Přesné rozmístění certifikovaných škol podle jednotlivých krajů je možné si ověřit na interaktivní mapě škol Rodiče vítáni na stránkách projektu. Pořád platí, že nejvíce přihlášených je ve velkých městech, Praze a Brně, důvodem je jednak větší koncentrace školských zařízení a také pocit vedení škol, že je dobré usilovat o konkurenční výhodu, a tou deklarovaná vstřícnost vůči rodičům rozhodně je.

Značka Rodiče vítáni nabízí školám a zájemcům z řad rodičů i další služby:

• Interaktivní mapa škol rodiče vítáni umožňuje rodičům vyhledat vstřícnou školu a ředitelům a ředitelkám upozornit na své nadstandardní služby.

• Pravidelný měsíční internetový Zpravodaj Rodiče vítáni přináší novinky ze škol a shrnuje dění okolo aktuálních problémů vzdělávání.

• Využíváme zkušenosti škol, oslovujeme je s dotazy ohledně plnění jednotlivých kritérií značky (schůzky ve trojici učitel–žák–rodič, kurikulární odpoledne), výsledky zpracováváme a publikujeme.

• Výjimečně dobře zpracované odpovědi ze škol nabízíme ke stažení jako metodické materiály.

• Ve spolupráci s webem eduin.cz jsme připravili mapu aktivních škol, kde rodiče najdou kromě značky Rodiče vítáni i další rozvojové projekty (Férová škola, Zdravá škola, Ekoškola). Mapa je první takovou pomůckou na českém internetu.

  
  

Kateřina Kubešová, koordinátorka značky Rodiče vítáni, řekla: „Tři sta přihlášených škol je pro nás hranice, kdy je jasné, že značka školy zaujala a má jistý respekt. Na její kvalitě musíme teď intenzivně pracovat, protože víme, že ne všechny školy plní přihlášená kritéria k úplné spokojenosti rodičů. Proto už se poslední dva měsíce soustřeďujeme především na ověřování kvality plnění kritérií a na komunikaci se školami. Snažíme se získat co nejvíce informací o jejich zkušenostech a pochybnostech při plnění kritérií a příklady dobré praxe předávat prostřednictvím našich stránek dalším školám a zaujatým rodičům. Aby věděli, jak se věci dají dělat dobře a jaká rizika na ně případně čekají.“

Kontakty:

·Kateřina Kubešová, koordinátorka značky Rodiče vítáni
e-mail: katerina.kubesova@eduin.cz, mobil: 732 911 524

Poznámky pro editory:

• Zpravodaj lze i stáhnout ZDE, jeho měsíční zasílání (zdarma) si můžete objednat na adrese info@eduin.cz.

• Předchozí čísla najdete zde: duben, březen, únor, leden, prosinec, listopad, říjen.

• Interaktivní mapu škol Rodiče vítáni, kde najdete všechny přihlášené školy, si prohlédněte ZDE.

• Novou mapu aktivních škol s různými rozvojovými programy najdete ZDE.

• Kompletní kritéria certifikace – povinná i volitelná – najdete ZDE.

• Informace o knize Rodiče vítáni najdete ZDE a objednat si ji můžete ZDE.

• Logo Rodiče vítánia plakát s kritérii certifikace si můžete stáhnout ZDE.

• EDUin je obecně prospěšná společnost, která se věnuje problematice vzdělávání a jejíž snahou je informovat veřejnost o všem důležitém, co se děje ve školství a vzdělávání. EDUin o.p.s. byla založena v květnu 2010 a připravuje několik informačních a osvětových projektů. Více se dozvíte na www.eduin.cz.

• Populární verzi vzdělávacích témat najdete na blogu http://fertek.blog.respekt.ihned.cz.

Kurikulárním odpolednem se myslí setkání s rodiči, v jehož rámci učitelé vysvětlí, jak se učí jejich děti třeba číst nebo psát, jak se dnes vyučuje matematika nebo angličtina. Může jít totiž o způsob, který oni ze svého dětství neznají a mohou mít podezření, zda ta nová metoda bude fungovat.  Časté jsou také vzdělávací odpoledne o známkování a slovním hodnocení, o tom mají rodiče také mnoho pochybností. Nás ale zajímalo i to, jak často se učitelé s rodiči setkávají, kde se takové setkání obvykle koná, jak široké je spektrum témat, kdo při takové příležitosti drží řeč a jestli mají učitelé pocit, že to celé k něčemu je.

