„Jediná skutečně tabulkovatelná věc je počet pravopisných chyb,“ říká Julie Hoszowski, která tráví nad maturitními slohovkami už páté jaro. Loni si polovina všech maturantů vybrala vypravování, letos byla nejvíc v kurzu zpráva z Prague Food Festivalu. „Během hodnocení mám pořád na něco chuť,“ přiznává hodnotitelka. Prací přečte celkem téměř dvě stovky, po každé páté si dává pauzu.
Na centrálním hodnocení maturitních slohových prací bývá kritizováno, že se hodnotí „podle tabulek“. Vážně používáte nějaké tabulky?
Pokud se snažíme o opravdu objektivní a spravedlivé hodnocení různými hodnotiteli z různých typů škol, je nezbytně nutné, abychom si stanovili určitá pravidla, podle kterých budeme všichni postupovat. Existuje veřejně dostupná hodnotící tabulka (str. 9), podle které postupujeme.
Ovšem jediná věc, která je skutečně „tabulkovatelná“, je počet pravopisných chyb. V ostatních kritériích nám hodnotící tabulka slouží spíš jako podpůrný materiál a standardizované výroky následně obdrží žák s celkovým hodnocením.
Pokud se snažíme o opravdu objektivní a spravedlivé hodnocení, je nezbytně nutné, abychom si stanovili určitá pravidla, podle kterých budeme všichni postupovat
Na školeních – kterých nebylo málo – jsme procházeli velké množství textů, které spadaly do všech hodnotících pásem. Určitým způsobem jsme se tak všichni naladili na úroveň, která je od maturantů v daných oblastech očekávána.
Rozhodně to tedy není tak, že žák se ve svém textu dopustí tří odchylek od pravidelné větné stavby nebo zaujme na věc jiný úhel pohledu a podle tabulek určíme, že mu ubereme tři body. To určitě ne, každému to někdy ujede. Pokud jsou v textu i nějaké povedené obraty, samozřejmě na to bereme zřetel.
Můžete nám tedy popsat ten proces – přečtete slohovku, a co dál? Čeho si všímáte?
Každý hodnotíme asi trochu jinak, můžu vám říct, jak na to jdu já. První věc, kterou každý hodnotitel musí udělat, je zkontrolovat počet slov. Zkušený hodnotitel mrkne a vidí. Pokud se mu však něco nezdá, vypočítá průměr počtu slov na 10 řádků textu. A pokud to pořád nevypadá na splnění hranice, počítá slovo od slova. Pokud práce nesplňuje limit, automaticky se nehodnotí.
Přichází první čtení, ve kterém vnímám především obsah, poznamenávám si plusy a mínusy v jednotlivých kritériích. Při prvním čtení se snažím odhalit také možné plagiáty. Stává se, že objevím v textu celé odstavce opsané z internetu. V tom případě předávám k hodnocení speciálním hodnotitelům.
To, že žák neuspěje u zkoušky, je potvrzeno několika hodnotiteli.
Při druhém čtení dohledávám pravopisné, lexikální a stylistické chyby, ale samozřejmě také obraty, které si zaslouží bonifikaci. Nejpodstatnější je, zda autor dodržel téma a útvar. Pokud z některé této kategorie získá 0 bodů, práce se dále nehodnotí.
Následně stanovím celkové skóre. Je třeba dosáhnout minimálně 12 bodů. Pokud nám celkový počet vyjde pod toto tzv. cut-off score (2-11 bodů), předáváme ke konzultaci vedoucímu svého týmu, ten může dále předat vedoucímu předmětu. Takže to, že žák neuspěje u zkoušky, je potvrzeno několika hodnotiteli.
Téměř 70 tisíc slohovek prý hodnotí 400 hodnotitelů. To je více než 173 na jednoho. Nejde vám z toho hlava kolem?
No to si pište! Já osobně bych letos měla mít přiděleno 194 prací. V loňském roce jsem měla 144. Loni si polovina žáků vybrala vypravování. Proto je pro mne důležité, abych si všechny práce promíchala a neopravovala svých cca 95 vypravování najednou a dělala si pauzy – tak zhruba po pěti slohovkách. Letos vede zpráva o Prague Food Festivalu, takže mám pořád na něco chuť.
