Proč je u nás stále tak slabý odpor vůči fyzickým trestům?



Přinášíme rozhovor s Tomášem Škrdlantem, věnovaný otázce trestání dětí bitím. Tomáš Škrdlant je autorem dokumentárního filmu nazvaného BÍT a NEBÍT, který se tématu tělesných trestů doma i ve škole věnuje do hloubky. Zhlédnout jej můžete v neděli 6. dubna ve 20:00 na ČT2. Video upoutávku na film si můžete pustit ZDE.

Jaké úvahy vás přivedly na myšlenku dokumentu o tělesných trestech?

Zjištění, jak zaostáváme za Evropou i jinými civilizovanými státy. Odklon od povoleného a tolerovaného násilí je všude pozvolný, ale evidentní: v předminulém století byly běžně bity ženy, podřízení zaměstnanci, chovanci ústavů, ještě v minulém století bylo povoleno bití vojáků důstojníky. Dnes zbývají, u nás stále legálně, jenom děti.

Došel jste v průběhu natáčení k nějakým překvapivým zjištěním?

Překvapovalo mě, a teď nad ohlasy filmu stále překvapuje, jak hluboce je téma bitého dítěte v každém z nás obsaženo, jaké rozpaky a paradoxní reakce probouzí. Třebas ten humor Nepraktových krvavých zadků… Nebo údiv, že by to snad mělo být jinak. A ten neuvědomělý princip šikany: ponížený bude rád ponižovat. Před čím nemohu utéct, to si oblíbím. Své vzpomínky na dětské výprasky vypráví ve filmu i jeden dospělý masochista.

TS-web-620x360
dokumentarista Tomáš Škrdlant

Nemám jednoznačnou výpověď o bití dětí v současných školách, ale řada pedagogů i rodičů s okouzlením vzpomíná, že to dříve bylo běžné a jak to bylo dobře. Některé citace najdete i v ukázce.

Čím ti „okouzlení“ učitelé a rodiče zdůvodňují jejich používání? 

Tradice, přísnost, autorita. A mnozí rodiče to i sami chtějí. Myslím, že tam hraje roli bezradnost a vzpomínky na vlastní školní léta.  Je to jakási štafeta – co jsem dostal, to dám dál.

Jaký je váš osobní názor na trestání bitím?

Myslím si, že je to špatné a ještě horší je, kodifikovat to jako nezbytnou část výchovy, pravidlo, rituál. Chybu může udělat každý a děláme je. Nejde o to nikdy dítě neplácnout, ale uvědomit si to, mluvit s ním o tom a příště to zkusit jinak. Tak to ostatně ve filmu říkají i ti, stále menšinoví, odpůrci výprasků.

Proč je podle vás tělesné trestání u nás stále považováno za přijatelné?

Dalo by se uvažovat i o jakémsi historicky získaném rysu národní povahy – podřízený si rád podřizuje druhé a třebas už mu zbývají jenom děti a psi. To by ale vyžadovalo širší srovnání a mě takové zobecňování nepřijde důležité.

Podívejte se na ukázku z dokumentu, který bude 6. 4. ve 20.00 vysílat ČT2

Je otázka, zda tělesný trest škodí víc než psychické týrání. Mají tresty ve výchově vůbec nějaký smysl?

Otázka, zda jedno je horší než druhé, mi přijde jako účelová polarizace: když ne jedno, tak tedy druhé? Obojí je špatně. Pro některé dítě víc to, pro druhé ono. Dilema přece není, zda bít, nebo psychicky týrat, ale zda to, co chceme, máme prosazovat násilím a nepřátelsky, nebo ve vstřícnosti a porozumění. I cvičitelé psů a koní se už přiklánějí k výcviku „po dobrém“, protože má trvalejší výsledky a posiluje ve zvířeti klidnou a neútočnou povahu.

Jak tedy dát dětem najevo, že jsou hranice, které není dovoleno překročit?

