10 tipů, jak dítě chválit a neškodit mu tím

Chválit, chválit, chválit! Tak zní častý recept na to, jak vychovat sebevědomého člověka. Nesprávně formulovaná pochvala se přitom snadno může stát otráveným cukříkem. A nejde zdaleka jen o to, že by dítě mohlo zpychnout…

  1. Buďte konkrétní

Obecné výkřiky „Super! Jsi šikulka!“ nepřinášejí žádnou informaci. Aby ocenění mělo smysl, mělo by být šité na míru: „Byl jsi při psaní úkolů trpělivý! Dodělal jsi je do konce, i když už ses těšil ven.“

  1. Chvalte proces nebo úsilí, ne výsledek nebo osobnost

Věta „To sis musel skoro lehnout, abys to vyfotil z tohoto úhlu.“ řekne víc než přehnané „Ty jsi hotový profesionální fotograf.“ Z takových pochval se stává břemeno, které vede k úzkosti, abychom nezklamali.

  1. Nehodnoťte, ale popisujte

Místo „To je krásný obrázek, ty jsi ale šikovný!“ řekněte třeba: „Dal sis práci a použil všechny barvy, teď je obrázek krásně barevný.“ Když dítě naléhá: „A je to hezké?“, je dobré reagovat otázkou: „Co myslíš ty? Tobě se to líbí?

  1. Zajímejte se

Když vám dítě přečte příběh, který právě napsalo, podělte se s ním o svoje pocity a pak se zeptejte na ty jeho: Jak se ti příběh psal? Co tě inspirovalo? Co bylo nejtěžší? Máloco podpoří sebeúctu dítěte jako váš opravdový zájem.

  1. Buďte upřímní a uvěřitelní

Nechvalte automaticky a rutinně. Když se obrázek nepovede, nemusíte tvrdit „Ty jsi náš malíř“. Vždycky se ale dá ocenit výběr barev, nebo vynaložené úsilí. Někdy ani není třeba slov – stačí zdvižený palec nebo úsměv.

Podívejte se na video z cyklu Vši ve škole o úskalí hodnocení dětí.

  1. Místo chvály děkujte

Informujte dítě o tom, že jeho čin někomu pomohl. „Díky, že jsi šla s bráškou na hřiště, i když ses vrátila z tréninku unavená. Pomohlo mi to a Honzík si to taky užil.“

  1. Místo chvály povzbuzujte

Ve snaze dítě povzbudit není dobré tvrdit, že to, co mu dává zabrat, je vlastně lehké. Raději řekněte: „Naučit se násobilku dá docela práci, ale dá se to zvládnout. Zkusíš to sám, nebo ti mám dávat příklady?“

  1. Mluvte o sobě

Vaše uznání se dítěte dotkne hlouběji, když ho vyjádříte pomocí svých pocitů: „Moc se mi líbilo, jak jsi tu písničku zazpíval.“ – namísto: „Ty jsi ale dobrý zpěvák!“

  1. Nemluvte o své spokojenosti

Skryté poselství špatně formulovaných pochval je, že dítě by mělo dělat věci k naší spokojenosti: „Tos mi udělala radost, žes to tak rychle vypočítala.“ Rozvoj samostatné a zodpovědné osobnosti lépe podpoříme, když řekneme: „Musíš mít radost, že ti jde počítání tak rychle.“

  1. Veďte děti k tomu, aby se uměly ocenit samy

To nejdůležitější na konec: učte děti být na pochvale nezávislé. Potom se škole nebo koníčkům budou věnovat pro činnost samu a ne kvůli bažení po pochvale. Umět se obejít bez ocenění druhých je i dobrý vklad do dospělého života – jen ten, kdo není závislý na mínění ostatních, může být vnitřně svobodný.

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
avatar
wpDiscuz