Dnešní děti je stále obtížnější něčím zaujmout, domnívá se drtivá většina českých učitelů. Převládá též názor, že děti jsou jiné a pro řadu učitelů je obtížné jim rozumět. Je to snad tím, že vyrůstají ve zcela jiném světě plném technologických vymožeností obklopeni zábavou na každém kroku? Jak vypadá mediální svět dětí a do jaké míry jej my dospělí umíme regulovat a usměrnit?

Jsou dnešní děti stejné jak dřív?

Ačkoliv v poslední době převládá názor, že výuka by měla děti především bavit, zdá se (a výsledky řady studií tomu nasvědčují), že škola děti baví naopak čím dál tím méně. Je proto namístě ptát se, proč. Děti mají všechno, nač si vzpomenou, škole konkuruje velké množství mimoškolních lákadel, říkají někteří učitelé. Je vůbec v silách a možnostech dnešních učitelů, aby v době internetu, elektronických her, mobilních telefonů, desítek televizních kanálů, YouTube a Facebooku děti škola bavila?

Jak to vidí učitelé?

Výsledky studie Profesní přesvědčení pedagogů (PaedF UK 2011) ukázaly, že přestože se většina učitelů (cca 60%) přiklání k názoru, že jsou ve výchově a jednání se studenty benevolentnější než byli jejich vlastní učitelé a přestože většina učitelů deklaruje, že ve škole učí jinak, než jak to zažívali sami ve svých žákovských dobách, je dnes pro většinu učitelů (80%) stále obtížnější své žáky něčím zaujmout.

V jakém prostředí dnešní děti vyrůstají a čemu se věnují ve svém volném čase – co je baví?

Drtivá většina dnešních dětí vyrůstá v demokratickém prostředí s liberálním výchovným přístupem rodičů, v materiálním dostatku až blahobytu, obklopena médii a technologickými novinkami všeho druhu. Současní rodiče vnímají své děti jako individuality, s právem na vlastní názor a vlastní soukromí. Tomu odpovídají také standardy bydlení dnešních dětí a vybavenost jejich pokojíčků.

Dětské pokojíčky se postupně změnily v multimediální laboratoře a jsou vybaveny celou řadou mediálních předmětů za účelem zábavy a vzdělávání dětí. Z výsledků kontinuálního výzkumu životního stylu a mediálního chování českých dětí (LSS 2008 – 2012, ATO, Mediaresearch) například víme, že zhruba polovina dětí (4-14let) má v dětském pokojíčku k dispozici televizi, dvě pětiny dětí mají dnes v dětském pokojíčku internet, bezmála dvě pětiny dětí vlastní MP3 nebo iPod. S věkem dětí však vybavenost pokojíčků rapidně roste, takže například internet mají k dispozici v dětském pokoji již téměř dvě třetiny 13-14 letých dětí. (viz. LSS děti 2012, ATO, Mediaresearch). Přístup dětí k médiím je dnes neomezený.

Jak dnešní děti tráví svůj volný čas a jak se baví?

Na rozdíl od nás rodičů tráví děti svůj volný čas stále častěji ve společnosti médií. Výzkumníci v řadě zemí se shodují v tom, že způsob trávení volného času dětí se v průběhu posledních 30 let změnil především ve dvou ohledech.

Volný čas dětí je stále více organizován.

Děti již méně tráví svůj volný čas s vrstevníky hraním ve svém okolí, ale navštěvují po škole různá další vzdělávací, sportovní či volnočasová zařízení jako umělecké školy, sportovní oddíly, jazykové školy atd. Významnou část svého volného času děti věnují mediální konzumaci, která ovšem láká děti stále častěji k trávení volného času doma – ve svých pokojíčkách.

Celkem dnes děti tráví mediální konzumací srovnatelné množství času jako ve škole, někteří dokonce ještě více. Navíc se často věnují více činnostem najednou (tzv. multitasking). Přepínat svoji pozornost mezi různými obrazovkami (například televizní, počítačovou a mobilní), jim nedělá žádný problém.

Přestože televize stále patří mezi nejoblíbenější a také nejčastější společnou zábavu rodičů a dětí, sleduje dnes většina dětí televizi nejčastěji bez rodičů. Děti si tak samy vybírají svou zábavu a my rodiče často žasneme nad tím, jak takový „chytrý“ kluk nebo holka může sledovat takovou „hovadinu“ a ještě se u toho náramně baví.

Je možné ještě v dnešní době děti kontrolovat a usměrňovat mediální konzumaci dětí?