To jistě není jednoduché, ani celá výchova dětí není jednoduchá. Ovšem výpraskem dostává dítě také jiné, závažnější informace: že silnější má vždycky pravdu, že je lepší ustoupit, i když nerozumí proč, i když si myslí něco jiného. Že zloba, vztek a násilí je správný a úspěšný přístup. Až bude dítě velké, vyzkouší to taky…

Hranice se lépe a trvaleji přijímají, když je pochopím. Že výchova bez násilí je nejen možná, ale i příjemnější a účinnější, o tom se někteří přesvědčují už mnoho generací. Je jich zatím menšina, ale přibývají. I u nás.

Komu byste zhlédnutí dokumentu Bít a nebít doporučil nejvíc?

Komukoli, kdo chce přemýšlet, zda vše co je samozřejmé, je taky dobré.

 
DOPORUČENÉ ČLÁNKY


Líbil se vám náš článek nebo k němu máte co říct? Ohodnoťte ho a okomentujte. Budeme rádi za vaše postřehy a zkušenosti. Můžete ho i sdílet na svém facebooku.

Přihašte se přes facebook, twitter nebo Zaregistrujte se
0 0 votes
Article Rating
Odebírat
Upozornit na
guest
2 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Petr Brecík
Petr Brecík
4. 4. 2014 09:38

Rákosky spět do škol – část prvá
Úvodem k velice žhavému tématu. Naštěstí, či naneštěstí doba už pokročila natolik, že je třeba přehodnotit mnoho špatných teorií.
– Všichni lidé jsou si rovni ( nejsou, genetika rozhoduje )
– Multikulturalismus, světlé zítřky a obohacení. ( omyl )
– Globální oteplování ( jen možnost, jak se obohatit na hlupácích )
– Zdůrazňování lidských práv a zapomínání na povinnosti.
Hlavně poslední – lidská práva bez vyžadování povinností dovedlo dnešní společnost, školství nevyjímaje do současné situace. Mnozí učitelé na mnoha školách už nejsou schopni ani udržovat pořádek, natož vzdělávat. Ostatně, jak je to níže uvedené, každý má právo na svůj názor, tak jaképak vzdělávání. Dnešní společnost uplatňuje práva všech, až po vrahy. Jen oběti, slušní občané včetně učitelů mají práv pomálu. Je dokázané, že 80% majitelů psů není schopno své mazlíčky vychovat. Výchova dítěte je mnohem, mnohem složitější. Systém, společnost, kde si dítě a žák může dovolit a dovoluje vše, co ho napadne, bez rizika, že bude potrestán je odsouzen k zániku. Školy specielně. Potrestání problémového jedince je reálně nemožné. Detaily a konkrétní případy poznáte.
Osobně poznám školství nepřímo. Celospolečenský dopad je ale zřejmý.
Manželka pracuje také ve školství. Proto, vážení učitelé, až budete stávkovat, stávkujte také za zlepšení svého společenského postavení. Platy jsou sice rozhodující, ale jsou jen částí problémů.

Dále uvádím konkrátní příklad + názor.