Neplést si to s výletem

Ze zhruba dvou desítek odpovědí, které jsme obdrželi, vyplývá, že školy mají o „kurikulárním odpoledni“ poměrně jasnou představu. Nezaměňují ho s jakoukoli přednáškou, kterou pro rodiče ve škole uspořádali, a jen výjimečně se stalo, že škola do této kategorie zařadila i rodičovský výlet. Ale možná se cestou bavili o známkování. Proč ne.

Nejčastější motivací k zavedení setkání s rodiči je pocit, že ve vzájemné komunikaci přibývá „šumu“, že rodiče v běžném školním provozu nemají možnost se zeptat, proč se to či ono dělá právě takhle a když už se rodič zeptá, učitel nemá obvykle dost klidu a času mu to vysvětlit. Samozřejmě, největší potřeba takových setkání je v prvních ročnících, kde si děti i rodiče na školu a její metody teprve zvykají a otázek je nejvíc.

Nejčastěji školy uvádějí, že se setkávají s rodiči dvakrát až čtyřikrát ročně (ale jsou rekordmani, kteří tenhle školní rok uskutečnili už sedm akci) a témata volí podle toho, co je aktuální  – hodně se svého času probíraly nové školní vzdělávací programy, často to bývá netradiční způsob výuky angličtiny, už zmíněné známkovaní, jinde například pořádají podobný kurz i pro rodiče předškoláků. Aby věděli, do čeho jdou.

Účast bývá obvykle mezi dvaceti až čtyřiceti rodiči podle velikosti školy, místo konání je nejčastěji školní budova, ale pro uvolnění atmosféry se prostor často maskuje jako rodičovský klub, kavárna s mírným pohoštěním nebo debatní kroužek. Čas obvykle v pozdním odpoledni, zhruba mezi 16. a 19. hodinou, aby bylo možné setkání sladit s pracovní dobou.

Vyzkoušet na vlastní kůži

Vlastně nikdo nezmínil špatnou zkušenost s podobným typem setkávání. Jen občas prý trochu déle trvalo, než si rodiče zvykli, že je nečeká nic špatného a než škola našla vhodnou formu, která nepůsobila jako další třídní schůzka. Tady je totiž kromě jiného důležité, že je to jedna z příležitostí, kdy se potkávají rodiče z různých ročníků a mají možnost vyměňovat si zkušenosti. Takže ti z páté třídy vysvětlují rodičům prvňáků, jak se ten jejich naučil tímhle způsobem výborně číst. Učitelé ušetří čas, navíc informaci od spolurodiče berou všichni vážněji.

Co spolehlivě táhne, jsou rady, jak zvládnout vzpurné děti. S tím se pochopitelně nepotýkají jen učitelé, ale především rodiče doma, a pokud jim škola umí poradit, nebo zprostředkovat třeba přednášku odborníka, velmi to ocení.

Převládá forma přednášky s dotazy, ale odvážnější školy zkoušejí i dílny pro rodiče. Například ve škole v pražských Kunraticích uspořádali čtenářskou dílnu pro rodiče, kde si mohli vyzkoušet, jak se tu učí vnímání textu podle metodiky kurzů Čtením a psaním ke kritickému myšlení. V další dílně si mohli vyzkoušet výuku matematiky podle profesora Hejného.  Ale pozor, s takovými interaktivními dílnami není dobré začínat tam, kde jsou rodiče spíš nedůvěřiví. Nutnost zapojit se mnohé vyděsí a příště už nepřijdou.  Je ale pravda, že několik škol nám napsalo, že naopak přitáhly rodiče do školy až tehdy, když jim v rámci těchto odpolední nabídli nějakou interaktivní hru.  Například při ní zkoušeli na devatenácti stanovištích rozmístěných po celé škole svou pozornost, obratnost, rychlost a úsudek. Prý ta nejnovější rodičovská generace vyžaduje akci a zážitek, přednáška je nebaví. Asi se opravdu časy mění.

Pokud potřebujete ve věci zavedení kurikulárního odpoledne poradit, můžete se obrátit na tyto školy:

ZŠ Kunratice, Kateřina Círová, email: katerina.cirova@zskunratice.cz
ZŠ a MŠ Praha – Slivenec, Romana Lisnerová, email: reditel.zsslivenec@seznam.cz
ZŠ Planá nad Lužnicí, Bohuslav Hora, email: hora@zsplana.cz
ZŠ Slovanka, Kateřina Černá, email: cernak@zsslovanka.cz

Pro zájemce nabízíme ke stažení precizně vypracované odpovědi, které jsme dostali ze Základní školy Slovanka v České lípě a Základní školy Planá nad Lužnicí. Můžou sloužit pro svou přehlednost jako metodická pomůcka, jak vzdělávací odpoledne s rodiči dělat.

