Ve středu začaly státní maturity. Slohovou práci na jedno ze šesti zadaných témat psalo téměř 70 tisíc studentů. „Atmosféra byla pohodová, se svou prací jsem spokojen. Slohovka je maličkost, nejvíc se já i moji spolužáci bojíme ústních zkoušek,“ říká maturant z pražského Gymnázia Na Zatlance Jiří Svoboda.
Předevčírem jste psal maturitní slohovku – jaké to bylo?
Řekl bych až překvapivě pohodové. To málo stresu, co jsem měl, ze mě spadlo ve chvíli, kdy jsem zjistil, že atmosféra ve třídě je příjemná, není nutné začít psát přesně ve 12.00 a že při zkoušce dokonce můžeme jíst a pít. Organizace národních srovnávacích zkoušek od Scia, které jsem absolvoval také, byla mnohem přísnější.
Letošní témata
1. Prague Food festival – zpráva do časopisu Vaříme s láskou
2. Dobrodružství s piráty – vypravování na základě výchozího textu o setkání s piráty v roce 1651
3. Únikové hry: tajemná místnost a hodina času – článek do společenského časopisu
4. Nezapomenutelná záporná postava – charakteristika buď Jaga, markýze de Merteuil, velké sestry z Přeletu nad kukaččím hnízdem, Hannibala Lectera, nebo lorda Voldemorta
5. Může být obdivuhodný i zdánlivě obyčejný život? – úvaha
6. Školní slavnost – úřední dopis – žádost o pronájem divadla
Co jste říkal na témata? Bylo pro Vás snadné si něco vybrat?
O tématu jsem měl jasno asi tak do půl minuty. Předem jsem se totiž rozhodl, že budu psát článek nebo úvahu, přinejhorším zprávu. Zadání úvahy mi přišlo příliš obecné, nenapadalo mě, s čím by se dalo polemizovat. Téma únikových her mi není nejbližší, nicméně tuším, jak fungují a co zhruba obnáší. A hlavně denně píšu články pro magazín o start-upech, takže žánr článku byl jasná volba.
Nakolik jste písemné práce během studia trénovali?
Minimálně. Za celé studium jsme psali asi osm slohových prací. O něco více pozornosti jsme věnovali procházení jednotlivých slohových útvarů, možných témat, v několika hodinách jsme si v posledních měsících říkali, co jak nejlépe napsat, čeho se vyvarovat. To alespoň pro mě bylo více přínosné, než kdybychom si práce zkoušeli psát. Sám doma jsem se taky nijak nepřipravoval.
Maturitní slohová práce
Oproti loňskému roku ubyla čtyři témata. Na výběr zadání měli studenti 20 minut a na zpracování slohu 90 minut.Všechny slohové práce jsou centrálně hodnoceny čtyřmi stovkami hodnotitelů společnosti Cermat. Loni se tímto způsobem známkovalo po tříleté pauze, kdy to dělali učitelé na školách. Podle ministerstva je centrální hodnocení objektivnější.
Kantoři i studenti k němu ale mají řadu výhrad. Kritizují zejména posuzování slohových útvarů. Zhruba 800 maturantů se proto loni proti své známce ze slohu odvolalo.
Zadání znělo: 250 slov, to není mnoho.
Je to dost málo, ale horní hranice stanovena nebyla. Spolužáci tak běžně odevzdávali čtyřstránkové texty, já měl článek na dvě a půl stránky.
Někdo vytýká maturitním slohovkám, že u nich nejde o kvalitu textu nebo nápaditost, ale o dodržení formálních náležitostí každého stylu. Svazovalo vás to?
Já mám v psaní docela slušnou praxi, i když v magazínu se samozřejmě hledí na jiné věci než ve školních slozích. Mám už ale svůj styl a obávám se, že opravující z Cermatu nechtěji vidět zajímavé úvahy, články, či vypravování, ale texty, co přesně zapadají do tabulek. Což je samozřejmě špatně. Mnohokrát jsem slyšel příběhy lidí, kteří napsali dle svých možností skvělé slohovky a dostávali trojky, čtyřky. Klidně bych se vsadil, že dopadnu podobně, ačkoliv jsem psal formát, který je mi velmi blízký, a se svou prací jsem opravdu spokojen.
Jak velké téma pro vás a vaše spolužáky vůbec maturitní sloh je?
