Julie Medová chce být školní psycholožkou. Než dostuduje, poznává školu jako asistentka pedagoga. Za poslední rok lidí v této roli ve školách významně přibylo, protože stát našel peníze na jejich platy, byť nízké. Skoro určitě je jich hned několik i ve vaší škole. Kdo tuhle práci za tyhle peníze dělá? Proč je asistentů, nebo spíš asistentek, nedostatek? A co byste o nich měli vědět?
Asistenti pedagoga jsou většinou ženy a ve školách se věnují dětem, které mají nějaké speciální vzdělávací potřeby. Což může být nadprůměrné nadání, poruchy učení či chování, tělesný či mentální hendikep, nebo kombinace výše uvedeného. Je tedy mylná představa, že asistenti jsou ve škole především pro mentálně retardované děti. Někdy se velké nadání a porucha vyskytují současně. Dítě s poruchou autistického spektra může mít problémy, ale přitom může vyhrát matematickou olympiádu.
Asistent pedagoga je tu pro dítě i pro spolužáky
Asistent pedagoga je nutný pro samotného žáka s poruchou, ale je užitečný i pro jeho spolužáky. „Asistentka hodně pomohla Tomášovi, ale zároveň i celé třídě. Jeho spolužákům také zařídila kurz komunikace, aby na něj uměli reagovat. Naučili se třeba, jak se zachovat, když jim sní svačinu, kterou si položili na lavici. Že nemají mlčet a jak mají správně komunikovat. Vztahy ve třídě byly i díky tomu dobré. Výhoda byla i to, že Tomáš do školy přišel hned jako prvňáček, když jsou děti ještě otevřené a bezelstné,“ říká Petra Jandová, maminka chlapce s autismem, která si velmi pochvaluje Tomášovu asistentku Alenu.
Asistent pedagoga nebývá speciální pedagog
Mylná je i představa, že asistenti musí být absolventi speciální pedagogiky. „Mám na starosti Martina, chlapce v šesté třídě,“ říká Ilona Pozníková, která se na tuto práci rekvalifikovala po dvaceti letech na poště tak, že absolvovala speciální půlroční kurz pro asistenty pedagoga, a nyní pracuje na základní škole v Pelhřimově. „Martin je chytrý a zajímá se o hodně věcí, ale potřebuje někoho, kdo by mu pomáhal udržet pozornost u toho, co se probírá, i praktickou nápovědu, jak se vypořádat s některými úkoly, jako je například rýsování. Taky mu kontroluju, zda má potřebné pomůcky a vodím ho do tříd a na oběd.“
Asistent je zásadní podporou pro učitele
„Když jsme s asistenty začínali, to bylo už někdy v roce 2003, paní učitelky byly proti: to nepotřebujeme, vždyť to šlo i bez toho, říkaly. Teď máme asistenty čtyři a je to pro všechny velká úleva. Tytéž paní učitelky by už to ani jinak nechtěly,“ říká ředitel základní školy Karla Václava Raise v Lázních Bělohrad Jaroslav Jirásko.
Víc dospělých ve třídě je normální
Zatímco ve třídách škol jiných zemí, které na vzdělávání vydávají více peněz, je přítomnost více dospělých v jedné třídě běžná, u nás si na ni zatím zvykáme. Ať už jde o učení v tandemu, nebo podpůrné profese, které v českých školách ještě pořád chybí. Učitelům i dětem ve třídě i mimo třídu by měli ještě pomáhat školní psychologové, asistenti pro práci s cizinci a specialisté na poruchy chování – etopedové. Na některých českých školách už je potkáte.
Pozice asistenta je příležitost pro studenty
Protože platy asistentů jsou mizerné, není snadné udržet v této profesi šikovné lidi. Ale když je ředitel kreativní a vstřícný, možné to je.
Vladimír Foist, bývalý ředitel základní školy a expert na tuto problematiku na Úřadu vlády ČR, si chválí v roli asistentů pedagoga studenty pedagogických škol, byť je jasné, že jejich působení na této pozici je dočasné. Takovou dočasnou asistentkou na základní škole na pražském Chodově je i Julie Medová.
„Až dostuduji vysokou školu, chtěla bych sem nastoupit na místo školní psycholožky. Paní ředitelka mi nabídla, jestli si nechci oťukat terén ve škole jako asistentka.“ Julie pracuje jako sdílený asistent na plný úvazek za 17 250 korun hrubého. „Pomáhám třem dětem ve třech různých třídách. V každé třídě je tu minimálně jedno dítě, které potřebuje podporu.“
Jaká je potřebná kvalifikace?