Za odpovědi děkujeme těmto školám: 1. ZŠ Lovosice, Gymnasium Jižní Město, Praha, Gymnázium Jana Nerudy Praha,  Jubilejní Masarykova ZŠ a MŠ Třinec, ZŠ a MŠ Praha – Slivenec, ZŠ Jince, ZŠ Kunovice, ZŠ Kunratice, ZŠ Ludgeřovice, ZŠ a MŠ Hora Svaté Kateřiny, ZŠ Orlová-Lutyně Mládí 726, ZŠ Planá nad Lužnicí, ZŠ Praha 9 – Kyje, ZŠ Provaznická 64, Ostrava – Hrabůvka, ZŠ Slovanka Česká Lípa, ZŠ Vémyslice, ZŠ Vítkov, okr. Opava

Praha 9. května 2012 – Cena za školní dobročinnost je určena pro jedince i kolektivy, kteří v prostředí základních a středních škol iniciují a realizují promyšlené a následováníhodné dobročinné projekty. Cena je další inovací ocenění VIA BONA, které se letos bude udělovat již patnáctým rokem.

Na Cenu za školní dobročinnost mohou být nominováni žáci, studenti, učitelé a ředitelé škol či spolupracující rodiče. Oceňována je finanční pomoc i projekty nefinanční povahy, které vyžadují zapojení vlastních schopností či tvůrčího potenciálu.

Nominovat dárce je možné do 8. června 2012. V kategorii za školní dobročinnost tak mohou učinit rodiče i žáci, učitelé či školy, případně jakékoliv další spřízněné subjekty.

Slavnostní vyhlášení Ceny VIA BONA proběhne 13. září 2012 v pražském Kaiserštejnském paláci.

Zdeněk Slejška, výkonný ředitel EDUin, řekl: „ Snahu ocenit dárcovské a dobročinné projekty na školách a tím upozornit na výchovu k filantropii považujeme za velmi dobrý nápad. Pro rozvoj občanské společnosti je ochota přispívat na dobročinné projekty klíčová, cena VIA BONA k rozvoji dárcovské kultury přispívá už léta a tak doufám, že její rozšíření i na základní a střední školy prospěje větší popularitě ceny i pochopení toho, jak se má chovat zodpovědný dárce.“

Kontakty:

· Petra Krystiánová, Nadace VIA
e-mail: petra.krystianova@nadacevia.cz, mobil: 732 983 118

· Adéla Kebrlová, Nadace VIA
e-mail: adela.kebrlova@nadacevia.cz, mobil: 777 221 643

· Zdeněk Slejška, výkonný ředitel EDUin
e-mail: zdenek.slejska@eduin.cz, mobil: 605 967 368

Poznámky pro editory:

• Cena VIA BONA je udělována už patnáct let, oceňuje výjimečné příklady dárcovství a ukazuje na nové filantropické trendy.

• Cenu VIA BONA uděluje společně Nadace VIA a THE KELLNER FAMILY FOUNDATION pod patronací Velvyslanectví Spojených států amerických. Více informací na www.cenaviabona.cz.

• EDUin je obecně prospěšná společnost, která se věnuje problematice vzdělávání a jejíž snahou je informovat veřejnost o všem důležitém, co se děje ve školství a vzdělávání. EDUin, o. p. s. byla založena v květnu 2010 a realizuje a připravuje několik informačních a osvětových projektů. Více se dozvíte na www.eduin.cz.

• Populární verzi vzdělávacích témat najdete na http://fertek.blog.respekt.ihned.cz.

Odpověď: V zásadě ano – záleží na tom, jak má škola postavený klasifikační řád. Ten je veřejným dokumentem, měli byste se k němu ve škole snadno dostat. Pokud v něm informace o tom, jak se ve škole nakládá s domácími úkoly a jejich hodnocením, není, vyžádejte si informaci u učitele – chtějte vědět, jaký má systém hodnocení, ptejte se případně i ředitele na totéž.

Pokud se však ptáte na názor, zda to je vhodný postup, je těžké jednoznačně odpovědět, protože nepíšete bližší okolnosti situace. Podstatné je, proč dítě úkol neudělalo, případně nechce udělat ani po upozornění učitelem. Rozumný učitel by se na toto měl ptát a s dítětem to probrat. Na druhou stranu učitel může stanovit pravidla, která platí pro všechny – měl by je ale sdělit jak dětem, tak rodičům (to je onen systém hodnocení, rozumné školy jej rodičům sdělují na třídních schůzkách apod.).

