Ředitel ZŠ TGM ve Svitavách Jiří Sehnal

Finští školáci truhlaří, holky šijí plyšáky. Mají dobré vybavení a učitele, říká ředitel české školy, která se Finskem inspiruje

Zatímco v Česku teoretizujeme o znovuzavedení povinných dílen a pozemků do škol, finské děti ve škole truhlaří a šijí ostošest, a to již na prvním stupni. Jak je to možné? A co tomu brání u nás? „Ve Finsku dbají na to, co dává smysl, rozvíjejí místní tradici,“ říká ředitel svitavské základní školy Jiří Sehnal, který navštívil několik tamních škol. „Aby to dávalo smysl i tady, bylo by třeba splnit několik podmínek“.

Proč finští školáci pracují zrovna se dřevem a textilem?
Ve Finsku mají hodně dřeva a silnou tradici papírenského a dřevařského průmyslu, a tak jim to prostě dává smysl. Protože smysl je ve finském školství – na rozdíl od toho našeho – na prvním místě. Zavedli to mimo jiné proto, aby nevznikaly propasti mezi generacemi. Ale dobrý krok je to i z jiných důvodů: děti si tím trénují zručnost, a i když se tím většina z nich živit nebude, je to pro ně seberealizace a mají radost, když se jim podaří něco vyrobit. Nemusí být všechno jen příprava na zaměstnání, škola by měla dětem poskytovat i momentální potěšení. „K čemu jim to bude“ je podle mě past, do které bychom se neměli nechat chytit.

Zavedl byste tedy něco takového i u nás, jak nedávno navrhl Andrej Babiš?
Už jsem zmínil smysl. Abychom to mohli dělat tak, aby to mělo smysl, musela by nám vláda dát peníze na vybavení a na odborníky, kteří budou děti učit. Ve Finsku děti pracují v dílnách vybavených stroji, kde je odvětrávání, mají vlastní lakovnu… Chlapci pracují se dřevem a dívky mají předmět s názvem Textil. Když jsme tam byli, navštívili jsme třídu, kde bylo šestnáct šicích strojů a dívky ze třetí třídy šily plyšové medvídky. Nám plesalo srdce, jak jsou ty děti šikovné, ale hned jsme si říkali, že v Česku nic takového nehrozí, protože na šestnáct šicích strojů žádná škola nemá, a i kdybychom je měli, bude problém s tím, že jsou napojeny na elektřinu. Myslím, že těch klacků pod našima nohama je výrazně víc.

Jak zajistit, aby i české „pozemky a dílny“ měly smysl?
Smysluplnost se odvíjí od možností učitele. Pokud má škola nějakého sekáče, který má vystudovánu Pracovní výchovu, tak je to dobré. Takový člověk je však většinou velmi šikovný a každá fabrika mu nabídne práci za vyšší peníze a nižší stresy.

Já třeba mám to štěstí, že mám v pedagogickém sboru paní učitelku, která si poradí i se složitějšími činnostmi. Dnes jsem ji zrovna zahlédl, jak se pečlivě chystá na hodinu, něco v kabinetě stříhá. Pokud ředitel nikoho takového ve sboru nemá, zbyde to na toho, kdo si na to troufne a je otázka, nakolik je mu to blízké. S tím si ve Finsku taky poradili…

Smysluplnost se odvíjí od možností učitele. Pokud má škola nějakého sekáče, který má vystudovánu Pracovní výchovu, tak je to dobré. Takový člověk je však většinou velmi šikovný a každá fabrika mu nabídne práci za vyšší peníze a nižší stresy.

Jak?
Tak, že to na pedagogických fakultách vypadá podobně jako v té třetí třídě. I tam mají různé ateliéry a studenti plstí nebo šijí panenky a medvídky. Budoucí učitelé jsou na to připravovaní, všichni.

Druhou možností je brát žáky na „pracko“ mimo školu. Ve finském Oulu je za městem ekologické centrum, kam školy dojíždějí. Během školního roku se tam vystřídají všechny. Děti tam pracují, něco vyrábějí, zacházejí s ohněm. Pěstuje se tak jejich vztah k půdě, k práci a rozvíjí ekologické smýšlení. Tato ekocentra zřizuje město a pracuje v nich pár lidí, kteří jsou opravdovými odborníky. Pro děti je to přínosnější a pro stát míň nákladné, než kdyby měl vytvořit podobné podmínky pro každou školu zvlášť.

