Rozšíření tabletů, Internetu a chytrých telefonů otevírá ve výchově dětí nové otázky, jejichž řešení není vůbec snadné. Mediální mámy a digitální otcové je první kniha vydaná v češtině, která probírá přehledně jednotlivé situace, jež rodičům způsobuje přítomnost nových technologií v jejich domácnosti. K přečtení zve lektor a odborník na digitální média Jan Kršňák.
Kolik času mohou malé děti trávit před obrazovkou? V jakém věku by se měly začít seznamovat s mobilními aplikacemi, kdy je vhodné, aby se procházely po Internetu? A měly by tam chodit samy, anebo je lepší se procházet s nimi? Jak řešit koupi prvního telefonu? A jak se vyrovnat s obavami, které s pohybem dětí v kyberprostoru vstupují do života starostlivého a zodpovědného rodiče? Americké psycholožka Yalda T. Uhls přináší řadu podnětných rad, jak se k technologiím v domácnosti postavit.
Přítomnost mediální krajiny mění jak způsoby mezilidské komunikace, tak zvyklosti společnosti, v níž žijeme. Je-li cílem každé výchovy vést děti k tomu, aby z nich vyrostli samostatní jedinci schopní smysluplně působit ve společnosti, není možné pominout roli médií v jejich světě. Hlavním problémem přitom je, že my sami, rodiče, příliš nevíme, co digitální technologie vlastně dělají. Jak působí na děti? A jak působí na nás samotné? Je těžké se rozhodnout, jak nastavit pravidla ohledně sledování televize, když si nejsem schopna ujasnit, co zažívám, když se na televizi dívám já sama. Kniha Mediální mámy a digitální tátové je čtením, během něhož si každý může promýšlet, jakou roli hrají média v životě jeho rodiny i jeho samotného.
Každá rodina si musí sama rozhodnout, do jaké míry nechá ve své domácnosti působit obrazovky, sociální sítě a selfie.
Neboť neexistují žádné univerzální rady. Každá rodina si musí sama rozhodnout, do jaké míry nechá ve své domácnosti působit obrazovky, sociální sítě a selfie. Rodina koneckonců není nic jiného než sociální síť z masa, krve, pocitů a nábytku. Rodinné album fotografií už není to, co bývalo. Nachází-li se na Instagramu, nepatří rodině, ale firmě Facebook a neprohlíží si jej pouze babičky a tety, ale listuje si v něm i hejno učících se algoritmů, tj. umělých inteligencí. A dělají závěry. Především přemýšlí, kdo a co jste zač a zařizují se podle toho. Žijeme ve světě, kde bychom si měli být vědomi mnoha nových skutečností, chceme-li vychovávat své děti zdravě a moudře. Sociální sítě už z našeho veřejného prostoru nezmizí. Naopak se zdá, že se veřejný prostor přesouvá na Facebook, Twiter a další digitální platformy.
Rodinné album fotografií už není, co bývalo. Nachází-li se na Instagramu, nepatří rodině, ale firmě Facebook a neprohlíží si jej pouze babičky a tety, ale listuje si v něm i hejno umělých inteligencí.
Závěrečná část knihy pojednává o zapojení technologií do výuky. Jaký je vzdělávací potenciál digitálních zařízení? Jak se v amerických školách osvědčilo zavedení tabletů ve třídách? Fakt, že text vychází z amerického prostředí, je jedinou slabinou knihy, ale nijak podstatnou. Za pár let budeme tam, kde jsou nyní ve Spojených státech a objednat si nočník se stojanem na tablet je díky Internetu možné i z jakéhokoli města v Čechách či na Moravě, i když ani doktorce Uhlsové, ani nám, to nepřipadá jako nezbytná akce. Také z kapitoly o vzdělávání nevyplývá, že prolínání vzdělávání s kyberprostorem bude hladkou záležitostí. Naši sociální síť, ať už tu skutečnou, s živými dětmi a ustaranými rodiči, anebo tu digitální, sestávající z obrázků, komentářů a lajků, čekají skutečně zajímavé časy.