A mezi ně může platit postup, který zmiňujete – i když zapomenout může každý, jistá tolerance by měla existovat. Když ale někdo odmítá zpracovávat úkoly chronicky, je na učiteli, aby to zohlednil. Osobně bych volila takový způsob hodnocení, který je běžný na řadě škol – domácí úkoly tvoří část známky, např. vyjádřenou procenty, a podle toho, jak k nim žák přistupuje, „dotváří“ se jeho výsledná známka z předmětu. Tento způsob se osvědčuje a je i tolerantní k občasnému zapomenutí.

Lucie Slejšková, Rodiče vítáni

Názory univerzitního kantora Ondřeje Hausenblase zvoní: Zrušte detailní větný rozbor v češtině, je zbytečný. Školní testy jsou hloupé. Někteří jej kvůli tomu považují za extremistu. Ale on pouze říká, že místo biflování by měly děti své mateřštině hlavně rozumět. A vůbec všemu, co se ve škole učí.

Jak byste popsal největší slabinu školy 21. století?

To, že děti – a pak i dospělí – mají problém takzvaně se vyžvejknout, prostě sdělit myšlenku. Buď ji nemají, nebo pro ni neumějí najít slova, nebo ta slova neumějí dát do souvislostí. Například Angličané dělají vzdělávání v mateřštině inteligentně. Už dávno se orientují nikoli na systém jazyka a jeho popis, ale na řeč. Na to, jak se lidé domlouvají. Ve všech předmětech se učí chápat to, co čtou, a souvisle se vyjadřovat. To se v našich školách tragicky netrénuje.

Je fakt, že moje dcera se mnoho látky do školy učí nazpaměť. Když ji nutím, aby mi to řekla svými slovy, odpoví: „Ale on (rozumí se učitel) to chce takhle.“

„On to chce takhle.“ Ano, to je pořád ještě důležitá věta našeho školství. A když dítě nutíte, aby to říkalo jinak, tak ho trápíte.

Co mi tedy poradíte?
Když se to musí nadrnčet, tak mu asi musíte poradit, jak se to dělá. Ale s nadrnčenými vědomostmi nevystačí. Svět je totiž mnohem složitější, než byl. Na mnoho nově objevených souvislostí nestačíme, znají je jen specialisté. Chemie, fyzika, všechny obory se mění. A děti stále častěji odmítají informace, které jim nedávají smysl. Rodiče ani učitelé jim nepomohou, protože tomu sami nerozumějí. Takže přibývá lidí, já jim říkám odpírači vzdělání, které štve, jak je vše složité, a protože v tom nedosahují úspěchu, mají k tomu odpor.

O jakém věku se bavíme?
O věku krátce poté, kdy dítě přijde do školy. Informací a poznatků je prostě moc. Ale i vzdělaným lidem se často stýská po jednodušším světě. A když to jinde nejde, snaží se to zjednodušit aspoň ve školství. To jsou ti příznivci prostoduchých testů, kteří říkají: Něco se přece testovat musí, něco musí vědět všichni.

Které testy máte na mysli?
U nás skoro všechny. Zejména ty státní, které jsou vynucené.

Například srovnávací testy žáků 5. a 9. tříd?
Ty jsou nejen hloupé, ty jsou přímo škodlivé. Netestují vzdělanost, ale mechanické školní vědomosti nebo nacvičenost v luštění testů.

Například?
Když necháte děti určovat různé gramatické kategorie nebo spočítat citoslovce v úryvku. Děti ve škole určují slovesné osoby a třídy, ale vědí vůbec, že první osoba znamená „já, který promlouvám“ a druhá „ty, který mě posloucháš“ a že já musím mluvit tak, abys ty pochopil, co říkám? Nebo děti jen bezmyšlenkovitě škatulkují? Z takových testů vzejdou jen statistická čísla vyhodnocená na počítačích a nikdo neví, co znamenají.

Řekněme, že srovnávají děti.
Fajn, ale co to znamená?

Že jedno dítě toho umí víc, protože správně odpovědělo na víc otázek.
Ale čeho umí víc? Těch blbinek? Nepodstatných, našprtaných věcí? Vždyť ani vzdělanci se dnes neshodují, co je vzdělanost. Zda je to vysoká našprtanost, řekněme pilnost, což bylo v době, kdy byl svět jednoduchý, opodstatněné. Chováme se stále jako primitivní národ, který si jen potřebuje roztřídit děti na úředníky, vojáky – a sluhy. To tu ale bylo v 18. století a dál to nemůže obstát. Vždyť co dostalo svět do 2. světové války a holokaustu? Bylo to nezvládnutí myšlenek, které lidé nedokázali prokouknout a podlehli demagogii.

