Přečtěte si text Martina Macha Ondřeje, který shrnuje poznatky psychologa a herního terapeuta Rudolfa Hetticha, který se zaměřuje na volnou hru dětí a její vliv na rozvoj. Text vyšel původně na webu Ekolist.cz, najdete jej ZDE.
To, že dítě skočí do kaluže, není zlobení. Je to jeho životní potřeba. Stejně jako sebrat klacek nebo kámen. A je potřeba jim v tom nebránit, říká německý odborník na přírodní pedagogiku a volnou hru dětí Rudolf Hettich.
V posledních letech v našich městech vyrostlo velké množství dětských hřišť. Jsou krásná, certifikovaná, dobře udržovatelná. A děti je využívají, vylezou, sklouznou, vylezou, sklouznou. „To ale není prostředí pro spontánní hru,“ říká Rudolf Hettich. Většina takových hřišť je podle něho z pohledu dětí nudná a nabízí jen mechanickou činnost. „Děti přitom pro spontánní hru nepotřebují složité herní prvky nebo lesklá hřiště. Naopak, čím jednodušší hračka, čím prostší materiál, tím víc budou děti motivovány ke kreativitě,“ dodává Hettich.
Nejlepším hřištěm je podle něj příroda. Les. Svah. Nejlepší prolézačkou padlý strom. Přirozené prostředí vede děti k tomu, že se při pohybu v členitém terénu učí lepší koordinaci pohybu. A to má pozitivní vliv na rozvoj řečových schopností. V mnoha klasických školkách v Německu začala být řeč malých dětí problém. Podle Hetticha je to spojené s nedostatkem pohybu.
„Dnešním dětem přirozený pohyb chybí, mají pohybové manko. A je nutné je vzít do prostředí, které je bude inspirovat k pohybu. Do přírody,“ radí Hettich.
A jak tvrdí Rudolf Hettich, děti v přírodě není potřeba hře učit. Mají ji v sobě, jen ji musí objevit. Stejně, jako se kdysi naučily samy od sebe lézt a pak chodit. Stejně tak je v nich schovaná schopnost si hrát. Je to jakási prahra. Potřebují jen přírodu a ty nejlepší hračky – klacky a kameny. Hlínu a vodu. A prahra, tvůrčí a rozvíjející činnost, se rozjede sama.
Rudolf Hettich připomíná, že před 40 lety se v Německu o pedagogiku úplně malých dětí nikdo nezajímal. „Dnes je to nejdůležitější téma,“ říká. A stejně to bylo s pobytem dětí v přírodě. „Dnes je v lesních mateřských školkách v Německu přes 50 tisíc dětí,“ říká Hettich. Jde podle něho o přirozenou reakci na druhý extrém, kdy děti tráví celé dny zavřené v místnostech a hrají si unifikovanými hračkami. I v Česku je pozorovatelný boom lesních školek a klubů (aktuálně jich je asi 160) a o potřebě vzít děti do přírody v rámci školek a škol se hovoří čím dál víc.
Hettich doporučuje nechat dětem v přírodě volnost v tom, s čím si chtějí hrát. Dospělí musí ovládnout svou touhu dětem bránit v jejich projevech. „Klacek je pro děti nenahraditelný. Žádný výrobce hraček ho nedokáže vyrobit, dítě si ho musí samo najít v lese,“ říká Hettich. „Je to základní výbava dítěte.“ Klacek je multifunkční hračka, může sloužit jako zbraň, jako nástroj, dá se lámat, řezat, házet, tahat. Je to nástroj i prostě jen klacek. Další prapůvodní hračkou dětí jsou kameny. Každý je jiný. Skvěle se vejdou do kapsy.
„Dospělí dětem neustále říkají – nesahej na to! Neber to do ruky! Je to jeden z nejčastějších výchovných zásahů rodičů,“ pokračuje dál Hettich. A je špatný. Ruce jsou podle něho pro děti jakýsi druhý pár očí. Děti si svět kolem sebe potřebují osahat, aby ho dokázaly pochopit. Nestačí jim jen se dívat.
Fascinujícím elementem pro děti je voda. V potoku. V lavoru. V louži. Ve spojení s pískem či hlínou. Děti mají potřebu ji přenášet, přelévat, přehrazovat a znovu vypouštět. A pochopitelně do ní skákat. Každá kaluž chce, aby do ní dítě skočilo. A každé dítě chce do kaluže skočit.
A celé to pobývání v přírodě se neobejde bez toho, aby se děti neušpinily. „Ale to je jejich základní dětská potřeba – zamazat se, neberme jim to,“ říká Hettich. Je to navíc čistá špína.
V lesních školkách se děti také setkávají s živočichy. A přirozeně si s nimi hrají. A ne vždy je to pro zvířata hra pěkná a ne vždy ji přežijí. Jak si s tím poradit? Citem. „Záleží, jak to dospělý doprovod cítí. A pokud se děje něco, co zvířeti působí bolest, pak je potřeba dětem předat to, že ubližují. Děti mají schopnost ničit. Ale také mají schopnost cítit a učit se,“ říká Hettich. S dětmi je to navíc velmi individuální. „Některé dítě potřebuje znát přesné hranice, jiným stačí nastavit rámec,“ říká Hettich.
Rudolf Hettich je přírodní pedagog, herní terapeut a odborník na volnou hru dětí. Vede vzdělávací zařízení Natur- und Umwelterziehung, školy Naturgarten a nakladatelství Verlag Rudolf Hettich. Rudolf Hettich byl v září hlavním řečníkem konference Školka blízká přírodě, kterou pořádala Asociace Lesních mateřských škol.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
