Baťovy školy práce představovaly v době svého vzniku nepochybně novátorský prvek. Šlo o propojení pracovního, vzdělávacího a volnočasového života do totálního celku. Nebo totalitního?
Internátní školu založil obuvnický velkopodnikatel Tomáš Baťa (1876-1932) v roce 1925, nejprve pro chlapce, o čtyři roky později přidal dívčí část. Škola byla podřízena z dnešního pohledu nebývalé míře disciplinace, připomínající takřka středověký klášterní život anebo kasárenský dril. Deset hodin denně byli studenti zaměstnáni ve výrobě. Teprve po skončení práce v pět hodin odpoledne začala jejich výuka. V osnovách najdeme jazyk český, cizí, počty a následně specializované technické dovednosti. Škola končila během pozdního večera, poté se žáci odebrali do internátu. Na vypracování úkolů a školní přípravu existoval ne delší než půlhodinový čas, po večerce nebylo možné jakkoli rušit noční klid. Budíček v šest ráno, v letních měsících ještě o deset minut dříve.
Duch doby
Některé morální maximy baťovského školství nám dnes mohou připomínat extremizovanou formu foglarovského skautského tábora: Neustálý dohled vychovatelů, v dívčím internátu vychovatelek, dbajícím autoritativně na čistotu zevnějšku, uklizenost internátního pokoje i na etické vztahy v kolektivu. Pamětníci vzpomínali na Baťovy školy jako na místo tvrdé dřiny, ve kterém nebylo ani pomyšlení na nějaký osobní prostor a jakýkoli osobní či citový život. Únava žáků byla všudypřítomná.
Na obhajobu tohoto modelu vzdělávání povězme, že srovnávat je se současnou podobou vzdělávacích institucí je ahistorické. Dnešnímu pozorovateli se Baťovy školy mohou jevit až jako totalitářské týrání mládeže. Smysl má srovnávat tyto postupy s dobovými možnostmi a dlužno říci, že i standardní školství, rodinný i pracovní život měly v té době značně autoritativní rysy. Diktátorské režimy meziválečné doby (Německo, Itálie, Španělsko) se z tohoto pohledu jeví jako radikálnější využití tehdejších dobově zakořeněných hodnot, nikoli jako jejich popření.
Řízená útrata: za sladkosti ne
Z dnešního pohledu působí zajímavě výchova k finanční samostatnosti, kterou baťovské školství dost zdůrazňovalo. Studenti této školy si jakožto pracující v podniku vydělávali na svou dobu nepochybně zajímavé peníze, obvykle citelně větší než jejich rodiče. Každý student měl svůj vlastní účet, za který byl zodpovědný. Veškeré své útraty však museli zapisovat a každou položku tvrdě obhajovat před svými vychovateli. Týkalo se to zvláště těch, které jakkoli překračovaly spartánskou každodennost v této vzdělávací instituci (pamlsky, dárky, cokoli „postradatelného“). Výslovně se zakazovalo posílat vydělané peníze rodině. Další postavení absolventa v Baťových závodech se odvíjelo od prospěchu a složených zkoušek. Mohl pracovat na mistrovské a předácké pozici, popřípadě dále působit manažersky. Z děvčat se staly kvalifikované kancelářské síly s lákavým služebním postupem.
Škola umění, válečné útočiště
Později do portfolia Baťových škol přibyly ještě vyšší navazující školy – Studijní ústav (1936), Průmyslová škola (1937), Manažerská škola (1938) a Škola umění (1939). Zejména poslední z nich, ač formálně neuniverzitní středoškolská instituce, měla pozoruhodně vysokou úroveň. Protože nebyla postižena válečným uzavřením českých vysokých škol, mohla za války zaměstnávat či vyučovat řadu schopných umělců a uchránit je od totálního nasazení. S baťovskými školami udělalo konec převzetí moc komunisty v roce 1948.
