosti, nevedia co so sebou a nicia aj okolie svojou znudenostou a nevdakom.
No už podle této diskuze asi autor pochopil…
Jinak mu gratuluji ke skvělému článku, už jsem nedoufal.
naprosto souhlasím
Marku, díky! Okopíroval jsem si, uložil, použiji. Zapojím uvědomění. Zda bude použito i jinými, pak i přes vtíravou skepsi tomu chci věřit.
Souhlasím. Už od mala jsem mela doma jasně dané úkoly. Musela jsem, bez výmluv.
Yes, it’s right
Naprosto souhlasím.
Synkovi je dva a půl roku a když vidí, že táhnu koš s vypraným prádlem, běží pro kolíky a podává. Jde nám to sice pomaleji, ale oba jsme spokojení – já protože pomáhá, on se cítí důležitě. Po jídle si odnáší talířek (plastový) do dřezu. Umí si přisunout židli ke dřezu a napustit vodu do kelímku na pití. Uklidí si hračky. Večer se po koupání sám oblékne do pyžama a jde si vyčistit zuby.
Jak to tak vidím, asi bych měla být za to vděčná – doteď jsem si neuvědomovala, že to není „normální“… :/
Souhlasím s tím, že děti mají doma pomáhat. Když mi bylo 17 let, tak si moje mamka zlomila nohu a byla půl roku nemohoucí. Já jsem se tehdy zvládla kompletně postarat o domácnost kromě nákupů, to zařizoval táta. Ještě jsem zvládala školu. Takže když jsem odešla z domova, tak jsem byla skvěle vybavená do života.Mám ročního syna a učím ho, aby po sobě uklízel hračky, společně dáváme oblečení do pračky a zase z pračky. Oblečení z koše mi k sušáku také nosí, je to samozřejmě formou hry 🙂 Žádného mamánka doma nechci 🙂
Souhlasím, je to velmi pěkně podané. Z vlastní zkušenosti vím, že mnoho dětí je pro rodiče „střed světa“, což je fajn. Na druhé straně rodiče dělají za děti všechno a mnohdy si nechají od velmi malých dětí poroučet. To už je myslím na pováženou. Dejme jim volbu a nechme je nést důsledky za svá rozhodnutí. Navíc dítě v tomto věku pomáhá rádo. Nepromeškejme toto období jen proto, že něco potřebujeme udělat rychle a drobek by překážel.
Z mého pohledu naprostý souhlas, ale obávám se, že v Norsku by Vás za takový článek hnali k soudu. A ta filosofie „šťastně dítě, které vše může a nic nemusí“ se plíživě vtírá i k nám.
Myslím, že je to velmi výstižně napsáno. Jsem starší generace a jako děti jsme povinnosti měli.
souhlasím,každé dítě má mít své povinnosti a už od mala,doma jsme byli 4 ,do školky jsem chodila od 2 let ,vodil mě nejstarší bratr ,druzí dva dělali domácí práce,mamka v práci ,otec v nemocnici, postupem času přešli určité povinnosti na dalšího z nás,dětství bylo krásné, nic nám nechybělo a hlavně jsme cítili tu rodinou lásku
Aneb „zpátky pod stromy“ viz stará dobrá iniciativa usilující o záchranu „skleníkových“ dětí – https://stuz.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=509:zpatky-pod-stromy-vyzva-k-vychove-deti-v-kontaktu-s-prirodou&catid=18&Itemid=80