Musíš tolik viset na síti? Ano! Zajímavosti ze světa lidí, kteří nezažili život bez internetu

Prsty a oči přilepené k displeji. Cestou do školy, o přestávce, při psaní domácích úkolů. Pro dnešního teenagera, který má chytrý telefon a trochu dat, zcela běžné. Rodiče, učitelé a další dospělí se nad tím pohoršují, nebo už rezignovali.

Tato situace je výchozím bodem knihy socioložky dannah boydové  – autorka své jméno píše malými písmeny – Je to složitější. Sociální život teenagerů na sociálních sítích, kterou vydalo nakladatelství Akropolis.

Od roku 2003 Dannah Boydová  zkoumá sociální sítě a zaměřuje se na chování mládeže online. Její výzkum ji zavedl do téměř všech států USA, ve kterých si přímo povídala s teenagery a zároveň zkoumala jejich profily na MySpace, později na Facebooku a Twitteru. Zaměřuje se mimo jiné na negativní jevy jako šikana, pomluvy či rasismus online.

Autorka zasazuje chování teenagerů na sociálních sítí do kontextu jejich života a nechává je v knize mluvit sami za sebe. To, co říkají, pak propojuje s dalšími výzkumy a zodpovídá otázky, které si kladou dospělí. Proč toho teenageři tolik sdílí online? Nejsou už všichni závislí? Je v online světě víc šikany než mimo něj? ptá se za ně například.

Těšíme se na komentáře k tématu! Dvěma vybraným účastníkům diskuze věnujeme výtisk knihy.

U šikany dochází k závěru, že se tímto termínem často označují jevy, které sami teenageři za šikanu nepovažují – klepy, vtípky a ironie jsou běžnou součástí jejich komunikace jejíž význam často nemusí být dospělým srozumitelný. Navíc i zjevná šikana v digitálním prostředí zanechává od té nevirtuální hodně stop, a i proto je viditelnější.

To ale automaticky neznamená, že je nutné víc trestat. Je třeba hledat příčiny a pomáhat i těm, kteří se nepovedeným způsobem snaží na sebe strhnout pozornost. Boydová vyzdvihuje roli programů podporujících odolnost a empatii. Pokud totiž rozumíme tomu, jak naše slova a činy působí na druhé, věnujeme pozornost důsledkům toho, co říkáme a děláme. Platí to ovšem nejen pro teenagery.

Ti, kteří se narodili do digitálního světa, se ale nerodí automaticky i mediálně gramotní. Online služby a poskytovatelé obsahu nevysvětlují, jak fungují, jak obsah vzniká, kdo ho vybírá a jaký může mít dopad. Autorka proto upozorňuje, že se nemůžeme zříct odpovědnosti tohle vše teenagery naučit. Příkladem může být notoricky zmiňovaná a ve školách často zakazována Wikipedie. Označit ji jako nespolehlivou je určitě jednodušší než vysvětlovat, jak probíhají diskuze o podobě jednotlivých hesel, jak se posuzuje relevance či na jaké zdroje je vhodné odkazovat. A přitom stačí v každém hesle kliknout na odkaz Zobrazit historii a do těchto obsahových diskuzí se začíst.

Těšíme se na komentáře k tématu! Dvěma vybraným účastníkům diskuze věnujeme výtisk knihy.

Vaše Ivana Lukeš Rybanská

Pravidla diskuze

(zavedena 13. dubna 2018)

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání
Příspěvky porušující pravidla mažeme.
avatar

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.