Týden stará historka. Povídám si s učitelkou druhé třídy jedné pražské školy. Tak trochu si stěžuje, že k ní přešel kluk z malé školy založené rodiči a to či ono neumí. Třeba hůř čte. „Ale co je zajímavé,“ říká, „učení ho hrozně baví, pořád mi něco nosí a na něco se ptá. Ty moje ostatní děti ve třídě jsou ochotné dělat už jen věci, které jsou na známku.“ To je v pedagogické literatuře po desetiletí známá věc a potvrzuje to v rozhovoru pro Český rozhlas i dětská psycholožka Václava Masáková. Známkování u velké části dětí zabíjí zvídavost. Proto by tolik učitelů chtělo známky zrušit. Pokud se tedy bojíte, že bez známek by se vaše dítě přestalo učit, mnohaleté zkušenosti učitelů říkají, že je to právě naopak.
Dítě potřebuje co nejčastěji, nejlépe každou vyučovací hodinu, dostat informaci, co přesně se mu povedlo a nepovedlo. To ho totiž v učení posunuje. Problém není v samotných číslicích, ale v přesnosti hodnocení. Co znamená, že dostanu trojku ze slohu? Jak poznám, co mám zlepšit? Kdybych ze slohu dostal známek deset, jednu za pravopis, jednu za velká písmena, jednu za bohatost jazyka, jednu za kompozici, jednu za dobré titulky a tak podobně, nebyly by číslice na překážku. Ale není jednoduší tohle dítěti raději rovnou říct nebo napsat? Přesně stejné je to s trojkou z matematiky na vysvědčení. Není rozumnější popis nebo učitelovo vysvětlení, co ve skutečnosti umím a neumím?
Pro některé rodiče je těžší to z napsaného pochopit, proto školy někdy kombinují známky a slovní hodnocení, aby to bylo pro rodiče srozumitelnější. Ale děti ve fungující škole, která dba na kvalitní hodnocení, ani známky ani vysvědčení moc nepotřebují.
Co znamená, že dostanu trojku ze slohu? Jak poznám, co mám zlepšit? Kdybych ze slohu dostal známek deset, jednu za pravopis, jednu za velká písmena, jednu za bohatost jazyka, jednu za kompozici, jednu za dobré titulky a tak podobně, nebyly by číslice na překážku.
A čím se moje dítě pochlubí babičce, když nebude mít na vysvědčení bič, ale nějaké řeči? Vždyť je to, jako by dospělý nedostal za svoji práci zaplaceno! říkají někteří rodiče. Jenže s tím jde ruku v ruce srovnávání děti – sestřenice má samé jedničky a já už dvě trojky – a to je čirá nespravedlnost. Je opravdu těžké srovnávat známky nejen z různých škol, ale dokonce i z různých tříd jedné školy. Navíc nedávná studie ukázala, že děvčata dostávají za stejné výkony lepší známky než kluci. A právě neustálé srovnávání vede k tomu, že ti žáci, kteří dlouhodobě dostávají špatné známky, prostě na učení rezignují. Připadají si odmítnutí a reagují na to odmítnutím – školy i učení.
Proto se často učitelé snaží známkám vyhnout. Dobří učitelé.
Jak plyne z téhle rozhlasové reportáže z roku 1989, slovní hodnocení u nás není žádná novinka. A jak se dočtete v tomhle článku, i Česká školní inspekce na něm vidí hlavně pozitiva.
Takže až se na vás obrátí vaše třídní učitelka nebo paní ředitelka s návrhem, že by chtěli postupně zrušit známkování, vezměte tyhle argumenty v úvahu.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Co znamená, že dostanu trojku ze slohu? Jak poznám, co mám zlepšit? Kdybych ze slohu dostal známek deset, jednu za pravopis, jednu za velká písmena, jednu za bohatost jazyka, jednu za kompozici, jednu za dobré titulky a tak podobně, nebyly by číslice na překážku.
——
A co také za to, jak krásně umíte držet tužku v ruce? A za úsměv při odevzdávání práce? Jistě by se dalo vymyslet i deset dalších věcí pro hodnocení. A navíc nad každou známkou diskutovat a obhájit si své stanovisko, to by nešlo?
Nezlobte se, ale Váš komentář je mimo, odvádí řeč někam jinam. Autor mluví o kompetencích, které mají být hodnoceny, Vy tam – asi schválně – pletete něco jiného. Takto se ovšem diskutovat nedá. To ale není Vašim cílem, něco prodiskutovat a kvalifikovaně posoudit, že.
Promiň Pinku, ale pleteš koše s baňama jen pro to, abys ten článek zesměšnil, přitom zrovna ta pasáž, kterou cituješ, je ta nejdůležitější. Nebo chceš snad rozporovat to, že číslice ti přesně řekne, v čem děláš chybu a na čem bys měl zapracovat? Jasně, můžeš se zeptat, ale kolik dětí půjde aktivně za učitelem a požádá o vysvětlení?
Přesně tohle pak má za důsledek to, že ze školy vycházejí jedničkáři, kteří neumí psát pravopisně správně.
Prostě nahrabe si jedničky za krasopis a podobné nesmysly.
A přesně kvůli lidem jako vy jsou nyní prázdná učiliště a řemeslům se nikdo neučí.
I v hloupých dětech vzbuzujete iluzi, že jsou inteligentní. Ukazujete jim, že něco umí, i když to co umí, je úplně k ničemu. Uměle vytváříte iluzi, která ale časem zmizí a takové dítě pochopí je fakt nic neumí a skončí na pracáku.
Takže místo toho, aby takové dítě skončilo jako zedník, instalatér či se věnovalo jinému řemeslu, tak končí na humanitních vysokých školách.
Lépe už napsat nejde
Hloupěji už to napsat nejde.
Přece mi nechcete tvrdit,že když bude mít krasopisně napsaný diktát a v něm tři hrubky,že dostane jedničku.
Tvůj příspěvek nedává smysl. Jak se dají nahrabat jedničky za krasopis a přebít jimi nedostatky v pravopisu? Někteří učitelé sice stojí za starou bačkoru, ale takto nekompetentní nikdo není.
A proč že jsou učiliště prázdná? Kdo a jak vzbuzuje v dětech pocit, že jsou inteligentní, aby pak tvrdě narazili? Slovní hodnocení? Vaše představa pane je krajně absurdní. Slovní hodnocení znamená jedině to, že se žákovi vysvětlí, co udělal správně a co špatně. Aby si z toho mohl něco vzít. Chybami se člověk učí. A něco ta děcka naučit je přece smysl školy. A nikoliv to, že se na 9 až X let zavřou, aby mohli rodiče do práce a neměli starosti s hlídáním. Důležité není tam sedět a pasivně přijímat výklad, který jde jedním uchem tam a druhým ven, ale něco si z toho výkladu odnést. Když dostanu opravený test z matematiky, kde je trojka a půlka příkladů nevypočítaná/škrtlá, tak si z toho vezmu poučení jen těžko, to bych musel za učitelem a požádat o ústní zhodnocení/vysvětlení, ale to téměř nikdo neudělá, slovní hodnocení by to mohlo suplovat. Samozřejmě i slovní hodnocení má své limity a je třeba nepoužitelné u testů.
Já v první třídě dostal slovní vysvědčení. Bylo tam několik pochval a taky upozornění na to, že občas nedodržuji melodie vět. Pamatuji si to dosud. Za co jsem ale dostal v 8. třídě trojku z fyziky fakt netuším. A o tom to je, poukázat na slabiny. A když se odhalí příčina, může se začít pracovat na nápravě. Když to nevím a dostanu abstraktní známku, těžko se zlepším. Samozřejmě to má své limity a nedovedu si představit tu zátěž pro učitele navíc, když místo číslice musí 30 prací slovně ohodnotit (pravidelně, ne jednou za uherský rok). Dost možná by do čase upadl do apatie a psal stejná hodnocení podle Copy + Paste.
Závěrem bych chtěl vyzdvihnout ještě to, co bylo v článku naťuknuto, ale nerozvedeno. Děti se snaží jen když z toho něco dostanou. V tomto případě známku. Neučí se pro to, aby se něco naučily, ale aby dostaly dobrou známku (a ukázali rodičům). A to je také chyba, veškerá neznámkovaná aktivita je zabitá. A právě ta může být v procesu učení nejdůležitější.
Moje reakce je na toto alternativní vzdělávání. Z takových škol vychází děti co jsou nesrovnatelné a normálními dětmi a hlavně neumí myslet a fungovat samostatně.
Nerozumím vašemu argumentu že dítě neví co zlepšit. Dostanete trojku z diktátu a vidíte červené moře, vidíte kde máte chyby a vidíte co máte zlepšit.
Smyslem hodiny ve škole je získat vědomosti.
Když jde dítě ke zkoušení a učitel se ptá na otázky, a dítě není schopno odpovídat na znalostní otázky, tak přece jasně ví v čem má nedostatky.
Podobně jako ve vašem případě. Dostanete opravný test z matematiky a polovina příkladů nevypočítaná nebo proškrtaná. Tak jasně dítě vidí jaké příklady nezvládlo a co se má doučit.
Nebo třeba jen škrtnutý výsledek. Dítě neví co má špatně. Ale o tom to přece je, dítě musí samo zjistit co udělalo špatně a naučit se to správně.
Vaše metoda kompletně zabíjí samostatnost, a učení z vlastních chyb. Místo toho jej v podstatě stále vodíte za ručičku. Tzn. místo toho aby samo analyzovalo co dělá špatně, tak to tito „učitelé“ dělají za něj.
A na závěr zareaguju na váš poslední odstavec.
Naopak si myslím že hodnocení všech aktivit ve škole je možná to nejhorší.
Děti musí mít tranparentní přístup, tedy musí vědět které činnosti jsou důležité pro prospěch a které nejsou.
Navíc né všechny děti učení baví, vy to popisujete tak, jako byste chtěl každého nějakým způsobem donutit učit.
Je hloupé nutit děti učit pro pocit že se něco naučili. Nesnažte se ze všech dělat vysokoškoláky.
Ačkoliv do značné míry souhlasím, myšlenka, že se dítě poučí z vlastních chyb když uvidí prorudlý diktát nebo škrtlý výsledek je z říše snů. Jakmile se nějaké téma přezkouší či napíše test, pro žáky se uzavře. Nikdo se k němu nevrací, nikdy. Už se jede další téma, následuje další test, další téma… Jen málo promile dětí je natolik uvědomělých, aby se doučili to, co se po nich chtít už bezprostředně nebude. To jen k tomu přístupu, kdy děti musí vědět, které činnosti jsou pro ně důležité…
Ne všechny děti učení baví, ale základní škola poskytuje základní vzdělání. Které je dle mého názoru žádoucí. Určitě by ho ocenili i na učilištích.
Ve škole, kam chodí dcera, byla předloni školní inspekce. Vytkla škole, že málo známkují výchovy (hudbní, výtvarnou, tělesnou).
Jak tedy škola obhájí neznámkování v hlavních předmětech?