Školní stravování. Řada z nás si vzpomene na své zážitky z dětství: UHO (univerzální hněda omáčka), neustále se opakující skladba klasických jídel, marná snaha schovat nedojedené porce… Jak se však stravování změnilo v dnešní době? Platí stále negativní hodnoceni, nebo už jídelny naplňují to, co od nich očekáváme – tj. poskytuji pestrou, vyváženou nabídku chutných jídel a děti do jídelny chodí rády? O školním stravování (a nejen o něm) jsme si povídali s Petrem Tláskalem, primářem dětské polikliniky Fakultní nemocnice Motol a předsedou Společnosti pro výživu.
Jakou roli v dnešní době vůbec sehrává školní stravování?
Jednoznačně velkou. Ve školních jídelnách se každý den stravuje zhruba 1 350 000 dětí, což rozhodně není zanedbatelný počet strávníků. Navíc průzkumy ukázaly, že oběd ve školní jídelně je pro některé děti často jediným teplým jídlem za den. Vedle toho má školní stravování důležitou zdravotně-výživovou roli, kdy strava musí splňovat určitá nutriční kritéria, která jsou dána předpisem tzv. spotřebních košů potravin a musí být připravována v souladu s hygienickými předpisy. Nesmíme zapomínat ani na další funkci školního stravování, které by mělo být pro děti praktickým příkladem výchovy ke zdravému životnímu stylu a k základům stolování ve společnosti.
Podíváme-li se na školní stravování v České republice – jakým vývojem vlastně prošlo od svého vzniku?
Školní stravování má v ČR skutečně dlouhou tradici – již od 50. let minulého století, kdy se o něj začalo starat a metodicky ho vedlo Ministerstvo školství. Rychlý narůst počtu jídelen však zpočátku klopýtal o zaostávající kvalitu jídla, ať již kvůli neochotě zatížit rodiče vyššími poplatky či z důvodů problematického zásobování kvalitními potravinami. Nicméně později byla nastavena přesná pravidla, která byla pravidelně revidována. Současné školní stravování tak navazuje na dlouholetou tradici prověřenou zkušeností několika generací. Navíc využívá poznatků z oboru zdravé výživy. Školní jídelny se modernizují a splňují přísná hygienická a technologická pravidla kladená na ně národními i evropskými přepisy. Zmínil bych však jedno úskalí – v 90. letech, po převedení administrativně- organizačních kompetencí MŠMT na kraje, se postupně vytratilo jasné metodické vedení školních jídelen. Na krajích sice zůstala zachována funkce krajských metodiků, nicméně neplatí to pro všechny kraje, a školní jídelny se tak často dostávají do bezprizorní situace. Nicméně je nutné ocenit, že se otázce školního stravování věnuje i Česka školní inspekce, která toto téma zahrnuje do svých aktivit při návštěvě školy.
Řada z nás si s sebou nese velmi negativní vzpomínky na školní jídelnu. I v dnešní době často zaznívá otázka, zda je jídlo v jídelnách skutečně kvalitní, vyvážené a také energetickou hodnotou odpovídá současným trendům…
S tím nemohu souhlasit. Na jedné straně byly vytvořeny spotřební koše, které jsou základním kritériem posuzování pestrosti stravy ve školních jídelnách. Jsou zákonnou normou, kterou musí jídelny dodržovat, a jsou kontrolovány Českou školní inspekcí, zřizovatelem a hygienou. Obsahují 10 základních komodit potravin, jejichž dodržování zajistí přísun potřebných živin podle výživových doporučení, a tím i zdravou, pestrou a vyváženou stravu. Jídelnám jsou doporučovány receptury sestavené podle zásad zdravé výživy. Myslím, že o kvalitě školního stravování panuje řada mýtů, které se nezakládají na pravdě.
A pokud jde o energetickou hodnotu jídla? Mohou děti z tohoto jídla tloustnout?
To určitě nikoliv. Oběd má tvořit 30 % denní dávky energie, tzn. má být nejbohatším zdrojem energie, což takový oběd ve školní jídelně představuje a nesmíme o něj děti připravit. Spiše je nutné dívat se na celkový způsob stravování dítěte.
Často slýchávám, že za nastavené finanční limity je téměř nemožné připravit chutnější a skutečně zdravý oběd…
Finanční limity sice nejsou vysoké, nyní došlo k novelizaci vyhlášky, ale například soutěž o nejlepší školní oběd, kterou pořádá Společnost pro výživu, dokazuje, že i v původních limitech bylo možné připravit skutečně vynikající oběd. Myslím, že pokud není primárním cílem výdělek pracoviště, které stravování zajišťuje, je možné se do této ceny vejít.
