V mateřských školách jsou věkově smíšené třídy čím dál častější, pro základní školy to zatím neplatí. Přitom tam, kde jsou spolu v jedné třídě žáci různého věku, si to jednoznačně pochvalují. „Nemusíme řešit, že slabší děti něco nestíhají a nadané nemusí na nikoho čekat. Zkrátka jen spolupracují se staršími nebo mladšími, kteří se zrovna učí totéž,“ popisuje Jana Hrázská z chrudimské ZŠ Na rovině.
Věkově smíšené třídy jsou asi největším rozdílem mezi klasickým a montessori vzděláváním. V takzvaných montessori trojročích spolu do jedné školní třídy chodí vždy děti ze tří po sobě jdoucích ročníků (1.-3., 4.-6., 7.-9.). Každé dítě si tak vyzkouší roli nováčka, kdy potřebuje pomoc starších i „mazáka“, který si může trénovat vlastní znalosti i sociální dovednosti skrze ty, kteří do jeho třídy právě nastoupili. A trénink je to velký – už jen proto, že se každý rok obmění třetina třídy.
Věkovou heterogenitu ale znají i vesnické malotřídky, a zavádějí ji i další školy. „Já vlastně nechápu, jak někdo může zvládat učit třicet různých dětí stejného věku to samé, když určitě všech třicet dětí nemá ve stejnou chvíli zájem o stejnou věc. Já mám pohodu – děti dělají, co je zajímá, pomáhají si, a já se díky tomu poměrně často nudím,“ popisuje Jana Hrázská z chrudimské školy Na rovině, která není ani montessori, ani malotřídka.
Prostě si v Chrudimi jen spočítali, že nedělit žáky podle věku je pro děti přínosnější a pro učitele úlevnější. „Děti se většinou učí navzájem a já jen tu a tam něco doladím. Někdy se mi podaří, že některé učivo nikomu nevysvětluju třeba i rok, přesto ho děti umí,“ říká chrudimská učitelka.
Věkově smíšenou třídu z podstaty věci nelze učit frontálním způsobem, tedy tak, že učitel stojí před tabulí a vykládá všem totéž. V heterogenních třídách pracují děti samostatně či ve skupinkách, s didaktickými pomůckami a pracovními listy. Učitel mezi nimi prochází a jak říká Jana Hrázská, „dolaďuje“.
„Často se stává, že se mi nedaří nějakému dítěti něco vysvětlit. Pak mu to vysvětlí starší spolužák a hle – rozsvítí se,“ popisuje Daniela Šejnohová z montessori trojročí ze ZŠ Na dlouhém lánu. Benefituje přitom nejen ten, co se mu rozsvítilo – i vysvětlováním se člověk učí.
Vždycky se najde někdo, kdo zná „dmýchat“
I Daniela Šejnohová mluví o tom, že občas nemá ve třídě co dělat, což může leckterému unavenému učiteli znít jako provokace. „Když probíráme vyjmenovaná slova, v té různorodé skupině se vždycky najde někdo, kdo zná dokonce význam slova dmýchat,“ říká na důkaz toho, že ve třídě často vůbec není potřeba.
„Jednou jsme si podle nějaké učebnice chtěli vykládat části lidského těla. Bylo jich tam pětadvacet. Když jsme je vyčerpali, dělali jsme kolečko, kdy každý ještě nějakou přidával. To kolečko oběhlo třídu nakonec pětkrát,“ ukazuje, že pestrá skupina je silnější nejen než učitel, ale dokonce než učebnice.
Nikdo nezůstane outsiderem
Prostředí věkově smíšených skupin vytváří atmosféru, kde se děti učí pomáhat a pomoc i přijímat, protože jsou neustále v kontaktu s dětmi, jejichž věk a schopnosti se liší. Získávají zpětnou vazbu za své úspěchy a činy od ostatních a jsou přirozeně motivované aktivitami ostatních.
Rodiče dětí z věkově smíšených tříd dobře znají obdivné vzdechy prvňáčků „už bych chtěl umět krasopis jako druháci“ a netrpělivé otázky na to, co že je to ono dělení, o němž slýchají ve škole. Dítě se v průběhu trojročí dostává do role nejstaršího či nejmladšího a může si tak vyzkoušet zcela přirozené sociální role. Nestane se mu, že od první třídy je stále jen premiant či outsider.
