Základní škola Na Beránku v Praze 12 rozšiřuje program Montessori i na druhý stupeň jako první státní škola v Čechách. Kmenový učitel, vyučování bez známkování a především těsná spolupráce s rodiči, to jsou jen některé zajímavosti, které škola od příštího roku nabídne i na druhém stupni.
Montessori sekce vznikla z iniciativy rodičů v roce 2005 a je součástí ZŠ a MŠ Na Beránku. Škola má nyní dva ročníky absolventů prvního stupně, kteří pokračovali dosud buď v 6. třídě na druhém stupni školy v „klasice“, nebo odešli na víceletá gymnázia. V současné době není v České republice státní Montessori škola, která by nabízela oba stupně ZŠ. O pokračování byl zájem ze strany rodičů a dětí, kteří byli na prvním stupni se vzděláváním spokojeni. Po letech sondování v zahraničí se škola rozhodla tuto novinku zavést. Co to v praxi znamená?
Jde to i bez známek
V květnu se mohou zapsat první studenti 5. třídy i do programu Montessori. Prostory prvního stupně v samostatném křídle budovy školy se rozšiřují o učebnu určenou pro 6. třídu, ve které bude dvacet až čtyřiadvacet dětí. Při výuce se bude, stejně jako na prvním stupni, vycházet hlavně z Montessori principů, ale učitelé se neomezují pouze na ně. Důležitá je schopnost žáka pracovat a chovat se podle domluvených pravidel, schopnost naučit se co největší samostatnosti, pracovat se svojí chybou, plánovat si práci, a také vyjadřování úcty k sobě a k druhým.
Třídu povede tzv. kmenový učitel, který je obdobou třídního učitele na 1. stupni a je téměř trvale přítomný ve třídě. Stává se tak prostředníkem mezi dítětem, učiteli specialisty, školou a rodiči. Jeho úlohou je koordinovat projektové vyučování, individuální práci dětí a učitele specialisty. Vede také konzultace s dítětem a rodiči.
Spolu s učitelem specialistou se podílí i na výstupním hodnocení. Toto hodnocení je pouze slovní. Žáci se musí obejít bez známek. Vysvětlení najdeme na webových stránkách školy (www.zsmontessori.net): „Proč nechceme ani na druhém stupni známkovat? Známkováním bereme učení jeho vlastní smysl, tj. z vědomé, z vnitřní potřeby motivované osvojování informací a dovedností. Učení se tak degraduje na prostředek ke sběru dobrých známek či vyhnutí se známkám špatným.“ Tím, že je každý žák hodnocen individuálně a slovně a jeho výsledek není porovnáván s ostatními, chtějí učitelé dovést děti k tomu, aby na ostatní nahlížely jako na spolupracovníky, nikoli jako na potenciální soupeře.
Co děti láká na škole zůstat a pokračovat v programu Montessori i na druhém stupni? Podle názoru jejich učitelů především neformální prostředí – žáci se nemusí učit v lavicích, s učiteli jsou mnohem spíše jako partneři, panuje mezi nimi vzájemná důvěra. Děti se také mohou spolupodílet na chodu školy, mají možnost být ve třídě i odpoledne a v bezpečném prostředí.
Rodič má dveře otevřené
„Za velmi důležitou a stěžejní pro naši práci považujeme komunikaci a spolupráci s rodiči. Ti mají volný přístup nejen do prostor Montessori, ale i do výuky. Pořádáme společné školní i mimoškolní akce (sobotní tělocvična, víkendové výlety na kole, vánoční dílny, jarmarky…)“ dodává garantka Montessori sekce Miroslava Kellovská. Dvakrát ročně probíhají třídní schůzky a konzultace učitel-rodič-žák. Mimo to jsou učitelé a rodiče po celý rok v kontaktu osobním, mailovém či přes webové stránky. Část rodičů se zapojuje do chodu školy aktivně, pomáhají s výzdobou prostoru, připravují třídy před zahájením školního roku, šikovní tatínci spravují počítače. Rodiče pomáhají i s organizováním besed, občas žáky doprovodí na školní akce, tatínci pomáhají také s drobnými opravami…
Být rodičem dětí zrovna na této škole je příjemné, i když to stojí kus energie. Učitelé tu rodiče vnímají spíše jako spojence při vzdělávání a výchově jejich dětí. Což je role mnohem rovnoprávnější, která umožňuje případně i neformální kontakt s rodiči, kteří se tak stávají součástí školního života.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Bohužel není vše takové jak je presentováno. Volný přístup do školy a to i do vyučování je téměř všude. Nikde jsem nenašel objektivní hodnocení jaká je úspěšnost žáků z programu Montessori v návazném studiu. A to jak na druhéém stupni základních škol potažmo na víceletých gymnáziích. Z článku by se dal pojmout dojem, že všichni žáci z prvního stupně Montessori přešli na víceletá gymnázia. Co jsem se pídil tak jich je mizivé procento. Nikde jsem nenašel žádné podložené relevantní informace. Vše vždy jen jedna paní povídala. Nikde jsem nenašel žádné informace o tom jaká je úspěšnost těchto žáků na střední škole. Pokud vím, neexistuje žádná střední škola s programem Montessori. Dle mého názoru přechod dětí z tohoto programu na normální život musí být pro ně absolutně frustrující. Pokud vše vezmu z normálního hlediska, dítě je zvyklé na volnost a najednou musí dodržovat řád, dostává známky atd. Kolik z těchto dětí bezproblému zvládne takovýto přechod. To jsem nikde nenašel. Myslím si, že myšlenka Montessori je dobrá, ale musí mít návaznost. Takhle to na mne působí jako pomsta na dětech. Je pravda pokud tento program pomůže alespon jednomu dítěti se začlenit mezi své vrstevníky má smysl, ale jak jsem již uvedl nikde se nehovoří o tom co dále. Autor článku popisuje superlativa programu, ale z normálního hlediska říká jen polovinu druhá polovina se týká toho co bude po tomto.