Lenka Ficová s jedním ze svých žáčků

Učit se až do poslední minuty. Reportáž z mateřské školky při motolské onkologii

„Učím děti až do poslední minuty. Nebo povídám něco legračního a smějeme se. Nemocniční pedagog je oporou dětí i rodičů, je s nimi líčko na líčko po několik měsíců,“ říká Lenka Anna Ficová. Na neurochirurgii a onkologii v pražském Motole učí děti hudební, výtvarnou a pracovní výchovu.

Scházíme se před budovou motolské ubytovny, kde mají ve 4. patře všechny motolské učitelky svou „sborovnu“. Mrzne, jen praští, ale „učitelka Anička“, jak jí říkají děti, je jen v krátkém rukávu a dovnitř nespěchá. Rychle potahuje z cigarety: „Dneska to bude těžký den. Máme na oddělení akutní umírání,“ říká mi hned na úvod a já přemýšlím, jestli jí ten neosobní výraz pomáhá situaci lépe snést.

V motolské nemocnici pracuje čtyři roky. Na odděleních dětské onkologie a neurochirurgie vede mateřskou školu a družinu a žáky prvního stupně učí hudební, výtvarnou a pracovní výchovu. Má na sobě zdravotnické oblečení, ale od lékařky je k rozeznání na první pohled – jednu nohavici bílých kalhot má celou pokrytou dětskými malůvkami. Vede mě do sborovny plné výkresů a výtvorů. Tam sebereme dvě igelitky s výtvarnými potřebami, balík papírů a vyrážíme za dětmi. Lenka si ještě zastrčí do kapsy od pláště cigaretu. „Obvykle kouřím jen jednu denně, ale dneska to asi bude chtít dvě,“ říká.

Líčko na líčko
Po chodbě nervózně přechází maminka, později se dozvím, že čeká na dceru, která je zrovna na šestadvacáté operaci v životě. Je vidět, že učitelku Lenku strašně ráda vidí. Lenka vypráví o víkendu na chatě, kam vzala maminku, které zemřel syn na rakovinu před měsícem. Rodiče nemocných dětí se mezi sebou znají, nervózní maminka se zajímá a zdá se, že se jí trochu ulevilo.

„I o tom je práce nemocničního pedagoga – být oporou rodičům. Přijde lékař, něco vyřeší, odchází. Přijde sestra, zavěsí kapačku, odchází. Psycholog přijde na zavolání… kdežto já tam s nimi su denně. Na onkologii tři i více hodin. Po pracovní době tam ještě zůstanu a něco děláme s maminkami. Jsme líčko na líčko čtyři nebo pět měsíců, i dýl,“ vysvětluje Lenka Ficová.

Šest různých rodičů ji letos nominovalo na ocenění pro učitele Global Teacher Prize. Ve zdůvodnění zaznívalo: „Slunce a Duše oddělení“, „anděl“, „úžasný pedagog, který umí nenásilnou formou motivovat“, „velice citlivá k potřebám nemocných dětí i jejich rodičů“, „je pro nás velikou oporou.“

Práce učitele je náročná. Nominujte skvělé učitele do Global Teacher Prize. Mohou dostat finanční příspěvek a hlavně velkou satisfakci.

Zamrzlé okno na onkologii
Třída je místnůstka hned u vchodu na oddělení a Lenka dnes přichází trochu mimo rozvrh, přesto se okamžitě chodbou blíží několik žáčků. Školáky má Lenka v tuto chvíli dva, ale ani jeden z nich se dnes učit nemůže. Zdravotní úkony mají před vzděláváním vždycky přednost. Dění ve třídě tedy dnes bude čistě školkové. Úplně první přišla Natálka, rodiče jí pomáhají se stojanem s kapačkami a léky. Je jasné, že její stav je vážný, ale školku by neoželela. „Ptala se už od 8 ráno,“ prozrazuje její táta. Starší sestra má jarní prázdniny, a tak je dnes v nemocnici s Natálkou. A spolu s ní se také pouští do prvního úkolu: pomocí barev a soli vytvořit z papíru „zamrzlé okno“. U malého stolečku sedí ještě Anetka – stejně jako Natálka nemá vlasy, ale zato má parádní červené šaty, jako by šla do divadla. Postupně přicházejí další děti.

Natálka (uprostřed) se starší sestrou, paní učitelkou a spolupacientkou Anetkou.

Kromě velké dávky empatie, psychologické průpravy a nutnosti zvládat vlastní emoce musí být nemocniční pedagog také mistr improvizace. „Ve škole máte každý den stejnou třídu. Kdežto nám to tady běží – děti přicházejí a odcházejí, málokdy víme předem, koho budeme mít ráno ve třídě. Přijdete na oddělení, rozhlédnete se a teprve pak uvidíte, co bude,“ vysvětluje Lenka.

