S dětmi do světa

Jak vydělat dost peněz a nepropásnout kvůli tomu vyrůstání svých ratolestí? Moderní nomádi mají na dilema mnoha dnešních rodičů recept: vyrazte společně na cesty.

Je devět ráno, v kempu nedaleko chorvatského Splitu se začíná vzduch tetelit horkem a zvukem cikád. Webový designér a spolumajitel fotobanky Pixmac Vítězslav Válka zavírá po třech hodinách svůj počítač, zapíná kávovar a jde do karavanu pozdravit probouzející se děti. Až se společně nasnídají, zajdou na hřiště a vykoupat se do moře. Po obědě si kolečko ještě párkrát zopakují; k večeru, až klesne teplota, usedne Vítězslav znovu k notebooku.

Vyřídí e-maily od zaměstnanců své firmy, dokončí grafiku jednoho webu a několika bannerů. Dva metry od kočárku, v němž spí miminko, a od vaničky, v níž se cachtá starší dcera, po boku manželky popíjející kávu. „Se dny doma, kdy ráno odejdu do kanceláře a vrátím se večer, se to samozřejmě nedá srovnat. Udělám tady méně práce, ale jsem celý den se svou ženou a dětmi, které mě právě teď nejvíc potřebují,“ popisuje Vítězslav hlavní přínos „digitálního nomádství rodinného typu“, jak svůj nový životní styl nazývá.

Nápad pořídit si karavan a přesunout svůj život částečně na cesty dostal jednatřicetiletý podnikatel loni na podzim. Chtěl využít toho, že většinu své práce může vykonávat na dálku a ve „volných chvílích“, žena je na mateřské a dcerky zatím nemusejí do školky ani školy. Na zrealizování svého „spiknutí proti obyčejnému životu“ (píše o něm na svém blogu http://vitavalka.cz/karavan.php) potřeboval jen pár měsíců. Letos na jaře už Válkovým stál před domem ojetý karavan, v červnu se vydali na první zahraniční cestu.

Letní zkušební pobyt neodhalil žádnou mouchu, a tak by v příštích letech chtěli v karavanu na cestách prožít co nejvíce času. „Zimu chceme strávit na jihu Evropy. Nejmíň půlku z těch deseti tisíc, co dáme za měsíc v kempu, bychom doma stejně zaplatili za topení,“ mají jasno.

Na čem záleží
Zatímco u nás jsou Válkovi možná pověstnou první vlaštovkou, ve světě je kočování s dětmi mnohem více v kurzu. Přesná čísla asi nikdo nezná, ale jen na stránkách jako Familiesontheroad.com nebo Vagabondfamily.org sdílejí své zážitky stovky rodin, které jsou dlouhodobě na cestách. Někteří proto, že chtějí zpomalit a užívat si svých blízkých, jiní utíkají před krizí. „Trápí vás ekonomická recese? Vydejte se na cestu kolem světa!“ napsal v roce 2009 uznávaný americký novinář a odborník na moderní technologie Mike Elgan. Krize připravila mnoho Američanů o dům nebo o práci, přičemž lékem na obojí je podle Elgana právě cestování. Firmy šetří, takže propouštějí a najímají externisty. Pro lidi, kteří pracují přes internet, může být výhodnější usadit se s americkým platem v levnějších částech světa.

Typický český digitální nomád byl dosud bezdětný profesionál na volné noze. Cestuje a u toho pracuje, aby si víc užíval. U zámořských rodin je kočování svébytným životním stylem. Často se s ním pojí antikonzumerismus, ekologické smýšlení nebo takzvaný minimalismus, jehož základní myšlenkou je, že čím méně věcí máme, tím spíš se můžeme věnovat tomu, co je opravdu podstatné.

„Prodali jsme náš milovaný dům a malou vinici a rozhodli jsme se vydat do světa, dokud máme dost sil na to, abychom si ho mohli užít,“ napsala v roce 2006 na svůj blog rodina z kalifornského Santa Cruz, která kvůli ochraně soukromí používá pseudonymy Jeanne dʼArc, DaVinci a Mozart. Od té doby procestovali v karavanu 44 zemí na pěti kontinentech. Jsou neustále v pohybu, i když pomalém: „Třeba tři hodiny jedeme a pak na čtrnáct dní nebo měsíc zastavíme,“ popisuje ve skypovém rozhovoru z malajského Penangu šedesátiletá „Johanka z Arku“. I oni vyrazili na cesty především proto, aby si lépe vychutnali život a jeden druhého – tím spíš, že Mozart, ve skutečnosti hubené blonďaté děvče, je jejich pozdní a vymodlené dítě. Půlku peněz za prodej domu si vzali s sebou, druhou půlku investovali. Obojí jim umožňuje být na cestách už sedmým rokem. Koneckonců, utratí prý mnohem méně než doma. „Vejdeme se do 23 dolarů na osobu a den,“ říká Jeanne dʼArc.

Plavat se žraloky na ostrově Bora-Bora, jezdit na velbloudu Saharou, surfovat na Havaji, zhlédnout balet v Opeře v Sydney a Shakespeara v londýnském Globu, oslavit v Asii čínský Nový rok, ochutnávat sobí maso ve švédském srubu, brázdit norské fjordy. To je jen zlomek toho, co Mozart a její rodiče v posledních sedmi letech zažili. Spousta zážitků je ovšem vyvážená přiměřenou dávkou rizika a problémů.