Pro přímou pedagogickou činnost ve třídě musí mít asistent pedagoga ukončené střední vzdělání s maturitou a odpovídající pedagogické vzdělání – SŠ, VOŠ nebo VŠ zaměřenou na pedagogiku. Nebo alespoň kvalifikační kurz pro asistenty pedagoga. „Úroveň kurzů je velmi nevyrovnaná,“ říká poradkyně ministryně práce a sociálních věcí Klára Laurenčíková. „Některé jsou jen snůškou teorie, jiné se snaží být co nejvíc praktické.“
Na konci školního roku 2016/17 působilo na veřejných základních a středních školách 7656 asistentů pedagoga, přepočítáno na plné úvazky. Mnoho z nich ale plný úvazek nemá, takže celkový počet je větší. Pro srovnání: počet učitelů na základních školách je podle statistické ročenky asi 73 405; přepočítáno na plné úvazky je to o něco méně. Na mzdách přišli za rok asistenti stát na téměř 1,7 miliardy korun, ukazují data z informačního systému ministerstva financí zpracovaná v datové analýze Českého rozhlasu a EDUin. Zásadní systémovou změnu přinesla novela školského zákona, která vstoupila v platnost 1. září 2016. Školy nyní mají na financování podpory žáků se speciálními potřebami včetně platů asistentů nárok, a to v plném rozsahu. V souvislosti s touto novelou ale do škol přibyla jen necelá polovina ze současného počtu asistentů.
Platy malé, nároky velké, perspektivy nejisté
Většina asistentů má pracovní smlouvy na dobu určitou. Pedagogicko-psychologické poradny totiž periodicky přezkoumávají kondici dětí, kterým je asistent přidělen. Pokud usoudí, že dítě asistenta potřebuje v menší míře nebo vůbec, musí to škola respektovat.
„Asistenti se nám shánějí těžko i v Praze,“ říká ředitelka Základní školy Eden v pražských Vršovicích Jana Churáčková. „Často to řešíme tak, že v roli asistentek pomáhají naše paní vychovatelky, kterým takto doplňujeme úvazek. Sehnat někoho na deset hodin týdně, což bývá častý rozsah podpory žáka určený pedagogicko-psychologickou poradnou, je skoro nemožné.“
Malé úvazky a nejisté vyhlídky mají vliv na to, proč mnoho škol dobré asistenty hledá těžce. „Je to práce, která v současnosti nemá ani potřebnou prestiž, ani náležité ohodnocení,“ říká Klára Laurenčíková. „Asistenti pracují s dětmi, jejichž chování bývá velmi náročné. Potřebovali by lepší vstupní průpravu a podporu při výkonu práce v podobě supervize a poradenství.“
Školy potřebují podpůrné profese jako sůl
„Mám trochu strach z toho, co myslí nový ministr školství ´věcnou úpravou inkluze´, kterou s nástupem do funkce ohlásil,“ říká Jana Churáčková. „Školy by určitě potřebovaly ulevit od administrativy, která je spojená s žádostí o finance na podpůrná opatření – kterými je i asistent pedagoga – a jejich vykazováním. To nás zatěžuje hodně. Ředitelé by měli dostat větší důvěru. Určitě ale nepotřebujeme žádnou redukci podpory. Sotva jsme si jako společnost začali zvykat na to, že děti mají speciální potřeby a je na to třeba školy vybavit, by každý krok zpátky byl opravdu nešťastný.“
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Asistent pedagoga byl pojem, který mi nic neříkal. Pracovala jsem ve školství a vždycky jsem svou práci zvládala, pracovala jsem také s dětmi v oblasti logopedie a postupně se nabalovala práce i s dětmi s postižením, která se týkala psychické oblasti. Protože ta práce byla svým způsobem zajímavá a po roce 1988 se začalo rozvíjet školství jiným směrem, absolvovala jsem vzdělávání v oblasti děti s postižením nejenom v jednotlivých přednáškách, ale pak i v roce 2001 v Praze. Domnívajíc se, že snad už teď si budu s prací vědět víc řady. V průběhu let mi byly tyto děti automaticky svěřovány. U všech se v rámci možností dítěte udělalo co nejvíc. Myslela jsem, že už si dokážu poradit se vším. Jenže přišlo dítě, které mělo těch problémů několik. Pátrala jsem po příčině, protože dítě nemluvilo a matka nechtěla komunikovat. S tím, že dítě nemluvilo, nemohlo navazovat komunikaci s ostatními a začaly vznikat konflikty. Někdy dost vážné. Matce se zdálo, že děláme pro dítě málo a skoro po roce se začala situace řešit, až matka prohlásila, když si s ním nevíme rady, ať dostane asistenta. Až začalo dítě postupně komunikovat, docházela mi příčina. Nedovedla jsem si představit, jak to bude vypadat až bude ve třídě další osoba, přesto, že jsem měla zkušenosti z řadou praktikantek. Přišla paní, která vládla empatií a měla děti ráda. Vzala si péči o chlapce za své, začala studovat a kurz dokončila ještě před ukončením školního roku. Situace se začala měnit, chlapec začal pod jejím laskavým vedením roztávat, rozvíjela se komunikace, začal navazovat kontakty s dětmi. Pustili jsme se do rozvoje dovedností ve výtvarném projevu, v oblasti rozumové, poznatky z oblasti přírody, prostředí mateřské školy. Bylo toho hodně, na to, že to už bylo dítě s odloženou školní docházkou. Já jsem pochopila, že tato paní byla pro dítě velkou záchranou, protože já jsem mu absolutní péči v počtu 25 dětí nemohla dát. Chlapec odešel na základní školu na přání matky. Odcházela s ním i jeho asistentka, věnuje mu svou péči i nadále. Jsem s ní v kontaktu a zajímám se o pokroky tohoto dítěte. Pod vedením své asistentky dítě pokroky v rámci svých možností dělá ale postupně se dětem vzdaluje. Uvedu jako příklad opačný, že měl ve třídě kamaráda, kterému nedělalo potíže sečitat a odčítat do 200. I děti romské byly ve výsledcích někdy lepší. Proto čekám, jak dlouho obstojí to, že chlapec nedosahuje ani průměrných výsledků a postupuje dál s dětmi. Kdyby nebylo této paní, které vděčí za mnoho, nevím, kde by příběh skončil. To je příklad inkluze. Co ale bude až dítě postoupí na vyšší stupeň a nebude abstrakci v pojmech vnímat a chápat. Co myslíte. Není to jen usměvavá tvář na obrazovce, která říká, měl jsem strach, ale myslím, že teď už to zvládnu. Zkuste se podělit i vy. Co myslíte jak příběh chlapce skončí?????????
