Dotaz: Hodně rodičů na naší škole trápí, že v žádném případě nikdy nemohou ovlivnit umístění prvňáčka do třídy. Vedení školy argumentuje, že při rozřazování prvňáčků musí zohlednit spoustu kritérií, která by musela být transparentně zveřejněna a že by se s nimi rodiče stejně hádali, kdyby jejich požadavku nevyhověli. Rodiče by ale uvítali, aby směli alespoň poprosit, aby jejich dítě mohlo chodit do třídy např. se svým kamarádem, sousedem či příbuzným. S tím, že zodpovědnost nese škola a že nelze vyhovět všem a nelze umístění později měnit. Myslím si, že alespoň u malého procenta dětí by pak mohl být požadavek rodičů splněn. Slyšela jsem, že na některých školách si lze i vybírat učitele, pravděpodobně rovněž s tím, že nelze vyhovět všem. Chtěla bych na naší škole znovu rozpoutat diskuzi na toto téma a byla bych strašně ráda, kdybych mohla vědět, jak rozřazují prvňáčky ředitelé na jiných školách a zda a v jaké míře do toho nechávají zasahovat rodiče.

Odpověď: Rodičům dětí nastupujících do první třídy vždy doporučuji, aby si vybírali školu zejména podle osobnosti učitelky, která v ní bude učit. Důležité je, aby z ní měli dobrý pocit, aby vyhovovala rodičům i dítěti. Tato učitelka by měla být proto přítomná nejlépe už při dni otevřených dveří ve škole nebo alespoň při zápisu.  Důvod pro toto doporučení vidím v tom, že první třída se mi jeví pro další vzdělávání jako významnější než následující roky ve škole.  Ve vyšších ročnících je dítě zralejší, odolnější, má už se školou zkušenosti, podobně i rodiče si za první rok osvojili potřebný režim práce i způsoby vyrovnávání se s náročnějšími školními situacemi. Je nepochybné, že při rozhodování hrají roli i další okolnosti, např. počet žáků ve třídě, vzdálenost školy, její materiální vybavení, nabídka volnočasových aktivit…, ale učitelka sehrává dominantní úlohu.

Věřím, že učitelky v prvních třídách jsou vybírány odpovědně a jsou svým způsobem kvalitní. Vím z praxe, že tomu tak není vždy, někdy se výběr skutečně nepovede a učitelka se pro nejmenší děti příliš nehodí. Navíc, pro malé dítě se případná kvalita učitelky významnou měrou prokazuje prostřednictvím osobních sympatií a vztahu. Pro školní učení u malých dětí nejsou tolik rozhodující bohaté vědomosti a didaktická kvalita učitele, ale spíš „mateřský“ přístup a vztah, který s ním dítě naváže, to, jak se ve třídě cítí bezpečné a spokojené, jak je učení baví, jak mu jde a jak je úspěšné. Pro malé dítě je rovněž důležité, aby do neznámého prostředí vstupovalo s někým (často i s něčím), koho zná, tedy právě třeba se spolužákem z mateřiny. Je zbytečné mu vysvětlovat, že za týden se asi bude kamarádit s někým úplně jiným.

V žádném případě není pravda, že všichni učitelé učí stejně kvalitně. Rozdíly mezi nimi jsou obrovské. I české školství má vedle vynikajících i učitele, kteří ve třídě nemají co dělat. Část rozdílů je ovšem dána subjektivním pohledem dítěte a jeho rodičů – pro jedno dítě je paní učitelka kvalitní, zatímco pro druhé stejná učitelka nikoli. Navíc skutečnost, že učitelé v jedné škole učí podle jednoho školního vzdělávacího programu a z toho někdo vyvodil, že mezi nimi není rozdíl, je stejné tvrzení, jako kdybychom tvrdili, že všichni soudci jsou stejně kvalitní proto, že soudí podle jednoho zákoníku.