U nás ve Svitavách se něco podobného odehrává v Městském muzeu. Jelikož na více školách pociťují absenci odborníka, který by žáky a žákyně vedl k manuální zručnosti, zřídilo město dílny v muzeu a děti tam navštěvují programy, které jim představují řemesla jako je kovářství, sklářství, kamenictví a řezbářství. Funguje to již léta a je to paráda.

Ve škole se manuálním činnostem nevěnujete?
Do určité míry ano. A myslím, že to platí pro všechny školy. To, co předseda vlády Babiš navrhnul, nikdy z „osnov“, přesněji rámcového vzdělávacího programu, nezmizelo. Jen má každá škola svobodu v tom, jak přesně to pojme. My máme předmět Člověk a svět práce, což je pracovní výchova a kariérní poradenství v jednom. Každý ročník má hodinu týdně. Je to zaměřené jednak na výběr povolání, takže děti chodí na různé exkurze, ale taky na pracovní návyky, takže někdy jdou a zametou nebo vyplejí hřiště. Nebo se učí, jak vyměnit píchlé kolo – u nás jsme to zařídili tak, že v takových hodinách přijde paní učitelce pomoci školník.

Co „pozemky“?
I ty v rámcovém vzdělávacím programu jsou. My jsme si je vypíchli do speciálního předmětu Ekologická výchova, ale obsahem je to, co mají jiné školy v přírodopisech a zeměpisech. Snažíme se budovat vztah k přírodě, žáci se starají o byliny a luční květy, které máme na dvorku školy, a chodíme také do přírody. Netvrdím, že je to optimální. Dokáži si představit lepší model, například to ekocentrum za městem. Ale to je o velkých penězích. Tak nějak nevím, co by chtěli do „osnov“ přidávat a kterou Ameriku tím chtějí objevit.

Mám obavu ze zkratky, že více manuálních činností na základní škole povede k většímu zájmu o učňovské obory. Především by mělo zůstat na zvážení každé školy, jak témata z rámcového vzdělávacího programu uchopí. Vesnické děti pozemky nepotřebují, protože jedou ze školy domů a tam do večera pomáhají rodičům na statku. Ty by si ťukaly na čelo, kdybych je hnal na pole. A na škole uprostřed města zase těžko učit pozemky, když tam není ani dost travnatých ploch, natož půdy, kde by se dalo něco pěstovat.

ZŠ T. G. Masaryka ve Svitavách

7

Pravidla diskuze

(zavedena 13. dubna 2018)

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání
Příspěvky porušující pravidla mažeme.
avatar
2 Comment threads
5 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
6 Comment authors
JitkaJiří SehnalLucie FialováTakymatkaJitka Polanská Recent comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

nejnovější nejstarší
andy
Host
andy

To je někdo v této podivné zemi na hlavu.To co na našich školách bylo desítky let,bylo zrušeno a teď se rádoby inspirují ve Finsku???????Ani se nedivím,většina dětí jsou leví jak šavle,jediné,co dokonale ovládají a čumí do toho neustále,jsou ty mobilní krámy.

Jitka Polanská
Editor

Víte, aby se něco dařilo, musí se do toho investovat. A o tom ta inspirace je. Mě tedy docela inspiruje, že Finsko dokáže vybavit školy učebnami se šicími stroji a truhlárnami, že dokáže vyškolit a zaplatit výborné učitele i na tento předmět. Učitel je tam král. Nebylo by špatné se inspirovat.

Takymatka
Host
Takymatka

Koncept je moc krásný, ale zaráží mě to dělení aktivit na klučičí a holčičí.

Jitka Polanská
Editor

Taky mě to zaujalo, ale myslím že to vůbec nebude striktní. Já bych šla do truhlárny a nikdo by mě nezastavil. :-)

Jiří Sehnal
Host
Jiří Sehnal

Dobrý den,
nazval jsem to jako aktivity pro kluky a pro holky, ale je tam samozřejmě možnost volby. Pamatuji si, že na textilu byli dva kluci a v řemesle (Krafts) byla jedna dívka u skupin, které jsme měli možnost vidět.

Jitka
Host
Jitka

Já jsem ještě zažila ,,starou“ pracovní výchovu a pamatuji si jak mě v 6. třídě nebavily společné dílny, kde jsme pracovali se dřevem a železem. A nedovedu si představit kluky na ,,pracovce“ v 7. třídě, když jsme se rozdělili a dívky si šily sukni a pletly šálu.