Zvládnete v tom kalupu rozpoznat nového Čapka?
Jsme výslovně žádáni o to, abychom brali v potaz originalitu žákovských prací. Pravdou je, že nemůžeme čekat během 90 minut plných stresu, že nám žáci vytvoří dílo hodno Pullitzerovy ceny nebo Nobelovy ceny za literaturu. Čekáme text hodný maturanta. Souvislé a navazující věty dávající smysl v celém kontextu práce. Pointu. A také pochopení zadání.
Dá se z těch slohovek usoudit něco o letošních maturantech?
Opravila jsem zatím asi třicet prací, takže na to ještě nemám odpověď. Jen se mi zdá, že se od populárního vypravování začínají přiklánět k sázce na jistotu – publicistice (články a zprávy) nebo administrativním textům.
Jak jste se vlastně k opravování maturitních slohovek dostala?
Vystudovala jsem český jazyk a angličtinu na pedagogické fakultě v Ostravě a tyto předměty také už devátým rokem vyučuji na Střední průmyslové škole v Hranicích. Hodnotila jsem maturitní slohové práce svých studentů, když se ještě hodnotily na škole. Následně jsem dostala nabídku zapojit se do projektu CeHOPP (Centrální hodnotitel písemných prací), kterou jsem přijala hlavně proto, abych mohla našim žákům a mým kolegům předávat aktuální informace z dění okolo písemných prací. Letos je to pro mě už páté jaro, které trávím nad slohovkami.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Oceňuji rozhovor s člověkem z „druhé strany barikády“, který ukazuje, že mnohé zde často slýchané kritické názory na současné školství jsou založeny na ne úplně realistickém pohledu na věc.
Doporučuji přečíst společně s článkem: „Se svou slohovkou jsem spokojen, přesto je možné, že dostanu čtyřku. Psaní nejde nacpat do tabulek, říká maturant“ od stejné autorky. Získáte tak poměrně dobrý pohled na to, jakým způsobem o zkouškách přemýšlí dnešní maturanti – jako pan Svoboda ze zmíněného článku přemýšlejí, kde všude mohou být „potopeni systémem“. Nad tím, kde mají oni sami rezervy, se spousta z nich vůbec nepozastaví.
Václave, myslím, že se v této oblasti nepohybujete. Centrální opravování slohů je jen jedna velká hloupost za dost peněz. Jak by jinak bylo možné, že student, který má celou dobu studia z češtiny samé výborné, dostane ze slohu čtyřku nebo rovnou propadne? To všichni ti učitelé, kteří ho léta učili byli hlupáci nebo mu jen nadržovali? To asi těžko. Na spoustě škol se také slohům nevěnuje téměř žádná pozornost. Také čas na psaní je velmi krátký (my jsme měli kdysi 5 hodin). Jsou problémy se skenováním, psaním perem apod. O délce čekání na výsledek ani nemluvím (skoro 2 měsíce). Jako rodič studentů vám můžu říct, že je to hrůza, když cizí člověk může „odprásknout“ studenta pro nic za nic. Dříve se ze známek dělal průměr a i ti, kteří měli třeba za pět z písemky odmaturovali. Dnes to nejde.
To, že má někdo po celou dobu studia výborný prospěch a pak ze slohové práce téměř rupne, je určitě divné. Tak velký rozdíl ve známkách není jen tak. Protože však o daném případu nevím nic bližšího, mohu pouze konstatovat zjevné – tedy že chyba na straně hodnotitelů je jen jedno z možných vysvětlení, kterých může být daleko víc, než pouze chyba hodnotitelů nebo nadržování učitelů, jak naznačujete. Bez bližšího pohledu na tento konkrétní případ Vám ale určitě nebudu ochotný potvrdit, že je u státních maturit možné, aby někdo někoho jen tak „pro nic za nic odprásknul“. To se mi už kvůli tomu, co je uvedeno v článku, nezdá pravděpodobné. Spíše bych hledal „problém“ v tom, že gramatika, coby asi nejdůležitější podmínka zvládnutí slohové práce, se vyučuje především na základní škole a tak mají výhodu studenti těch středních škol, kde učitelé nad rámec studijního plánu se studenty opakují. Mluvím ze zkušenosti gymnazisty, který si tímto vším také prošel.
