10 zásad, bez nichž jde učení ztuha

Každý člověk se rodí s chutí poznávat, objevovat a tvořit. Pokud má k tomu dobré podmínky, tato chuť ho neopustí ani ve škole. A nejsou k tomu potřeba odměny, ani tresty.

1. Bezpečné prostředí
Tahle podmínka je přímo biologická, tak totiž funguje náš mozek: nejdřív zjišťuje, zda někde kolem nečíhá ohrožení. Pokud ano, napře síly na vyrovnání se s ním. Učení, poznávání, porozumění novým věcem – to vše jde v té chvíli na „vedlejší kolej“. Efektivnímu učení tedy neprospívá stres, strach ze špatných známek, ani přehnané soutěžení.

2. Smysluplnost
Pokud je kolem bezpečno, pak se mozek zabývá tím, co mu dává smysl. Smysluplnost je motorem toho, co sami chceme dělat. Vše je navíc přírodou „pojištěno“ tak, že když něčemu porozumíme, vyplaví se do krve tzv. endorfiny neboli hormony štěstí. Dítě by tedy vždy mělo chápat, jaký smysl má probíraná látka a jak ji může uplatnit v praktickém životě.

Efektivnímu učení neprospívá stres, strach ze špatných známek, ani přehnané soutěžení.

3. Přiměřený čas
Učení jde nejlíp, když je vnitřně motivováno, neboli: když dítě samo chce. Pomáhá tedy, když si žák může zvolit, kdy se bude čemu věnovat. A když už s něčím začne, má možnost u toho zůstat tak dlouho, dokud ho to baví (a ne například do zazvonění zvonku).

4. Zapojení smyslů
Čím víc smyslů se do učení zapojí, tím líp se vše zapíše do mozku. Objevovat, zkoumat, tvořit, zapojit ruce a fantazii – to vše funguje líp než jen poslouchat výklad učitele.

5. Zapojení a využití emocí
Děti si vše daleko lépe zapamatují, když to prožijí a když mají s učením spojené zážitky a pozitivní emoce. Exkurze do ZOO nebo třeba do úspěšné firmy vydá za sáhodlouhé výklady.

Podívejte se na video z cyklu Vši ve škole o tom, jak poznat školu, která umí dítě něco naučit

6. Propojení s reálným světem
Souvisí se zmíněným požadavkem na smysluplnost – je fajn, když výuka vychází ze životních situací a naopak: když děti mají možnost nabyté poznatky vyzkoušet v praxi. Pomáhá také, když učitel umí využít pro motivaci dětí to, co je zajímá a čím se zabývají mimo školu.

7. Respekt k individualitě
Každý žák má jiné zájmy, dovednosti a omezení. Lehké úkoly děti nebaví a ty příliš složité mají tendenci vzdát. Dobrý učitel přistupuje k dětem individuálně, dává jim úkoly na míru, anebo je prostě nechá vybrat, jak se co naučí.

8. Kvalitní zpětná vazba
Dítě potřebuje vědět, v čem by se mohlo zlepšit, ale nepotřebuje být srovnáváno se spolužáky. Potřebuje zažít pocit úspěchu, ale nepotřebuje být za to, co dělá, odměňováno – hrozí, že příště bude pracovat kvůli odměně a ne kvůli činnosti samé.

9. Spolupráce
Co může být o samotě nuda, stává se zábavou, když na tom můžu s někým spolupracovat. Děti se jeden od druhého i snáz učí – mají k sobě blíž a když je jeden o krůček napřed, ještě má v čerstvé paměti, co pomohlo k pochopení jemu.

10. Sebekontrola a sebehodnocení
Tou nejefektivnější věcí pro učení jsou chyby. Aby nebyly vnímány negativně a nepřinášely frustraci, je nejlepší, když je žák objeví sám. A když umí zhodnotit svůj výkon a uvědomit si, v čem by se mohl zlepšit.

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
avatar
wpDiscuz