Dětem na prvním stupni domácí úkoly neprospívají, říkají vědci

Přečtěte si text Heather Shumaker o domácích úkolech, který vyšel v časopise TIME (2016) a pro Zpravodaj Odborné vzdělávání v zahraničí 4/2016 (NUV) jej přeložila Alena Nová.

ilustrační foto by Alan Wat (flickr.com) (CC BY 2.0)

Studie ukazují, že domácí úkoly jsou sice prospěšné, ale až od určitého věku. Dětem na prvním stupni by se podle vědců z Dukeovy univerzity v Severní Karolíně neměly zadávat vůbec.

V současné době je společnost ve Spojených státech vtažena do učení pod velkým tlakem, které začíná už domácími úkoly zadávanými v mateřské škole. Domácí úkoly v mnoha domácnostech ovládají volný čas, který dětem zbývá po příchodu ze školy, a proto bývají označovány za novou rodinnou večeři 21. století. Přetažené děti pod tíhou úkolů naříkají a hroutí se. Rozčilení rodiče je přemlouvají a naléhají, aby se práci do školy věnovaly dál. Tyto rodinné boje často končí v slzách, výhrůžkách a rodičích tajně dokončujících úkoly svých dětí.

Rodiče se s večerními bitkami smiřují, protože chtějí pro své děti to nejlepší. Ale na druhou stranu – pravý opak se zdá být pravdou. Komplexní souhrn 180 výzkumných studií provedených psychologem a neurologem Harrisem Cooperem, působícím na Dukeově univerzitě v Severní Karolíně, ukazuje, že přínosy do-mácích úkolů jsou vysoce podmíněny věkem: středoškolákům jsou ku prospěchu, pokud na nich večer pracují méně než dvě hodiny, žákům druhého stupně základní školy poskytují drobnou studijní vzpruhu, u dětí na 1. stupni je lepší s domácími úkoly počkat.

Pokud si výsledky výzkumu prohlédnete (ne jednu studii, ale celou práci zaměřenou na domácí úkoly) zjistíte, že úkoly mají účinek, který není vždy dobrý. Domácí úkoly zadávané v útlém věku totiž zvyšují negativní postoje dětí ke škole. Děti se proti domácím úkolům bouří, protože potřebují dělat jiné věci. Křičet a běhat, uvolnit se. Dělat domácí práce. Jít brzy spát. Hrát si a následovat při tom vlastní nápady. Během celého dne ve škole se dětem říká, co mají dělat – tedy převážně v tichosti sedět a soustředit se na učení. Škol-ní učení je ovšem pouze jednou stránkou dítěte. Když škola skončí, děti potřebují čas na jiné věci.

Některé školy si už tuto skutečnost uvědomují. Jedna ze základních škol 1. stupně v New Yorku udělala loni změnu, když její ředitelka Jane Hsu domácí úkoly zrušila a místo toho požádala rodiče, aby dětem četli. Jednotlivé školy a učitelé od Marylandu po Michigan udělali to samé – buď domácí úkoly na prvním stupni eliminovali, nebo je ponechali jako dobrovolné. Školy ovšem současně hlásí, že pokud učitelé domácí úkoly nezadávají, někteří rodiče se jich sami dožadují.

Zodpovědnost lze trénovat i jinak

Zastánci domácích úkolů říkají, že děti učí tzv. měkkým dovednostem, jako je zodpovědnost a dobré studijní návyky. To je ovšem další problém spojený s domácími úkoly na 1. stupni základní školy. Malé děti zřídka zvládají dovednosti time managementu nebo silné emoce, které domácí úkoly doprovázejí, takže zodpovědnost dopadá na rodiče. Dospělí přebírají nežádoucí roli úkolové hlídky, která dětem úkoly stále připomíná, a děti se stávají experty v prokrastinaci a ve zvyku stěžovat si, dokud jsou nuceny k práci.

Když se domácí úkoly dostanou na úroveň, kdy pro žáky představují studijní přínos, mohou se stát také jejich povinností. To znamená, že od studenta střední školy by se mělo očekávat, že své domácí úkoly udělá, aniž by mu je někdo připomínal. Na druhém stupni základní školy je dobré domácí úkoly jeden nebo dva roky trénovat, ale není třeba je nacvičovat celá léta. Děti mladší 11 let se mohou učit odpovědnosti jinými způsoby. Šestileté dítě by si mělo například vzpomenout, že má nakrmit kočku a přinést domů její misku na jídlo.

Pokud chceme, aby si děti zlepšily paměť, soustředění, kreativní myšlení, výkony při testech a dokonce školní chování, odpovědí není více domácích úkolů, ale více spánku. Národní nadace spánku ve Spojených státech informuje, že děti trpí nedostatkem spánku, částečně kvůli domácím úkolům.

Rodiče se často cítí být domácími úkoly svázáni, protože nevědí, že mají možnost volby. Rodiče se přitom mohou s učiteli domluvit ohledně množství úkolů nebo samotného faktu, zda domácí úkoly vůbec dělat – zvláště na prvním stupni. Řada učitelů bude velmi ráda za změnu. Zrušení domácích úkolů nebo změna kultury domácích úkolů navíc vrací kontrolu nad vzděláváním zpátky na lokální úroveň.

Shumaker, Heather. Why Parents Should Not Make Kids Do Homework. TIME, 2016, March 8.

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
avatar
wpDiscuz