To se stává dodnes, ne?
Vždycky se to stává. Ale čím vzdělanější národ máte, tím menších pitomostí se dopustí. Ne všude po světě se schvalovala poprava Milady Horákové, ne všude se lidi ohnuli, když přišla cizí armáda, a ne všude jsou lidé tak zoufalí ze svobody jako u nás – nevědí, co se sebou, a nadávají, že dřív bylo líp. A přesto naši vzdělanci stále tvrdí, že je třeba roztřídit společnost podle toho, co si kdo pamatuje. Jenže bez myšlení nejsou vědomosti, jsou to jen třísky. Vědomosti se dají získat i jinak než šprtáním.

Třeba?
Třeba myšlenkovými operacemi, bez nichž si děti ty vědomosti stejně neuloží do paměti. Učitelé by měli dětem nejen něco říkat, ale měli by je opravdu učit. Dobří učitelé – a znám takové – proměnili vyučování, kam až to jde. Hodně s dětmi bádají, mluví, píšou a čtou – samozřejmě o vážných věcech.

A nedělají větné rozbory, které jste kritizoval a které byste zjednodušil…
Pozor, já nechci nic zjednodušit, ale myslím, že výuka má mít blíž k podstatě dorozumívání. A k tomu, aby se děti v mateřštině dobře dorozuměly, větné rozbory ve školách fakt neslouží. Já je jako dítě miloval, ale byl jsem jeden jediný, všechny ostatní to otravovalo. Tradice popisných větných rozborů pochází z výuky latiny coby mrtvého jazyka, ale dřív se zároveň mnohem víc dbalo na rétoriku, bez níž by vás nikdo neposlouchal a nikdo by vám nerozuměl. Jen si vezměte, jak dnes vypadá třeba návod na vyplnění daní. To snad psali negramotní lidé. Naštěstí se potřeba ovládat mateřštinu pomalu vrací. Jenže to klade na učitele vysoké nároky.

Co se pro to dá či má udělat?
Takový návrh asi nedojde sluchu u politické reprezentace, protože nedojde sluchu u voličů. Musí se obrovsky investovat do vzdělávání učitelů. A dostat do školství mnoho těch inteligentních a tvořivých.

To znamená dobře je zaplatit?
Dobří a tvořiví učitelé nejsou ve školství kvůli penězům, to už by tam nebyli. U nás odboráři stávkují za zachování věkového automatu. To je kulturní hanba. Získávat vyšší plat jenom stárnutím – co to je? To ať jdou dělat vrátného. Na prvním místě je potřeba, aby učitelé měli celoživotní perspektivu růstu ve své učitelské profesionalitě, a lepší plat ať z ní vyplývá.

Ještě k těm větným rozborům: vaši oponenti tvrdí, že jsou důležité při výuce cizích jazyků.
Nesmysl, jazyku se nenaučíte popisem latinské mluvnice. Některé jazyky nemají vid, jiné nemají střední rod, mají více časů… K ovládnutí cizí řeči vám pramálo pomůže naučit se pár otravných termínů, které se navíc v češtině všechny pletou. Všechno je na „př-“: přívlastek, předmět, příslovečné určení, přísudek, přístavek. Jak si to mají děti pamatovat, když je ta terminologie i výuka didakticky tak nedomyšlená? A lingvisti se na konferencích ještě poplácávají po ramenou, jak dobrou ji mají.

Chápu, že je dobré hodně číst. Všude však slyším stesky, že děti dnes nečtou.
To není pravda. Děti čtou hodně, ale v jiných situacích, s jiným záměrem a na jiných médiích. A dokonce se přitom i učí, například při popisu strategické hry na internetu musí pochopit poměrně složitý odborný výklad pravidel.

Takže nemusím dceru nutit číst Jiráska?
Nutit vůbec ne. Ale naučit ji číst ho, to ano. A přitom jí můžete ukázat, že spisovná čeština je naším kulturním jazykem, který nás drží pohromadě jak s minulostí, tak napříč celou vlastí. Mimochodem spousta učitelů dnes nemluví spisovně. Spousta učitelů ani nepíše na tabuli – možná se bojí, že by udělali chyby? A ještě jedna věc: je nepřístojné, aby si učitel cestou do školy v autobuse četl Blesk.

Není to trochu předpojaté?
Ne. V soukromí ať si čte, co chce, ale veřejně nemá být s ničím takovým viděn, protože to říká o jeho inteligenčním profilu něco smutného. Bulvár nemá co dělat ve sborovnách a ředitelé by na to měli dbát. Osobně bych zavedl i kulturu oblékání ve školách a vykázal z nich pouliční módu. Ne povinně, ale po dohodě s rodiči. Třeba by to omezilo i tu velmi vulgární mluvu, která je patrná hlavně u děvčat.

