Mediální gramotnost lze učit různě. Z třicítky dětí z liberecké ZŠ Lesní se stali reportéři, editoři i fotografové. Tvoří totiž takzvaný Lesní časopis, a to přímo během vyučování. Osmáci a deváťáci se tak zábavnou formou vzdělávají v mediální oblasti, učí se kritickému myšlení, vyjadřování, komunikaci a prohlubují své dovednosti při zacházení s diktafonem, scannerem a další technikou.
„Žáci osmých a devátých ročníků si mohou vybrat z několika povinně volitelných předmětů a letos se pro tvorbu školního časopisu rozhodlo přibližně 30 dětí. Ustanovili jsme z nich dvě redakční rady podle ročníků,“ vysvětluje učitelka Klára Samšiňáková, která zastává funkci šéfredaktorky.
Je to ale role pouze symbolická, veškeré příspěvky jsou na bedrech dětí. V časopise nechybí přehled novinek ze školy nebo o komiks a sudoku. Každé vydání má své téma, které se odráží ve všech stálých rubrikách. Při pohledu na stránky zářijového časopisu je vidět, že autoři vybírají témata, která jejich spolužáky osloví. V rubrice Ze světa se školáci dočtou o současných hudebních hitech či o iPhonu X. Dozví se také neobvyklé detaily o Helloweenu nebo zajímavé informace o ničivých hurikánech v Americe.
Mohlo by se zdát, že poskládat časopis je v dnešní době jednoduché – stačí k tomu přece Google a ve správný okamžik stisknout klávesy Ctrl C a Ctrl V. V Liberci ale nejde jen o to vydat časopis. Jde o proces, o získávání dovedností a znalostí, což je o dost pracnější než vyhledávání na internetu. Děti se učí vést rozhovory a pracovat s textem samostatně, pracují s grafickými a textovými editory, s diktafonem, fotoaparátem, scannerem.
Ondřeje Minaříka nadchla hlavně práce v „terénu“ pro rubriku Novinky z dění ve škole:„Napínavé bylo, když jsme šli za školníkem, abychom se ho zeptali na nepříjemnou věc – proč něco ještě není hotové. Naštěstí to dobře dopadlo,“ dodává s úsměvem.
Výuka neprobíhá jen v učebně informatiky. Zvídaví reportéři zavítají i do kuchyně či na krajský úřad k hejtmanovi Libereckého kraje. „Učí se přirozeně analyzovat a vyhodnocovat nabízená sdělení. Osvojují si základní pravidla veřejné komunikace,“ vysvětluje Klára Samšiňáková.
Rubrika My z 1. stupně pamatuje i na mladší spolužáky, kteří mohou ještě mít potíže se čtením. Do časopisu mohou přispět vlastními obrázky nebo rukou psanými příspěvky, pobaví je kreslené rébusy nebo krátký komiks.
„Časopis na konci měsíce tiskneme, vážeme a dodáváme do všech tříd. Děti ho vesměs znají, někteří nám nosí i řešení kvízů a tajenky,“ říká učitelka. Zkušenosti s vydáváním školního časopisu má už více než patnáctileté. Zpočátku sháněla příspěvky od dětí sama, postupně se z toho stal povinně volitelný předmět a dnes už mají teenageři rozdělené všechny redakční funkce včetně korektur a grafiky.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
