Mami, tati, dneska jsme na matice skákali a běhali. Až vám něco takového dítě řekne, nevolejte školní inspekci. Učitel se nezbláznil, jen prostě ví, jak nejlépe podpořit činnost mozku. A jak omezit dlouhé zírání do prázdna, polehávání na lavici a zívání, činnosti tak hojně provozované ve školách dob dřívějších.
„Kolik je pět procent z dvaceti tisíc?“ ptá se učitel Lukáš Műller svých žáků seřazených v kruhu. Jakmile otázku dokončí, všichni vyrazí a snaží se zaujmout jiné místo v rámci kruhu. „Tisíc,“ zašumí z chumlu několika ústy. Učitel z lycea v Jevíčku začíná pohybem každou hodinu matematiky. Pár kroků, skoků nebo cvičení na propojení pravé a levé hemisféry a jako by se „zažehlo to správné místo v hlavě“. „Kdyby seděli v lavici, tak mě půlka z nich nevnímá, další se vezou, počítá jen hrstka. Kdežto když se hýbou, už je zapojená vůle a počítají všichni,“ popisuje matematikář.
Podobnou zkušenost má i Karin Marques ze základní školy Olešská na Praze 10. „Mí osmáci se paradoxně nejlépe soustředí na práci, když mohou ven z lavic a chodí po stanovištích plnit úkoly. Dělají tam úplně stejná cvičení jako by dělali s učebnicí nebo pracovními listy, ale když se u toho mohou hýbat, má to daleko větší efekt.“ Možná je to i dobrá inspirace pro rodiče k domácím úkolům?
Rychle k tabuli a zase zpátky
Ještě větší význam má pohyb na prvním stupni základní školy. Menší dítě se bez přestávky dokáže soustředit jen pár minut. Pak to jde s jeho koncentrací a výkonností rychle z kopce. K probrání přitom stačí málo: třeba vstát a postavit se vedle lavice. Učitelka říká příklady a ten, kdo ho jako první spočítá, běží k tabuli a zase zpátky. Nebo se rozdají papíry s čísly a děti mají za úkol se rychle sešikovat do housenky poskládané z čísel ve správném pořadí. Benefit navíc: po takové hodině obvykle následuje klidnější přestávka, shodují se učitelé.
Moderní neurologické výzkumy ukazují, že efektivní učení by mělo zahrnovat pohyb. Už podle studie Světové zdravotnické organizace z roku 2003 učení v pohybu rozvíjí koordinaci, jemnou motoriku, zvyšuje soustředěnost a je prevencí poruch učení i chování. Mozek totiž fyzickou zátěž vnímá jako stres a na ochranu uvolňuje protein, který podněcuje růst mozkových buněk.
Potřebují si to prošlapat
„Potřebují si to prostě prošlapat,“ říká učitel Pavel Kraemer a myslí tím matematiku, ale třeba i cizí jazyky. Podle jeho dlouholetých zkušeností šlo v pohybu líp prostě všechno. Třeba násobilka. „Na každý násobek tří dupnout, na násobek pěti tlesknout a na desítku třeba vyskočit na židli,“ popisuje, jak docílit toho, aby byly po hodině žáci nejen trochu chytřejší, ale taky míň letargičtí a trochu fyzicky zdatnější.
Když chtěl s těmi nejmladšími začít probírat geometrii, řekl jim, ať běhají do kruhu nebo do elipsy. „Jakmile ty věci prožijí, dostanou se jim dovnitř na celý život,“ říká Pavel Kraemer. „I úhly si přece nejlépe zapamatujeme tím, že otáčíme své tělo.“ Zvlášť malé děti ještě nejsou schopny abstraktního uvažování, takže je fajn jim čísla představit jako něco reálného – třeba počet kroků. A zase jsme u toho pohybu.