Když byla řeč o tom, jak neumíme spisovně česky, všimla jsem si, kolik lidí, a to i vzdělaných, dnes dělá pravopisné chyby.
I já je dělám. Je to dáno novými kanály komunikace a jejich rychlostí. Když píšete SMS, je nepohodlné vracet se šipkou zpátky, viďte. Proto by ve škole měla být povinnou součástí každého psaného projevu korektura. Vždycky se ptám učitelů: Když děti odevzdávají práci, musely projít korektornou? Mají v zadní lavici příručky, kde si povinně zkontrolují to, co napsaly?

Jako že použijí nápovědu?
No jistě, tak to přece má být. Ale není, protože – a jsem zase u toho – naše představa o hodnocení, například ty testy, je finální, ne formativní. Neučíme děti hledat správná řešení, ale rovnou je testujeme. Zkoušíme je z těch slovesných tříd a vzorů (mimochodem nejsou v osnovách dvacet let, ale málo se to ví) nebo je nutíme, aby říkaly synonyma ke slovu skromný…

Co je špatně na říkání synonym?
A proč bych je říkal? Říkejte si je sama, paní učitelko.

Ráda, rozšiřuji si slovní zásobu.
To si ji tedy vůbec nerozšiřujete. To z vás jen tahám, abyste mi řekla, co v ní máte. Tohle není způsob, jak se učit. Jak se rozšiřuje slovní zásoba? Tím, že hodně čteme, protože významy slov vyvstávají až ve větách a použití synonym dostává svůj význam také jen ve větách či rovnou v příbězích. A také tím, že děti hodně píšou. Pomocí příběhů a různých pojednání, čtených i tvořených, lze učit i jiným věcem a zároveň hodnotám, jako je láska, krása, mravnost. Snažím se přesvědčit učitele, aby i o těchto hodnotách s dětmi mluvili, protože to samy děti považují za zajímavé. Zajímavé přitom neznamená zábavné, zajímavost je vysoce intelektuální a srdeční věc. Bez zajímavosti vyrostou otupělí lidé, kteří chtějí jen vydělat prachy a ani ta práce je pak nebaví, protože chtějí jen vydělat prachy. A co s takovým občanstvem, které se pak kvůli prachům prodá pro kdejakou vládu?

A co pro to mohu jako matka udělat?
Vy máte dceru v primě? Tak to už je skoro pozdě. To jste se měla starat, když se vaše dítě narodilo, a měla jste si spolu s ostatními rodiči třeba „vychovat“ dobrou místní školu. Vyjednat se školou různá zlepšení, obětovat čas, nepadnout automaticky do školy, která je nejblíž. To, že se u nás rodiče nestěhují za dobrou školou, je dáno špatnou bytovou situací, ale po pravdě, kolikrát v životě budete mít ještě dítě a kolikrát ještě rozhodnete o jeho životě tak jako nástupem do první třídy? Tady možná máme všichni velký dluh.

• Konfliktní komunikace a jak na ni
• Škola otevřená rodičům, rodiče otevření škole – beseda
• Škola otevřená rodičům, rodiče otevření škole – seminář
• Škola a komunita

Konfliktní komunikace a jak na ni

Seminář je určený jak učitelům, tak i rodičům. Smyslem je pochopit základní zákonitosti mezilidské komunikace a možnosti prevence řešení konfliktů a krizových situací. Účastníci si osvojí principy efektivní komunikace v konfliktních situacích a vyzkouší si schopnosti formulovat své požadavky. Seminář bude probíhat jako trénink konkrétních situací se zpětnou vazbou.

Na semináři se seznámíte s:

• osobní mapou komunikačních situací
• konstruktivními a destruktivními prvky komunikace
• tím, jak vést rozhovor od NE k ANO
• nástroji komunikace (aktivní naslouchání, umění sdělit druhému, co mi vadí)
• strategií a kroky k řešení konfliktu
• analýzou konfliktu, identifikací vlastní strategie řešení konfliktu
• prací s emocemi
• tím, jak sdělit to, co se mi nelíbí, aby to druhý mohl přijmout
• tím, jak zvládat agresi a manipulaci

Seminář je realizován ve spolupráci se vzdělávací společností Konsens.

