Ozbrojit učitele a zvýšit tak bezpečnost školáků? Vystřelit po někom není jen tak, říkají k tomu američtí důstojníci

Vycvičit ve zbrani nestačí. I profesionální vojáci často v bojové situaci „zamrznou“, vystřelit po někom není jen tak. Tohle je hlavní argument několika vysloužilých vojáků vysoké šarže proti ozbrojování učitelů ve školách, které navrhl americký prezident Donald Trump jako prostředek větší ochrany děti i učitelského sboru před střelci sejícími čas od času smrt v tamních školách. Naposledy v únoru na Floridě.

Scot Peterson, zástupce šerifa přidělený jako ochranka na střední školu na Floridě, kde se 14.února střílelo, rezignoval na svou funkci. Během napadení školy střelci nebyl schopen proti útočníkovi zasáhnout. Je to selhání, nebo celkem běžná reakce? Ti, kdo jsou v USA proti vyzbrojování učitelů, si myslí spíš to druhé, píše se v článku amerického magazínu Esquire, který se zeptal na názor tří zasloužilých vojáků vysokých šarží.

Vojáci i členové ochranek jsou sice trénovaní, jak se při střelbě chovat, ale ne všichni to pak splní, a to z různých psychologických důvodů. Je to dáno lidskou přirozeností a děje se to častěji, než by si mnozí mysleli, napsal na Twitteru generál ve výslužbě Mark Hertling, který velel americkým vojskům v Evropě, jako reakci na tvrzení prezidenta Trumpa, že Peterson buď osudově selhal, nebo je prostě zbabělec.

Budeme učitele odnaučovat empatii?
Je to naprosto idiotský nápad, napsal ve svém vyjádření pro Esquire Will Fischer, který sloužil v námořní pěchotě v Iráku a nyní se angažuje v organizaci VoteVets sdružující veterány z Afghánistánu a Iráku, kteří se ucházejí o volené funkce v civilní správě. „Učitelé potřebují pro svou práci velkou dávku empatie. Zastřelit jiného člověka vyžaduje nulovou empatii. Chceme nutit učitele k tomu, aby se odnaučili empatii vůči svým studentům?“ klade řečnickou otázku Fischer. Podle něj zdaleka nestačí, aby někdo uměl zacházet se zbraní. Správný zásah proti útočníkovi vyžaduje tisíckrát opakovaný trénink, který přeprogramuje mysl vojáka a zautomatizuje jeho jednání v bojové situaci. Něco, co je pro učitele nepředstavitelné.

Ozbrojení učitelů může mít psychologický účinek a některé útočníky může odradit, ale učitelé nikdy nevycvičíte na úroveň agentů FBI zachraňujících rukojmí, říká Ryan Sparks, důstojník námořní pěchoty, který sloužil v Iráku i Afghánistánu. Na obhajobu Petersona Sparks poukazuje na to, že vojáci se pohybují ve skupinách, což vytváří zcela jinou dynamiku a motivaci, než když policista musí jednat sám a bez opory.

Překonat instinkt, který vás paralyzuje, není snadné
Jaké reakce vzbuzuje život ohrožující situace i u trénovaných vojáků, popisuje třetí z válečných veteránů, Stuart Wexler, který sloužil v Iráku. V hlavě probíhá něco jako boj mezi tím, k čemu jste vytrénovaní, a pudem sebezáchovy, a čím víc je člověk trénovaný, tím větší je šance, že paralyzující instinkt překoná, říká Wexler. Stres způsobený smrtelně nebezpečnou situací má velmi silné fyzické projevy. Potíte se, začne se vám zužovat vidění, popisuje Wexler, který byl svědkem toho, že i  léta cvičení vojáci v bezprostředním ohrožení volili útěk nebo skrýš.

Wexler opět vyzdvihuje význam jednotky, spolupráce, závazku, příkladu vedoucího důstojníka, které u vojáků oslabují strach a probouzí akceschopnost. „Peterson byl sám. Kdyby měl parťáka, pravděpodobnost, že spolu zasáhnou, je daleko větší,“ dodává.

Peterson zasáhnout nedokázal, a není to mimořádné. Co si se zbraní počnou učitelé? To je vyznění článku.

3

Pravidla diskuze

(zavedena 13. dubna 2018)

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání
Příspěvky porušující pravidla mažeme.
avatar
2 Comment threads
1 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
3 Comment authors
Vladimír KocourJitka PolanskáVáclav Kirsch Recent comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

nejnovější nejstarší
Václav Kirsch
Host
Václav Kirsch

Mě na téhle myšlence děsí trošku jiná věc. Představme si, že učitel prošel výcvikem, zbraň umí používat, nezamrzne atd. Dojde na „útok šíleného střelce“. Učitel uslyší střelce celkem daleko od své třídy. Vezme zbraň a jde vstříc střelbě (protože tak si to asi ti co to vymysleli představují). První problém: Chaos. Na cestě potká spoustu vyděšených dětí, kteří utíkají před střelbou a najednou před sebou vidí dalšího chlápka/dámu se zbraní. Minimálně část z nich v tu chvíli nemá na to, aby si okamžitě vydedukovali, že to je přeci pan učitel Smith, ten nás jde zachránit. Místo toho část uvidí chlapa… Číst vice »

Vladimír Kocour
Host
Vladimír Kocour

„Po někom vystřelit není jen tak“, říkají američtí důstojníci. Tak hlavně, ať to američtí důstojníci nezapomenout říct taky těm šíleným střelcům v amerických školách, kvůli kterým tenhle průšvih řešíme až tady v ČR. Protože pro šílené střelce zřejmě „je jen tak“ vystřelit, a ne jenom na někoho, nýbrž na desítky lidí během krátké doby …!