Dotaz: Dobrý den, pokud můj syn neodevzdá domácí úkol, může být hodnocen známkou 5? Pokud tuto úlohu neodevzdal, může mu ji učitel zadat a oznámkovat opakovaně (při opakovaném neplnění téhož úkolu by tedy z jedné úlohy dostal třeba čtyři nedostatečné, dokud by ji neodevzdal)? Děkuji za odpověď.
Odpověď: V zásadě ano – záleží na tom, jak má škola postavený klasifikační řád. Ten je veřejným dokumentem, měli byste se k němu ve škole snadno dostat. Pokud v něm informace o tom, jak se ve škole nakládá s domácími úkoly a jejich hodnocením, není, vyžádejte si informaci u učitele – chtějte vědět, jaký má systém hodnocení, ptejte se případně i ředitele na totéž.
Pokud se však ptáte na názor, zda to je vhodný postup, je těžké jednoznačně odpovědět, protože nepíšete bližší okolnosti situace. Podstatné je, proč dítě úkol neudělalo, případně nechce udělat ani po upozornění učitelem. Rozumný učitel by se na toto měl ptát a s dítětem to probrat. Na druhou stranu učitel může stanovit pravidla, která platí pro všechny – měl by je ale sdělit jak dětem, tak rodičům (to je onen systém hodnocení, rozumné školy jej rodičům sdělují na třídních schůzkách apod.).
A mezi ně může platit postup, který zmiňujete – i když zapomenout může každý, jistá tolerance by měla existovat. Když ale někdo odmítá zpracovávat úkoly chronicky, je na učiteli, aby to zohlednil. Osobně bych volila takový způsob hodnocení, který je běžný na řadě škol – domácí úkoly tvoří část známky, např. vyjádřenou procenty, a podle toho, jak k nim žák přistupuje, „dotváří“ se jeho výsledná známka z předmětu. Tento způsob se osvědčuje a je i tolerantní k občasnému zapomenutí.
Lucie Slejšková, Rodiče vítáni
- Tweet
Dobrý den,
s odpovědí nemohu souhlasit. Domácí příprava a tedy i tvorba domácích úkolů, je vzdělávací nabídkou, kterou rodina využije, anebo nevyužije. A to zejména v prostředí povinné školní docházky. Jestliže bude učitel/ka hodnotit domácí úkol známkou, neví, CO přesně hodnotí, neboť procesu nebyla přítomna. Logicky pak mají výhodu děti, jejichž rodiče s nimi doma nějakou přípravu na školu dělají, před těmi, kteří to nedělají. V každém případě to rodiče dělat nemusí, neboť jim to zákon neukládá. Jejich povinností je pouze zajistit, aby děti do školy chodily. Škola může hodnotit pouze to, na co měla nějaký vliv, který je následně měřitelný. Školní řád, jehož jsou pravidla pro hodnocení povinnou součástí, není nositelem práva, nemůže tedy vytvářet povinnosti, které neuložil zákon. Jinými slovy, hodnocení domácího úkolu známkou 5 je nesmyslné a je docela jedno, jestli je tím sledován jakýkoliv bohulibý cíl.
Michaela Veselá, Společně k bezpečí o.s.
Zatím ještě naše děti nechodí do školy, ale nechápu, proč by i domácí úkoly nemohly být součást hodnocení?! Přeci to může být nějaká samostatná práce, kterou si má žáček připravit doma, něco, co si má procvičit, nebo nějak aplikovat učivo. Proč by musel být učitel přítomen procesu?! Na druhou stranu by mělo potom hodnocení domácího úkolu být pouze hodnoceno jako splněné, nebo nesplněné, nebo nedostatečně splněné a měla by být dána možnost pro opravení či dopracování. Nevidím např. smysl v pravidelných úkolech do příští hodiny, ale třeba v nějakém úkolu, který je do určité doby třeba splnit. Vycházím ze způsobu výuky na SŠ nebo VŠ a zpracovávání seminárních prací. Nevidím důvod, proč v určité přiměřené podobě by nemohly být podobně zadávané úkoly i na ZŠ. Naopak si myslím, že by to bylo vhodné
Dobrý den, jen drobná poznámka. Z hlediska fungování paměti, je vhodné si věci opakovat do určitého času od probrání. A doporučení je, že to má být vždy ten den. I tento význam mají domácí úkoly dělané z hodiny na hodinu, že podporují proces zapamatování.
Zdeněk Slejška, EDUin
S názorem p. Veselé nesouhlasím. Hodnotit lze v podstatě i pouze to, zda se žák doma úkolu věnoval či nikoliv. Přeloženo do řeči „zákona“, tedy zda se vůbec obtěžoval na zadaný úkol podívat.