Pavel Kraemer upozorňuje ještě na jeden zajímavý fakt, který je důkazem toho, že ani pro starší děti není pasivní výuka v lavicích optimální. „Je dávno známo, že v prvních měsících a letech se dotváří spoje v našem mozku. Pozdější výzkumy dokázaly, že se to neděje jen na začátku života, ale znovu také v období puberty. Rozpadají se staré synapse a vytvářejí nové – dané tím, čemu se ten člověk věnuje. Paleta činností v té době by tedy měla být co nejpestřejší, aby byly nové spoje dost bohaté. Když se adolescenti nebudou hýbat a všestranně se rozvíjet, odnese to jejich mozek. Být aktivní je v době puberty doslova biologická potřeba.“
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Určitá míra pohybu má jistě pozitivní vliv na učení, schopnost se soustředit a fyzickou zdatnost dětí atd. Mírný protest by si zasloužil pouze onen demonstrativní přístup k výuce, který sice asi zjednodušuje výklad, ale ochuzuje děti o rozvoj prostorové představivosti.
Škoda jen, že si autorka článku nedala práci s dohledáním a uvedením zdroje zmíněných „moderních neurologických výzkumů“, jejichž blíže nespecifikované výsledky dávají tušit tak revoluční změny v chápání fyziologie lidského mozku, že by to mohlo rozbořit absolutně celou biologii jako vědní obor. V žádném odborném periodiku nikde ani sebemenší zmínka, že by někdo byl na stopě tak převratnému objevu, který jistě nebyl učiněn přes noc, a pak, zničehonic, velmi neurčitá reference na webu angažovaných přátel alternativní výuky a zrovna v článku, kde má tento argument autoritou podpořit jejich agendu.
Pokud by autorka byla ochotná přeci jen onu studii dohledat (například se doptat v článku zpovídaných kantorů), rád bych se přimluvil u místní cenzurní komise za možnost výjimečně porušit pravidlo o vkládání odkazů na jiné stránky z důvodů dodatečného vylepšení informativní hodnoty článku.
V přímé souvislosti s článkem bych ocenil autorčin komentář k faktu, že v obecné snaze dát dětem poměrně velkou míru svobody při výuce, přichází zcela nesvobodný model výuky, ve kterém se fyzicky demonstruje každý dílčí krok (například zmíněná práce s úhly), což jednak obírá děti o možnosti objevování vlastními silami a jednak je to ochuzuje o rozvoj prostorové představivosti.
A mohu-li mít podnět k celé redakci tohoto webu – obecně mi tu chybí jakýkoliv výrazný projev vašich vlastních postojů, a také postojů lidí s (trochu) odlišným názorem. Máme-li tu pravidla diskuze, jistě chceme, aby diskuze byly vyvážené. Koneckonců velí k tomu i zcela standardní novinářská etika…
Dobrý den, máte pravdu je to v podstatě nesvoboda, vydávaná za svobodu…pohybovat se zřejmě musí i ti, kteří jsou schopni pochopit čísla, tvary a úhly tak nějak „samosebou“.
Na běhání je tělocvik, já jsem ráda že v matematice syn sedí, on se bohybem spíše rozdovádí, než aby se lépe soustředil a navíc se velmi potí, čili by se musel po každé „volně-svobodně-pohybové“ hodině převlékat, neb by smrděl potem a to by neměl…učili se o tom:)…že mají dodržovat hygienu, protože se blíží k pubertě a mění se jim těla.
Děkuji za velmi výstižné pojmenování „problému“ … Bylo by jistě zajímavé přečíst si v článku o tom, jak takový systém vypadá i z druhé strany – tedy jak se staví k žákům, kterým tato metoda z jakéhokoliv důvodu nevyhovuje – jak jste naznačila, třeba proto, že jsou lidé, kterým poskakování během učení nepomáhá (o hygieně nemluvě 🙂 ), nebo prostě proto, že je tento systém učení brzdí na úroveň těch nejslabších ve třídě.
Zdravim páni redaktorko proc pak najednou nějaka pravidla .dostala jste přiliš mnoho minusu nebo zaporných komentařu?Copak nemame demokraci proc najednou takova omezeni a cenzura.Přijdte se podivat k nám do Jablunkova do školy s polským vyučovacim jazykem a uvidíte jak jsou nátom osmáci kteři se učili podle Hejneho.
