Dotaz: Dobrý den, mám doma předškoláka, který je v nultém ročníku na ZŠ. Už od dvou let umí písmenka, ve čtyřech letech mi začal pomalu číst krátká slova a teď už čteme v knihách s velkými písmenky. Má zájem o další a další informace, teď třeba nosí do školy Atlas světa. Sčítá odčítá do dvaceti, sice pomalu, ale dobere se ke správnému výsledku. Paní sycholožka mi v jeho třech letech řekla, že není nijak zvlášť nadaný a že se časem s vrstevníky srovná. Ale nesrovnal. Do 1. třídy nenastoupil, protože byl pracovně nevyzrálý, ale to se pomalu rovná, téměř už je to ok. Proč píšu. Nikde nemouhu najít, jak ho mám motivovat. Než napíšeme úkoly je to tisíc argumentů a stejně je píšeme až když chce on sám. Odměny na něj neplatí, nejsem na něj moc přísná. Snažím se ho zaujmout různými aktivitami, ale vydrží chvilku a zase se nikam neposuneme. Poradili by jste mi jestli
existuje nějaký odborník, s kterým bych mohla jeho potenciál probrat a popř. jak syna povzbudit. Není hloupý, hyperaktivní, ani kázeňské problémy nejsou, je kamarádský. Máme jen jeho a nechtěla bych, aby jsem něco nezameškala v jeho postoji k vědění. Předem děkuji za odpověď. S pozdravem Martina Zaucha.
Odpověď: Požádali jsme o odpověď spolupracující psycholožku Mgr. Anitu Michajlukovou z Centra zvyšování psychické odolnosti, www.rozvoj-osobnosti.cz/anita, kterou také doporučujeme pro případnou další osobní konzultaci.
Vaše snaha podpořit dítě v zájmu o vědění je nepochybně chvályhodná, na co je ale potřeba si dát velký pozor už od začátku, kdy začne dítě chodit do školy, je to, aby se dítě naučilo, že vzdělávat se a učit se, je jeho zodpovědnost a jeho starost, že známky, které dostává, jsou jeho známky, domácí úkoly jsou pro něj a ne pro maminku . Zní to na první pohled zcela banálně, jako že je to jasná věc, ale spousta rodičů nemá tento postoj jednoznačný a často přebírá část zodpovědnosti za známky svého dítěte a bere to trochu tak, že do školy chodí spolu s dítětem a že ten test z dějepisu psali vlastně oba . No a pak velmi špatně nese, když dítě přinese špatnou známku, protože tak trochu vlastně známkovali i jeho. Což ho přiměje k tomu, že zvýší úsilí donutit potomka k tomu, aby se víc učil, protože si přece musí spolu tu trojku zlepšit, on (rodič) přece má na víc než trojku s dějepisu . Čímž rozhodne nechci říct, že by rodiči mělo být jedno, jaké známky dítě nosí ze školy a neměl by ho ve vzdělání podporovat, ale mělo by být jasné, že škola je jeho věc a zodpovědnost a důsledky špatných známek ponese ono a nikoliv rodič – třeba tím, že se pak v budoucnu nedostane k vysněné profesi a skončí třeba jako pokladní v supermarketu, kopáč apod. (možno dosadit libovolnou nezáživnou práci) a je třeba rozhodně dítěti ukazovat důsledky toho, co dělá, a ukazovat mu, jakou si tím tvoří budoucnost. Tím má dítě motivaci k učení, která vychází z něj, a nikoliv zvenku od rodičů. Jejich místo je všemožně dítě podpořit v tom, jak se učit efektivně, pomoci mu najít informace k tomu, co ho zajímá, vytvořit mu podmínky k učení jasným nastavením hranic – například tím, že ho odešlu do pokoje dělat si úkoly a ohlídám, že teď si nebude hrát apod., ale nebudu za něj dělat to, co zvládne samo. A jako rodič musím vydržet jeho protest, že přece teď musí nutně stavět tu autodráhu a škola počká . Mgr. Anita Michajluková
Lucie Slejšková, Rodiče vítáni
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Nezlobte se na mě, ale komentář je podle mě jaksi o ničem a zapomněl se podívat, na co se vlastně maminka ptá. Já bych kráčela v botách dítěte a jeho tempem. Vždyť je to ještě mrňous. Jsem přesvědčená, že podstatné je mít zájem o vědění jako takové a tak povzbuzovat i dítě. Jak motivovat dítě k vědění? Toť složité. Jsou věděním úkoly, výkony, známky? Snažím se podněcovat k objevování tajemství světa, vést k zájmu a jít v tempu dítěte. Moje dcera je dyslektik, měla velké problémy v mnoha oblastech. Vyplatilo se mi trpělivé povzbuzování, hledání oblastí, ve kterých se jí daří a zaměřit se na obsah a ne na výkon. Teď je druhém stupni ZŠ, ráda a hodně čte, patří k premiantům třídy a ví, že chyby patří k životu a jsou vlastně důležité. Já bych radila nespěchat, nestresovat se a nevzdávat to. Předškoláček může pracovat pár minut, čtvrt hodiny a pak ať si klidně hraje. Střídání činností a hra, vlastně škola hrou, je důležitá. Hlavně povzbuzovat zájem o vědění jako takové. On si ten človíček pak najde oblasti, které ho přitáhnou.