Zdánlivě je to logický a jednoduchý nápad. Rodiče i učitelé mají stejný zájem, aby dítě ve škole i doma dobře prosperovalo. Tak se sejdou všichni tři a domluví se na tom, jak to udělat.

Přirozené? Samozřejmě, takhle jednoduché to není. Prakticky všichni dnešní dospělí pamatují třídní schůzky jako děsivé setkání, na němž paní učitelka od katedry předčítala veřejně propadlíky a hříšníky, zatímco děti se doma třásly, co nastane, až tatínek či maminka odemknou dveře bytu. Tenhle model byl považován za „přirozený a jediný možný“. Takže když se před pár lety v českých školách objevil poprvé nápad, že taková debata by měla probíhat v soukromí a dítě by mělo být přizváno jako rovnocenný partner, vypadalo to na první pohled jako nerealizovatelná a až kacířská myšlenka.

Po necelých deseti letech jsou schůzky ve trojici relativně běžná věc. Z 240 certifikovaných škol jich tohle kritérium zaškrtlo 181. Když jsme se jich mailem zeptali, jaké s nimi mají zkušenosti, dostali jsme šedesát často velmi obsáhlých odpovědí. Zajímavé bylo, že prakticky všichni ředitelé a ředitelky psali, že se jim schůzka ve trojici jednoznačně osvědčila. Školy tenhle formát setkání používají ve dvou podobách.

Nejčastější je, že zavedení konzultací rodič – dítě – učitel zcela změní způsob organizace třídních schůzek. Běžnou třídní schůzku se všemi rodiči věnují třídní učitelé spíš organizačním záležitostem a dvakrát za pololetí vypíší konzultace, kam se mohou rodiče se svým dítětem zapsat a probrat jeho chování, prospěch a spokojenost přímo s učitelkou či učitelem. V takovém případě si musí zvykat především rodiče, kteří jednak nebývají na takhle blízkou a důvěrnou komunikaci zvyklí, jednak je pro ně často nová zkušenost přibrat dítě do rozhodování a debatě o něm samém. Velmi často také jsou překvapení nutností mluvit před dítětem otevřeně.  Učitelé se zase musejí naučit nevyjadřovat se hned z nadřízené pozice, případný problém spíš popisovat a návrhy řešení nechat především na straně dítěte a jeho rodiče.

To obojí chvíli trvá, počáteční rozpaky jsou běžné, ale nakonec si skoro všude tahle technologie „sedla“. Největší a trvalý problém je časová náročnost. Jednak si rodiče musí vyčlenit další dvě odpoledne na to, aby zašli na půlhodinu do školy (na konzultace se zapisuje do vypsaných termínů podobně jako třeba na vysokoškolskou zkoušku), ale především pro učitele to znamená, počítáme-li průměrných pětadvacet dětí ve třídě a dvacet minut na každou rodinu, přinejmenším tři až čtyři odpoledne plně věnované konzultacím. Dvakrát za pololetí, to rozhodně není málo času.

Také proto menší část škol používá setkání ve trojici především pro řešení konfliktních situací.  To je spíš ojedinělá záležitost, takže mimořádné časové nároky odpadají. Jen místo toho, aby byl rodič pozván na kobereček a bylo mu v zastoupení dítěte vyčiněno, probírá se konflikt se všemi, jichž se týká. I tady jde o jednoznačně pozitivní posun, který se osvědčil, a není to o nic organizačně náročnější než předchozí striktně represivní model. Nevýhodou je, že dítě pak vnímá každou schůzku s učitelem a rodičem jen jako nepříjemnou věc, kdy mu, byť možná kultivovaněji, vyperou hlavu. Proto je lepší organizovat podobné schůzky i s těmi dětmi, které žádný akutní problém nemají, aby vnímaly, že podobná debata se dá vést i o tom, co se mi ve škole líbí a co ne, v čem jsem dobrý a co bych chtěl ve škole změnit, abych se cítil lépe. Takové pozitivní naladění samozřejmě formát „kárných konzultací ve trojici“ příliš neumožňuje.

V obou případech je hlavním přínosem zatažení dětí do debaty o nich samých. To jednoznačně zvyšuje jejich osobní odpovědnost a ochotu k nápravě. Říkáme-li zvyšuje, platí to, ale rozhodně to neznamená, že všechno, co dítě či rodiče na takové schůzce slíbí, také splní. Rozhodně ale platí, že cítí větší odpovědnost, než když jim nápravu jen někdo shora nařídí.

O tom, jaké klady a rizika vidí na konzultacích v trojici všechny zúčastněné strany, si budeme povídat v příštím zpravodaji a v pokračování tohoto seriálu na stránkách rodicevitani.cz.

Děkujeme všem školám, které nám napsaly o svých zkušenostech s konzultacemi ve trojicích!

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

21. 08. 2022 autor/ka: Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak

S novým školním rokem přicházejí i novinky pro školáky i pro rodiče. Tou špatnou zprávou je, že by mělo být méně asistentů pedagoga, tou dobrou jsou naopak posuny ve vnímání...

Škola

28. 02. 2023 autor/ka: Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné

Jsou čtyři hodiny odpoledne. Lenka Jírová přichází s dcerou domů a sedají k domácím úkolům. Čtení, psaní, počítání. Hodina je pryč. Zbývají ještě desítky příkladů...

Škola dítě 6 - 10 let