Co si v knize například přečtete:
,,Pamatujte, děti možná znají média, ale my známe život.“
,,I když děti v mladším věku sledují nevhodný obsah, zřejmě to neovlivňuje to, co dělají.“
,,Děti, které se na Internetu chovaly nejrizikověji, překvapivě pocházely z rodin, kde rodiče jejich činnost monitorovali.“
,,Teenageři nesnášejí, když je rodiče špehují.“
,,Teenageři čtou ve skutečnosti více než dospělí.“
,,Když se chce teenager dostat k nějakému obsahu na Internetu, zjistí, jak filtr obejít.“
,,Výzkumníci zjistili silný vztah mezi tím, jak média používají rodiče a jak je používají děti.“
,,Mozek se v průběhu našeho života mění.“
A mnoho dalších inspirativních vět…
Yalda T. Uhls pracovala pro filmový průmysl, ale po narození vlastních dětí se rozhodla, že se bude zabývat otázkami dětské psychologie. Získala doktorát na UCLA a spolupracuje s největší americkou neziskovou organizací zabývající se tématem dětí a technologií Common Sense Media.
Jan Kršňák vystudoval filmovou vědu na FF UK, píše o médiích, dětech a rodičích a věnuje se intuitivní pedagogice. Založil a provozuje stránku digideti.cz, vyšla mu kniha rozhovorů se zakladateli inovativních škol.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Zachraňme naše děti. Říkám technice zrovna tak jako ohni a vodě. Dobrý sluha, ale zlý pán. Dřív rodiče pracovaly na strojích, které malé děti mohly ohrozit na zdraví. Proto platilo pravidlo, pustit dítě k takové práci, až na to má rozum. Počítač nikomu neubližuje, ale skrytě ubližuje na zdraví víc, než dřívější stroje. Stěžujeme si jak se kazí dětem zrak, jak mají problémy s páteří, jak jsou psychicky labilní, někdy samotářské a mnohdy to odnáší i sama řeč. Proč mluvit, ptát se, když to všechno dítě najde na obrazovce. Jenže mnohdy chybí spousta vysvětlení a tak se děti dovídají věci, kterým nerozumí, nedokáží si vysvětlit proč se dějí, nebo nedej bože proč to nevyzkoušet. Lidských terčů mezi spolužáky je dost, když je to na počítači, proč to nezkusit ve skutečnosti. Je to naše pohodlnost, nebo neschopnost odhadnout na co dítě už má, nebo si říkáme, teď budeme mít chvíli pokoj. Jenže o co víc budeme mít pokoje v jeho ranném dětství o to víc starostí přibude, až bude dítě dozrávat a dostávat se do života. Životní zkušenosti nikdo nenahradí. Pokud jim rodiče základy pro život nepředají, spoléhají, že se dítě všechno naučí někde jinde, pak ale ztrácí přehled a zoufají si, co s takovým dítětem dělat. V přírodě máme příklad, pokud matka opustí mládě ať už z jakéhokoliv důvodu, snaží se druhá mláděti matku nahradit, protože instinkt říká, pokud se nenaučí v přírodě žít, nepřežije. Rodiče by si také měli hodně rozmýšlet, než jejich dítě přijde na svět. Pokud přijde a nenajde lásku, péči a správný vzor rodičů, pak ve světě jen přežívá. Dítě se samo nerozhoduje, jestli na svět přijde. Všechno je to o vztazích a schopnosti umět zvážit, proč dítě máme a jestli mu umíme dát tu správnou výchovu a správnou péči v pravý čas. Nesnažte se ho předbíhat. Ničím si nepomůžeme, akorát se připravíme o to nejkrásnější, dětství svého dítěte.
Ahoj díky za článek, tohle téma by mohlo být klidně i na knížku. Z mého pohledu to máme doma nastavené tak že nemáme televizi jako že by jsme si pouštěli reklamy a TV kanály jako nová,ČT1,2 atd máme ji jen jako médium pro přehrávání filmů přes internet. A pak máme 2 tablety jeden pro nás rodiče a druhý spíš takový dětský pro syna teď v létě mu budou 3roky. Myslím že dětem by se tyhle věci neměli odpírat když to vidí u rodičů ale mělo by se jim to ukazovat pomalu i s jejich vývojem protože na internetu nejsou jen dobre věci. Přesně tak technologie můžou být dobrý sluha a zlý pán. Takže ukazovat dětem jak s nima správně zacházet. Jinak teďka jsme kupovali takový stojánky na tablet ale taky by jsme potřebovali nějaký speciální držák na takovou postýlku https://www.aminabytek.cz/detske-postele-domecek aby se na ni dál připevnit tablet pro syna. Nic takového jsem na internetu nenašla.