Piškvorky v písku, malování mořskou vodou, osolit si večeři vlastnoručně vyrobenou solí. Jak si to užít s dětmi u moře a něco se naučit

Kdo žije v mělkém moři a čím se živí, jak vznikají hory a zkameněliny, trocha počítání, malování hlínou a mořskou vodou, piškvorky v písku – to všechno si vyzkoušely děti Justiny Danišové při letošním pobytu u moře. Mnoho se toho naučily, ale nejspíš si toho ani nevšimly. „Prázdniny jsou především skvělá příležitost, jak zjistit, co naše děti zajímá,“ říká maminka čtyř dětí, která zároveň vytváří web Učíme se venku. Ten nabízí učitelům, ale i rodičům, jak přenést vzdělávání ven. 

Justina Danišová a její čtyři děti.

Co všechno se dá dělat s dětmi u moře?
Záleží na tom, co tam chtějí dělat děti. Zvlášť u moře a o prázdninách bych to nechala na nich, jestli chtějí bádat o podmořském životě, o kamenech, jestli chtějí tvořit anebo si vymýšlet své vlastní hry. Myslím, že se děti mohou u moře naučit hodně, pokud samy chtějí. Ale ještě více se můžou naučit dospělí, když pozorují své děti. Prázdniny jsou skvělá příležitost, jak zjistit, co naše dítě zajímá.

Velká kapitola je asi podmořský život, jehož si děti všimnou, když šnorchlují?
Je báječné sledovat, jak přirozeně může učení fungovat. Jakmile děti něco vyloví a přinesou nám to, většinou je hned zajímá, co to je a jak to žije. Nejde ale o to odvykládat jim, jak žije ježovka. V lekcích na webu Učíme se venku se snažíme pracovat s badatelsky orientovaným učením. Je dobré se na úvod zeptat, co si děti myslí, že bude v mělkém moři žít. Jakmile si něco tipnou, naroste jim vnitřní motivace zjistit, jak je to ve skutečnosti. Další ohromná příležitost je, že můžeme něco objevovat společně. Rodič nemusí být v roli moudrého. Prostě nás to oba zajímá a jdeme googlit nebo se podívat do knížky, jestli se hvězdice pohybuje a jestli může sežrat ježovku. Něco si přečteme a jdeme šnorchlovat a v praxi to ověřovat.

Nafotit, abychom si to později mohli dohledat v knížkách.

Co když dítě najde něco v moři, přinese mi to, a já nevím, co to je?
Tak to je super. Protože v té chvíli dítě může zažít a rozvíjet dovednost, co dělat, když nevím. Zkusíme internet, zeptáme se místních, nebo si to vyfotíme a později doma budeme hledat v knížkách. Zrovna v tomhle jsou média dobrý sluha, můžeme ukázat dětem, že se lze jejich prostřednictvím něco dozvídat. Existují třeba aplikace na určování rostlin nebo stromů, a učitelé nám na seminářích vyprávějí, jak obrovsky narostl zájem o kytky ve chvíli, kdy je děti mohly objeovat s tablety. Rvali se o to, kdo je půjde vyfotit, a opravdu si je všechny zapamatovali. Objevovat svět skrze média je pro některé děti obrovské lákadlo.

K vypracování mořských lekcí vás inspiroval vlastní pobyt u moře. Co dalšího jste se svými čtyřmi dětmi dělali?

Sledovat odliv a příliv je fascinující.

Pětiletou dceru hodně chytlo malování mořskou vodou a akvarelovými barvami nebo kamenné obrazy. Jeden celý den byly děti ponořeny do kamenného divadla, které vzniklo náhodou při stavění hradu z písku. Hodně lákavá věc je malování hlínou. Nastává krásný aha-moment, když děti zjistí, že to vůbec jde. Taky je hodně bavilo sledovat příliv a odliv. Stačilo několikrát za den na kámen napsat hodinu a vložit na úroveň hladiny a pak už jen sledovat, jak rychle moře stoupá či klesá. Velké překvapení bylo, že následující den moře stoupalo rychleji a výš. Najednou měly děti spoustu otázek, proč to je? Pak přicházely otázky, jak vznikají vrásy, protože všude kolem nás jsme je potkávali. Došli jsme až k tomu, jak vznikají celé hory, například Alpy. To se normálně probírá v devátém ročníku. Podobně to bylo s mušlemi a povídáním o tom, jak vznikají zkameněliny.

K čemu je dobré vykládat předškolákům látku deváté třídy?
Když dítě něco vidí, může si na to sáhnout, a na něco se zeptá, je to ten nejvhodnější čas mu o tom říct, protože v tu chvíli má opravdový zájem. Je možné, že v deváté třídě ho mít nebude. Navíc v přírodních vědách, a nejen v nich, funguje učení ve spirále. Slyšíte o něčem poprvé, něco vám utkví, pak podruhé, a s každým dalším setkáním se porozumění rozvíjí. Apelovala bych ale na citlivost rodiče. Dítě řekne „jé, ptáček“ a my máme hned tendenci využít příležitost a začít vzdělávat „to je sojka, té se říká policistka lesa, schovává si žaludy na zimu, atd.“, přitom dítě s námi chce třeba jen sdílet radost nebo dojem. A některé děti zjistily, že když položí vzdělávací dotaz, mají velkou pozornost rodiče, hezky to popisuje Rebeca Wildová v knize Učit se žít s dětmi. Rodič má oproti učiteli velkou výhodu. Tím, že je jen s dvěma, třemi svými dětmi, má možnost se věnovat opravdu tomu, o co mají děti zájem. Nutno ale dodat, že naše děti byly během pobytu u moře většinu času ve svých hrách a jen na krátké okamžiky, deset dvacet minut, jsme objevovali něco společně.