Na straně 33 až do zemdlení
Protože učitelé nemají nastavené tempo výuky pro celou skupinu, každé dítě má možnost se učit ve svém vlastním tempu. Srovnejme s tradiční školou, kde všichni otevřou knihu na straně 33 a zůstanou na ní až do doby, kdy dané věci porozumí každé dítě.
Další výhody věkově smíšených tříd vám v přiloženém videu přiblíží žáci ze základní škole Na rovině v Chrudimi.
A že jich mají.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Mám dceru v šesté třídě. Dost často se při vyučování nudí. Je to tím, že když pochopí, opakování ji nebaví. Učí se na jedničky. Je komunikativní a tenhle styl výuky by ji setsakra bavil. Takže za mne super. Jenom bych se bála přechodu na klasickou výuku .
To je přesně to, co bych nikdy nedopustila. Už to začíná v některé mateřské škole, proč by se větší děti měli starat nebo oblékat menší? Od toho je tam personál. Já si také nedělám ze starších dětí služky mladších. To je pěkné, že se paní učitelka nudí, já očekávám, kvalitní výuku, ne že bude čekat, až na něj přijde řada. Tedy než paní učitelka vysvětlí žákům jiných ročníků. Nebo mi chce někdo tvrdit, že když ve 3 ročníku učí vyjmenovaná slova, tak se je přiučí i žáci druhé třídy? V našem městě také máme soukromou základní žáku, prý jako montesori. No nevím, mají tak málo žáků, že mají spojené třídy, ale jen některé. Takže z nouze ctnost? Zatímco v naší státní základní škole již umíme ve 3 ročníku téměř všechna vyjmenovaná slova, oni ještě ani nezačali. Pravděpodobně opakují se spolužáky druhou třídu.
Jenže to je mylný předpoklad – že starší starají o mladší, a ještě k tomu, že musí. Po pečlivém přečtení a poslechu videa zjistíte, že jsou věkově smíchaní to z úplně jiného důvodu. O tom, co je ta ona „kvalitní výuka“ by šlo dlouze diskutovat…
Mám jedno dítko po velmi podobné výuce již na střední škole. Těží z dovedností získaných tímto způsobem výuky.
No já bych o tom polemizovala. Ve školce jsou to takové služby pro malé dětí. Mám 3 děti všechny se dobře učí a malotřídka jim opravdu nikdy nechyběla. Stačí inkluze. Za mne opravdu tohle ne.
Moje dcera chodí do této školy a v 1.tride už znala 1/3 vyjmenovaných slov prave od spolužáků. 🙂 Děti si navzájem pomáhají rady a nikdo je k tomu nenutí. Chtějí byt užitečni a to je do života velmi cenné a kde jinde by se to měly naučit? Ale chápu, ze kdo nezažil, tak si to neumí představit a nebo muze mit z jiné školy rozdílné zkušenosti.
No to je opravdu úžasné. Tedy byla rušena a odposlouchala 1/3 vyjmenovaných slov. Vlastně se nevěnovala své práci. Chyběla jí koncentrace na svou práci, spíše bych řekla, že byla rušena. Což vy považujete za klad. To, že umím vyjmenovaná slova je zcela nepodstatné. Neučíme se je proto, že je umíme jako robot vyjmenovat, ale umím je použít. Jsem ráda, že mé děti nemuseli toto absolvovat. Patrně jim to vůbec neublížilo, jeden absolvoval dvě vysoké školy (on oba obory potřebuje pro svou práci – tedy žádný věčný student a druhou studoval při zaměstnání), druhý vysokou školu dokončuje v zahraničí a třetí má taktéž nakročeno ke stejnému jako jeho sourozenci. Absolovali běžné základní školy bez těchto „výdobytků“
Pro Kacu: Ze vás to tak strašně irituje. To stále hledate na všem něco špatného abyste ostatním dokazovala, ze vy jste mistr světa amoleta a všemu rozumíte . 🙂 🙂
Koukám, že vy jste do té třídy chodila. Pravděpodobně jste se učila látku jiné třídy, když ta Vaše probírala háčky a čárky. Tak to opravdu chápu Vaše nadšení. No jaký pes, takové štěně.
Káčo: Napíšete „děti nemuseli“ a opravujete ostatní? Ajaj 😉 Posilujte asertivitu, uleví se Vám.
