Zkušenosti se schůzkami ve trojici v Základní škole Chvalšiny. Jak schůzky ve škole připravují a jak je vidí všechny zúčastněné strany – učitelé, rodiče, žáci i vedení školy. Profil školy najdete zde

Komunikaci s rodiči začínáme rozvíjet už v projektu Nanečisto před vstupem do první třídy. Celá jedna lekce z deseti je věnována tomu, proč a jakým způsobem je důležité navzájem spolu  mluvit a naslouchat si, snažit se pochopit druhou stranu. Další lekce je věnovaná popisnému hodnocení dítěte, a to jak v domácím prostředí, tak i ve škole. Z kvalitního hodnocení se dají plánovat kroky k dalšímu rozvoji dítěte v osobnostní i v odborné rovině.

Během školního roku máme jednak společné schůzky se všemi rodiči ve třídě, např. když je třeba projednávat společné věci jako organizaci školního roku, volbu volitelných předmětů pro další školní rok, výlet třídy, společné akce.

Pro komunikaci o výsledcích práce žáků jsme už před zhruba pěti lety zvolili systém individuálních schůzek rodič – učitel – žák. Hlavně proto, aby se dítě učilo přebírat zodpovědnost za své vlastní učení, aby bylo při tom, když se o něm mluví, mělo šanci pochlubit se dobrými výsledky, obhájit se, a také zamyslet se nad tím, co může zlepšit, jak se může posunout dál.

Zpočátku to nebylo lehké. Nikdy není jednoduché zvykat si na něco nového. Naučit se novému způsobu komunikace jsme se museli i my učitelé, stejně tak žáci a rodiče.Pro samotného žáka jde o velkou zodpovědnost, o zcela konkrétní rozhovor ke své práci, často i přemýšlení nad výsledky práce – portfoliem, prověrkou. Ne všichni rodiče také tomuto způsobu hodnocení práce dítěte důvěřovali. Byli zvyklí, že se nemluvilo před dítětem. Pro učitele přináší tento způsob komunikace daleko větší časovou zátěž, a také větší náročnost na přípravu a vedení rozhovoru.

Třídní učitel vypíše termíny, rodiče se zapíší do termínu, který jim vyhovuje. Učitel tedy tráví komunikací s rodiči 2 – 4 odpoledne, podle toho, kolik má ve třídě dětí.

Dohodli jsme se totiž ve sboru na tom, že rozhovor by neměl být pro žáka stresový. Nemělo by jít o „žalování“ v přítomnosti rodičů, neměl by být postavený „na vodě“. Dohodli jsme se, že každý třídní učitel pomůže svým žákům s písemnou přípravou na rozhovor, a to formou sebehodnocení. Žák si v rámci sebehodnocení sepíše vše, čeho dosáhl, co se mu dařilo, čeho si na své práci cení, a také si sepíše, jaké problémy ve své práci vidí, a současně návrhne, co by s tím mohl udělat, a způsob, jak to udělá. Pokud učí ve třídě více učitelů, shromáždí třídní učitel  informace o každém žákovi ode všech vyučujících.

Samotný rozhovor probíhá tak, že první slovo má žák, potom učitel (případně náhled ostatních učitelů), dále dostanou slovo rodiče. Učitel pak směřuje rozhovor k tomu, aby došlo ke konkrétním návrhům, kam se bude žákovo snažení ubírat dále. Mělo by jít o zcela konkrétní popis toho, „co žák bude dělat“. Úlohou učitele je najít cestu k růstu žáka s velmi dobrými výsledky, ale také nezahltit slabého žáka výtkami a najít, co se mu daří, a z množství problémů pomoci vybrat ten, na který je dobré se zaměřit co nejdříve.  Rozhovor trvá většinou 15 min.

Jak to vidí…

Vedení školy

V čem vidí přínos:

• učitel takto může dostat do školy všechny rodiče a přimět je k pravidelné komunikaci,
• komunikace je na bázi partnerského přístupu ke vzdělávání dítěte,
• žák se učí hodnotit svou práci – pojmenovat pokrok, úspěch,
• žák se učí pojmenovat a řešit svůj problém, na který je dobré se soustředit,
• žák poznává, že problém není ostuda, ale je dobré hledat cestu, jak ho řešit,
• rodiče se tímto způsobem učí přenechávat značný díl zodpovědnosti žáka za jeho vlastní práci ve škole.

V čem vidí problém:

• ne každý učitel je ochoten věnovat energii a čas takovéto komunikaci,
• učitelé nepřicházejí z pedagogických fakult připraveni na komunikaci s rodiči,
• je velmi důležité, jak učitel pomůže dítěti s přípravou / sebehodnocením / na tento rozhovor a jak tento rozhovor vede.

