Prsty a oči přilepené k displeji. Cestou do školy, o přestávce, při psaní domácích úkolů. Pro dnešního teenagera, který má chytrý telefon a trochu dat, zcela běžné. Rodiče, učitelé a další dospělí se nad tím pohoršují, nebo už rezignovali.
Tato situace je výchozím bodem knihy socioložky dannah boydové – autorka své jméno píše malými písmeny – Je to složitější. Sociální život teenagerů na sociálních sítích, kterou vydalo nakladatelství Akropolis.
Od roku 2003 Dannah Boydová zkoumá sociální sítě a zaměřuje se na chování mládeže online. Její výzkum ji zavedl do téměř všech států USA, ve kterých si přímo povídala s teenagery a zároveň zkoumala jejich profily na MySpace, později na Facebooku a Twitteru. Zaměřuje se mimo jiné na negativní jevy jako šikana, pomluvy či rasismus online.
Autorka zasazuje chování teenagerů na sociálních sítí do kontextu jejich života a nechává je v knize mluvit sami za sebe. To, co říkají, pak propojuje s dalšími výzkumy a zodpovídá otázky, které si kladou dospělí. Proč toho teenageři tolik sdílí online? Nejsou už všichni závislí? Je v online světě víc šikany než mimo něj? ptá se za ně například.
Těšíme se na komentáře k tématu! Dvěma vybraným účastníkům diskuze věnujeme výtisk knihy.
U šikany dochází k závěru, že se tímto termínem často označují jevy, které sami teenageři za šikanu nepovažují – klepy, vtípky a ironie jsou běžnou součástí jejich komunikace jejíž význam často nemusí být dospělým srozumitelný. Navíc i zjevná šikana v digitálním prostředí zanechává od té nevirtuální hodně stop, a i proto je viditelnější.
To ale automaticky neznamená, že je nutné víc trestat. Je třeba hledat příčiny a pomáhat i těm, kteří se nepovedeným způsobem snaží na sebe strhnout pozornost. Boydová vyzdvihuje roli programů podporujících odolnost a empatii. Pokud totiž rozumíme tomu, jak naše slova a činy působí na druhé, věnujeme pozornost důsledkům toho, co říkáme a děláme. Platí to ovšem nejen pro teenagery.
Ti, kteří se narodili do digitálního světa, se ale nerodí automaticky i mediálně gramotní. Online služby a poskytovatelé obsahu nevysvětlují, jak fungují, jak obsah vzniká, kdo ho vybírá a jaký může mít dopad. Autorka proto upozorňuje, že se nemůžeme zříct odpovědnosti tohle vše teenagery naučit. Příkladem může být notoricky zmiňovaná a ve školách často zakazována Wikipedie. Označit ji jako nespolehlivou je určitě jednodušší než vysvětlovat, jak probíhají diskuze o podobě jednotlivých hesel, jak se posuzuje relevance či na jaké zdroje je vhodné odkazovat. A přitom stačí v každém hesle kliknout na odkaz Zobrazit historii a do těchto obsahových diskuzí se začíst.
Těšíme se na komentáře k tématu! Dvěma vybraným účastníkům diskuze věnujeme výtisk knihy.
Vaše Ivana Lukeš Rybanská
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
