Rodičům dvanáctileté Moniky dochází trpělivost. Ačkoli má jejich dcera povinnou angličtinu už od třetí třídy, zvládá sotva základní fráze, zatímco její stejně stará holandská sestřenice píše v cizích jazycích eseje a s Moničinou maminkou mluví suverénní angličtinou. O Monice přitom rozhodně nelze říct, že by byla méně inteligentní než její sestřenice. Z angličtiny nosí jedničky a ve třídě patří mezi premiantky. „Jak je to tedy možné?“ ptají se rozhořčení rodiče, přičemž tuší problém včeském systému výuky jazyků.
Nejen Moničiným rodičům by možná ulevilo srovnání s dětmi jižněji od České republiky. V Itálii, Španělsku nebo Portugalsku se totiž s cizími jazyky perou ještě bezúspěšněji než u nás. Prim naopak drží severské státy. To se všeobecně ví, i když přesná aktuální čísla udávající jazykové kompetence evropských žáků by měla být k dispozici do konce roku.
V hodinové dotaci to není Systém výuky jazyků je přitom v jednotlivých evropských zemích podobný. Zhruba stejné jsou povinné hodinové dotace i požadavky na formální vzdělání učitelů.
Jazyková politika České republiky vychází z jazykové politiky Rady Evropy. V jejím rámci byla v posledním desetiletí provedena řada opatření směřujících ke zlepšení úrovně jazykového vzdělávání. Cílem je, aby každý Evropan uměl komunikovat alespoň ve dvou dalších jazycích kromě svého mateřského. Přestože se české školství evropským radám podřídilo a posunulo začátek výuky prvního cizího jazyka už do třetí třídy a druhý jazyk volitelně do osmé, honosným evropským cílům jsme zatím nedostáli. (Nyní navíc ministerstvo uvažuje o tom, že by druhý cizí jazyk zavedlo už od sedmé třídy.)
A nejsme jediní, kdo dělá změny. Španělsko ve snaze o zlepšení zavedlo jazykovou výuku dokonce už pro děti od tří let. Než ale španělští předškoláci vyrostou a zlepší jihoevropské skóre, nějaký čas to ještě potrvá.
„Největší problém je, že v Čechách se jazyky učí pořád špatně,“ říká jazyková lektorka Martina Klímová, která získala vzdělání a praxi na univerzitách v Německu a Portugalsku. Podle Martiny na českých školách převládá dávno překonaná gramaticko-překladová metoda vycházející ještě ze systému výuky latiny. Někteří učitelé si to uvědomují, podle jiných je to ale stále alfou a omegou jazykové výuky. Kolotoč překladů a deklamace gramatických paradigmat má totiž stále své zastánce.
S nejméně progresivními metodami se však Martina nesetkala v rodné Praze, ale v Portugalsku při výuce francouzštiny: „Jeli jsme podle gramatické cvičebnice cvičení za cvičením, stránku po stránce, jednou předložky, po nich spojky nebo zájmena. Došlo samozřejmě i na odříkávání slovesných paradigmat mimo kontext, nenaučili jsme se, kdy se který tvar používá. Poslední částí byly písničky, což sice bylo fajn, ale prakticky se texty jen poslechly a přeložily.“ Korunu svým výukovým metodám nasadil lektor při prvním průběžném testu. Naprostým začátečníkům zadal těžký překlad La Fontainovy bajky. „Jako rodilý mluvčí neměl zřejmě odhad pro obtížnost textu,“ vysvětluje Martina.
K výuce slouží i jízdní řád
Tajemství úspěšnějších metod částečně poodhaluje švédská studentka lingvistiky Silvia Stolt: „Angličtinu jsme se na základní škole učili tak nějak přirozeně, dril gramatiky to rozhodně nebyl. Hodně jsme při výuce využívali originální texty. V prvních ročnících to byly hlavně písničky a říkanky, později zprávy z novin. Nebo třeba i anglický jízdní řád nebo recepty, prostě cokoli autentického. Často jsme hráli různé scénky a pravidelně připravovali představení v angličtině.“ Že je to efektivnější metoda, dokazuje její brilantní angličtina. Zajímavé přitom je, že švédský systém jako jeden z mála v Evropě nestanovuje povinnou výuku cizího jazyka od určité třídy či věku dětí a jazykovou výuku zajišťují takzvaně obecně specializovaní učitelé, tedy obdoba českých jazykářů bez aprobace. Na jazykově nevybaveného Švéda je přesto skoro nemožné narazit, zatímco ve Španělsku nebo Itálii si anglicky leckdy neobjednáte ani vodu.
