Vztahy mezi rodiči a školou jsou nekonečným otevřeným prostorem plným kompromisů, hledání rovnováhy, střídáním úzkostných obav s chladným nezájmem, boje a přátelství. Zjednodušeně řečeno, vztahy mezi rodiči a školou nejsou snadné. Pohybuji se v této oblasti už šest let a neustále narážím na úskalí a problémy v komunikaci těchto dvou komunit, a to přes fakt, že máme společný cíl. Rádi bychom socializovali, vychovali a vzdělali naše děti, ale ne vždy se shodneme na stejném postupu.
Přesto jsem během svého působení poznala i velmi úspěšné spolupráce mezi rodiči a školou. Má vlastní zkušenost mě utvrzuje v tom, že tato cesta je možná. Není to cesta úplně jednoduchá, ale může být radostná a smysluplná, jak pro nás – rodiče, tak pro pedagogy. A především pro naše děti.
Během vzdělávacího procesu mých dětí jsem se ocitla ve středu angažovaných rodičů na více školách, a to nejen v Česku, ale i ve Velké Británii. Měla jsem tak možnost získat zkušenosti a poznatky v oblasti spolupráce rodiny a školy i v jiném sociálním a kulturním prostředí. V současné době působím na Základní škole v Kunraticích jako předseda sdružení rodičů a zároveň jsem členem sdružení rodičů na základní škole ZŠ ANGEL v Modřanech.
Má první zkušenost se školou v roli rodiče byla na základní škole v Anglii, v Londýně. Byla to zkušenost neocenitelná, protože předurčila moje další zaměření na vztahy mezi rodiči a školou. V průběhu prvního roku rodičovské praxe v anglické škole jsem byla neustále překvapována, až šokována, angažovaností anglických rodičů na školních událostech, disciplínou, s jakou plnili veškeré úkoly zadané školou, a solidaritou, jakou projevovali při celoškolních projektech.
Velká Británie je příkladem země, kde existuje velmi liberální, ale zároveň hierarchický systém školství. Podíl privátních, na státu nezávislých, škol je zde nepoměrně vyšší než v Česku. Mezi školami je vytvořeno zdravé konkurenční prostředí. Tlak třídního systému ve Velké Británii způsobuje, že škola, kterou si rodiče pro dítě vyberou, často určuje celou další budoucnost dítěte. To zásadně ovlivňuje zájem o vzdělávání a iniciativu anglických rodičů. Ale tím nejdůležitějším krokem pro dobré vztahy, který anglické školy vůči rodičům udělají, je přijetí nových rodičů do komunity škol. Rodiče žáků prvního ročníku absolvují na začátku školního roku několik seznamovacích setkání, kde je jim představeno kurikulum školy, vzdělávací program školy, i rodičovské aktivity na škole. Tyto setkání vedou pedagogové spolu s vedením školy, ale součástí týmu je i zástupce rodičovské asociace. Tak se rodiče cítí samozřejmou součástí školy.
Právě tato zkušenost mě natolik inspirovala, že jsem se začala pokoušet o systematické vtahování rodičů do života školy i u nás, v české škole. Nepodstatný byl také fakt, že český školský systém prochází za posledních dvacet let modernizací, která přináší velké změny ve výchovném a vzdělávacím procesu. Rodiče, jejichž děti nyní navštěvují základní školy, zažili ve svém dětství, zcela jiný vzdělávací systém. To může vést k neporozumění až k odmítání toho, co jim dnešní školy nabízí. Dostatek informací o škole a seznámení rodičů s novými postupy napomáhá k dobrým vztahům mezi rodinou a školou.
Na základní škole v Kunraticích jsme se o takový vstřícný krok pokusili. Už druhým rokem provozujeme ve škole tzv. Rodičovské kavárny. Rodičovské kavárny jsou vzdělávací semináře pro rodiče. Záměrem těchto seminářů je představit rodičům školu, kterou si pro své děti vybrali. První kavárnu pořádáme na začátku školního roku, právě pro rodiče prvňáčků. Tito rodiče absolvují první kurikulární schůzku s vedením školy už v červnu předešlého školní roku. Na začátku nového školního roku, pak seminář koncipujeme jako informace stávajících rodičů na škole rodičům začínajícím. Čtvrtletně pořádáme další semináře, které jsou už tématicky zaměřené a týkají se většinou jen vymezené skupiny rodičů. Obvykle rodičů dětí prvního nebo druhého stupně. Přijít může kdokoliv.
Na naší škole probíhá několik významných projektů, které zásadně ovlivňují chod školy. Považuji za velmi důležité, aby i rodiče rozuměli těmto projektům a mohli tak své děti i školu podporovat. Proto jsme některé semináře pojali jako seznámení s těmito projekty. Dalšími příklady témat našich seminářů jsou např. Dílny na rozvoj čtenářské gramotnosti, Porozumění matematice nakladatelství Fraus, Komunikační styly s dětmi… Seminář vždy vede odborník na danou tématiku. Některé semináře vedou pozvaní lektoři dohromady s učiteli školy. Pro učitele je tato zkušenost nová a velmi cenná. Oni, stejně tak jako rodiče, získávají k seminářům postupně větší a větší důvěru.