Zdravím,mám podobné zkušenosti,jako Vy,ale nyní jsem už v důchodu. Pracovala jsem dlouho v logopedické třídě a podle mě to mělo smysl,jejikož tenkrát to znamenalo snížený počet dětí ve třídě.To už dnes v mš není.Díky tomu jsem se několikrát setkala i s děmi postiženými,jeden rok jsem měla i nevidomé dítě,které mělo nastoupit do speiální školy pro nevidomé v Praze,ale protože nemělo vůbec žádné zkušenosti s dětmi,hračkami a bohužel ani základní sebeobsluhou,dali ho do naší mš.Byl to moc milý kluk a myslím,že byl u nás šťastný a že konečně zjistil,že svět je o trochu víc ,než rádio a automatická pračka./To mi odpověděl na otázku,s čím si doma těch šet let hrál./To ovšem žádné asistenty pedagoga nikdo neznal.Přesto si myslím,že smysl mají,ale…….problém sehnat dobrého asistenta je i v Praze,natož v regionech.Dobrá volba jsou studenti pedagogických škol,nebo i důchodci-učitelé.Osobně nevěřím, že po čtrnáctidenním kurzu může být někdo dobým asistentem,ale výjimky jistě existují.Mám za to, že i Vašemu chlapci,by víc prospěl odborný speciální pedagog a malý kolektiv,kde by mohly být speciáně rozvíjeny jeho dovednosti.I když nepochybuji vůbec,že Vaše paní asistentka pro něj udělala opravdu maximum
Dobrý den. Děkuji Vám mnohokrát za tento příspěvek, protože jste mi jednak potvrdila, že dobrým asistentem se nestane člověk že dne na den. Ta paní spolupracovala a získávala zkušenosti celý půlrok se mnou a pak dal ve škole. Ale má něco v sobě čemu se říká dar. S tím se člověk nerodí. A právě to je o případu matky dítěte. Byl tam velký problém a je to přesně co říkáte. Co s tím dítětem dělali doma. Já už vím. Na to, že by se mělo něco dít jsme matku upozornily, když už dítě mělo skoro pět let a nemluvilo, ale byl v kolektivu mladších dětí, které ještě tolik komunikace nepotřebovaly. Až po našem upozornění, když se dostal mezi předškolní děti, matka reagovala dost zvláštním způsobem, spíš nezájmem, nebo negací. Takže ta paní byla pro něj v dané situaci to nejlepší. S Vaším závěrem, co by chlapci prospělo, se plně ztotožňuji. Jenže a to je ten problém, matka si stojí za svým, že chlapec musí do ZŠ,co by tomu řekli lidé. Tak si úsudek udělejte sama. Proti asistentům pedagoga jako takovým nic nemám, ale mají pomáhat tam,kde je to potřeba, třeba u tělesně postižených dětí. Jsem už taky v důchodu a sledují práci děvčat s jejich dovolením i dál. Je tam nový případ dítěte a moc mně zajímá, jak to s ním půjde dál. Je to dítě dvou drogově závislých řidičů, matka zemřela a teď o dítě pečuje babička s otcem, který má své specifické chování. Je mi těch dětí líto. Kam až dojdou. Něco dobrého v něm je, ale chybí vzor dobré výchovy v rodině. Ve školce to chce svatou trpělivost. Něco je špatně v našem státě. Když toto dítě navštíví odborného specialistu jednou za rok. Děkuji Vám za váš příspěvek, kéž by nás bylo víc, co můžeme o této problematice říct. Vědomostí jsou důležité, ale zkušenosti si musí člověk zažít. Víte o čem mluvím. Přeji Vám hezký den a všem dětem, aby jim Ti co s nimi pracují co nejvíce porozuměli.