Předpokládám, že každá škola má vytvořená srozumitelná pravidla, podle kterých postupuje při rozdělování dětí do prvních tříd a je schopna sdělit je rodičům předem. Kdyby se totiž rozdělovalo podle rodičovského plebiscitu, mohlo by se stát, že v případě více prvních tříd se k jedné učitelce bude hlásit 50 rodičů, naproti tomu ke druhé pět. Pak by byly „ztráty“ vzniklé z toho, že více než dvacet dětí bude přeřazeno od učitelky, kterou rodiče vybrali, k jiné paní učitelce, větší než „zisky“ z možnosti výběru.

Je otázka, jaký přínos bude mít postup, při kterém budou děti rozdělovány do tříd nějakým sofistikovanějším postupem. Jestliže totiž učitelka dokáže s dětmi pracovat, jejich případné obavy a následně i rodičů velmi rychle a snadno rozptýlí. Není proto nutné dělat z výběru třídy a učitelky větší událost než si zasluhuje. Navíc, je docela dobře možné, že rodičů s nějakým požadavkem bude minimálně a bude jim možné bez problému vyhovět. Ostatní rodiče to berou, jak to vyjde, nijak neřeší – k tomu by došlo teprve, kdyby měli předem ohlášenou možnost volby.

Ovšem na druhé straně pro školu nesmí být žádné dítě pouze jeden anonymní kus, ale jde i o jedinečnou lidskou bytost, takže nepochybně existuje požadavek individuálního přístupu i pro tento případ. Někdy skutečně je jediný problém školní docházky u malého dítěte, že si nesedne s učitelem. Do školy nastupují také děti se speciálními vzdělávacími potřebami a u jejich rozdělení musí skutečně vstoupit do hry ředitel školy. Jsou např. učitelé, kterým obyčejná živost dítěte příliš nevadí a dokážou s ní pracovat, zatímco jiné stejná charakteristika jen rozčiluje a udělají dítěti ze školy svým přístupem peklo. Školy by také neměly zapomínat, že rodiče jsou jejich vážení klienti a je třeba s nimi jednat maximálně otevřeně.

Kdybych měl za sebe vyjádřit názor, tak bych děti zapisoval, jak přicházejí – snažil bych se rovnoměrně umísťovat holky a kluky. Současně bych z moci úřední rozděloval děti po odkladech, děti se speciálními vzdělávacími potřebami a nechal bych si prostor pro jednu, maximálně dvě změny na zdůvodněnou žádost rodičů. Pokud by však situace nasvědčovala pro to, že změn by mělo být hodně a nešlo o žádosti kus za kus, nedělal bych takové změny žádné.

 PhDr. Václav Mertin

Odpověď zástupce ředitelky školy:

Musíme vyjít z několika skutečností.

Při zápisu ještě většinou nevíme, která paní učitelka, pan učitel nastoupí do 1. třídy, často jen odhadujeme, kolik tříd vlastně bude, neznáme ani počet odkladů, jak dítě dozraje do vyšetření školní zralosti, která domlouváme přímo v naší škole s pedagogicko-psychologickou poradnou na měsíce březen a duben.

Samozřejmě si uvědomujeme ve vedení školy, že ne všichni prvostupňoví učitelé jsou vhodní pro prvňáky. Informaci o tom, kdo povede prvňáky, většinou víme do konce školního roku. Když zveme rodiče na informační schůzku, představujeme tam paní učitelky, říkáme, že to budou s největší pravděpodobností ony, člověk nikdy neví dne ani hodiny. S budoucími učitelkami v prvních třídách také o této skutečnosti mluvíme, ptáme se jich, jestli s navrženým třídnictvím souhlasí, jestli si na něj troufnou, protože být učitelem v první třídě je opravdu náročně, jako ostatně být vůbec učitelem.