Osobně se domnívám, že funkcí domácích úkolů je děti naučit zodpovědnosti za své vzdělávání, což se jim bude v budoucnu jistě hodit. Spíše než hodnocení, zda je něco správně či špatně, by učitelé měli hodnotit, jak žák k výuce přistupuje. A součástí výuky a procesu učení je často i práce doma.
To, že rodiče nemusí dělat domácí přípravu, neboť jim to zákon neukládá a že jejich povinností je pouze zajistit, aby děti do školy chodily, je spíše smutné, než aby se tím měl rodič ohánět.
Domnívám se, že domácí úkoly mají svůj smysl. Mohou např. děti učit pracovat s informacemi i mimo školu, jejich vyhledáváním v novinách, v časopisech i prostřednictvím dospělých.
Domnívám se také, že skutečnost, že se někteří rodiče školní přípravě doma věnují a někteří ne, není skutečností, kterou by měla řešit škola. Jestliže jedním z požadavků, které škola do hodnocení žáka zahrnuje, je plnění domácích úkolů, pak by to měli respektovat jak žáci, tak rodiče. Pokud mají výhrady, dnešní zákon jim umožňuje školu změnit a díky reformě lze nalézt pro své dítě takovou školu, kde se domácí úkoly nezadávají.
Otázka nebyla zaměřena na smysl domácích úkolů, ale na to, jestli je možné hodnotit to, že žák úkol nemá, klasifikací. Konkrétně známkou nedostatečnou. Na jiný způsobe hodnocení se tazatelka neptala a já jsem se také k jinému nevyjadřovala. Známka, když je už používána, nemá žádnou výchovnou funkci a už vůbec ne ve vztahu k rodičům.
Ale básničku se musí dítě také nučit doma a přesto je z ní klasifikováno. Role rodiny tu hraje úplně stejnou roli. Rodina samozřejmě není povinna se s dětmi doma učit a psát úkoly, potom se ale musí smířit i s prospěchem svého dítěte.
Nebyl bych tak jednoznačně proti první odpovědi. To co popisuje M. Veselá je opravdu až extrémní názor – ne vše, co činíme v lidském životě, nám nařizuje zákon! Domnívám se, že předpokladem možnosti hodnocení domácího úkolu, a vůbec smyslem zadání domácího úkolu, je jeho funkce. Domácí úkol by měl sloužit k upevnění znalostí a vědomostí získávaných ve škole, k procvičení probrané látky a k tomu, aby si dítě zvykalo na nutnost opakování a procvičování nově nabytých znalostí. Takovým způsobem zadaný úkol může určitě být ohodnocen učitelem. Učitel ověřuje, jestli jím vysvětlená látka byla pochopena a žák ji umí samostatně užít. Ovšem to samotné hodnocení nemůže mít nějaký rozhodující vliv na celkovou klasifikaci. Je to jen dílčí poznatek, který by měl vést k tomu, aby se i učitel zamyslel nad tím, jakým způsobem vysvětlil danou látku a jak ji pochopili žáci.
Známkovat domácí úkol je hloupost. Kupř. rodič vypracuje domácí úkol za žáka, aby mu vylepšil vysvědčení. Zatímco jiný žák z přirozených, ba dokonce dobrých důvodů domácí úkol nevypracuje a zhorší si tím celkové vysvědčení. V některých zemích je požadovat vypracování domácího úkolu dokonce nezákonné. Zdá se mi správné, že škola nemá mít právo zasahovat do rodinného života mimo rámec povinné školní docházky. Kupříkladu tím, že žák musí věnovat hodinu domácímu úkolu ze svého volného času namísto třeba sportovní činnosti. Tyto manýry jsou pozůstatkem mentality komunistického autoritářství státních institucí.
Zrovna to řeším na škole jako ředitelka.Učitelka známkovala úkoly, dala pětky, rodiče to nahlásili na ČŠI a ta chce nyní po mě vyjádření, jaké jsme k tomu zaujali stanovisko aby se to již neopakovalo.Svolat předmětovou komisi – sjednotit známkování atd.Je to problém, protože jim opravdu úkol může někdo vypracovat, ale kam bychom se zase dopracovali, když například referáty dělají doma a většinou opisují z netu, nebo se učí vyjmenovaná slova zpaměti a další a další a známkuje se to.Záleží asi na vztahu žáka k učení a na jeho aktivitě, ale může dát ČŠI příkazem?
Například nám dala příkazem předělat rozvrh, kdy 3.4.a 5.ročník měl dvojhodinovky AJ, což nám i rodičům již několik let vyhovuje,ale jedna třídní učitelka podala stížnost na ČŠI a my dostali příkaz to odstranit.Díky ředitelka