No tak to by me opravdu zajimalo.muzete zminit podrobnosti?moje dite ma Hejneho uz 6 let a jsem z toho rozpacita.
V článku se odkazuje na neurovědy, já si dovolím parafrázovat psychologa Štecha a jeho slavnou poznámku k tomu typu výuky, který je v článku preferován: Těla se hýbou, myšlenky stojí.
Dobrý den, rád bych Vás poprosil, abyste nějakým způsobem odlišil své jméno od toho mého. Ne, že bych s tímto Vaším příspěvkem nesouhlasil, naopak ho shledávám docela trefným, ale ostatní diskutující by si nás mohli plést. Děkuji.
Já jsem vždy 99% výuky trávil nad počítáním a přemýšlením. Žádné hopsání … a mělo to výsledky. Toto hopsání vypadá super, ale výsledky jsou kde? Studenti jdou na SŠ a nemají základní návyky v počítání a jakési organizace příkladu. Nejsou schopni počítat dlouhý příklad, protože se ztrácí ve svých výsledcích a nebo nejsou ani schopni formulovat a zapsat to, na co přišli … je mi 26 let … ale nikdy nehodlám dělat tyto „inovativní“ metody, které degradují vzdělání na úroveň, která je nyní … tedy nulová … Ještě poznamenám, hopsání tak do 3 třídy by asi šlo, tam to chápu … ale 2. stupeň základní školy, kord 8. a 9. ročník? To je psycho.
Nabídnu pohled na stejnou věc z jiného úhlu:
V dobách, kdy jsem já nastupoval do první třídy na základce, bývalo běžné, že děti před nástupem do školy byly zástupci školy zkoušeny, že mají základní znalosti a umí některé věci. Když neuměly, dostaly rok odklad pro nezralost. A rodiče tenkrát považovali za svou povinnost, za samozřejmost, téměř za věc osobní cti, že jejich dítě v šesti letech umělo správně artikulovat, číst (i když třeba ne dokonale), psát hůlkovým písmem, umělo malou násobilku do sta, dokázalo identifikovat zvířata na obrázku a říct, kde žijí, a tak dále a byly také slušně vychované. Práce s takovými dětmi byla pak pro kantora od samého počátku daleko jednodušší, než dnes, kdy prvňáček neumí častokrát ani srozumitelně mluvit, ale zato hodí na youtube ohromně vtipné video, kde po vás hází mokrou houbou (opravdu jen velmi lehká nadsázka).
I za nás byly samozřejmě handicapované děti, které z různých důvodů nezvládaly tempo ostatních. Downův syndrom, aspergerův syndrom, a další podobná postižení zasahující kognitivní funkce byly i tenkrát. Tyto děti tenkrát neměly žádnou inkluzi a musely chodit do zvláštních škol podle typu postižení. A tam se učily právě oním poskakováním atd…
A dnes se těmito (a podobnými) metodami, původně vyvinutými pro práci s dětmi se speciálními požadavky, vyučují zcela zdravé děti. A mnozí rodiče to ještě obhajují slovy typu: „a k čemu jim bude násobilka?“…
Když čtu Váš příspěvek a srovnávám si to v hlavě, tak je to průser ještě větší, než jsem si myslel, že v současnosti je. Konkrétně poskakování dříve ve zvláštních x dnes v běžných školách … V současné době je diskriminace ve škole čím dál větší … diskriminace dětí, které by se mohly někam posunout … tato inkluze a hopsání v hodinách akorát srovnávám ty s potenciálem na průměrné trojkaře … a vlastně jsme pak všichni stejně dobří a o to jde 🙂
Za tento výrok mi nejspíš nějaký zdejší alternativec utrhne hlavu a naplive do krku, a je jisté, že to nebude Barborka 😀
To všechno souvisí s rostoucí evropskou poválečnou snahou zapojit při nedostatku silných mužů do ekonomického procesu (především do průmyslu) nejen ženy a různě zmrzačené veterány, ale i poměrně širokou skupinu lidí, kterým se do té doby vzdělání nedostávalo. V té době se začaly mohutně hledat způsoby, jak dostatečně efektivně (ale ani o trochu víc, než bylo třeba) vzdělávat lidi, kterým standardní model nevyhovuje. A pan Hejný starší pouze aplikoval prvotní výsledky těchto výzkumů na vzdělávání zcela zdravých dětí, čímž se vedle sebe začaly rozvíjet dvě dosti podobné metody vzdělávání – vzdělávání dětí se specifickými nároky a alternativní školy.
