V následujícím příspěvku publikujeme diskuzi, která proběhla v předešlých dnech na Britských listech mezi Tomášem Feřtkem (EDUin) a Štěpánem Chábem (Britské listy) ke značce Rodiče vítáni.
Vážený pane Chábe,
děkuji za odpověď, přijde mi věcná.
Uzavřel bych naši diskusi historkou. Minulé pondělí jsem byl na debatě v Litomyšli. Mají tam velmi aktivní rodiče, založili si organizaci, která se jmenuje Generace 89 a kromě jiného pořádají kulaté stoly. Tenhle byl o vzdělávání ve městě, sál byl plný, rodiče a učitelé tak půl na půl. Když jsem odvyprávěl, cože to je značka Rodiče vítáni, ředitel jedné ze tří škol se přihlásil a řekl, že on o té značce ví, ale že se k ní nepřihlásili, protože její nároky jsou směšně nízké. A ředitel druhé školy pravil, že oni „tohle všechno“ stejně už dělají, takže oni nic takového nepotřebují. No a pak jedna z těch přítomných aktivních maminek vyprávěla, jak její syn šel o hodinu později do školy a říkal jí, ať jde s ním, protože on se do školy nedostane, protože zvonek je moc vysoko. Tak tam s ním šla, jenže stepovali tři čtvrtě hodiny okolo budovy a nemohli se ani dozvonit ani dovolat. Paní ředitelka té školy povstala a řekla, že oni přece nemohou nechat školu otevřenou, protože by je někdo vykradl a že je vůbec divné, že to dítě šlo během září už potřetí do školy později… A tak dál. Asi si to umíte představit. Tolik k tomu, jak „samozřejmé“ je, že se do školy dozvoníte, dovoláte a že se k vám budou chovat slušně.
Že je potřeba změnit často i způsob vyučování, to máte pravdu, ale tím se zabýváme jinde a jiným způsobem. Rodiče vítáni jsou zaměřenI právě na komunikaci učitelů, rodičů a dětí. Pokud bychom dali za základní těch sedmnáct volitelných požadavků, jak navrhujete, pak tu značku bude mít dejme tomu dvacet škol v republice. Fakticky těch, které žádné popostrčení v tomto směru nepotřebují. My naopak potřebujeme vtáhnout do debaty takové školy, jaké zmiňuji na začátku. Ostatně i na té debatě rodiče říkali ředitelům svých škol, že jim by ta značka pomohla ujasnit, co vlastně mohou a nemohou od školy chtít, a ředitelka školy Mozaika v Rychnově nad Kněžnou (to je za kopcem), která tu prezetovala svůj model spolupráce s rodiči, konstatovala, že jí ta pravidla v komunikaci s rodiči pomáhají. Samozřejmě neplní všechno, ale jsou na cestě.
Rozdíl mezi tou školou, co „všechno dávno dělá“ a školou „na cestě“, to je přesně ten rozdíl a posun, o který nám jde.
Tomáš Feřtek, EDUin
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