V současnosti se v českých školách učí anglicky přes 90 procent českých dětí, což je stejný počet jako v ostatních státech EU. Zdaleka ne všechny se ale cizím jazykem domluví. Podle Národního plánu pro výuku jazyků by znalosti dětí v páté třídě základní školy měly odpovídat úrovni A1 evropského referenčního rámce pro jazyky. V deváté třídě je cílovou úrovní A2. Jinými slovy, žák páté třídy by měl být schopný používat základní fráze a zvládat jednoduchou komunikaci, deváťák už by si měl umět popovídat s rodilým mluvčím o běžných a jednoduchých tématech.
Takzvaně rozmluvit by děti měly zahraniční výměnné pobyty a mezinárodní projekty, na nichž se společně podílejí žáci jednotlivých škol z různých zemí. Nedocenitelný je také podíl výuky v cizím jazyce. Rámcové vzdělávací programy umožňují využití cizího jazyka napříč předměty. Například v matematice prvního stupně se mohou žáci v cizím jazyce učit číslovky, ve výtvarné výchově barvy, v tělesné výchově pokyny apod. Čeští učitelé se ale do podobných experimentů moc ochotně nehrnou.
Sever proti jihu
Podle budoucí lingvistky Silvie Stolt přispívá k rozdílům mezi jazykově dobře vybavenými seveřany a (míněno s nadsázkou) jazykově zaostalejším jihem i celková neochota nasávat informace v jiném než v mateřském jazyce. „Při studijním pobytu v Itálii jsem si všimla, jak neradi studenti i pedagogové používají jiné než italské zdroje informací, vždy se shánějí po překladech a když nejsou, po cizojazyčné studii nesáhnou. Mají vůči cizím jazykům prostě blok, nepodívali by se ani na film v angličtině, neexistují tam anglické reklamy v originále, nejsou zvyklí jazyky přirozeně vstřebávat. Samozřejmě jsem narazila i na výjimky, ale většina je lingvisticky líná,“ říká Švédka.
Zbavit děti ostychu a zábran
K rozdílům mezi seveřany na jedné straně a námi a jižany na straně druhé přispívá podle Silvie i princip tzv. jazykové propedeutiky. Znamená to, že se žák nebo předškolní dítě ještě před započetím výuky prvního cizího jazyka učí vnímat a pozorovat odlišnosti různých jazyků včetně jazyka mateřského, samozřejmě v rámci hry. Cílem bývá obohacení o první jazykové kompetence, ale i přijímání odlišností v rámci propagované idey multikulturalismu, typické právě pro severské státy. Metodické pokyny věnované jazykové propedeutice byly v rámci Národního plánu výuky cizích jazyků vypracovány i u nás, s významnější odezvou v praxi se ale nesetkaly.
Odborníci se také často přou o smysl zavedení jazykové výuky pro co nejmenší děti. Odpůrci argumentují přetěžováním dětí a nízkou až zanedbatelnou efektivitou učení. Na jednom se ale obvykle shodují – raný kontakt s cizím jazykem zbavuje děti ostychu a nežádoucích zábran v komunikaci. Právě stud z cizojazyčné komunikace bývá v pozdějším věku velkou překážkou. Někteří kvůli své ostýchavosti a strachu z chyb v podstatě nikdy nezvládnou jazyk na plnohodnotné komunikační úrovni.