Máte naprostou pravdu, taková hrubka by se opravdu neměla stát. Netřeba posilovat asertivitu. Každý b… si dnes založí nejlépe neziskovku a kecá do všeho. S dotacemi v zádech. Bez ohledu na to, zda se to líbí většině. V rámci inovace. Že si paní učitelka vůbec chodí pro výplatu, že do té práce chodí, když se vlastně nudí. Vzdělanější rodiče raději ze základek děti uklidí na gymnázium nebo do specializovaných třída základních škol (např. matematická či jazyková třída), protože mají obavu z těchto pokusů na dětech. A podle toho to také vypadá, chytřejší děti, resp. myslících rodičů jsou pryč a ve třídách zůstane průměr a podprůměr. Dřív se nikdo neodvážil pomyslet na střední školu a trojkami a dnes? Není to problém se čtyřkami. Tak asi takhle.
Chtít být užitečné a navzájem si pomáhat by měly děti mít vštípeno již z rodiny, nejlépe od vlastních rodičů, kteří jim jdou příkladem. Naše dítě má možnost zúčastnit se Montessori výuky. Pravidelně ji navštěvuje v rámci klasického školního programu. Nechce být stálou součástí, ani za nic. Právě to, že se jim učitel „nevěnuje“ a vše je necháno jen na dětech je pro něj silně demotivující. A ne, není to o jeho nesamostatnosti. Chybí mu tam pocit jistoty a opory. Což považuji především u dětí do třetí třídy za nejdůležitější. Také nechápe povinnost, že si všichni musí tykat a oslovovat se křestními jmény. Dítě, které má v sobě přirozený respekt a úctu k autoritám (což by dle mého učitelé měli být) s tím může mít opravdu problém. A má na výběr? Samozřejmě, že ne, bylo by to porušení pravidel. Takže žáci si mohou svobodně zvolit, jestli se chtějí věnovat matematice nebo kreslení, ale vybrat si tak zásadní věc, jako je oslovování učitele, na to už ta svoboda nestačí. Asi ten systém nechápu a mám jiné vnitřní hodnoty. Každého věc. U nás v rodině se učíme přizpůsobovat v „nedůležitých“ věcech, ale v takových, jako je osobní prostor, ať už fyzický či duševní jsme zvyklí říkat svůj názor bez urážek a ponižování a stejně tak rozdílné názory i přijímat. To se třeba u nás v Montessori neděje. Děti mají v něčem absolutní svobodu a v něčem jiném zase vůbec žádnou. I mě jako dospělou by to mátlo. Takže když to shrnu, dávám přednost tomu, aby se dítě přizpůsobilo a všichni měli matematiku, ale aby si mohlo vybrat, jestli někomu bude vykat nebo tykat a brát ho jako kamaráda. Tu matematiku stejně jednou bude muset mít, ale nikde není psáno, že se všichni stanou jeho kamarády. Když to převedu do pracovního života.. některým kolegům můžu vykat i 15 let nebo celý život, ale pokud je účetní závěrka každý měsíc, tak ji holt musím udělat každý měsíc a ne 1x za půl roku. A toto se dle mého učí v klasické škole, zodpovědnost, pracovitost a především přizpůsobení se kolektivu 😉
Jestli se paní učitelka nudí, to bych já nikdy říct nemohla. Ne že bych si chtěla stěžovat. Vyzkoušela jsem si práci s dětmi ve smíšených třídách, na jednotřídce a také ve třídě předškolního věku dětí. Někdy bylo práce víc,ale dalo se zvládnou. Když jsem asi po dvou letech své praxe přišla na to, že nejenom já budu učit děti, ale že mi ty děti taky mají co dát, byla práce čím dál zajímavější. Doba, kdy jsem s nudila, byly prázdniny, protože té práce s méně dětmi už tolik nebylo a tak jsme volili rekreační činnosti a využívali ke vzdělávání momentů, které byly aktuální. V přírodě bezpečnost, krása letní přírody, koupání a pod. Výhody a nevýhody smíšených tříd si musí vyzkoušet každý aby poznal rozdíly. Já jsem si udělala úsudek svůj, když jsem přišla do jiných tříd. Dá se poznat, kde učitele práce baví a děti nebo žáci jej tak zvaně berou. Takže bych paní učitelce poradila, ať nepíše, že se nudí, ale že si s dětmi dobře rozumí a práce se jim daří.