Angličtinář Petr Fantys o známkování: je to otrava a ztráta času

Petr Fantys učil patnáct let angličtinu na pražském soukromém gymnáziu PORG a tohle si myslí o známkování: „Zabralo mi to spoustu vzácného času, který bych uměl využít lépe, pro výuku. Ale mnohé děti si na známky potrpí. Říkával jsem jim v legraci filatelisti.“

Známkování se obvykle rozebírá z pohledu žáka: jestli je pro něj dobré, nebo špatné, a co s ním dělá. Co známkování dělá s učitelem?
Mně tedy bylo dost nepříjemné. Známkování zabere spoustu času, který bych uměl využít lépe. Oznámkovat znalost cizího jazyka je navíc sakra těžké. V primě se na PORGu začíná s angličtinou od začátku, protože děti přicházejí ze základních škol s různou úrovní znalosti. Jak tohle zohlednit? Snažil jsem se brát v úvahu pokrok, který dělaly v mé třídě.  Což nejde určovat na základě jednotného testu. Samozřejmě ale nešlo úplně ignorovat, že někdo měl lepší startovací čáru a tedy i lepší výkon.

Jak jste tvořil výslednou známku na vysvědčení?
Asi to zní divně, ale já jsem nic nepočítal. Dětem jsem říkal, že se na ně podívám a vidím, jakou jim dát známku. Průměry jsem nedělal. Trochu jsem tím známkování schválně zlehčoval, protože hodně dětí už přišlo postiženo syndromem sběratelů (dobrých) známek, říkal jsem jim filatelisti. Snažil jsem se tuhle jejich posedlost známkami mírnit. Když jsem viděl, jak prahnou po ´jedničkách´, tak jsem jim říkal: já vám ty desítky všem klidně dám, ale zaručí vám to, že angličtinu budete opravdu umět? Taky jsem chtěl, aby měly lepší vztah k horším známkám, aby se tolik neupínaly na ty dobré. Aby braly známku čistě jako informaci o momentálním výkonu. Nic víc, nic míň. Obecně jsem jim ale spíš přilepšoval, zvlášť dětem, které se snažily.

Jaký je na PORGu systém hodnocení?
Známkuje se od desítky do jedničky, přičemž desítka je nejlepší. Širší stupnice dává o něco lepší možnost hodnotit, než když máte k dispozici známek pět. V pololetí oktávy se ale i děti na PORGu známkují klasicky, jedna až pět, protože je třeba hodnocení vměstnat do státem nařízeného systému. Totéž samozřejmě u státní maturity.

Ke známce se na PORGu ještě přidává kód za přístup, za snahu, od A do F, takže nejlepší výsledná známka je A10. Když někdo dostane na výsledném vysvědčení F, protože něco odflákl nebo odevzdal pozdě, musí přes prázdniny udělat projekt. Někteří učitelé ale nedonesený úkol známkují, student nedostane žádné písmeno, ale nedostatečnou, tedy jedničku. Já jsem kódy používal, abych odlišil výkon a úsilí.

Kromě známek se hodnotí i slovně, zejména na konci nějakého učebního celku.

Aby mohl učitel hodnotit pokrok studenta sám o sobě, a ne jeho výkon ve vztahu k nějakému standardu, musí studenta dobře znát. Znají učitelé každé dítě, když jich učí třeba sto?
Na angličtinu se třída půlí, měl jsem jen dvanáct žáků ve třídě, takže to ještě šlo. Ale je fakt, a to učitelé přiznávají, že obecně je vjem učitele ze třídy asi takový: pamatuje si studenty, kteří nějak vyčnívají, ať už jakkoli, výkonem, nebo charakterem, pozitivně i negativně. Takové vnímá učitel ostře. Pak je tam ale nějaká množina průměru, a tam mu děti poněkud splývají.

Jak se pak u nevýrazných žáků učitel vyrovnává se slovním hodnocením, má o nich vůbec co říct?
Nejen kvůli tomu, ale obecně je slovní hodnocení pro učitele náročné. Před prázdninami, kdy je třeba napsat takové slovní hodnocení pro sto žáků a sil už moc nezbývá, se z toho stává těžký balvan. Ale jako rodič to zase teď vidím trochu jinak. Nedávno jsem měl velkou radost právě ze slovního hodnocení svého syna. Podle mě ho učitelé výborně vystihli. Byl jsem nadšen, tedy ne ze synova výkonu, ale jak ho učitelé dokázali vnímat v jeho kvalitách i nedostatcích. I pro syna je slovní hodnocení přijatelnější než známky. Dobrému slovnímu hodnocení se totiž žádná známka nevyrovná. Vyzařuje zájem o studenta, jeho pochopení, což známka neumí. Sympaticky odráží i styl učitelů: někdo v něm vtipkuje, jiný suše vyjmenovává, jiný radí a trochu kárá (lajdáte!). Někdo se zabývá čistě předmětem, jiný hodnotí šířeji, někteří dávají i rady do života. Škola se samozřejmě snaží o nějakou standardizaci, ale mně ten osobní styl přijde sympatický.

Petr Fantys je učitel angličtiny, překladatel beletrie a autor titulků mnoha anglojazyčných filmů

 

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

avatar
wpDiscuz