Přitom právě komunikace v nejširším smyslu by měla být cílem jazykového vzdělávání. Nejde o to mluvit a psát dokonale jako rodilý mluvčí, ale používat jazyk a nedat se odradit obavou z chyb či nebo nedokonalostí.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Dobrý den,
podobně „ztrácíme trpělivost“ i u nás. Syn končí třetí třídu, kde měl prvním rokem angličtinu. Oťukával se s ní ale i v předešlém roce ve školním kroužku. Obecně je jedničkář a s učením zatím nemá žádné problémy. V angličtině zná, až na výjimky, všechna slovíčka, která se učili. Z těch slovíček ovšem není schopen, až na výjimky, skládat nejjednodušší věty nebo jim rozumět. Ve srovnání s jinou školou navíc probrali pouze polovinu témat ve stejné učebnici. Možná je to předčasné, ale dnes mi rozhodně nepřipadá, že by v páté třídě mohl dosáhnout výše zmiňované úrovně A1.
Osobně považuji přiměřenou znalost cizího jazyka (ať už je to angličtina nebo němčina, ideálně obojí) za jednu z nejdůležitějších. Z tohoto pohledu to vypadá, že škola je pouze nejnutnějším minimem. Proto se už nyní poohlížíme po vhodné jazykové škole.
Hledáme ten typ výuky, o kterém se v článku zmiňuje švédská studentka. Něco takového, kde děti nemají prvotní pocit, že se musí učit a že se skutečně učí (učení mají dost ve škole). Navíc náš výběr směřuje ke škole, kde angličtinu pro děti učí pouze rodilí mluvčí (v našem okolí je to olomoucko-brněnská English Education). Připadá mi, že právě kontakt s rodilým mluvčím jednou týdně v malé skupince, by mohl být ideálním doplňkem školní výuky. Tajně navíc doufám, že syn sám od sebe pochopí, že i ta angličtina mu k něčemu je. Bude to přece jen jediná možnost, jak se s lektorem nějak dorozumět.
Suma sumárum. Povzbuzen tímto článkem budu doufat, že za pár let bude syn jazykově zdatným „seveřanem“.
Nojo když ono to je těžký, protože v našem školství se pořád jede na testy a známky. Abyste mohli napsat test a získat známku, musíte „probrat“ nějakou „látku“, ze které se to píše.
Většina rodičů to takto tvrdě vyžaduje, jakmile jedete víc na ústní projev a na aktivity, vrátí se vá to tak, že se dozvíte, že si děti v hodině jen hrají (už jsem na tu frázi alergická).
Určitě jsou mezi rodiči výjimky, ale bohužel, pořád jsou to jen výjimky, zatím je tlak pořád směrem k co nejklasičtější výuce, a to nejen u jazyků.
Ještě to holt asi potrvá.
Problém bude také v tom, že Holaňďanům se angličtina učí podstatně lépe než nám, protože holandština patří stejně jakon angličtina do skupiny germánských jazyků. Navíc v Holandsku jsou většinou filmy i dokumenty vysílány v originální verzi s holandskými titulky, což také přispívá k naposlouchávání cizích jazyků.
Italové a Španělé mají sice problém s angličtinou (ze stejných důvodů jako my), zato krásně zvládají francouzštinu – právě proto, že jde o stejnou skupinu románských jazyků. Z toho plyne, že pokud bychom se my začali učit polštinu, bulharštinu, chorvatšinu, ruštinu, atp., půjde nám to daleko efektivněji než s angličtinou, němčinou či francouzštinou.
Hodně také záleží na učiteli – nejlepší způsob je nepromluvit v hodině angličtiny ani slovo česky. Navíc děti se učí v raném věku rychle a jinak než v dospělosti, což je velká devíza. Ale dnes je k dispozici spousta metodik a zkušeností odjinud, jak na to, tak asi je problém opravdu v zastaralém způsobu a přístupu k výuce.
Samostatným tématem jsou jazykové školy a kurzy pro dospělé, které jsou např. ve srvovnání s Belgií hodně drahé, tak ani středí a starší generace není příliš motivována si jazykové znalosti zlepšovat.