Ještě nás napadá:

• stále se orientujeme spíše na kritiku špatného než hledání a rozvíjení dobrého (děti, učitelé i rodiče),
• všechny zúčastněné strany musí cítit smysluplnost těchto schůzek,
• úspěch takovéto komunikace se odvíjí od profesionality a životní vyspělosti učitele.

Učitelé

V čem vidí přínos:

• mohu si vyslechnout názor žáka a rodiče současně,
• rodiče si s dětmi vyříkají věci před učitelem (přítomnost jiné osoby udržuje konverzaci na úrovni, nehádají se apod.),
• žák se může vyjádřit o svém chování a prospěchu před rodičem,
• problém se dá lépe řešit při debatě rodič, žák, učitel,
• individuální schůzka,
• v přímé účasti žáka ( jedná se o něm a s ním, ne bez něho),
• žák se zhodnotí,
• může okamžitě reagovat, vysvětlí případné nejasnosti, má možnost se obhájit,
• rodič slyší, jak situaci vnímá jeho dítě i učitel,
• osobní kontakt,
• dítě o sobě „mluví“, může se vyjádřit k řeči vyučující/ho,
• možnost prezentovat práci dětí ve třídě,
• klidnější, příjemnější a osobnější atmosféra než při hromadných schůzkách,
• okamžité řešení problému na všech stranách,
• posilování zodpovědnosti dítěte za vzdělání, chování,
• okamžitá možnost hledání řešení problému,
• „ přitáhnutí“ rodičů do školy (účast téměř 100%),
• dítě má možnost se zhodnotit,
• učitel může mluvit ke konkrétnímu dítěti,
• dítě má šanci reagovat na konkrétního učitele i dotazy rodiče,
• že se mluví o konkrétním žákovi,
• probíhá to individuálně, kdy se rodiče i žák cítí bezpečně,
• mě to nutí být věcný,
• žák se musí nad sebou zamyslet (připravuje se),
• pro rodiče jsou „ negativní“ informace z úst žáka přijatelnější,
• při řešení problému si žák řekne, jak to chce řešit,
• konkrétní info ke každému žákovi,
• žák má možnost říci sám za sebe o svých pokrocích, neúspěchu, učí se hodnotit svoji práci,
• rodič má možnost sledovat ústní projev svého dítěte.

V čem vidí problém:

• někdy se děti bojí před rodiči říct, co řeknou jinak učiteli, a někdy se rodiče přetvařují nebo děti se předvádějí,
• jak i přes rozpis individuálních schůzek donutit rodiče, aby všichni přišli (týká se většinou problémových žáků),
• náročné na čas a organizaci,
• malé děti řeči „velkých“ nudí,
• časová náročnost, ale i tak to stojí za to,
• časová náročnost,
• největší problém vidím v časové náročnosti, která se ale vyplatí,
• rodiče se stydí na některé věci zeptat, při společném rodičáku mají více dotazů,
• mělo by se dbát na to, aby se před žákem nehovořilo o věcech, které by neměl slyšet.

Ještě nás napadá:

• vše funguje,
• nezapisovat 1 rodiče na 1 čas, ale vyhlásit konzultační odpoledne od 14 do 22hodin,
• schůzka učitel – rodič – žák mi naprosto vyhovuje,
• je to dobrá metoda,
• tato forma schůzek je náročná na přípravu a čas učitele.

Rodiče (4. ročníku)

V čem vidí přínos:

• řeší se věci na místě před žákem, problém slyší žák na místě od učitele,
• mám pocit osobního přístupu, dítě může reagovat na výtky učitele, nemusím je doma tlumočit,
• hlavně v tom, že se případný problém řeší okamžitě, lze se dohodnout na případném postupu nápravy a dítě si nemůže vymýšlet, že to tak nebylo, někdo mu to řekl atd.,
• že musí žák přiznat (pokud je nějaký problém) barvu, vzhledem k tomu, že je tam jak učitel, tak rodič,
• jednoznačně v tom, že se jedná o dětech s dětmi, i když ne vždy je jim to příjemné mluvit o sobě otevřeně před očima rodiče i učitele,
• v konfrontaci,
• že si dítě (žák) v přítomnosti obou nemůže vymýšlet, musí si zodpovědět své chování, více respektovat, co se mu doporučí,
• v případě problému prospěchu vyjasnění situace za účasti dítěte, zajištění soukromí, neprobíhá nic před ostatními rodiči,
• děti se mohou samy vyjadřovat k problémům, hodnotí svoji práci, mohou leccos vyjasnit učiteli i rodičům, rodiče naopak sledují své dítě a poznávají ho jinak než doma,
• ve všem.

