Vemte dětem notebook. Kladivem!

Výchova mláďat probíhala na celé planetě po nesčíslné generace u všech savců stejně: příkladem a nápodobou. Nikdo nás ale nepřipravil na dnešní časy. Víme, jak vychovávat online generaci? Přečtěte si zajímavý článek Petra Kamberského.

V minulých dobách táta obvykle věděl, co ho na jeho tátovi štvalo, a máma si pamatovala, po čem jako holka toužila. Jen s malou nadsázkou: tomu všemu je dnes konec. Technologické novinky mění náš život i mezilidské vztahy. Děti dnes vychovává nejbezradnější generace v dějinách.

Na počátku byla pětačtyřicítka

Stalo se to téměř přesně před měsícem v malém patnáctitisícovém městečku Albermale v Severní Karolíně. Právě tady jeden otec, možná spíše tatík v kovbojském klobouku, vytáhl z kapsy pistoli a rozstřílel své dceři notebook. To celé nahrál a umístil na internet. Taky si myslíte, že to musí být totální magor?

Mýlíte se.

Magorem se na první pohled opravdu může zdát. Dotyčný Tommy Jordan má na zmíněném videu texaský klobouk, džíny a kostkovanou košili, celou dobu kouří cigaretu, projev prokládá slovní vatou („však víte“), některé věty opakuje a na závěr vypálí několik ran -jednu třeba se slovy „a tuhle máš od mámy“ -, přičemž se ještě chlubí, že jde o střely.

Navíc Severní Karolína, jak víme, je „severní“ jen relativně, protože sice leží na sever od Jižní Karolíny, ale během občanské války byla členkou jižní Konfederace. V rámci Spojených států patří do jižanského kulturního okruhu, spadá do takzvaného biblického pásu, bloku států s relativně silnou evangelikální religiozitou (spolu třeba s Texasem, Oklahomou, Tennessee a dalšími). Intuitivní vysvětlení story, tedy že jižanský fundamentalistický magor má víc nábojů než rozumu a náhle mu ruply nervy, však nesedí vůbec v ničem.

Na videu, které Tommy nazval Facebook Parenting (facebookové rodičovství) a umístil na YouTube i na svůj FCB profil, je vidět, že má všechno velmi dobře rozmyšlené. Vklidu přichází, posadí se a začne:

„Pěkné odpoledne, je právě sedmého února, toto video je pro mou dceru Hannah, všechny její facebookové přátele, kteří si myslí, že její rebelská póza je roztomilá, a pro všechny rodiče, kteří věří, že jejich děti nepíší na Facebook ošklivé věci. Teď vám všem přečtu, co jsem našel na její stránce.“ Ocituje status své dcery, která si na rodiče opravdu ošklivě otevírá ústa. Tommy poté přidá svou vlastní verzi příběhu a sedmiminutový monolog uzavře dnes již legendární hláškou: „Tohle je tvůj laptot. A tohle je moje pětačtyřicítka.“

Proč se na divoké video podívalo zatím víc jak jednatřicet milionů lidí, tedy zhruba milion denně? A proč chtějí otce ve všech amerických talk show? A proč na jeho stránkách diskutují rodiče z celého světa? Protože Tommy otevřel -byť poněkud drasticky – velikou otázku doby: nemáme vyjasněná pravidla digitálního soužití. Soužití, v němž jsou beztak napjaté vztahy pubescent-rodič ještě vyhrocenější.

Nejsem žádná uklízečka

Hannah, kvůli níž celé video vzniklo, si na Facebooku ulevila vzkazem „pro mé rodiče“.

A v něm napsala drsné věci. „Nejsem žádná zasraná služka a už mě nebaví uklízet po vás vaše svinstvo. Máme uklízečku a ta se jmenuje Linda, ne Hannah. Když chcete kafe, tak zvedněte prdel a udělejte si ho sami, nejsem žádnej zasranej otrok.“ A tak dále a tak dále. Je přetížená, vykořisťovaná, za tu všechnu práci, co pro rodiče dělá, by měla dostávat peníze… To, co možná jednou v životě v afektu vykřičí na matku lecjaký pubescent, zůstává na internetu často navždy. A problém, který by normálně vyletěl do luftu, naopak kulminuje.

Každý puberťák ví, že i když má rodiče shodou nešťastných náhod ve svém friendlistu, tak před nimi (a před kýmkoliv) může svou „nástěnku“ zatajit. To Hannah udělala. Jenže zapomněla, že její táta není žádný kovboj od krav, který „by všechny tyhlety internety zakázal“.