Bývaly doby, kdy se mediální obsah konzumovaný dětmi dal poměrně snadno regulovat (v případě televize například vysílacím časem či označením hvězdičkou). Dnes s rozmachem internetu je to však stále obtížnější. Kontrola mediálního obsahu se díky internetu více přesunula ze státu na rodiče. I jejich schopnost regulace je však omezena například nižší počítačovou gramotností, ale i neznalostí, neinformovaností a laxním přístupem. Čeští rodiče jsou navíc ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi, co se týče kontroly mediální konzumace velice liberální a benevolentní, což prokázaly mimo jiné i výsledky výzkum EU Kids online nebo Eurobarometr 2008.

Nejde však jen o regulaci množství stráveného času nebo ochranu dětí před vyloženě škodlivým obsahem (sex, násilí, drogy atd.). Je třeba si přiznat, že my dospělí ovlivňujeme výběr mediálního obsahu svých těžké říci, zda jsou dnešní děti jiné nebo stejné jako dřív. Ukazuje se, že je to spíš otázka názoru a přístupu. Ti pesimističtější z nás tvrdí, že dnešní děti jsou opravdu jiné, baví je jiné věci, nebo je prostě nebaví nic. Optimistický pohled říká, že přes veškerý technologický pokrok se základní potřeby dětí příliš nemění. Stejně jako předešlé generace si potřebují hrát, vzájemně komunikovat a mají rády silné příběhy. Na rozdíl od předešlých generací si však dnešní děti stále častěji tyto potřeby uspokojují prostřednictvím medií a nových technologií.

Mediální svět dětí však rozhodně nelze opomíjet. Jsou to právě média, která v dnešní době spolu s rodinou, školou a vrstevníky nejvíce ovlivňují chování dětí i jejich názory a postoje. My rodiče, ale i škola se musíme naučit s mediálním světem našich dětí více pracovat. Jde o to maximálně využít pozitivní potenciál, která média bezesporu v sobě mají. Především jejich vzdělávací a také sociální rovinu. Důležité rozhodně je, zajímat se o to co děti ve volném čase dělají, co sledují v televizi, co dělají na internetu, jaké elektronické hry rády hrají a diskutovat s nimi o tom. Pokusit se vtáhnout média i do výuky, pokud je to jen trochu možné.

Zapojit nové technologie do vyučování v maximální možné míře. Protože to děti baví. Na druhé straně neklademe si někdy ohledně „zábavnosti“ výuky nerealistické nároky? Vyučování možná nemusí děti přímo „bavit“. Alespoň ne vždy a ne všechny děti. Spíš by se děti neměly ve škole nudit. A v tom je rozdíl. Vyučování není zábava, je to spíš práce, ale ta práce by měla být aktivní a především z pohledu dětí smysluplná.

—–

Mgr. Hana Friedlaenderová Vystudovala Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity

Karlovy obor učitelství pro SŠ. V letech 1991-1994 pracovala v týmu PORG jako učitelka matematiky a hudební výchovy. Od roku 1995 pracuje v oblasti výzkumu trhu a veřejného mínění, speciálně v oblasti výzkumu médií. Spolu s doc. Milanem Tučkem CSc. ze Sociologického ústavu AV vydala několik publikací z oblasti životního stylu české populace: Češi na prahu nového tisíciletí (Slon, 2000), Evropa na prahu sjednocení (MEDIAN, KMR 2001), Jak se máte Slováci, ako sa máťe Česi? (Praha, MEDIAN 2003). Od roku 2006 pracuje ve společnosti MEDIARESEARCH. V minulých letech se podílela na řadě významných výzkumných projektů z oblasti výzkumu dětí, rodičů nebo učitelů.

(zdroj: časopis Moderní vyučování, XV. ročník, číslo vydání 9/2012)

Otázky do diskuse: Naše děti média obklopují čím dál více. Kde vidíte hranice, kdy si řeknete, že „to už ne“? Je vhodné nějak to usměrňovat? Jak? Diskutujte ve fóru.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

21. 08. 2022 autor/ka: Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak

S novým školním rokem přicházejí i novinky pro školáky i pro rodiče. Tou špatnou zprávou je, že by mělo být méně asistentů pedagoga, tou dobrou jsou naopak posuny ve vnímání...

Škola

28. 02. 2023 autor/ka: Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné

Jsou čtyři hodiny odpoledne. Lenka Jírová přichází s dcerou domů a sedají k domácím úkolům. Čtení, psaní, počítání. Hodina je pryč. Zbývají ještě desítky příkladů...

Škola dítě 6 - 10 let