V čem vidí problém:

• i při těchto schůzkách bych přivítala chvilku o samotě s vyučujícím, protože si myslím, že některé věci , jako třeba připomínky k některým předmětům či způsobu jejich výuky, by dítě z úst rodiče slyšet nemělo, učitel ztrácí tak respekt a dítě se domnívá, že budou jeho chyby tolerovány, protože mamince, tatínkovi se také výuka daného předmětu nelíbí,
• nevidím,
• nemám žádné připomínky,
• není problém,
• problém nevidím v ničem,
• v ničem.

Ještě nás napadá:

• myslím si, že je fajn, když je tedy alespoň trochu dobré vůle, že se při takovéto soukromé schůzce asi lépe může vyřešit i konkrétnější problém.

Žáci (2., 4., 8., 9. ročníku)

V čem vidíte přínos:

• jsem rád, že slyším, co o mně paní učitelka říká u rodičů,
• můžu říci za sebe, co mi jde a nejde,
• slyším pochvalu od paní učitelky, mamka by ji možná neřekla,
• můžeme se domluvit, jak něco zlepšit,
• líbí se mi, že jsme jen tak sami,
• dozvíme se všichni,co nám jde nebo nejde,
• můžeme říci svůj názor,
• všechno se dozvíme,
• můžeme společně udělat nějakou dohodu,
• vědí (rodiče), co děláme ve škole,
• rodiče se dozví známky a i to, jestli se snažíme,
• každý si řekne, co si myslí,
• rodiče zjistí , co jim tajíme (co jim nechceme říci),
• je to lepší, protože se může učitel o mně doslechnout a ono to nebude pravda a budu se hájit,
• je lepší, když sedím já, máma a učitel, můžu ke všemu říci svůj názor. Myslím, že je to prostě lepší,
• když jsem tam, můžu říci svůj názor,
• je to lepší,
• protože je to lepší,
• vyjádřit svůj názor před učitelem a před rodičem. Je to lepší určitě,
• přínos vidím v tom, že se můžu obhájit,
• v tom, že si popovídáme a je to lepší,
• v tom, že když mám nějaký průšvih, tak to můžu říci, jak to ! DOOPRAVDY! bylo,
• v tom, že učitel vždycky rodiče usměrní,
• v tom, že žák slyší vše,
• rodiče se dozvědí více o žákovi,
• můžeme si popovídat o mých problémech a nepovídat o nějakém obecném tématu,
• je to dobré a dozvím se, jaké mám známky,
• že sdělení prospěchu je přímo do očí a řeknou , co mám zlepšit,
• rodič vědí, jak na tom jsme,
• jak mě vidí učitelé,
• že nás nutí učit, i když nás to nebaví.

V čem vidíte problém:

• v ničem nevidím problém,
• aby tu s námi seděl jen pan učitel sám,
• nevidím žádný problém,
• vidím problém v tom, že dostanu seřváno hned na místě,
• v tom, jak se chovám a co jsem provedl,
• problém mi dělá mluvit o tom, jaký jsem žák,
• v ničem,
• v tom, že to probírají s námi – musíme za sebe odpovídat,
• v ničem,
• rodiče se dozvědí méně o třídních věcech,
• v ničem, myslím, že být s učitelem sám je lepší než s celou třídou,
• problém je, že se tam dozvídám jen známky a nic jiného,
• že mě rodič chce hned mlátit,
• když jsme na tom blbě, tak máme problém,
• je nějaký problém, informujeme o tom třídní a stejně to neřeší,
• že rodiče často neukazují známky,
• podle mého názoru někteří učitelé si trochu domejšlí.

Ještě nás napadá:

• třídní schůzky jsou dobré pro to, aby se rodiče dozvěděli o mně,
• nic, mě schůzky nebaví,
• některé věci jsou úplně jinak, než mě vidí učitel a já,
• lepší jsou schůzky se všemi žáky a rodiči,
• stojí to podle mě i můj osobní čas,
• mělo by to tak zůstat, že je u toho i žák.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

21. 08. 2022 autor/ka: Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak

S novým školním rokem přicházejí i novinky pro školáky i pro rodiče. Tou špatnou zprávou je, že by mělo být méně asistentů pedagoga, tou dobrou jsou naopak posuny ve vnímání...

Škola

28. 02. 2023 autor/ka: Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné

Jsou čtyři hodiny odpoledne. Lenka Jírová přichází s dcerou domů a sedají k domácím úkolům. Čtení, psaní, počítání. Hodina je pryč. Zbývají ještě desítky příkladů...

Škola dítě 6 - 10 let