Na nahrávce otec říká: „Hani, už jednou jsi měla kvůli podobné věci tři měsíce zaracha. Překvapuje mne, že i když víš, že tvůj táta pracuje v IT, tak uděláš podobnou věc znova.“ Uvádí její tvrzení na pravou míru (ano, opravdu musíš spát o víkendu zamčená, jinak tě mladší bráška vzbudí už v šest, ale zbytek prostě není v ničem pravda) a mimo jiné vysvětluje: „Dneska jsem strávil zhruba šest hodin upgradem tvého notebooku a jen za software jsem dal 130 dolarů.“

Podstata Jordanova sdělení a důvod, proč se mu tady věnujeme, leží v těchto větách: „Mělas všechno moc lehký. Tohle video pověsím na tvůj Facebook, aby tvoji přátelé věděli, co jim hrozí. A třeba i jejich rodiče napadne nakopat svoje děcka do zadku.“

„V tom roce, až ti skončí domácí vězení, můžeš mít nový laptop – až si sama vyděláš na nový laptop.“

Bolavá digitální rána

„Otec, který rozstřílel své dceři notebook“, tak se o Jordanovi dnes píše. Ta story je uhrančivá – kromě internetové komunity po ní skočily Fox News i Daily Mail, Tommyho Jordana oslovila snad všechna americká média. Ale rodina, když viděla, jak televize Fox rozhovor s nimi překroutila, dlouho jakákoliv další mediální představení odmítala.

Dvě desítky milionů zhlédnutí videa jen během prvního týdne překvapily samotné aktéry, kteří svou on-line exhibici plánovali maximálně tak pro pár desítek známých. Teď je jasné, že se oba dotkli bolavé rány a otevřeli téma, které je zajímavé i pro diváky mimo Severní Ameriku.

Na rodinu se sice vrhli pracovníci ze sociálky i právní ochrany dětí, ale třeba podle hlasování na stránkách televize MSNBC schvaluje otcovo počínání přes 87 procent diváků. Proč? Protože nevíme, co s dětmi ukazujícími svou rozervanou duši celému vesmíru dělat.

Nepřetržitě online

Respektujeme své potomky. Dopřáváme jim maximum soukromí. Nechceme je přetěžovat. Pokud, nedej bože, chodí často na tréninky nebo ještě studují náročnou školu, šetříme je o to víc.

Ale ony tráví svůj čas, svůj život na netu. Mnozí, pokud zrovna nespí, nonstop.

Časy se mění již několik milionů let. Děd Tomáše Masaryka byl ještě nevolníkem, zatímco TGM už létal letadlem a jeho choť prosazovala volební právo žen. Veliká proměna, ale za půldruhého století. V posledních dvou dekádách se však změnila samotná změna. Akceleruje. Většina dnešních rodičů se narodila ještě za komunismu – a rozhodně vyrůstala bez mobilních telefonů a internetu.

Dalo by se říci, že dnešní třicetiletí a čtyřicetiletí rodiče jsou svým dětem dvojnásob odcizeni: nejenže se narodili do jiného režimu a jiných hodnot, ale vyrůstali s úplně jinými technologiemi, a tedy i civilizačními zvyklostmi. Prostě a jasně: my, rodiče, to máme ještě obtížnější, vcítit se do vlastních ratolestí, než to měly naše matky s námi. Mimo jiné i proto, že ani my nevíme, jak se správně chovat v nepřetržitě online světě.

Hledá se Guth-Jarkovský

Před takovými pěti sedmi lety začalo překvapovat, kolik lidí kolem jedenácté večer okamžitě odpovídá na ryze pracovní e-maily. U novinářů se člověk tolik nedivil, je to cháska s nepravidelnou pracovní dobou, nedivil se ani u vědců, kteří pracují takřka nepřetržitě. Ale postupem času se začalo ukazovat, že večer u počítače (a tedy u e-mailu) sedí všichni: lékaři i lakýrníci, prodavačky i architektky. Ať už vyřizují firemní agendu, hledají levný rybářský prut, nebo jen prohlížejí obrázky japonských zahrad a vyholených klínů. Dobře? Špatně?

Je práce po nocích a víkendech reakcí na zostřující se konkurenci na pracovním trhu, nebo nebezpečnou epidemií či dokonce závislostí? Podobné, leč v mnohem menší míře to bylo s příchodem mobilních telefonů – také se jen pomalu konstituovala společenská pravidla. A dodnes beztak zůstává překvapivě velké množství lidí, kteří neváhají v tramvaji seznamovat cestující se svými zdravotními a partnerskými obtížemi.

Ale zpátky k Facebooku.

Nejohroženější jsou právě děti jako Hannah. Předškoláci a mladší školáci jsou stále pod vlivem a kontrolou autority (škola, družina, rodiče), adolescenti už raději vyrazí ven za pivem, čajem či sexem. Ale děti ve věku 11-15 let ještě nemohou ani do baru, ani na příliš divoký koncert. Dětské hřiště už jim také nevoní, takže tráví nejvíce času ve svém pokojíčku, kde jsou online světem nejzasaženější. A rodiče jim buď nechávají velikou volnost (jak naznačují data z výzkumu Eu Kids Online), nebo ze zoufalství otáčejí v tvrdě restriktivní přístup.