FEJETON: Facka prý není argument 2.7.2011

Ale je. A někdy k nezaplacení
Představte si skupinku náctitelých, kteří občas proloží svou řeč mezi sebou někdy dokonce i slušným slovem. Potkal jsem jednu takovou včera v obchodě při pravidelném týdenním nákupu a musím se o ten zážitek podělit.
Čtveřice zjevně zlaté mládeže, obtěžkané mobily nejvyšší třídy, značkovým oblečením, límečky nahoru a pěstěnými sestřihy si dělala legraci ze starých lidí. Znáte to, nedávno to proběhlo jako skupina na Facebooku. Něco ve stylu „Jejich revírem je Kaufland, jejich tempo je vražedné“ (pozn.: pravdou je, že včera šlo o Tesco). Jak už bývá u nás zvykem, většina sice kroutila hlavou, ale oči odvracela ke zboží, o které ani neměla zájem. Se slovy ve stylu „to snad není možný, já bych jim dal/a“ v klidu zacílila mezi jiné regály. Pravdou je, přiznávám, že ani já neměl včera chuť výjimečně nic řešit. K žádnému násilí se neschylovalo a každý máme své blbé dny… Jenže ne všichni důchodci jsou snadným terčem a čtveřice chlapců tentokrát přestřelila. Občas mají prostě věci tendenci se řešit samy.
U pokladny jsem znovu zažil starou dobrou školu, která mi v dnešní době plné pseudoohledů a zbytečně příliš vědecky pojaté výchovy tolik chybí. Vzpomínáte na učitele Igora Hnízda z filmu Obecná škola…? Po větě (doslovně cituji) „ty vole, už aby ta baba vod tý kasy vypadla někam do piči“, otočila se možná i sedmdesátiletá paní směrem k partě za sebou, se slovy „podržel bys mi to, prosím“ dala svou doposud prázdnou igelitku z ruky jednomu z nich… a autorovi citované věty uštědřila pravačkou takovou facku, že by se za ni nemusel stydět ani horník z našeho kraje. Když si pak s poděkováním brala tašku zpět, utrousila jen „snad to rodiče ještě napraví…“. V téměř hrobovém tichu, kdy už i my ostatní jsme byli ve frontě připraveni řešit případné důsledky, kdyby snad mládenci špatně vůči té dámě vyhodnotili situaci, pokladní domarkovala, paní zaplatila a s ledovým klidem odešla.
A tak vám tak přemýšlím, kdo kdy přišel na to, že facka není argument. Podle mě není v určitých situacích nahraditelná ani sáhodlouhými vědeckými studiemi na téma mezilidského soužití, ani psychologickými poučkami. Když přijde v pravou chvíli, je k nezaplacení. A já tvrdím, že zdaleka nejen u náctiletých (ani nevím, proč jsem zrovna v dnešní době pomyslel na sněmovnu…;-). Koneckonců i slavný profesor Stanislav Komenda svého času řekl, že „i facka je způsob komunikace“.

Petr Brecík
Petr Brecík
4. 4. 2014 09:39

Stát svými hloupými nařízeními VYRÁBÍ NEUROTIKY NA BĚŽÍCÍM PÁSU!?:o(

Tělesný trest nikdy nikoho nevychoval, ale dával učiteli možnost uplatnit a dále budovat svojí autoritu!
Tzv. moderní přístup bez tělesných trestů je naprostá hloupost a ve své podstatě JE POTLAČOVÁNÍ TĚLESNÝCH TRESTŮ PŘÍČINOU DUŠEVNÍHO TÝRÁNÍ DĚTÍ. POKUD TO NECHÁPOU ANI PSYCHOLOGOVÉ, MĚLI BY VRÁTIT DIPLOM.
Učitel se musí jemně zabývat nezvladatelným žákem na úkor výuky a potřeb hodných a snaživých žáků. Ti musí řešit nedostatek pozornosti ze strany učitelů a nejistotu o správnosti svého jednání. Chytré děti chápou situaci a nestejnou náročnost na žáky. Mohou pak rezignovat na neproduktivní snažení bez odezvy.
Na veřejnosti často vidím nezvladatelné děti, protože rodič se bojí veřejně tělesně trestat. Protože málokdo má dostatek inteligence a psychologickou přípravu na psychologické zvládání situace, je velice běžné, že učitel, rodič panikaří ze stresu nezvládnutí dítěte a z tlaku nemožnosti dítě potrestat. Rodič je pak neurotický a výchova dítěte trpí. Neurotik totiž není schopen při sebelepší snaze být dobrým rodičem. Rodič musí mít přirozenou autoritu a být si ji vědom tak, aby řešení autority nebylo stěžejním tematem hovorů. Okamžitý účinek tělesných trestů umožňuje rodičům být přirození a laskaví bez ztráty autority. Při psychologickém přístupu je postup náročný na odbornou přípravu, což také potlačuje přirozenost a spontánnost. Dítě pak sice vykazuje žádané chování, ale způsob výstavby vnitřního světa je nepřirozený. To by si vyžádalo přesnější popis z hlediska způsobů přejímání chování a z hlediska výstavby vnitřních hodnot.



Pro komentování se přihlaste



Vyberte si,
jaké téma Vás nejvíce zajímá
a dejte se do čtení.

Články pak můžete dále filtrovat. Například dle
věku dítěte a jejich hodnocení.

Staňte se členem naší komunity.

Nechte si posílat ty nejzajímavější články ze světa vzdělávání
a odebírejte náš Facebook.

Buďte naší součástí.