Co mají rodiče dělat, pokud přece jen dítěti v jídelně nechutná? Hledat alternativy?
Rodiče obecně – doma i v jídelně – často podlehnou a nabízejí dětem to, co jim chutná, nebo starším dětem dají peníze, aby si něco koupily. To je ale chyba, protože děti potřebují pro svůj vývin pestrou a vyváženou stravu. Rodina vůbec v tomto sehrává velkou roli. Nezapomeňme ani na otázku marketingu – reklam na některé výrobky, kdy rodiče musí umět dětem vysvětlit, co se smí a v jakém množství.
Pokud jsem již zmínila otázku alternativ – do jaké míry jsou pro děti vhodné a mají je nabízet i školní jídelny?
Nejprve bych obecně zmínil, že jako pediatr se setkávám s různými přístupy ke stravování. Základem všeho je pestrá strava, která musí obsahovat všechny složky, jež organismus potřebuje. Na našich webových stránkách jsou uvedena základní výživová doporučení, kde jsou i zásady správného stravovacího režimu. Pokud jde tedy o alternativy, například dobře vyvážená laktoovovegetarianská dieta díky konzumaci živočišných bílkovin zabezpečuje adekvátní přísun nutných živin do těla. Nicméně setkávám se i s případy, kdy je rodina na veganské stravě, tj. úplně vylučuje živočišné složky výživy. Setkal jsem se i s případem, kdy přišla matka se dvěma dětmi s tím, že jejich každodenní strava se skládá jen z jablek, brambor, bylinek a vody. Takový přístup vede k vážným důsledkům nejen fyzickým, ale i psychickým. V tomto případě je nutné zvážit, zda se nejedná až o týrání dítěte.
V dnešní době se zvyšuje důraz na biopotraviny. Měly by se jídelny tímto směrem vydat?
Biopotraviny samozřejmě podporují systém ekologického zemědělství a přináší i některá jiná zdravotní pozitiva. Jsou však dražší a je nutné zvážit, zda se jídelny tímto směrem vydají.
Jak vzdělaní a odpovědní vůči svému zdraví vlastně jako spotřebitelé jsme? Hlídáme si už alespoň energetickou hodnotu jídla?
Lidé se určitě postupně učí dívat se na energetickou hodnotu toho, co snědí. Za Společnost pro výživu mohu říct, že velmi oceňujeme, že se na potravinách kromě energie objevují i informace o jejich dalším složení. To je rozhodně správná cesta. V dnešní době jíme řadu potravin, aniž bychom si hlídali jejich nutriční hodnotu, která je často nízká. Musíme se naučit skutečně si přečíst, co dána potravina obsahuje. Pokud si přečtu, že například parky obsahují malé množství masa, velké množství nějakých kůžiček a jiných dodatečných surovin, musím si umět odpovědět na otázku, zda toto opravdu chci koupit a sníst, protože je to laciné, chuťově jinak dobré, ale nutričně asi chudé.
Vrátím se ještě na chvíli do školy – jaký je váš názor na školní automaty?
Chápu, že v dnešní době je to samozřejmě každodenní business. Osobně si myslím, že by se zde měla projevit úloha Ministerstva zdravotnictví, které by mělo jasně říct, co se ve školních automatech smí objevovat – aby zde byly ty složky výživy, které organismus dítěte nejvíce potřebuje. Jako ředitel bych rozhodně nepřipustil automaty se slazenými sycenými nápoji či naplněné sladkostmi a pochutinami. Pokud vím, například ve Francii je tato norma velmi přísná a takové automaty jsou ve školách zakázány.
—
Prim. MUDr. Petr Tláskal, CSc. je vedoucí lékař Dětské polikliniky, předseda Nutričního týmu FN Praha Motol, předseda Společnosti pro výživu (Společnost pro výživu je organizaci zapojenou do evropských a mezinárodních společenství výživy – FENS, IUNS) a člen komise pro malnutrici v českých nemocnicích. Dr. Tláskal dlouhodobě pracoval na I. dětské klinice FN v Praze Motole. Zkušenosti s klinickou výživou získal při dlouhodobém studijním a později pracovním pobytu ve Francii. Společnost pro výživu: www.vyzivaspol.cz
(zdroj: časopis Moderní vyučování, XVII. ročník, číslo vydání 1-2/2012)
Otázky do diskuse: Jak motivujete své děti ke zdravému životnímu stylu? Je vám v tom škola oporou? Diskutovat můžete ZDE.
Jaké zkušenosti se školními jídelnami máte vy? Chodí vaše děti na obědy? Máte přehled o kvalitě jídla ve vaší školní jídelně? Diskutovat můžete ZDE.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
