Automatky o autismu: český konejšivý přístup včasné diagnostice nepomáhá

Poslechněte si záznam pořadu Automatky s Hanou Zobačovou o tom, jak poznat rozvíjející se poruchu autistického spektra už v batolecím věku. Můžete také podpořit petici požadující systémovou podporu pro rodiny a kvalitnější sociální péči. Ke zhlédnutí doporučujeme dokumentární film Děti úplňku

V České republice se každý rok narodí tisíc dětí s poruchami autistického spektra, mezi něž spadají různé formy autismu a Aspergerův syndrom. Všechny tyto poruchy se mohou projevovat různým způsobem a v různé intenzitě, a je proto třeba dítě už od raného věku sledovat. Podle Hany Zobačové, speciální pedagožky ze Střediska včasné intervence Národního ústavu pro autismus NAUTIS, je brzká diagnostika klíčová.

„Je důležité, abychom dítě sledovali a třeba ho i na diagnostiku poslali s tím, že může být nález negativní. V mé praxi se často se stává, že rodiče říkají pediatrovi o tom, jak se jim miminko nezdá, že se chová divně, a lékař je uklidní tím, že z toho vyroste. Také se stává, že rodičům přijde všechno v pořádku a příbuzní ani přátelé si nevšimnou právě toho, že třeba děťátko nemluví, a v rodině se říká, že tatínek také do tří let nemluvil. Někdy ale dítě nezačne mluvit vůbec. Potom pracujeme už v zaběhnutém režimu. A pokud dítě místo řeči používá třeba bouchání, už musíme pracovat s patologickým chováním, se kterým jde velmi těžko něco dělat.“

V České republice chybí nejen včasná diagnostika, ale také následná péče, kam by mohly nejhůře postižené děti docházet. Chybí i zařízení pro dospělé lidi, na jejichž péči už rodina nestačí. Na to upozorňuje dokumentární film Veroniky Stehlíkové a manželů Třešňákových, Děti úplňku.

Podle Hany Zobačové je ideálním řešením australský model služeb, který se velmi důsledně zabývá nejmenšími dětmi: „Pokud dítě v Austrálii vykazuje jakékoliv náznaky poruch, okamžitě je vysláno ke specialistovi. Rodiče to ani nevnímají jako problém, protože jsou všichni zvyklí docházet na vyšetření. A pokud se něco potvrdí, specialista pošle dítě na další vyšetření a chopí se ho ‚tým lidí‘, kteří se snaží napravit, co se dá, už od nejranějšího věku. A když se po pár měsících nebo letech zjistí, že je dítě v pořádku, nechají ho jít s tím, že mělo dobrou péči. Anebo se zjistí, že není v pořádku, ale všichni udělali, co se dalo, a dítě umí třeba deset slov. Ale umí těch deset slov, se kterými si dokáže říct o vše, co potřebuje. Nestane se ale, že se musí napravovat něco zpětně. A veškerá tato péče vyjde stát levněji než hašení problému u starších dětí nebo dospělých.“

Pro děti s poruchami autistického spektra existují speciální školky a školy. Záleží na šířce jejich onemocnění a samozřejmě na lokalitě. Ve větších městech je výběr institucí i osobních asistentů možný, v některých regionech ale jakákoliv pomoc chybí. Hana Zobačová pracuje ve speciální školce, kde je na 10–12 dětí 5 dospělých, z čehož jsou tři pedagogové a dva asistenti. Školka je finančně dostupná i sociálně slabým rodinám. „Moje práce je hrozně pozitivní, pracuji s malými dětmi, takže jsme na začátku. Říkám rodičům, aby si kladli malé cíle, které dokážeme splnit. Tyto děti dělají pokroky, ale mnohem pomaleji. Pracujeme v řádu týdnů a měsíců.“

Dětem s poruchami autistického spektra často pomáhá přítomnost sourozence. „Doporučuji rodičům, pokud je to v jejich silách a finančních možnostech, aby si pořídili další dítě, protože to, co vysvětluje dospělý rok, dokáže malé dítě vysvětlit za hodinu.“

U dětí s poruchami autistického spektra neznáme příčinu onemocnění, neexistuje ani vědecké odůvodnění jejich extrémní citlivosti na přírodní jevy, jako je právě úplněk. Jisté ale je, že mezi námi žijí a potřebují naši pomoc, oni i jejich rodiny.

Sdílejte
Štítky: ADHD autismus

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *