Sabi a Sultan. Nejdřív si k focení stoupli velmi vážní, ale když jsem řekla "jestli se chcete smát, tak klidně můžete", rozesmáli se. Až tak jsme si porozuměli.

Afghánští bratři v pražské škole. Díky své píli, obětavým třídním učitelkám a tatínkovi umí po roce a půl česky

Když již poměrně velcí Sabi (14) a Sultan (13) přišli před rokem a půl do české školy, neuměli česky ani slovo. Byla to stresová situace pro ně i pro učitele. „Jako škola jsme se s tím museli nějak vypořádat,“ říká paní ředitelka školy, která nám tento příběh vyprávěla a doporučila nám, abychom o něm napsali. Má to šťastný konec, vlastně pokračování. Všichni účastníci to zvládli. Jasný důkaz: můj rozhovor s oběma kluky se nikdy nezasekl, rozuměla jsem všemu, co řekli, a oni rozuměli mně. 

Začátek se datuje do listopadu 2016. Jaké to bylo? ptám se Sabiho a Sultana na to, když přišli do české školy a vůbec ničemu nerozuměli. Sabi je ze dvou bratrů ten hovornější, Sultan je rezervovanější. Proto cituji víc staršího bratra. Když odpovídají, dívají se spíš než na mě na paní ředitelku, která u rozhovoru asistuje.

„První den mi říkali, že jsem debil, druhý den mi řekli čau a třetí den jsme už normálně komunikovali,“ popisuje Sabi chronologii integrace. Nevím, jestli den je opravdu den, beru to spíš jako symbolickou řeč. „Spolužáci taky nejdřív říkali, že neumím fotbal, vůbec žádný sport, ale učitel jim odpovídal, že se to naučím,“ říká Sabi. Oba kluci teď fotbal milují a chodí trénovat do klubu blízko školy. Sabi je útočníkem na pravém křídle.

Pídím se po dalších detailech, abych zjistila, jak reálně a konkrétně dobré jsou vztahy ve třídě. „Máte nějaké kamarády?“ Sabi ze třídy jmenuje Ondru a Moniku, ta mu pomáhá s učivem. Sultan mluví o Filipovi a Samuelovi.  „Ondra je zajímavý případ,“ doplňuje paní ředitelka, když bratři pak odejdou na oběd. „Ve škole neprospívá, dokonce propadl, ale Sabiho se od začátku ujal a hodně mu pomáhal.“

Škola postavená před hotovou věc
Co vše to znamenalo pro běžnou základní školu, když se do její spádové oblasti přistěhovala afghánská rodina – vyzvídám u paní ředitelky. “Byli jsme z toho samozřejmě trochu vedle, po ruce žádný návod, ani peníze v rozpočtu, museli jsme si vše zajistit sami a pokud možno hned,“ říká. Doteď je to na škole ojedinělý případ. Cizinci sem sice chodí, ale většinou z jazykově příbuzných oblastí nebo Vietnamci, kteří ale už v Česku mají zázemí.

„Každý den se doma učíme tak dvě hodiny, i s tatínkem,“ říká Sabi. Když se ptám na paštunštinu, jejich rodný jazyk, říkají: nejdřív musíme číst česky, a teprve když je splněno, i knížky v rodném jazyce. Tatínek na to dohlíží. Mluví velmi dobře česky a s učením synům pomáhá.

Mají Sabi a Sultan češtinu rádi? Mají nějaké české oblíbené knížky? ptám se. Sabi jmenuje dvě: Uzly a pomeranče od Ivy Procházkové a Každý má svou lajnu od Petry Dvořákové. Sultan zase kouká na seriál Ulice.

Empatické třídní učitelky to daly
„Je to úspěch díky jejich píli, ale také díky obětavosti obou třídních učitelek, šťastnou shodou okolností češtinářek,“ říká paní ředitelka. „Nejdřív se s nimi učitelé dorozumívali pomocí překladače na telefonu, dokážete si představit, jak těžké to byly začátky.“ Třídní učitelky situaci rychle vyhodnotily nejen hlavou, ale i srdcem. Během jedné porady sboru jedna z nich své pocity přenesla na zbytek učitelů. Mazaně k tomu využila sugestivní simulaci. „Na její žádost, jak jsme se pak dozvěděli, na nás kolega španělštinář zničehonic začal mluvil španělsky a trvalo to asi pět minut. To abychom se dokázali vcítit do toho, jak klukům asi je, a mysleli na ně během výuky, každý z nás,“ dodává ředitelka.