Zdraví Blanka
Naprosto souhlasím s autorkou, ČR je ve výuce cizích jazyků ještě dost pozadu. Pokud si to však rodiče můžou dovolit, podle mě nejlepší, co pro dítě může rodič udělat, je odjet na pár let do ciziny a dítě dát do školy/školky tam. Pokud bude dítě pouze v cizím prostředí (tj. bez českých kamarádů), naučí se anglicky okamžitě. Zajímavě o tom píše matka dvou dětí zde https://www.lochneska.cz/zivot-v-anglii/vzdelavani/jak-se-deti-uci-anglicky . Sama v cizině žiju a mám zkušenost, že jestliže se dítě učí dva jazyky od svých rodičů, brzy začne cizince opravovat – tj. jestliže je manžel Brit a učí se česky, šestileté dítě bude opravovat jeho českou gramatiku, zatímco bude opravovat anglickou výslovnost matky Češky. Cizí jazyk je nejdůležitější prvek vzdělání, osobně bych dítě naučila raději šest cizích jazyků než jej posílala na VŠ
Problém je podle mě velmi jednoduchý. Škola nutí učit gramatiku a singulární slovíčka – musí se to učit, protože někdo tak napsal osnovy (nekomentuji, sic neznám slušná slova).
Dítě v 6 letech umí říct větu „Maminko, nechci ten špenát, ten mi nechutná; já chci to kuřátko, jak jsi dělala v neděli“. Zeptejte se angličtináře, němčináře, atd. aby to přeložil – tu jednoduchou větu 6 letého děcka! 99 % bude nad tím přemýšlet a houby z voctem přeloží – prostě učitel jazyka nezvládne řeč 6 letého dítěte. To dítě netuší, co je to minulý čas, či jaký je správný slovosled ….. a přitom mluví, komunikuje a dorozumí se.
Sám jsem postižen tímto dílem našeho školství, a tak jsem v rámci výzkumu spáchal metodu Imitum, protože si myslím, že je to jediná správná metoda. Nevymyslel jsem nic světoborného, jen jsem zkopíroval to, co už tady nějaký pátek je (Komenský, Lozánov ….) a dal jsem tomu nějakou formu. Metoda je popsaná na http://www.imitum.cz – je primitivní a funkční!
Krásný den všem,
Pavel
Presne tak, detem muze byt ukradeno, co je v gramatice minuly cas. Oni se ho dokazou naucit tim, ze poslouchaji, pozoruji, ctou, mluvi, delaji chyby a opravuji se. Stejne tak se dokazou vsechnu anglickou gramatiku naucit i rodice. Ku prikladu v tomhle clanku je nekolik metod, jak se naucit (nejen) minuly cas: https://www.anglictinarychlo.sk/minuly-cas-jednoduchy-v-anglictine-past-simple/
Jazyky jsou nezbytnost. Na trhu je hodně skvělých překladatelů, ale taková zanlost ruského, německého nebo anglického jazyka je k nezaplacení.
https://jaknajazyky.webnode.cz/
španělština pro začátečníky i pro děti
https://www.jazykyprovas.cz/sp-zacatecnici
Jazyky jsou v dnešní době absolutně nezbytné, jak pro váš kariérní život, tak i celkově, třeba jen když někam jedete na dovolenou a potřebujete se domluvit.
Jestli-že nemáte čas chodit na nějaké, kurzy, nebo vás to nebaví a podobně, tak určitě zkuste https://www.jazykyhrave.cz/ , výuka jazyků online, stačí vám 20 minut denně a již brzy uvidíte ohromné pokroky :), přesvědčte se sami
No, jenomže nikomu z vás, co tady komentujete, nedochází, že bez gramatiky prostě mluvit nemůžete, pokud nejste rodilý mluvčí nebo nežijete v té cizí zemi (případně nemáte jednoho z rodičů „cizince“). Vidím to na svých studentech – oni neumí mluvit, protože neumí gramatiku, neví, jak ji v té větě použít, a pak radši nic neřeknou. A to se na cizí filmy určitě dívají, neb jsou to většinou mladí muži a sportovních pořadů a akčních filmů je všude milion, internet má taky každý a stahovat umí dneska i malé dítě 🙂
Samozřejmě jenom o gramatice to není, to je pochopitelné, chce to číst, mluvit, slovíčka, komunikaci atd. atd., ale tvářit se, že bez výuky gramatiky by tady každý mluvil jako Pánbůh mi přijde dost přes čáru.