Jeho slovo rozhodovalo, ve fabrice, ve městě, v regionu
Baťa sám se na majitele továrny na obuv vypracovat z prostého řemeslníka. Přispěla k tomu i roční zkušenost dělníka v USA. Pro svou podnikatelskou vizi dovedl zmobilizovat všechny své rodinné příslušníky a v prvních desetiletích století se postupně dostavovaly úspěchy a expanze, znásobené ještě válečnými zakázkami na obuv pro armádu. Po první světové válce se už nejednalo pouze o monopolní firmu ve Zlíně, který byl před Baťovým působením pouhým městysem, ale o centrum řady dceřiných firem v širším okolí, včetně Slovenska. Baťovy závody se uchytily na světových trzích a postupně marginalizovaly v tehdejším Československu jiné způsoby výroby obuvi. V roce 1923 se Baťa navíc stal starostou Zlína a v jeho rukou tu byla soustředěna dnes obtížně představitelná moc. Svou vůli prosazoval tvrdě a nevybíravě, kdo se mu znelíbil, musel zmizet.
Recept na všechno
Stejně jako Baťův americký vzor Henry Ford, tak i Baťa se postupně převtělil do role podnikatele-mecenáše-filosofa, který chrlil různé smělé vize modernizace podnikání, technického rozvoje nově vzniklé republiky, zdokonalení dopravy, školství i pojišťovnictví. Zdaleka ne všechny se mu podařilo realizovat. Baťovy školy práce se v uskutečnění dostaly asi nejdále. Umožnily dosáhnout na specializované výrobní a technické vzdělání mladým lidem, mužům i ženám, kteří prokázali ve výrobním procesu určitou talentovanost a kteří by v tradičněji vedeném podnikatelském prostředí stěží mohli zažít významnější vzestup.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Zajímavý článek.O Baťových školách jsem věděla,ale o jejich průběhu ne.V dnešní době dost neuvěřitelné.Možná by nebylo na škodu s tím občas seznamovat dnešní středoškoláky,aby si více vážili vymožeností,které mají dnes.Baťa vyžadoval hodně,ale nutno dodat,že v tehdejší době také dost nabízel.
Disciplína, pořádek, práce. To by svědčilo i dnešní, mnohdy zpovykané a hodně rozežrané mládeži. Aby si vážila možnosti vzdělání, nepovažovala to za nějaké automaticky samozřejmé „právo“, které „musí“ dostat. V životě je vždy „něco za něco“, tzn. obvykle za zásluhy. Tak to dělali i u Baťů, i proto prosperovali a rozvíjeli se. Komu se to nelíbilo, toho nezdržovali. Ne jako dneska – mladí by nejlépe chtěli všechno rychle, hned, ideálně snadno, pohodlně a dokonce bezpracně. Velká část jich ale předvádí pouze „lemplovství“ aroganci a drzost, jinak nic moc (viz např. výsledky u maturit). To ale nikam pozitivně tzv. nepovede. Časem se tenhle přístup a uvažování samozřejmě projeví – a mnozí budou „čumět“, bohužel pozdě ! Protože jen dokola „mlátit prázdnou slámu“, je k ničemu a nic to nepřináší …
Jako predstavil dnesni zpovykane, drze a arogantni mladeze bych Vam rada opacila, ze Batuv rezim se netykal jen skolstvi. Neslo o buzeraci a cepovani mladych, co chteji bez prace kolace, jak to ve svem prispevku naznacujete, ale o komplexni rezim spolecenske prevychovy zahrnujici vsechny zamestnance. Organizace osobniho casu, vychova ke zdravi, sportu, kulture a spravne zivotosprave byla ordinovana vsem bez rozdilu veku. Sednete si obcas po praci k televizi? Otevrete si flasku piva k nedelnimu obedu? Tak to by Vas nekurak a abstinent Bata vynesl v zubech. Predaci meli povoleno delat prepadove kontroly u zamestnancu doma, aby vyhmatli zakazany alkohol, pronajimani pridelenych pokoju/nastehovani chudych pribuznych z venkova, ci chov domaciho zvirectva, ktery byl zakazan. Situaci, kdy Vam sef leze do bytu, sacuje skrine, zakazuje jit do hospody ci nechat doma prespat pribuzne, by dnes vydychal maloktery dospely. Doporucuji nejprve analyzovat vlastni pristup k zivotu a pak teprve pozadovat prevychovu druhych.
Hitler taky nekouřil a nepil a taky to byl pěkný despota.