Nechci mluvit za všechny, protože každý má jiného učitele – někteří těch slohovek píší více a tudíž počítám, že to pro ně bude i větší téma. Ale troufám si říct, že v kontextu maturitního ročníku jde téměř o maličkost. Já i mnozí mí spolužáci to považujeme za nejsnadnější část maturity a ústní zkoušky ze základů společenských vědy nebo biologie se s tím vůbec nemohou rovnat.
Zdá se vám maturitní slohovka jako dobrý způsob, jak zjišťovat kompetence studentů?
Velmi silně o tom pochybuji. Každý má svůj osobitý styl, který lze těžko zhodnotit na základě tabulek. Psaní prostě není exaktní obor. Myslím, že by se měla vést diskuze o tom, zda tuto část maturity nezrušit, nebo ji alespoň jinak hodnotit. V současném nastavení záleží nejvíce na osobním rozpoložení člověka, co práci opravuje a na tabulkových hodnotách, které si vymysleli úředníci z Cermatu. Z tohohle pohledu mi větší smysl dávají testy, kde jsou na jasné otázky jasné odpovědi a studenty lze na jejich základě porovnávat.
Státní maturity
Maturanti povinně skládají zkoušku z českého jazyka a literatury. Druhý předmět volí mezi matematikou a cizím jazykem, kterému dávají přednost více než tři čtvrtiny středoškoláků. Po slohové práci z češtiny budou mít maturanti podobně jako loni tři týdny na přípravu na další zkoušky. Ostatní písemné a didaktické testy se uskuteční mezi 2. a 9. květnem.
A co si myslíte o státních maturitách celkově?
Didaktické testy jsou podle mého názoru dobrý způsob, jak maturanty napříč školami porovnat. Byl bych ale pro – a to i na úkor vlastního pohodlí – aby gymnázia měla náročnější verze testů povinné. Rozhodně nechci nějak degradovat jiné střední školy, ale jsem toho názoru, že by to vrátilo gymnáziím úroveň a náročnost maturit by tak odpovídala náročnosti celého studia.
V případě ústních zkoušek mě zaráží, jak často nás vyučující ve škole upozorňují, že záleží na náladě předsedy komise nebo mluví o tom, co jednotliví zkoušející nejraději slyší, jak jsou ve zkoušení zákeřní či nikoliv. Na tom by přece vůbec nemělo záležet, jestli chce maturitní zkoušky někdo považovat za legitimní.
Jiří Svoboda je student čtvrtého ročníku pražského Gymnázia Na Zatlance. Zajímá se o politiku, média a byznys. Píše pro magazín o technologiích a startupech CzechCrunch.cz. Po maturitě by chtěl studovat politologii nebo mediální komunikaci.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Proč je každá změna vždy k horšímu. Proč něco co léta fungovalo se muselo změnit? Jak je možné, že ve vládě o tom rozhoduje vždy nějaký blb?
Neni mi jasné jestli všechny školy mají stejné hodnocení maturitních zkoušek. Když porovnám výběrové gymnázium s učebním oborem s maturitou, a maturitní zkoušku z českého jazyka. Tak mi jasně vyplývá (při zvolení stejné obtížnosti zkoušky), že když student z výběrového gymnázia dostane dvojku, tak je to odstrašující neúspěch, zatímco student učebního oboru s maturitou, když dostane trojku, tak to musí být obrovský úspěch. Je takto bráno, nebo se nehodnotí výsledky jednotným měřítkem?
Stejný výsledek u stejné zkoušky je v případě, že srovnáváme žáka výběrové a „průměrné“ školy, výsledkem zcela odlišné míry úsilí. Náročnost studia na výběrové škole zpravidla výrazně přesahuje náročnost státní maturity (která se logicky odvozuje od školního průměru, a ne od elitních nebo naopak nejhorších škol), a proto pro její žáky, od kterých očekává jen ty nejlepší výsledky, nepředstavuje úspěch u maturity nic mimořádného. Na „průměrné“ škole však náročnost studia zhruba odpovídá náročnosti maturity, takže tam je úspěch u maturity ceněn více.