Ano, je zcela určitě chybné jakým způsobem se na českých školách vyučuje. Stačí zajít na nějaký soukromý kurz a uvidíte obrovské rozdíly mezi metodolodiemi, kterými se na jednotlivých školách učí.
Já chodil na jazykové kurzy školy https://www.stories.cz/ a nestačil jsem se divit, jak rozdílně přistupují k výuce. Ačkoliv se jedná o kurzy pro dospělé, učilo se zde na principu „škola hrou“ a prostřednictvím her, aplikací a sledování filmů jsem se naučil mnohem víc než klasickým biflováním. Chce to prostě trošku pozměnit fungování a metodiku výuky… že MŠMT?
No já si třeba pamatuju výuku angličtiny na střední. Na druhém stupni jsme měli na angličtinu naši třídní, která si raději povídala o všem možném a v češtině, než aby nás něco naučila. Byli jsme rozděleni na dvě skupiny a druhá půlka měla jinou učitelku a normálně jsem jim záviděla, protože byla sice přísná, ale díky ní toho spolužáci uměli mnohem víc. Na střední to bylo lepší, ale ty pořádné základy mi chyběli. Takže po střední jsem se zapsala do brněnské jazykové školy na kotlářské a nastoupila do kurzu věční začátečníci a postupně se propracovávala dál. Jenom díky téhle škole můžu říct, že se bez problémů domluvím bez problémů anglicky a nedělá mi problém ani v angličtině psát.
Ahoj ,většina píše ideální jak se učit jazyk je pouštění filmů pohádek v onom jazyce, ale nikdo zatím neporadil kde se dají stáhnout hlavně německy mluvené filmy a pohádky s titulkama. Může mi někdo prosím poradit. Děkuji Míra.
Jednoznačne je chyba v spôsobe výučby. Učitelia na školách často nepoužívajú správne metódy a hovoria veľa po slovensky. Ja som deckám našiel skvelý online kurz: https://www.anglictina-bez-biflovania.sk/anglictina-pre-rodicov-skolakov prostredníctvom , ktorého sa doma doučujú. Nosia lepšie známky ako pred tým a verím, že v budúcnosti sa bez problému dohovoria.
Dobrý den, já jsem zastánce toho, že pokud se člověk opravdu chce dobře naučit cizímu jazyku, měl by navštěvovat specializovanou školu, kde se člověk naučí vše tak jak má. Já osobně jsem zastánce toho, že si třeba po maturitě půjdeme studovat pomaturitní kurz. Já jsem třeba pro svoji dceru zvolila jazykovku na Kotlářské. Pokud i vy chcete podívejte se sem https://www.sjs-brno.cz/pomaturitni-kurzy.
Nejlepší je podle mě vyjet na jazykový kurz do zahraničí. Mně to rozhodně pomohlo se rozmluvit získat v jazyku sebevědomí. Byla jsem v itálii ve florencii a myslím že líp italsky se tady v čr prostě nikde nenaučíte. 🙂
My malou učíme již od školky pomocí pomůcek z https://www.zuzu4kids.com a pokrok je oproti jejím vrstevníkům značný
Dobrý den, já dceři zaplatila jazykový pobyt https://www.englishstay.cz. EnglishStay nabízí unikátní pobytové kurzy angličtiny výhradně v České republice. Lektor je vždy rodilý mluvčí – každý student má svého rodilého mluvčího varianta 1-1. Je i varianta 2-1, které je levnější. Výhody jsou v pobytu právě v ČR a v tom, že na kurzu komunikujete výhradně anglicky. V ceně je plná penze i doprava.
Ahoj ja som učím cez tento online kurz : http://www.anglictina-bez-biflovania.sk/anglictina-pre-samoukov musím to len chváliť učím sa tak 15 min denne asi druhý mesiac a určite pocitujem zlepšenie.