Lektor/ka: Mgr. Jana Bilíková, Mgr. Helena Stohrová, Mgr. Olga Medlíková, PaedDr. Jitka Jilemická (na semináři je přítomen jeden z lektorů, dle časových možností)

Délka: 1 den

Cena: 7 000 Kč (cena zahrnuje lektorné, drobný materiál a režii organizátora) + doprava dle zakázky

Škola otevřená rodičům, rodiče otevření škole

Seminář je určen učitelům, kteří mají zájem se blíže podívat na možnosti otevřené komunikace a spolupráce s rodiči. Seminář je postaven na zkušenostech se značkou Rodiče vítáni a kritérii certifikace této značky. Seminář probíhá jako autoevaluace školy, při níž mají učitelé možnost posoudit, v čem jsou ve spolupráci s rodiči úspěšní a proč, a kde leží hlavní překážky v komunikaci a jak je odstranit. Seminář je možné na vyžádání organizovat i pro skupinu složenou z učitelů i rodičů, kdy je práce postavena především na tréninku vzájemné komunikace.

Lektor/ka: Tomáš Feřtek, Mgr. Kateřina Kubešová, Mgr. Zdeněk Slejška, Mgr. Jana Feřteková, Kateřina Círová (na semináři je přítomen jeden z lektorů, dle časových možností)

Délka: 3 hodiny

Cena: 2 700 Kč (cena zahrnuje lektorné, drobný materiál a režii organizátora)  + doprava dle zakázky

Škola otevřená rodičům, rodiče otevření škole

Beseda pro rodiče je postavena především na tréninku nekonfliktní komunikace se zástupci školy a příkladových řešeních situací, kdy dochází mezi školou a rodiči k neporozumění a konfliktu. Rodiče se zároveň seznámí se značkou Rodiče vítáni a kritérii, podle nichž lze rozlišit školu, která se staví vstřícně ke komunikaci s rodiči svých žáků. Při práci v semináři mohou posoudit míru otevřenosti „jejich“ školy.

Lektor/ka: Tomáš Feřtek, Kateřina Círová, Mgr. Zdeněk Slejška, Mgr. Jana Feřteková (na semináři je přítomen jeden z lektorů, dle časových možností)

Délka: 2 hodiny

Cena: 2 000 Kč (cena zahrnuje lektorné, drobný materiál a režii organizátora) + doprava dle zakázky

Škola a komunita

Seminář je určený učitelům, tak i rodičům a představitelům veřejné správy v obci. Záměrem je přiblížit možnosti aktivní participace rodičů na životě školy a samotné zapojení školy do života místní komunity. Součástí je seznámení se s možnostmi metody komunitního plánování na konkrétním případu dané školy. Seminář kombinuje příklady dobré praxe a konkrétní informace o možnosti propojování aktivit obcí a škol. V rámci semináře proběhne úvodní analýza možností spolupráce školy a komunity s cílem definovat plán dalších kroků, které je možné realizovat na podporu tvorby komunity.

Seminář je realizován ve spolupráci s organizacemi Centrum pro komunitní práci.

Lektor: Mgr. Ondřej Marek

Délka: 1 den

Cena: 7 000 Kč (cena zahrnuje lektorné, drobný materiál a režii organizátora) + doprava dle zakázky

cforms contact form by delicious:days

Souhlasili byste s tvrzením, že práce s rizikem je životní kompetence, kterou je třeba se učit? Jeden z lektorů Prázdninové školy Lipnice vysvětluje, proč je riziko a dobrodružství ve výchově důležité.

K čemu je dobrodružství ve výchově dobré? Proč riskovat? Proč vystavovat děti „nebezpečí“? Základním atributem dobrodružství je i nejistota dosaženého výsledku. Kdo víc vsadí, víc bere, nebo víc ztratí. To platilo pro objevitele zlaté éry zámořských objevů, průkopníky vědy i prvního astronauta na Měsíci.

A dnes? Máme báječně bezpečná hřiště, která imitují les, ale jsou bez ostrých větví, špičatých kamenů a nebezpečných zvířat. Když se na školním výletě utopí dítě v rybníce, protože spadlo z hráze do vody, raději zakážeme jezdit na školní výlety. Je to tak správně?

Bezpečný a nudný život

Ze života našich dětí i nás samotných mizí činnosti, které dávaly možnost okusit dobrodružství v nefalšované podobě. Lezení po stromech? Průzkum staré zrušené továrny? Ježdění na vodu? Samé rizikové a „zakázané“ činnosti. Dětská i adolescentní hra jako nenahraditelný nástroj rozvoje osobnosti se přesouvá do polstrovaných ghett, jejichž základním principem je absolutní bezpečnost. Přicházíme tak o příležitost ke zvyšování zdravého sebevědomí (zvládnu takovou výzvu) a ochotě podstupovat riziko (zkusím to a uvidím, jestli to vyjde).

