Bez učebnic není učení? Pomalu to přestává platit

Pryč jsou časy, kdy jsme od září do června listovali stejnou učebnicí. Škol, které učebnice opouštějí, přibývá. A nejde zdaleka jen o školy alternativní. „Unudila bych se k smrti,“ říká Monika Stehlíková, učitelka češtiny z gymnázia na Mikulášském náměstí v Plzni.

Učebnice přestala používat už před lety, protože se jí žádná nelíbila a bylo jí hloupé nutit žáky, aby si kupovali knihu, s níž sama není spokojená. „Části věnované jazyku a slohu bývají přesycené odbornými jazykovědnými termíny a učebnice literatury jsou spíš takový konzervativní literární dějepis. Často kladou důraz na autory, které sama považuji za zbytné, jiní v nich naopak chybějí,“ vysvětluje.

Pro žáky tedy chystá vlastní materiály, jejichž součástí jsou pracovní listy. „Studenti si tak vlastně tvoří učebnici z velké části sami.“ Podle Moniky Stehlíkové dětem tento systém vyhovuje. To spíš rodiče bývají občas nervózní, když není zcela jisté, co a odkud se mají děti učit. „Proto jsem si s každou třídou založila facebookovou skupinu, kam texty, s nimiž pracujeme, ukládám,“ popisuje plzeňská češtinářka.

Díky Facebooku zůstala se svými žáky v kontaktu i během své šestitýdenní nemoci. „Vkládala jsem jim na Facebook krátké tématické posty, probírali jsme zrovna umělecké směry, takže do příloh jsem dávala obrázky a různé texty. Mají to stále po ruce a v komentářích se mohou z domova dál ptát a věci si upřesňovat. Oproti takové práci je učení z učebnice úplně mrtvé,“ říká Monika Stehlíková.

Stačí učitel a dataprojektor
Výuka z učebnic mizí i na technických oborech. „Neumím si představit učit z jedné učebnice. Svým studentům doporučím literaturu papírovou i elektronickou a nechám na nich, zda a jak ji chtějí využívat,“ říká Vojtěch Hála, učitel fyziky na pražské průmyslovce. Výuka ve škole se podle něj bez knih obejde zcela. „Stačí učitel a jeden počítač s dataprojektorem. Hlavním zdrojem informací je sešit, do nějž si studenti sami zapsali, o čem jsme mluvili, co z toho je důležité a jaké jsou typové příklady s řešením.“

Ani on se nesetkal s nesouhlasem vedení školy, rodičů nebo žáků. „Způsob výuky určuje učitel a učebnice je jen jedna z mnoha možností. Podle mě ta nejnudnější,“ míní.

Jedna učebnice pro všechny? Nemožné
Soumrak učebnic se nevyhýbá ani školám základním. Ani jednu jedinou nenajdete na školách waldorfských, kde si je žáci na základě toho, k čemu dojdou během výuky, vytvářejí sami. „Žáky to nutí být během vyučování mnohem vědomější, než kdyby věděli, že to mohou později najít v knížce,“ přibližuje Alena Matějčková z waldorfské školy v pražských Jinonicích jeden z důvodů.

Učebnice nejdou příliš dohromady ani s filosofií montessori. Ta je postavená na postupu od konkrétního k abstraktnímu – děti pracují s konkrétními pomůckami a přes manipulaci s nimi sami docházejí k abstraktnějším principům. Učebnice funguje vlastně opačně. „Navíc každé dítě je na jiné úrovni a zajímá ho něco jiného, tak jak bych je mohla učit z jedné učebnice?“ říká Jana Hrázská z chrudimské základní školy Na rovině, kde kombinují montessori pedagogiku a projektové vyučování.

Stejný názor mají i její žáci. Tohle je pár důvodů, které zazněly, když se jich zeptala, proč nemají ve škole učebnice:

Protože jsou těžký a blbý.

Protože to líp chápeme, když nám to někdo řekne.

Protože z nich bolí záda.

Podívejte se na video z cyklu Vši ve škole o zkušenostech učitelů s učením bez učebnic.

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

avatar