Nevím, mě tedy v klasickém zadání: „dodržte předepsaný sloh, téma, minimální počet slov a maximální počet gramatických chyb“ nepřijde moc míst, kde by slohová práce nebyla hodnotitelná exaktně, ale podléhala „osobnímu rozpoložení hodnotitele“. Pokud dodržíte zadání a nenaflákáte tam gramatické chyby, není možné „napsat dle svých možností skvělou slohovku a dostat trojku, čtyřku“. Zaprvé proto, že práci nehodnotí jediný člověk, který by si hypoteticky mohl v rozporu s hodnotícími kritérii, kterými se musí povinně řídit, říct, že váš styl psaní stojí za starou belu. Zadruhé proto, že právě od toho jsou ty „cermatovský tabulky“, do kterých se pan Svoboda tak naváží, a jejichž smyslem je právě omezení subjektivního pohledu hodnotitelů. A zatřetí proto, že pan Svoboda nedává plný význam vlastním slovům, která zní: „dle svých možností“. Pokud není ve vašich možnostech odevzdat práci na jedničku, pak není nic špatného na tom, že jedničku nedostanete.
Vnímám to naprosto stejně. Považujme tento článek za oprávněnou trému dobrého maturanta – mimochodem, doufám, že se v příštím článku dozvíme, co dostal za zámku!
Sloh by měl hodnotit vyučující studenta. Jak uvedl šéf Cermatu mají 400 hodnotitelů a letos se přihlásilo k maturitě 69.318 studentů. Každý hodnotitel tedy průměrně hodnotí 173 prací. Přeci jen hodnocení maturitní písemné práce by mělo být něco jiného než běžná písemná práce. Holt kšeft je kšeft.
Souhlasím, loni maturoval syn na gymnáziu, s práce mel dobrý pocit a známku za 3, ústní i didakticky test za 1, výsledek slohové práce dostal večer před ústní zkouškou…dost pozdě, myslím,že opravovat by měla škola, bylo by to rychlejší a studenti by byli více v klidu.
Podle mě obě varianty mají své pro i proti a nejde jednoznačně říct, co je lepší nebo horší – já třeba měl češtinářku, která na mě měla pifku za to, že jsem jí řekl, že Komenský se neproslavil tím, kolik vymyslel nefunkčních modelů školní výuky, než přišel s tou „školou hrou“ a že se tedy nehodlám učit tyhle „pavlačové drby“… Možná jsem jí to nemusel říkat před celou třídou, ale neměl jsem žádný problém s tím, že když se nenaučím něco, z čeho jsem pak zkoušen, ať už je to zbytečné, nebo ne, že si plně zasloužím horší známku. Jenže ona nechápala, že při opravování písemek a maturitní slohovky má opravovat podle pravidel a ne podle toho, že mě nesnáší. Dodnes věřím, že maturitu jsem dal jen díky tomu, že komise měla více členů a ona nebyla zkoušející. Tyto problémy bych u státní maturity neměl.
Když se učitel nedokáže oprostit od svých negativních pocitů k žákovi, je to vždy špatně. I učitelský sbor je odrazem naší společnosti, ať se nám to líbí nebo ne.
de Merteuil byla markýza ne markýz 🙂
Byli jsme poslední ročník 2010, kdy státní maturitu ještě odložili. Doslova jsme jásali, jelikož nám podklady ani učitelům nadávaly smysl.. Zkoušeli jsme maturitu státní nanečisto. Ty podklady nám přišli pro odbornou zdravotnickou školu těžké. Protože některé předměty v odborných školách odpadají. Jako matematika, chemie a fyzika. Tyto předměty jsme měli pouze 2 roky nebo 3 na střední škole… A pro gymnazia je státní maturita zas jednodušší. Je rok 2018 o 8 let později a stejně je kolem toho hodně nejasnosti a místo podpory studentů, aby měli dobrý start do práce a jiných studií, jim pojďme klást těžší překážky. Jsem za stejného názoru jako před 8 lety. Vrátila bych se k tehdejším maturitám.. Protože statní maturita pro všechny učiliště, odborné školy nebo gymnázia nenese bohužel žádné ovoce. Jde to jasně vidět.
Náročnost státní maturity je logicky koncipována tak, aby odpovídala školskému průměru. To znamená například, že je-li průměrná hodinová dotace na matematiku 4 roky po pěti hodinách týdně (nevím to přesně, uvádím jen pro ilustraci), pak samozřejmě studenti ze škol s nižší hodinovou dotací budou mít při přípravě na maturitu z matematiky o to více práce. A na školách s vyšší hodinovou dotací bude situace opačná. Zde bych si troufnul tvrdit, že problém není ani tak v maturitě, ale v tom, že u oboru, kde se očekává maturita z nějakého předmětu, by měla být zajištěna adekvátní hodinová dotace tohoto předmětu. Pokud máte maturovat z matematiky či chemie a chybí vám rok výuky, jste silně znevýhodněni.