Co u moře s akčními dětmi, pro které může být celodenní pobyt na pláži trochu statický?
Nám se s naším nejakčnějším synem osvědčilo, že jsme měli nafukovací kajak a mohli jsme jezdit i na delší výlety. Učil se manévrovat, pádlovat, běhat v lodi, ale hráli jsme si i na záchrannou misi. Něco vyhodili z lodi, pak pro to skákali do vody a připravovali si záchranné situace, takže si adrenalin sami nasimulovali. Jinak samozřejmě hráli na babu v moři, na schovku v moři, stavěli písečný hrad, pouštěli papírové lodičky a vymýšleli koryto, kudy vytečou.

Takže mořská fyzika. Je u moře i matematika?

Matematická výzva: rozděl meruňky tak, aby měl každý stejně.

Vždy si můžete zahrát piškvorky, které taky skvěle rozvíjí matematické myšlení. Nebo děti mohou hledat geometrické tvary – sledovat rozdílnost tvarů v domě, na pláži a v moři. Rodič by neřekl, že dítě rozvíjí matematické nebo i předmatematické dovednosti třeba u prostého hledání pokladu. Stačí vyzkoušet variantu, kdy poklad neukrývá jen rodič. Je lepší nechat to občas na dětech. Jedno dítě dá kameny do látkového pytlíku, vhodí do mělké části moře, namaluje mapu pobřeží a zakreslí do ní místo, kam pytlík dopadl. Druhé dítě si vezme šnorchl a jde podle mapy poklad hledat. Krásně to rozvíjí prostorové vnímání a k tomu se dá s dítětem diskutovat, proč musíme do pytlíku přidat ty kameny. Ještě jsme dělali odpařování mořské vody. Děti si pak mohou osolit večeři svojí solí, kterou vyrobily. K potrénování dělení poslouží svačina. Rodič připraví ovoce nebo sušenky rozdělené na poloviny a čtvrtiny. Jak to udělat, aby měl každý stejně? Krásná matematická výzva je tu.

Hra na Římany.

Jaké pomůcky jste si vezli k moři s sebou?
V podstatě běžné vybavení – každé z dětí má svůj blok na malování, do terénu je dobré, aby byl pevný, aby se nemusela neustále hledat nějaká podložka. Hodně používáme klasické pastelky i akvarelky, protože běžnými pastelkami lze udělat kontury, které se pak při rozmazávání štětcem nerozpíjí jako akvarelky. Pro děti je to zajímavé srovnání a dovoluje jim to experimentovat. Dále tužky, nůžky, štětce, kelímkové lupy, dalekohled a určovací klíče na rostliny a živočichy. Každé dítě mělo nějakou svoji knížku a zásobu svého lega, to s námi cestuje všude. Mnoho zážitků a her ani nepotřebuje žádné speciální vybavení. Například k hrám a povídání o Římanech děti potřebovali jen deky a svou fantazii.

Malování hlínou je lákavé.

Co vzniklo z malování hlínou?
Dobrodružství z objevování. Bavilo nás už sbírání vzorků půd během výletů do kelímků od pomazánek a pak jsme porovnávali – jakou barvu má hlína z vnitrozemí, mořský písek, jakou rozemletý vápenec a jakou hlína od moře, ta měla rezatý odstín, kterým se skvěle malovalo.

A v čem je jiné malování mořskou vodou?
Stojí to za to už pro ten zážitek… Sednete a malujete přímo ve vodě, nebo třeba v lodi. Ideální jsou na to akvarelové barvy, protože když se díváte na mořské dno, je vše takové lehce rozmazané vlnkami. A akvarelky udělají podobnou rozmazanost.

Proč vlastně mít o dovolené snahu děti něco učit?
Určitě nejde o to si z dovolené u moře udělat výukový týden. Většina činností je na pár minut, třeba taková pěkná socha z kamení je postavená za pět minut, ale dá se u toho samozřejmě zaseknout i na hodinu. Určitě bych netlačila na pilu a pokud jsem typ rodiče, co má tendenci děti pořád rozvíjet, na dovolenou bych si naopak naordinovala, že je budu jen pozorovat. Děti se přirozeně učí neustále, to co je zajímá. Jen my dospělí si toho občas nevšimneme.

Justina Danišová je metodičkou webu www.ucimesevenku.cz, který získal letos cenu Eduína za inovace ve vzdělávání. Je také autorkou webu www.svobodnahra.cz a nadšený pozorovatel dětské hry.

Magazín Rodiče vítáni je financován příspěvky dárců. Ještě stále jich není dost. Pokud se vám líbí, prosíme, přispějte i vy. I drobná částka se počítá. Děkujeme.

Pravidla diskuze

(zavedena 13. dubna 2018)

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání
Příspěvky porušující pravidla mažeme.
avatar

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.