Tomáš Feřtek: Čím dál víc absolventů škol, které potkávám, neumí napsat kloudnou větu. Je třeba změnit výuku psaní. Jak?

Pravidelně se v posledních letech setkávám s absolventy a absolventkami středních škol, včetně prestižních gymnázií, jejichž schopnost psát je nečekaně nízká. Jsou chytří, informovaní, motivovaní, zvládnou pravopis, velká písmena, jakž takž ovládají interpunkci, ale vystavět srozumitelnou větu, která by se nezapletla sama do sebe, natož vybudovat strukturu složitějšího textu, například seminární či bakalářské práce, je úkol nad jejich síly. Důvody těch nízkých kompetencí se opakují. Na škole se s psaním skoro nepotkali. Na středních školách, včetně většiny gymnázií a lyceí, se píše minimálně.

Učitelkou jsem se málem nestala, zpívat moc neumím, říká letošní vítězka ankety o nejpopulárnějšího učitele Zlatý Ámos

Pavlína Kopáčiková z Vacova vyhrála anketu o nejpopulárnějšího učitele Zlatý Ámos, ale stačilo málo, a učitelkou na prvním stupni se nestala. Proč? Práce s dětmi ji celoživotně baví, ráda se jako učitelka učí nové věci, s dětmi sportuje, vymýšlí a tvoří, ale hudební výchova není její silná stránka. A pedagogické fakulty dodnes soudí, že pokud nehrajete na klavír a nepějete národní písně, nemáte na prvním stupni základní školy co dělat. A stejně tak můžete prohrát proto, že ve čtyřiceti neuplavete

Zlatý Ámos je soutěž učitelské popularity. Umí ukázat, co děti na učitelích především oceňují

„Máte špunty do uší? To je dobře,“ komentoval moje sluchátka visící přes límec Slávek Hrzal, školský ombudsman a krom toho i letitý organizátor ankety o nejpopulárnějšího učitele. Potkali jsme se před žižkovským hotelem Olšanka. Nevěděl jsem přesně, jak to myslí, ale docházelo mi to postupně, schod po schodu, jak jsem se blížil do prvního patra, kde je konferenční sál. Znělo to velmi autenticky jako probíhající hokejový zápas, včetně apokalyptického kvílení vuvuzel. A přesně tak vypadalo celé odpoledne se Zlatým Ámosem.

Tomáš Feřtek: Testy přijímacích zkoušek na střední školu – zbraň hromadného ničení. Generujeme řady pologramotných deváťáků

„To přece nemá nic společného s tím, jestli ty děti rozumí rodné řeči a umí ji používat. To je normální češtinářský teror.“ Určování vidu, rodu a třídy slovesa, větněčlenská platnost výrazu, jednočlenná věta, vedlejší věta příslovečná příčinná (důvodová)… Mojí ženě, jinak po dlouhá léta češtinářce na venkovské škole, kde se snažila, aby děti bavilo čtení a psaní, máloco zvedne mandle tak spolehlivě jako test v nejmenovaném deníku, který měsíční sérii vzdělávacích lekcí a opakovacích testů k přijímačkám uvedl titulkem: Co vás čeká a nemine. Testy zpracovala firma, která

Tomáš Feřtek: Proč jsou učitelé tak hákliví na kritiku? Možná jim to připomíná špatné známky

Učitelé dnes nemají respekt, ozývá se tu a tam ve veřejné debatě. Nejčastěji od učitelů. Já jsem to ale ještě na vlastní oči neviděl. Stížností na konkrétní školy a učitele jsem od rodičů zažil stovky, ale nedostatečný respekt ne. Víc něž pětadvacet let bydlíme v malé obci na rozhraní středních a jižních Čech a moje žena tu s přestávkami učí na základní škole. Za tu dobu bych nenašel opravdu jedinou situaci, která by se dala vyložit jako projev neúcty či dokonce pohrdání

Úzkostlivá medvědice, osamělý Robinson, liberální lenochod… A jakého ředitele máte ve škole vy?

Čím víc škol jsem navštívil, tím víc si uvědomuji, že podobu školy formuje do velké míry právě osobnost ředitele. Podrobnějším pozorováním tohoto živočišného druhu jsem se dobral k následující klasifikaci. Zahrnul jsem do ní ale pouze ty z ředitelů, kterým na jejich škole záleží, jsou aktivní a snaží se svou školu vést, nikoli ty, kteří se na svém místě octli náhodou či omylem. Úzkostlivá medvědice Nemusí to být nutně žena, byť ty mezi starostlivými medvědovitými převažují. V kanceláři ji najdete v sedm ráno i

Tomáš Feřtek: Naše babičky a lovci a sběrači to věděli: Nejlepší je nechat děti, aby se nudily

Prázdniny jsou ideální čas, kdy můžete vyzkoušet způsob, jak své děti vychovávaly předzemědělské společnosti lovců a sběračů. Jak to tito lidé dělali? Partu různě starých dětí nechali bez dozoru a dali jí dost času na to, aby vymyslela, co bude zkoumat a zkoušet. Děti se takto učily všechno potřebné. V našich podmínkách se tyhle postupy využívají spíš výjimečně, jen v několika nově vznikajících takzvaných svobodných školách, ale docela běžně tuhle technologii zvládají některé „prázdninové“ babičky. Možná si na to také vzpomenete. Je

Musí kolona jet vždy rychlostí nejpomalejšího vozidla? Jak zařídit učení, aby každé dítě pracovalo svým tempem

Bojíte se, že slabší děti budou to vaše ve škole zdržovat? Nejste sami. Velká část rodičů si myslí, že takové děti omezují rozvoj těch schopnějších, protože všichni ve třídě musí čekat, až látku pochopí a vstřebá i ten poslední. Co když se ale hodiny zorganizují tak, aby každé dítě pracovalo svým tempem? Tak, jak to dělá paní učitelka Daniela Hrnková v první třídě základní školy v Horce nad Moravou. Červnový den. Ranní kruh, mluví se o tom, jak se dětem včera dařilo.

Tomáš Feřtek: Proč si za spolupracovníky vybírám bývalé zlobivé žáky a nikdy se neptám na to, jakou školu absolvovali

V různých fázích své pracovní kariéry jsem vybíral budoucí reportéry, hledal jsem scenáristy, lidi na práci dramaturga, tiskového mluvčího, šéfa malého týmu, hlavu nejrůznějších projektů od televizní detektivky po certifikát pro spolupracující školy nebo webový portál. Profese a k tomu nutné dovednosti se lišily, ale hlavní parametr, podle něhož jsem si vybíral, byl jeden. Nebo možná dva. První: vůle, nadšení, zájem. Druhý: samostatnost, schopnost se rozhodovat a ochota přijmout zodpovědnost. Po sérii pokusů a omylů jsem totiž zjistil, že pokud tyhle dvě