Myslím, že úmysly pana Hejného staršího byly upřímné. Že se opravdu snažil najít způsob, jak zdravým dětem usnadnit vzdělávání. Ale pod taktovkou jeho syna z toho vznikla škola, jejímž smyslem není usnadnit vzdělání, ale umést cestičku argumentářem, proč je vzdělání vlastně zbytečné.
Nedá mi to se nezeptat … už jste zdráv? 😀 lze pozorovat, že stále píšete, tedy Vás tento web baví a naplňuje určitou duševní silou 😀 😀 😀
😀 z nemoci jsem vyléčen, ale vzal jsem si ještě volno na doléčení prasklého ušního bubínku… tento web mi ale spíše duševní síly bere – něco jako má práce, takže je to vlastně trénink, abych nevypadl z rytmu 😀
děkuji za článek, potěšil mne, ale trochu nechápu, či spíše mi je líto některých komentářů . Myslím si, že článek nepopisuje celodenní běhání, ale počátek hodiny či občasnou demonstraci … naprosto souhlasím s tím, že když si děti cokoli „vyšlapou“ – v mém případě rytmus /učím zpěv-sbor/- pak jej už navždy pochopí … nemusí o něm vůbec přemýšlet – je v nich … Mimochodem je to velmi důležitá metoda k omezení dislexie, dismotoriky a také obyčejné lidské nejistoty. Celodenní sezení – spaní v hodinách – je velký problém, mně děti chodí – PO škole a bývají zcela nepoužitelné , uvnitř naprosto bez zájmu, mrtvé … malinké rozběhání či při nauce „noty v praxi“ , které si osahají, vyšlapou, či na neutrální vokál pak už v sedě „vyříkají“, je zcela nastartují ke spolupráci … Možná by bylo někdy dobré zkusit pochopit, než úplně odsoudím, není nutné přejímat vše, ale je velmi důležité se nechat inspirovat, učitel by neměl zakrnět, ale hledat, otevírat dětem dveře, nadchnout je … a nespokojit se s tím, že „něco nejde..!“ Každé dítě je jiné a dnešní rozhodně nemohou jen sedet v lavici – mimochodem i proto, že odpoledne a večer sedí pasivně u PC, my jsme sice sece seděli vzorně v lavicích / také si myslím mnoho nepamatujeme/ ale pak celé odpoledne běhali venku … tedy – velmi děkuji za článek a inspiruji se !!!
Dobrý den, ano, každé dítě je jiné a třeba moje děti si násobilku nemusí prošlapávat, proskákávat a v hodinách se soustředí a nespí. Běhání do kruhu pro pochopení tvaru kruhu by jim přišlo jako nesmysl, protože kruh je kruh a hotovo.:-)
Pohyb v rámci hudební výchovy-ano, rytmus a pohyb spolu úzce souvisí.
Mezi pochopením matematiky a pohybem typu skákání, běhání souvislost nevidím.
Zpěv není matematika, čeština nebo jazyk … zpěv je Cčkový předmět a M,ČJ, jazyk jsou Ačkové předměty … vysokoškolskou hantýrkou řečeno 🙂 V hudbě si hopsejte jak chcete, ale je předmět a předmět 🙂
přesně moje myšlenky! první, co mě napadlo bylo, jak by asi vypadala geometrie v rytmu samby 😀
hlavně by mě zajímal osud dítěte, které si dokáže kruh představit i bez prostocviků, ale dostalo se do takovéto třídy… zdalipak by se mohlo dovolit a prohlásit, že si raději vezme kružítko? 😀