Všichni malují, sypou sůl, trhají papírky. Když to vypadá, že už mají upracované prstíky, vezme Lenka do ruky kytaru. „Naty, ty umíš novou písničku,“ vybízí táta Natálku. Všichni si společně zazpívají Utíkej, Káčo, utíkej. Většina rodičů využívá možnost si na chvilku odběhnout – do bufetu nebo ven na cigaretu. Jen Natálčini rodiče se od ní nehnou na krok. Neustále ji pozorují, ptají se, jestli ji něco nebolí, podávají jí pití nebo kapesníky. Pomalu mi dochází, kvůli komu dnes Lenka vykouří o cigaretu navíc.

Díky tobě nebyl debil
„Až do poslední minuty,“ odpovídá Lenka na moji otázku, do kdy učí děti, jejichž nemoc se vyvíjí nepříznivě. „I když už tam leží na hadičkách a vy přijdete a jen ho pohladíte, řeknete něco srandovního, co se dělo ve školce, co tam kdo vyvedl. Dokud nevydechne, tak tam ten pedagog musí fungovat.“

Chvilka hudební výchovy, nebo prostě obyčejného muzicírování.

V téhle fázi už roli nemocničního pedagoga obvykle chápou i rodiče. Zpočátku ale bývají překvapení a někdy i naštvaní, že chce někdo jejich nemocné dítě nutit do učení. „Ono je to přirozené: dítěti je špatně, vy nevíte, co bude, a teď tam přijde nějakej učitel. To byl můj úplně první zážitek, když jsem přišla do Prahy na onkologii: procházím oddělení, zaťukám, vejdu, představím se, tam ležel předškolák, sotva funěl, ale byl bdělý a maminka spustila: on mi tady umírá, a ty ho chceš učit, ty krávo. Nedbala jsem a rozložila jsem si na posteli papíry a tužky. S jeho maminkou jsme nakonec dodnes kamarádky, kluk už je druhák a ona říká: díky tobě nebyl debil v první třídě.“

Ve čtvrtek dostávám od Lenky zprávu, že Natálka ještě zvládla školku. Tedy – školka přišla za ní do postýlky. Hrály si s dřevěnou panenkou. „Sice jenom pár minut, než Natálka zase zaplula do bezvědomí, ale usmívala se. Předstírala, že mě panenka chce sníst a já jsem za to „jako snědla“ ji. Smály jsme se tomu. To je nejvíc na světě,“ vypráví Lenka. K postýlce chodí jen, když to jinak nejde. „Pokud je to jen trochu možné, snažím se, aby vstali a došli do třídy. Je to takové potvrzení normality a pro děti to, že se věci dějí normálně, strašně důležité.“

Někdy slova dojdou
V pátek upadla Natálka do kómatu a u ní na pokoji proběhl tradiční rituál loučení. „Nejbližší kamarádi se sejdou na pokoji dítěte, co odchází, mluvíme k němu (i když spí, vždycky totiž spí), vzpomínáme na veselé věci, co jsme společně zažili. Je to jako hořký bonbón se sladkou náplní. Tečou nám slzy, ale smějeme se.“ Ptám se Lenky, jak často se takových rituálů účastní. „Určitě častěji, než bych si přála. Okolo patnácti dětí ročně to bude,“ říká. Je to podle ní tak trochu sezónní záležitost. „Někdy je těch dětí zástup a pak je dlouho klid. Teď v posledních třech měsících jich bylo zase trochu víc.“

Rozhovor s Lenkou Annou Ficovou, kde se dozvíte víc o jejích výukových metodách a o co usiluje ve vztahu k péči o onkologicky nemocné děti, si přečtěte zde

„Někdy slova dojdou,“ odpovídá na otázku, co v takových chvílích říká rodičům. „Obejmout a jít uvařit kávu. Víc toho udělat nemůžeme. Oni jen potřebují vědět, že nejsou sami.“

Fakultní nemocnice Motol má 21 učitelek. Ty učí v průběhu roku asi 1200 školáků a sedm stovek předškolních dětí. Denní počet je proměnný podle aktuální obsazenosti oddělení.

Zdroj: Výroční zpráva 2016/2017

Více o nemocniční pedagogice se dočtete v rozhovoru s Lenkou Ficovou, který vyjde v pátek.

2

Pravidla diskuze

(zavedena 13. dubna 2018)

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání
Příspěvky porušující pravidla mažeme.
avatar
2 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
2 Comment authors
EvaKáča Recent comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

nejnovější nejstarší
Káča
Host
Káča

Klobouk dolů před takovými úžasnými pedagogy.

Eva
Host
Eva

Vracím se k tomuto článku až po delší době. Protože po prvním přečtení jsem neměla odvahu něco vyjadřovat. Už jenom rozhodnutí, začít pracovat s těmito dětmi. Musíte mít hodně vnitřní síly a obětavé srdce. Já bych asi nezvládla situaci a spíš bych svým soucitem dětem nepomáhala.