Technologie nám obrátila život. A bude hůř: „Občas musím psát dětem omluvenku, protože kvůli spadlé wi-fi nemohly udělat přípravu do školy,“ říká jedna z českých diplomatek. „Tedy nejenže si nemohly zjistit údaje nutné k vypracování, ale ve škole se ani nedozvěděly zadání – všechno visí až odpoledne na internetu. A síť u nás na ambasádě prostě padá a padá…“

I někteří nejodpovědnější rodiče závod s technologiemi vzdali. „V devadesátých letech jsme začali pečlivě hlídat, kolik času děti tráví na počítači a posléze na internetu,“ říká Martina Špinková, máma sedmi dětí. „Vydrželi jsme dlouho, asi do roku 2006. Ale dnes už velmi obtížně rozlišíte, co dělají do školy a kdy jen marní čas.“

Dnešní náctiletí prostě žijí online, jak sami říkají, 24/7 (dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu). My nevíme, jak se k nim a jejich požadavkům postavit. A někteří, a Hannah rozhodně není jediná, považují možnost trávit veškerý čas na síti za své nezadatelné právo, o něž je suroví rodiče olupují. Čím více volnosti, tím více nároků.

Trocha útěchy

V dnes již klasickém díle vývojové psychologie Cesta životem popisuje profesor Pavel Říčan tuto životní etapu slovy: „Adolescent je na tom s časem skutečně špatně. Především ho musí spoustu prozahálet, hlavně – s prominutím – prokecat. Ve dvou nebo v malé skupince, cestou ze školy nebo na plovárně, často u telefonu – hodiny a hodiny zaujatých hovorů.“ V tomto pohledu je pak čas strávený na Facebooku a na všemožných diskusních stránkách jen jinou formou toho, co dělaly generace předchozí.

Možná že je dokonce lepší, když děti sedí u monitoru, než aby couraly po ulicích. Pokud drogoví dealeři tvrdí, že děti musejí ochutnat drogu dřív, než ochutnají sex, pak vlastně můžeme doufat, že Facebook některé třináctileté udrží daleko od pouličních dealerů.

A zejména: naštěstí nic nenasvědčuje tomu, že by dnešní děti měly zůstat sedět u svých monitorů navždy, že by vyměnily reálný svět za virtuální.

„Doba strávená u internetu sice s věkem roste, například z důvodů vyšší potřeby práce do školy, ale nelze říct, že by starší děti dávaly více přednost internetu před běžným životem. Spíše obecně více komunikují s vrstevníky, online i offline. Vymanění se z vlivu rodičů jde tedy ruku v ruce v běžném světě i na internetu,“ uklidňuje rodiče docent David Šmahel z brněnské Masarykovy univerzity. A mezi řečí připomíná: ve zmíněném případě nešlo o „technologický konflikt“, ale o rodinný konflikt – řešený oběma stranami za pomocí nejnovější technologie.

Neklidný happy end

Jordanovic rodina vypadá dnes velmi spokojeně. Neskutečnému hlomozu, který se kolem nich strhnul, se společně smějí; Hannah uznává, že to značně přehnala („Ale táta to taky trochu přepísk!“). Veškeré návštěvy ze sociálky i z odboru právní ochrany dětí odtáhly s nepořízenou. Rodinná krize přinesla katarzi, možná i proto, že proběhla takřka v přímém přenosu.

A sladká tečka pro všechny ajťáky: v předvčerejším interview na NBC vytáhl táta z kapsy saka hard disk, který vyjmul z Hannina notebooku ještě před střelbou. To proto, aby dcerunka nepřišla o žádné fotky ani písničky.

Zásadní otázka však zůstává stále nevyřešena.

Co uděláte, až vaše patnáctka vystaví na internetu nějakou sprosťárnu a bude urážet ostatní členy rodiny? Tiše jí vysvětlíte, ať to už příště nedělá?

Nebo vezmete do ruky kladivo?

Kolik dětí žije v online světě?

USA: Pravidelně se připojuje k internetu 93 ze 100 Američanů ve věku 12-18 let, téměř dvě třetiny (63 %) každodenně, jak vyplývá z nejnovějších dat amerického Pew institutu. Průměrné americké dítě tráví před monitorem (včetně televize) normální pracovní dobu – přes 7,5 hodiny. 73 procent dětí ve věku 12-17 let má profil na sociálních sítích, na Facebooku je přes 7,5 milionu dětí mladších 13 let.

ČESKO: V Česku používá doma internet 84 ze 100 dětí ve věku 10-15 let, půlka z toho každodenně, převažují chlapci. Statistický úřad vypracoval zajímavou studii, i co se vzdělání a příjmů rodičů týče. Podle ní tráví nejvíc času online děti nejmovitějších rodičů s maturitním vzděláním, hned za nimi následují vysokoškoláci, pak rodiče se základním vzděláním, tabulky vedou děti z neúplných rodin. A jak se čeští rodiče staví k možným rizikům, která mohou hrozit jejich dítkám v online prostředí? Víc než polovina rodičů přímo omezuje jejich surfování, zhruba 40 procent své děti kontroluje a 10 procent rodičů je vůbec nesleduje. 72 procent českých dětí má profil na sociálních sítích, což nás řadí na páté místo v Evropě.

 

 

Sdílejte

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>