Václave, souhlasím s tím, že gramatika se na středních školách prakticky neopakuje (měla by). Tohle ale nebývá ono „fatální“ kritérium, po kterém se už práce dál nehodnotí. Stačí napsat ve vypravování větu v budoucím čase a je vymalováno. Nenapíšete tam přímou řeč a dopadnete stejně. Ve stresu je to velmi těžké. Neopíšete výchozí text nebo na něj navážete ve špatné osobě a taky dál nejste hodnocen. Těch možností je tolik, kolik je slohových útvarů.
Každý slohový útvar má svá pravidla, citace výchozího textu samozřejmě také. Některé odchylky od pravidel jsou závažnější, než jiné. A závažné chyby k přerušení hodnocení opravňují. Uvedu analogii z praxe – když byste jako truhlářka dostala zadání udělat stůl o délce metr a půl, ale nakonec odevzdáte stůl metr dvacet, tak Vám klient nezaplatí, prostě protože je to porušení zadání a nezachrání Vás, že jinak je Váš stůl po všech stranách perfektní. A na rozdíl od maturity, klient Vám zpravidla druhou šanci nedá.
Václave, pokud to berete tak, že za chybu se platí (a maturant by to měl vědět), pak jen řeknu, že maturita má završit čtyři roky práce, ne jen momentální, jednorázovou akci.
Jano, já to beru tak, že se maturant čtyři roky připravuje na jeden řádný (a případně jeden opravný) termín zkoušky. Na vš (pokud půjde) bude mít na přípravu na zkoušky ze stejného objemu učiva jediný semestr (jako vysokoškolák mohu potvrdit). A koneckonců – třeba takoví sportovci se také dlouhá léta připravují na různá mistrovství, šampionáty a olympiády, aby pak dostali jedinou šanci ukázat, co v nich je.
Jano, uvádíte čtyři konkrétní věci, z toho tři jsou naprosto nesmyslné. Čtvrtá je na pováženou – máte-li pokračovat ve výchozím textu a změníte-li osobu, jde o změnu naprosto nelogickou. Možná že existuje nějaká možnost originálního pojetí, při němž je takováto změna odůvodnitelná, ale v tom případě se to rozhodně nestane důvodem k „potopení“ práce. Ostatně odkud čerpáte své přesvědčení, že práce neprojde daným podkritériem?
Josefe, nesmyslné to není. Mám v okolí přesně tyto případy. Vyhledejte si na webu reakce rodičů a uvidíte. Ten web sem psát nemohu. A navázání na text? Představte si, že text končí “ a tak jsem se houpala na houpačce“, a vy navážete “ a když jsem slezl“… Píšete prostě za sebe, když jste kluk (neuvědomíte si to). Pak vám nepomůže, že už jste mezitím udělal zkoušky na univerzitu a oni vás přijali, prostě jdete na podzim.
Tady musím souhlasit s panem Soukalem. Záměna rodu je chyba a nemá cenu se tvářit, že není. Rozhodně to ale není chyba, která jediná by sama stačila na diskvalifikaci celé práce.
To snad ne? Na slohovku je tak málo času a ještě opisovat výchozí text?
tak jestli tam mají dolní limit 250 slov, času až až 🙂 to snad ani nemá cenu začít přemýšlet 😀
Dodnes vzpomínám, jak před psaním maturitní slohové práce vstoupila naše češtinářka do třídy a všem rozdala stejné tužky. Měla jednu i pro sebe, k následnému „opravování“. Kdo chtěl použil ji, kdo nechtěl, psal svojí 🙂 Nebyla to nabídka k nadržování, spíš informace, že nedojde ke zbytečnému potopení, pokud se něco úplně nepovede. To jsem oceňovala tenkrát i dnes s odstupem času.
Hezká historka, díky za ni.