„Třeba představa, že dítě dostane někde v zapadlé vísce uprostřed Mexika zánět středního ucha, není úplně příjemná,“ vysvětluje Vítězslav Válka, co ho také zdržuje od cest mimo Evropu. Řešení vidí kromě dobrého pojištění v kontaktu s místními, kteří v případě potřeby poradí dobrého lékaře. „Bezdětní digitální nomádi se z podobných důvodů napojují třeba na Couchsurfing.com – server, kde se dá zdarma najít místo na přespání,“ popisuje.

Internet je vůbec neodmyslitelným pomocníkem moderních nomádů, ba co víc – bez něj by cestování v takové míře asi vůbec nebylo možné. Nejenže je důležitou komunikační spojnicí s domovem a část digitálních kočovníků se skrze něj i živí. Generuje zisk i těm, kteří to původně vůbec neplánovali – třeba Jeanne s DaVincim s internetem velké zkušenosti neměli, blog si před cestou založili jen pro známé a kvůli uchování vzpomínek. Zájem čtenářů je však donutil, aby se v moderních technologiích rychle zorientovali. Dnes mají kromě blogu (www.soultravelers3.com) také stránku na Facebooku a profil na Twitteru, jejich videa na YouTube mají miliony zhlédnutí (populárním „producentům“ videí platí YouTube až cent za jedno zhlédnutí). Podobným způsobem doplňuje své příjmy i velká část dalších nomádských rodin: cestují, své zážitky sdílejí a skrze reklamy na svých stránkách si tím zpětně opatřují peníze na cestování.

Škola života
Kromě financí, zdravotní péče nebo třeba pozdviženého obočí okolí je tu ještě jedna věc, kterou musejí nomádské rodiny vyřešit: vzdělávání dětí. V České republice je školní docházka povinná, domácí vzdělávání je možné jen u dětí na prvním stupni a má poměrně přísná pravidla – rodič, který převezme zodpovědnost za vzdělání potomka, musí mít alespoň maturitu a dítě se musí každý půlrok dostavit do školy na přezkoušení. V USA má takzvaný homeschooling dávnou tradici (rodinní nomádi rádi zmiňují, že jím prošlo několik amerických prezidentů nebo třeba Thomas Alva Edison) a od roku 1993 je znovu možný víceméně bez omezení. V některých státech nemusejí rodiče ani nikomu oznamovat, že dítě do školy nedají.

Nejčastější námitkou odpůrců domácího vzdělávání jsou chybějící sociální vazby s vrstevníky. Pro děti nomádů, kteří jsou neustále na cestách, by to mohlo platit dvojnásob. I to má ale řešení. „Proto trávíme každou zimu ve stejné vesnici v Andalusii na jihu Španělska, kde Mozart chodí do školy. Každý rok se vracíme také do malajského Penangu – i tam má spolužáky a kamarády,“ přibližuje nomádská matka.

Co její dceři dává cestování, si Jeanne nemůže vynachválit. Koneckonců byl to pro ni i jejího muže jeden z hlavních motivů, proč na cesty vyrazit. Dnes Mozart hovoří kromě angličtiny plynnou španělštinou a mandarínskou čínštinou a zná základy několika dalších jazyků. Ostatní dovednosti zvládá rozvíjet i na cestách: lekce piana bere po Skypu od někdejšího učitele z Chicaga, housle ji stejným způsobem vyučuje ruská lektorka, s níž se její rodiče seznámili na Twitteru. To hlavní ale Mozartovi dala cesta sama: „Učí ji pochopení jiných kultur, řešení problémů. Dává jí větší vhled do historie, zvyšuje její zvědavost… Taky tady máme víc času na diskuse, než bychom měli doma,“ vypočítává Jeanne. „A patrně to nejlepší, co se naučila, je milovat naši planetu a všechny lidi, kteří na ní žijí. Naučila se nelpět na věcech a milovat svobodu. Vše, co viděla, v ní vyvolalo zájem o druhé. Podle nás je to ta nejlepší průprava pro globálního občana 21. století,“ uzavírá.

Leccos se na cestě – byť zatím krátké a testovací – naučil i Vítězslav Válka. „Karavan vás donutí zpomalit život a zesílit jeho intenzitu. S maximální rychlostí80 kilometrůa průměrnou lehce nad padesát neplánujete na hodiny, natož na minuty, ale na dny. Všechno si ale taky lépe vychutnáte: Nejezdíme po dálnici, ale po starých cestách, poznali jsme chorvatské vnitrozemí, potkali víc místních lidí.“ Stejný přístup má i ke kariéře: „Rád bych to někam dotáhl. Ale jen osmdesátkou.“

Komentujte

1 Komentář zapnuto "S dětmi do světa"

Upozornit na
avatar
Třídit dle:   nejnovější | nejstarší | nejlépe hodnocené
trackback

[…] let s celou rodinou. V českých médiích se tento trend, žití a cestování, teprve začíná objevovat a možná proto jsou jednotlivé příběhy o to […]

wpDiscuz