Možnost prožívat situace, které neprovází jistota výsledku, je důležitá, protože nám dává možnost učit se z reálných dopadů našich rozhodnutí. Když se snažíme vyhnout každé situaci, která obsahuje riziko a v níž můžeme udělat chybu, ztrácíme zkušenost s tím, že chybovat je přirozeně lidské, že se vyplatí riskovat i za cenu nejistoty, jak to celé dopadne.

Kdo nemůže lumpačit, dělá problémy

Přirozená a společensky přijatelná míra „uličnictví“ v sobě zahrnovala míru průběžné korekce a okamžité účinné zpětné vazby. Vymezovala tak jasně chování, které je již za hranicí akceptovatelnosti. Netvrdím, že je správné dát dítěti sirky v suchém lese za účelem získání zkušenosti, že škrtnutím lze podpálit les. Ale je správné dát mu příležitost zapálit oheň a zjistit, že je nebezpečný a když si nedá pozor, popálí se.

Kdo nemá možnost zkoumat a osahávat svět kolem sebe, lumpačit a vyzkoušet si tak hranice, kam ještě může a kam ne, nezíská schopnost tyto hranice odhadovat. A potom se s pocitem, že se „nikdy nic nestalo“, bezhlavě pouští do skutečně nebezpečných situací, v nichž nezná míru. Od počítače vyrazí rovnou skákat padákem. Proto je důležité, abychom si včas uvědomili, že práce s rizikem je životní kompetence, kterou je třeba se učit. Celý život.

Pokud vás to téma zaujalo, můžete se 18. května 2012 v Praze zúčastnit Konference s názvem DOBRODRUŽSTVÍ… chvála kroků do neznáma, kterou Prázdninová škola Lipnice, o. s.,  chce věnovat tomu, jestli jsou dobrodružství a s ním spojené riziko ve výchově užitečné a co se stane se společností, jež z výchovy dobrodružství odstranila. Na konferenci jste zváni, více informací najdete ZDE.

Odpověď: Dobrý den, to, co popisujete, bývá častý problém. Snažil bych se přes radu školy zjistit důvod pro výměnu učitelky, také je-li možná změna. Nejčastější příčinou bývá to, že na škole je omezený počet vyučujících, kteří s dětmi zvládnou první třídu, a proto dochází k těmto změnám.

V zásadě je to dobrá zpráva o škole, že se snaží dát do první třídy tu nejlepší učitelku. Chápu, že to Vám ale nepomůže, proto mohu poradit, abyste zkusili oslovit rodičovskou organizaci a hlavně radu školy, která se musí tímto problémem zabývat a zprostředkovat Vám odpověď od vedení školy. V radě mají rodiče svého voleného zástupce, ten je zodpovědný za toto projednání. V každém případě bude ale lepší, když se dá dohromady několik aktivních rodičů, než když to budete řešit sama – budete pak více bráni v potaz.

Z vaší zkušenosti se dá odvodit i rada pro školu. Výměna učitele na prvním stupni je pro rodiče velmi citlivá věc, to musí škola hodně zdůvodňovat a vysvětlovat. A tady by vlastně měla možnost ukázat se jako zodpovědná, dává ty nejlepší do třídy k novým dětem. A musí vysvětlit, že ten, kdo nastoupí od čtvrté třídy dál, to jistě také zvládne, ta práce je přeci jen jednodušší než u prvňáčků. V tomto případě se zřejmě komunikace úplně nezdařila.

Tomáš Feřtek, Rodiče vítáni

Mapa aktivních škol EDUin

Interaktivní mapa aktivních škol podle jejího iniciátora, Zdeňka Slejšky ze společnosti EDUin, přináší přehled o školách, které se dlouhodobě angažují v rámci programů, jež realizují různé organizace – jejich stručné charakteristiky najdeme pod mapou. Hlavním smyslem mapy je usnadnit rodičovské veřejnosti orientaci v projektech, které na školách existují. „Rádi bychom zdůraznili, že  zapojení do programů neznamená, že je škola „nejlepší“, ale rozhodně je to významný signál, že škola na sobě pracuje a uvažuje v širším kontextu než jen o sobě samé.“

Zajímá vás projekt Férová škola, Škola podporující zdraví nebo Začít spolu? Nebo značka Rodiče vítáni? Chcete některou ze škol kontaktovat? Toto vše mapa umožňuje a společně s charakteristikami jednotlivých programů je informačním nástrojem vysoké kvality.