Psycholožka: V první třídě poruchy neřešíme, necháváme děti dozrát

S příchodem do školy se u některých dětí mohou projevit poruchy chování, které rodiče před tím nerozpoznali. „Někdy ani nejde o jasnou diagnózu. Mnohé děti potřebují jen zvýšenou péči a zájem. Když s námi rodiče spolupracují, problémy mizí,“ říká Kateřina Lerchová, která pracuje jako dětská psycholožka na základní škole v Horce nad Moravou.

Kdy a jak se pozná, že má žáček nějakou poruchu chování?
Nějakou dobu vyčkáváme. Některé děti totiž mohou být jen předčasně zaškolené. V první třídě proto necháváme děti dozrát, řešíme to spíše až v druhé třídě. Děti pozorujeme.  Máme speciální program, sociálně emoční kurz, se kterým docházím do tříd, což je způsob, jak děti poznat.

Jaké diagnózy se objevují nejčastěji?
V mnoha případech zjistíme, že nejde přímo o „diagnózu“. Problém dítěte někdy souvisí s tím, že vyrůstá v rodině, kde se mu příliš nevěnují, a potřebuje proto ve škole větší individuální podporu. Takovým dětem velmi pomáhá zvýšený zájem, který jim ukáže, že jsou pro někoho zajímavé. Vybavuje se mi holčička z problémové rodiny, kam chodila i sociálka. Byla na tom psychicky špatně, prošla i léčbou deprese. Pak třídní učitelku napadlo pověřit ji úkolem třídní fotografky. To jí dodalo dobrý pocit a pomohlo jí to zapojit se do kolektivu. Celá rozkvetla, rozzářila se. Začala komunikovat, lépe se učit. Hodně problémů, které identifikujeme, se může srovnat. Důležitá je spolupráce rodičů. Nedávno jsme zrovna měli takový případ: maminka na naši pobídku slyšela, hezky „naskočila“, spolupracuje, a problémy u její dcerky začaly mizet.

Jak přesně vypadá váš program na podporu sociálně-emoční kompetence, který jste zmiňovala?
Nazývá se Druhý krok a je zaměřený na sociálně-emocionální rozvoj dětí v mateřských školách a na 1. stupni základních škol. Děti se učí být empatickými, vcítit se do situace druhého, dobře komunikovat s ostatními, řešit konflikty, neubližovat druhým a zvládat agresi a hněv. Pracuje se s obrázky lidí, vyjadřujících emoce. Program je určen na prevenci šikany a násilí na školách a dobře se hodí na rozvoj sociálních dovedností, i jako diagnostický nástroj. S dvěma dalšími lektorkami jsme založily spolek ŠPAS – Škola porozumění a sdílení v Olomouci, který do programu zaškoluje další pedagogy a psychology.

Co děláte, když vyhodnotíte, že by se mohlo jednat o nějakou poruchu chování?
Pošleme dítko do psychologicko-pedagogické poradny. Ne proto, aby mu přišili nějakou nálepku, ale proto, aby učitel věděl, že se žáček nefláká, ale že potřebuje speciální přístup. Na základě tam provedeného vyšetření připravíme dítěti plán pedagogické podpory. Uzpůsobíme výuku, domácí úkoly, nabídneme bezplatné doučování. Děti s Aspergerovým syndromem mají problém se soustředit v třídě plné děti, vyloženě je to ruší, takže někdy volíme i to, že s asistentem pracují u stolečku na chodbě.

Pokud dítě potřebuje asistenta, je těžké ho rychle najít?
Naše škola má dobrou pověst, takže se nám naštěstí hlásí dost kvalifikovaných asistentů.  Polovina z těch, kteří u nás působí, má plné pedagogické vzdělání a jsou rovnocennými partnery učitelů. Počet poruch narůstá, a tak máme v některých třídách asistenty dokonce dva.

Kateřina Lerchová vystudovala historii a psychologii a pracuje jako dětská psycholožka na základní škole Horka nad Moravou, do které chodí kolem 450 dětí. V první třídě jich letos je 26.

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
avatar
wpDiscuz