Paní ředitelka, která nám příběh vyprávěla

Všichni dali hlavy dohromady
Jak tedy začleňování konkrétně probíhalo? Třídní si vzaly si na starosti extra výuku češtiny pro oba bratry, dvě odpoledne v týdnu. „Sehnali jsme na to peníze z rozvojových projektů,“ říká ředitelka. „Učitelkám se ty hodiny hradí. Je to ale jen menší část nákladů, zejména v lidských zdrojích, které škola nese. Zbytek na sebe vzal dobrovolně učitelský sbor.“

Metodiku výuky jazyka a jazykové integrace si škola zjistila sama, opřela se při tom o pomoc neziskové organizace Meta, která s integrací jinojazyčných školáků pomáhá, zná k tomu vhodné postupy a organizuje například doučování. Pomohlo i Speciální pedagogické centrum Radlická, kde určité zkušenosti s integrací cizinců mají, doporučili učebnice. No a hlavy dohromady dali všichni učitelé. „Začínali jsme s obrázkovými knížkami pro malé děti,“ vzpomíná paní ředitelka.

Když tu teď sedím a normálně si povídáme, téměř bez jazykové bariéry, je pro mě skoro k nevíře, že se dá takový pokrok udělat za rok a něco. U malých dětí je to jiné, ale klukům je 14 a 13.

Když mluvíme o jídle…
Jídlo je vždy dobré téma konverzace, ptám se tedy i na jídlo. Tam jsou rozdíly velké. Když řeknu česká kuchyně, kluci se usmívají trochu rozpačitě a taktně klopí oči. Knedlíky Sultan ještě nikdy neochutnal. Ale spěchá mi říct, že polévky jsou dobré, některé. Nejedí vepřové, ale ani české rohlíky. Chleba, který mají rádi, peče maminka doma na plechu v troubě. Sabi jí s vařením pomáhá. Mají rádi rýži, maso, mrkev a rajčata, smíchané dohromady. Taky fazole. Jí se rukama. „Ve škole jíme příborem, ale doma rukama. Z jídla přichází víc energie, když se jí rukou,“ vysvětluje mi Sabi, a mně to dává smysl.

Jak to funguje ve výuce
Sabi a Sultan jsou na škole dobře přijímaní a není divu, že sem dojíždějí, i když se rodina mezitím přestěhovala na druhý konec Prahy. To, že kluci umí tak dobře česky, je skoro zázrak, ale to není všechno, napadá mě. Co výuka předmětů jako fyzika, chemie, matematika? Jak se tomu dá rozumět s omezenou slovní zásobou? „Abstraktní předměty jsou pro ně těžké a je samozřejmě skvělé, pokud je výuka názorná, zahrnuje pokusy, to je efektivnější než pouhý výklad,“ říká paní ředitelka. Jak moc kluci stíhají v matice a fyzice, to je na další článek. Navíc, tohle je téma i pro české děti. Tentokrát je to ale o tom, jak se Sabi a Sultan rychle naučili česky. Díky své píli a snaze, ale také díky obětavým českým učitelům, kteří nosí své školáky v myšlenkách. Ať už jsou snědí nebo bílí.

51

Pravidla diskuze

(zavedena 13. dubna 2018)

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání
Příspěvky porušující pravidla mažeme.
avatar
13 Comment threads
38 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
21 Comment authors
Lenka MěrkováLenka Měrkovároman.miskagornTomáš Feřtek Recent comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

nejnovější nejstarší
xxx
Host
xxx

Ta mikina s nápisem to nemyslíte vážně???????? Jinak jsem proti migraci , toto platíme my a jiní co jim naše peníze nepatří o tom rozhodují…

Bláža
Host
Bláža

Kluci a učitelský sbor mají můj respekt. Neumím si představit samu sebe ani v jedné této pozici.

Ivana
Host
Ivana

Učitelský sbor si zaslouží obdiv a nevnímám to tak, že učitelé pomáhali dětem konkrétní národnosti, ale dětem, které jejich pomoc právě v té chvíli potřebovali.

Vám,paní Polanská, děkuji za Vaše články, které čtu pravidelně a vždy mě potěší. Pracuji 30 let jako učitelka v základní škole a jsem ráda, že o školství píší i takoví lidé, jako jste Vy.

Zdenka
Host
Zdenka

Paní Polanská. Měla byste vědět, co hoch prezentuje za nápis na mikyně. Vy ráda předěláváte : písmo, které se vždy vyučovalo = písmenka rozdělujete, děti shrbeně sedí na zemi, na špinavém koberci. Nevíte, co jsou alergici? Když jsme seděli na židlích s rukama za zády, to bylo z důvodu růstu kostry = aby záda nebolela! Teď se předvádíte, jak zachraňujete cizí děti. Píšete, že jejich otec uměl dobře česky. Chlapci asi, podle textu, nejsou sourozenci přímí. Souhrnem – článek vyvolává dost otazníků. A že se bojíme zla, kterým jsou cizinci vychováváni od narození, to je přirozené. Bojíme se o naše… Číst vice »

Lenka
Host
Lenka

Připadá mi dost primitivní,když se snaží integrovat a přitom jedí rukama….

martin vaněk
Host
martin vaněk

Krásný článek. Hned v úvodu na starou notu o xenofobech a rasistech (to se musí zdůraznit, abychom přejali ten sebemrskačský pocit, který nás dovede do absurdna, ve kterém se ocitla západní Evropa), a pak plynule k roztomilostem, jak pejsek s kočičkou vařili dort. Proč ausgerechnet okamžitě posadit děti, kteří neumí jazyk do školy, je záhadou, ale pak by asi nebyl ten správný článek o „problémech“, a následném zázraku. Celé je to postavené na hlavu: kdyby dostali dostatek času na výuku češtiny, nemuseli by projít většinou těmito traumatizujícími zkušenostmi, a to ani druhé strany, včetně učitelského sboru, který to prostě dostal… Číst vice »

Epik
Host
Epik

Bezva, ale bylo by lepší, kdyby se vrátili odkud přišli.