Tak ono je třeba si především uvědomit, že v té době přicházeli do Baťovy školy žáci z velice skromných poměrů. Většinou z chudých chaloupek někde v kopcích, kadibudka na dvoře, nejspíš ani nevěděli, že existuje místnost jen na koupání. Najednou hromada peněz, jaké rodiče neměli pro celou rodinu, holt se museli učit základní hygienické návyky i zacházení s penězi. A přísný dril? Baťa potřeboval učně i učnice a tehdejší morálka vyžadovala přísné oddělení chlapců od dívek, zásady slušnosti a pod, aby se rodiče nebáli a Baťa měl dost učňů. Známá mi vyprávěla, že podobný režim byl i s dospělými. Otce přijali do firmy, dostali podnikový byt. Paní Baťová prý dohlížela, zda jsou děti čisté, zda je uklizeno, navařeno, jestli v neděli nechybí na stole bábovka. Prý občas zašla na vizitu. Nesmělo se chovat domácí zvířectvo- obědvalo se v práci, zbytek utratit v Baťových obchodech. Dokonce prý byl stanovený správný postup domácích prací přes týden, jako že se pere v pondělí či v úterý, jindy ne. Babička z té doby měla průpovídku: V pondělí a v úterý perou hospodyně, ve středu, ve čtvrtek hokyně a v pátek svině.
Rodina Baťů jsou zrůdy a ještě budou kňučet jak jim komunismus zničil živnost? Evidentně z dobrého důvodu.
Ty „zrůdy“ udělaly ze Zlína,který byl pouhou vesnicí s pár chalupama kolem kostela a zámkem,moderní velkoměsto,komunisté z toho co rodina Batú vybudovala žily do konce svých dní.
asi tak nějak. má maminka tím prošla a vůbec si nestěžovala. naopak.
dnes jsou věčši zrudy a s podporou statu
Prosíme komentátory, aby se obešli bez nadávek a negativních citových výlevů…
Doporučuji film Botostroj.Tam je to celkem dobře ukázané.Jak Baťa propustil stávkující dělníky a další.Nebyl to svatoušek.
Botostroj je komunistická fikce, nemá s realitou nic společného. To je, jako byste tvrdil, že film Pearl Harbor je přesným odrazem skutečnosti.
Botostroj je hodně špatný propagandistický film, který se nedrží ani své literární předlohy. Předlohu jsem z velké části přečetla a věřím, že je v mnoha věcech pravdivá. Zejména, co se týče fungování korporace. Osobní stránku Baťů do toho nebudu míchat (hlavní postavou knihy je parafráze na Jana Antonína Baťu a je popsán dost sympaticky – na což si ve filmu netroufli, naproti tomu Tomáš Baťa je vykreslen dost nepravděpodobně i v knize, protože takhle by ty miliony asi nevydělal…)
Ad propouštění: propouštěl stávkující s tím, že si nemají stěžovat, když mají solidní práci, po které jiní touží. Drsné, nepochybně. Ale dělal osvícenou absolutistickou monarchii. Kdyby zkrachoval, přijdou o práci všichni a republika by chodila bosá.
Mimochodem, to o „velkém úspěchu“ premiéry Botostroje u někdejších Baťových zaměstnancích, znáte? Když v bývalém Zlíně pustili bývalým Baťovcům vylíčení toho, jak byli ošklivě vykořisťováni ošklivým Baťou, tak do dvaceti minut přešly slovní protesty diváků (křičeli, že to jsou lži a ať nepomlouvají jejich Baťu) ve zcela otevřenou demolici kinosálu. Kdyby byli Baťové kapitalistické zrůdy, asi by osvobození zaměstnanci spíš filmu zatleskali.
Botostroj je propaganda, Baťům nikdy nezapomněli, že neměl rád komunisty. Už za jeho éry tam komunisti pašovali letáky a neúspěšně ne pokoušeli obrátit lidi proti Baťovi. Taky mu nikdy nemohli zapomenout to, že „lidu“ zajistil daleko lepší a pragmatičtější sociální systém než oni. U nás ve Zlíně už bohužel vymírají pamětníci Baťovy éry, ale všichni shodně říkají, že to byly skvělé časy a na rodinu Baťů nikdy neřeknou nic špatného. Když po revoluci Tomášek Baťa přijel do Zlína na náměstí několik tisíc lidí oslavovalo jeho návrat. Jediné rozčarování bylo, že neobnovil výrobu jeho obuvi ve Svitu (což bylo z tehdejšího ekonomického a tržního hlediska pochopitelné). Musely to být krásné časy