Organizaci seminářů a výběr vhodných témat zajišťuji já, s několika dalšími rodiči našeho sdružení. Škola s námi spolupracuje. Napomáhá nám vybírat a oslovovat odborné lektory, poskytuje nám prostory, vytváří technické zázemí pro kavárny a v neposlední řade škola zastává roli odborného konzultanta.
Účast rodičů na seminářích se pohybuje mezi 10 až 40 lidmi. Pochopitelně jsme hledali cestu, jak přesvědčit českého rodiče, aby měl o tento typ sebevzdělávání zájem. Snažili jsme se tedy zatraktivnit semináře tím, že jsme vytvořili prostředí připomínající kavárnu. Neformální atmosféra spojená s občerstvením – káva a zákusek, v rodičích vyvolává pocit společenské události. Na konci semináře mají rodiče prostor sdílet si své zkušenosti mezi sebou, stejně jako vést dialog na dané téma se zástupci školy. Finančně Rodičovské kavárny podporuje projekt probíhající na naší škole Pomáháme školám k úspěchu, který zajišťuje rodinná nadace The Kellner Family Foundation Renáty a Petra Kellnerových. Po skončení tohoto projektu na naší škole budeme financovat semináře z vlastních prostředků sdružení rodičů Patron.
Dva roky pořádání vzdělávacích seminářů na škole je krátká doba na to, abych mohla říct, že budou semináře dlouhodobě úspěšné. Stejně tak nemohu říct, zda budeme mít stále dostatek témat, kterými rodiče zaujmeme. I když rodiče žáků prvních ročníků bychom rádi informovali o životě školy pravidelně. Zavádění seminářů pro rodiče do vnitřního klima školy je proces, který se neobejde bez hledání, vymezování si vzájemných hranic a míry zodpovědnosti za pořádání seminářů. Je to vývoj, který se nám daří vést k úspěšnému cíly. Z jistotou mohu zatím jen říct, že vzdělávací semináře pro rodiče skutečně napomáhají vzájemnému porozumění a pochopení dvou odlišných komunit, kterými jsou škola a rodina. A troufám si říct, že jsou Rodičovské kavárny v obou těchto komunitách oblíbené.
[nggallery id=7]
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Vzhledem k tomu,že v Anglii mají učitelé plat jednou i dvakrát takový než učitelé u nás,nedivím se,že jsou nadšeni pro kavárny s rodiči a podobné akce.Vzhledem k tomu,že průměrný rodič v Anglii bere jednou i dvakrát takový plat než rodič v naší zemi a nemusí tedy domů chodit unavený,vystresovaný ze své práce,rád asi chodí na takové kavárenské akce….??? V našem prostředí je to opruz pro učitele i rodiče.Možná pár jedinců přijde z důvodu toho,že neví co s volným časem,pár proto,že je rozvedených a tak také hledá jak zabít čas….pár ze strachu,aby se navenek usměvavá paní učitelka,která by už nejradši byla doma u svých dětí,nezlobila…Jsem učitelem již 10 let a má práce mne baví,mám rád děti,ale upřímně, po pěti odučených hodinách denně s dalšími 2-3mi hodinami opravování sešitů a dělání příprav,suplování,povinných školeních….jsem rád,že mohu zavřít dveře školy a jít domů.Neznám jediného kolegu či kolegyni,která by na tom byla jinak a nadšeně vítala zavádění nějakých kaváren s rodiči v době,kdy potřebuje odpočívat a nabírat síly pro další den.Možná nějaká mladá bezdětná pí.uč.plná energie,nebo téměř důchodkyně na to kafe půjde ráda.Většina je do toho ale nucena vedením škol.
Na to ,aby se lidé k sobě chovali lépe a aby si hleděli svých dětí a vychovávali je s láskou by bylo potřeba jiných věcí …..Fungovat by měla hlavně rodina,táta,který má rád mámu a nechodí jí za ženskými nebo do hospody,máma,která miluje svého muže a své děti….
Dobrý den,
dovolím si upřesnit několik faktů: uvedený příklad Rodičovských kaváren se neodehrává v Británii (odtud si jeho realizátorka přinesla jen nápad), ale na zcela normální základní škole v Praze Kunraticích.
Je ovšem pravda, že k tomu potřebuje speciální nadšení, jak ale píše, dělá to proto, že v tom vidí smysl. Nedělá to sama, ale za pomoci svých kolegů a rodičů žáků.
A plat má zcela normální :-).
Berte prosím tento článek jako inspiraci – to neznamená, že by to byl jediný a nejlepší způsob, jak spolupracovat s rodiči. Ano, je pracný. Ale lidé, co jej zkusili, říkají, že funguje. Kdo chce okusit, ať se inspiruje, kdo ne, ať nechá být a dělá to, co si myslí, že funguje a má smysl u nich na škole.
Lucie Slejšková, Rodiče vítáni
Tak Vás to učení docela baví? Uniká Vám podstata, ten opruz tvoří přesně ti lidé jako vy.
Jestli jste nepotkal rodiče se zájmem o to, jak prožívají jejich děti velkou část svého denního času, a jestli vaši žáci nejeví zájem o to, co do nich za pět hodin od(h)učíte, pak je mi Vás líto, ale jste slepý, hluchý, líný a neschopný. A ještě závistivý.
Prostě normální většinový učitel.
A vaším produktem jsou pak ti, co neumí ani porozumět nedlouhému textu, a nerozlišují mezi Kunraticemi a Anglií…