Potřebujeme třídy vyrovnané:

•  kritérium pohlaví – dívky, chlapci.
•  kritérium odklady – rovnoměrné rozdělení žáků po odkladech, také rozdělení žáků integrovaných, žáků s asistentem atd.
•  kritérium bydliště – žáci dojíždějí z vesnic, z částí obce, bydlí v jedné ulici – rodič většinou při zápisu sděluje tyto potřeby, přijímáme přání rodičů, ale neslibujeme jim, že to tak bude. Snažíme se, aby nebylo ve třídě dítě z určité části obce, jiné obce pro případ dojíždění, nemocí apod. samotné
•  kritérium písmo – píšeme Comenia Scriptem, ne vždy máme obě třídy s CS, pak ostatní kritéria odpadají, rozdělení je dané.
•  informace z MŠ – v obci máme jednu MŠ – získáváme informace o vzájemných vztazích mezi dětmi, problematických vztazích, komplikacích, které nastaly v průběhu návštěvy do MŠ. Tady se většinou vytvoří jádro budoucí třídy.
•  informace z pedagogicko-psychologické poradny – z průběhu vyšetření školní zralosti, mohou se objevit už náznaky budoucích problémů s učením, hyperaktivitou… – rovnoměrné rozdělení do tříd žáků s IVP, asistenty atd.
•  přání rodičů – přijímáme přání rodičů, ale jak jsem psal výše, negarantujeme jim, že toto přání bude splněno díky předcházejícím kritériím a informacím.
• možnost změny, když vyvěsíme rozdělení prvních tříd – v přípravném týdnu – tedy poslední srpnový týden – i my můžeme přehlédnout některé skutečnosti, rodiče vyslechneme, uvedeme vlastní argumenty, u jednání jsou paní učitelky, které rozdělovaly žáky do tříd, rodičům poskytnou cenné informace o důvodech rozdělení. Pokud to jde, jsou pro změnu podmínky na obou stranách, změnu provedeme, důležité je pro nás to, jak se cítí dítě, které jde do první třídy, důležitý je pocit, abychom se s rodiči – partnery ve výchově našich žáků, jejich dětí – domluvili na společném postupu, případném vyzkoušení určitého řešení.

Mrzí mě vždy jen jedno, když se rodič nedostaví na jednání (z různého důvodu) a mluví o učitelce nebo učiteli svého dítěte hanlivě, a to dokonce i před dětmi. Nebo když při zápisu říká, že by chtěli k jiné paní učitelce, protože slyšeli, že ta, nebo ten… Personální obsazení je věcí zodpovědnosti konkrétního ředitele školy. Ten nemůže vyhovět všem žádostem a tlakům. A někomu se učitelka/učitel zdá přijatelný, výborný, úžasný a inspirující, druhý má jiný názor, v minulosti se třeba nedohodl, protože není v možnostech jednoho člověka vyhovět všemu a všem.

Bohuslav Hora, Základní škola Planá nad Lužnicí, okres Tábor

Odpověď zástupkyně ředitelky školy:

Velká část dětí – a to téměř 96% budoucích prvňáčků navštěvuje naši předškolní přípravku. V rámci těchto kurzů se rodí první školní kamarádství, považujeme za velmi důležité toto podpořit a u zápisu se vždy dětí ptám, s kým by rády chodily do třídy. Upozorníme prvňáčka, že všechna přání nelze splnit, ale že se pokusíme, alespoň v něčem mu vyhovět. Bereme v úvahu i přání a názory rodičů, musím říci, že naše argumenty převážně přijímají pozitivně a nechají si poradit. Je to vše o klimatu školy a komunikaci.

Přeji všem školám pohodové rodiče, rodičům a hlavně dětem – vstřícné školy a paní učitelky.

Hana Nápravníková, Základní škola německo-českého porozumění, Praha 8

Poradnu Rodiče vítáni otevíráme ve spolupráci s časopisem Řízení školy a aplikací Magistr určenou pro ředitele škol

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

21. 08. 2022 autor/ka: Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak

S novým školním rokem přicházejí i novinky pro školáky i pro rodiče. Tou špatnou zprávou je, že by mělo být méně asistentů pedagoga, tou dobrou jsou naopak posuny ve vnímání...

Škola

28. 02. 2023 autor/ka: Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné

Jsou čtyři hodiny odpoledne. Lenka Jírová přichází s dcerou domů a sedají k domácím úkolům. Čtení, psaní, počítání. Hodina je pryč. Zbývají ještě desítky příkladů...

Škola dítě 6 - 10 let