Pavel
Host
Pavel

Vzhledem k odlišnosti našich řečí musím smeknout. Na druhou stranu..naučit se jazyk nové vlasti je podle mne základní a snad i povinný předpoklad k úspěšnému začlenění do nové společnosti.

martin vaněk
Host
martin vaněk

Nechci vás děsit, ale oni se nepřišli začleňovat, a sdílet naše zvyky a kultůru. Oni o to nestojí, mají totiž svou kulturu i zvyky, a v pravý čas nás jim naučí… Najděte si na YT heslo Swedish is turing into a muslim no-go ghetto, dalších takových veselostí z celé západní Evropy je tam více.

gorn
Host
gorn

A to víte jak? Vy ty kluky znáte?

Š.N.
Host
Š.N.

Omlouvám se, ale všichni, kteří za tímto článkem vidí nějaké spiknutí musí mít opravdu smutné životy. Pokud chcete číst články o tom, jak migranti páchají jen zlo, tak běžte jinam. Podle mě jen neumíte unést to, že je toto jeden z mála článků, kde se ukázalo, že to s těma „uprchlíkama“ možná nebude tak zlé. Že se někteří snaží začlenit. Stačí jen když kolem sebe budou mít trpělivé, slušné a obětavé lidi, kteří nesoudí podle rasy nebo náboženství. Článek super, mezi záplavou negativních zpráv je tohle přesně to, co by se na internetu mělo objevovat častěji. Bohužel úspěchy jiných, a… Číst vice »

R.V.
Host
R.V.

Když můj švagr emigroval s matkou do USA, také byl vhozený do vody a ve svých 15 se učil angličtinu, která se tehdy v ČSSR běžně na škole neučila. A představte si, že o něm žádné oslavné články nebyly. Stejně jako o mnoha dalších emigrantech. Když chci někde žít, naučím se jazyk té země. Je to můj prospěch, mé dobro. Proto všechny tyto články vnímám jako „nalejvárnu“ pro „xenofoby“. Nakonec jsou však pro současné migranty „medvědí službou“. Čím více to do mě tlačí, tím víc to odmítám. Téma článku si autorka vybrala dobrovolně, tudíž to vnímám jako snahu vychovávat ty… Číst vice »

Lenka Měrková
Host
Lenka Měrková

Sorry, ale angličtina a čeština je trapně snadná oproti jiným jazykovým skupinám jako je čeština a paštúnština. Navíc trochu anglicky uměl každý puberťák i za komančů, i kdyby jen kvůli Beatles. Nehledě na to, že angličtina je proti češtině hodně jednoduchá. Takže kluci fakt klobouček za výkon. A to je všechno, ostatní už si sugerujete sama. Hysterky on-line co se zapomínají podepisovat.

Hana
Host
Hana

Naprosto nechápu, co tu někteří řeší. Normální rouhovor s normálními kluky. Že lžou o svém věku? Viděli jste v poslední době čtrnáctileté děti? Někteří kluci vypadají na osmnáct a děvčata tak na pětadvacet. Asi taky lžou o svém věku, ne? A řešit mikinu? Učím na ZŠ a stejnou mikinu nosí kdejaký deváťák (mimochodem, dá se koupit v „New Yorker“) . Lidi, vzpamatujte se. Místo abyste si řekli, jak jsou ti kluci šikovní, řešíte svoje komplexy.

Tomáš Feřtek
Host
Tomáš Feřtek

Zajímavá diskuse. Docela dost podezření a vášní na to, že je to prostě o škole, která zvládla začlenit do normální třídy děti, které neznaly jazyk. Mimochodem tohle učitele jako zkušenost opravdu zajímá. Byl jsem teď na několika školách po celé České republice a všude mají aktuální problém s přibývajícími dětmi cizinců. Obvykle to nijak nesouvisí s uprchlíky. Prostě se ze dne na den objeví rodina s dětmi, které neumějí slovo česky a je třeba si s nimi nějak poradit. Rodiče obvykle přijeli za prací. Pan Vaněk má pravdu, že mají nárok na kurz, ale to je v většině případů nerealizovatelné.… Číst vice »

gorn
Host
gorn

Hezký článek. Díky

roman.miska
Host
roman.miska

zajímalo by mě, zda budou mít hoši stejné podmínky jako ostatní děti, tj. budou stejně hodnoceni při diktátech, slovních rozborech apod? nebo budou zvýhodňováni?