Mezi mladými Ukrajinci jsou sportovci i programátoři, využijme toho, říká učitel Valerij z Prahy

Valerij Prymak se opět může i v Čechách věnovat své učitelské profesi.

Když Valerij Prymak před několika lety přijel do Česka, pracoval na stavbě, nakonec se však vrátil ke své profesi a na základní škole Lyčkovo náměstí v Praze učí matematiku a informatiku. Jeho ukrajinský původ, který napřed vypadal jako handicap, se stal po únorové invazi ruských vojsk na Ukrajinu velkou výhodou. „Věřím, že když se budou ukrajinské děti s českými co nejvíc setkávat ve školách nebo při sportu, dokážou se integrovat rychle a být pro zemi přínosem,“ říká. 

Vzdělání pedagogů není až tak důležité. Podstatnější je, jestli mají dobré srdce, říká matka dvou dětí s autismem

"Péťa je pro mnohé učitele a učitelky opravdu velké sousto, ale to je i pro mě jako mámu." (Eliška Antošová se synem Petrem)

Psycholožka Eliška Antošová vychovává dva autistické syny. Starší má k tomu vysokou inteligenci, mladší zase mentální retardaci. Oba jsou ještě ve věku povinné školní docházky a rodina má spoustu zkušeností jak s přijetím, tak s naprostým odmítáním. Na toto téma vytvořila i úspěšné video, které koluje po sociálních sítích. “Nechci šmahem odsoudit všechny pedagogy,” říká. “Ale kdybych měla shrnout všechny skandální výroky, které jsem už slyšela, mělo by video tak hodinu a půl.”

Když někomu nasloucháte, dáváte mu vlastně dárek. Reportáž z letní školy o komunikaci

Cože? Pět minut mluvit? To je strašně moc! (uprostřed letošní vítězka GTP CZ Magdalena Málková)

Naslouchání je daleko víc než jen poslouchání. A že to není úplně jednoduchá disciplína, vědí rodiče i učitelé. “Jen tak poslouchat vypadá jako maličkost, ale když si uvědomíme, co nasloucháním přinášíme, už je to jiný pocit,“ vysvětluje lektor Jiří Šmejkal. Ten vedl jeden z workshopů na Letní škole pro finalisty učitelského ocenění GTP CZ. 

Dítě nechce kreslit nebo jezdit na kole? Může za tím být nefungující propojení oko-ruka

Malí muži mnohdy potřebují rychle uspět, okamžitě jdou do negace proti škole, učení i rodičům, kteří se jim snaží pomoci. 

Jako předškoláci neradi kreslí, těžko rozlišují zrcadlově obrácené tvary, takže si například pletou d a b. Někdy také špatně a neradi mluví, nejde jim jízda na kole v době, kdy stejně staré děti už s rodiči dávno polykají kilometry. Nemusí to ale znamenat, že tyto děti jsou hloupé, nešikovné nebo dělají naschvály – to všechno může být příznakem takzvané zkřížené laterality.

Klíčem je nefixovat se na budoucnost, říká matka dvou autistických dětí

"Vůbec nejsem vyrovnaná a v zenu. Někdy mám šílené stavy, zažívám beznaděj a mám pocit, že se zblázním." (Eliška Antošová se syny)

Autismus, to je pro mnohé rodiče doslova noční můra. Každý rok si v Česku tuto diagnózu vyslechne až dva tisíce rodin. Psycholožka Eliška Antošová ji dokonce slyšela hned dvakrát. Její dnes dvanáctiletý syn Petr má autismus a nadprůměrnou inteligenci, o dva roky mladší Antonín žije také s poruchou autistického spektra a s mentální retardací. “Neřeším, proč se to stalo zrovna mně. Moc by mi ale pomohlo, kdybych se mohla třeba jednou v týdnu pořádně vyspat,” říká. 

Češka vozí na Kapverdy v kufru místo plavek pastelky pro tamní školáky

Na Kapverdy jsem začala jezdit pravidelně, jak mi to práce umožňovala, tedy asi každých šest týdnů, nejprve se čtyřmi a ke konci s dvanácti kufry a třeba i kočárkem.

Během uplynulých čtyř let přivezla na Kapverdy ve svých kufrech celkem 1,5 tuny školních potřeb, oblečení, bot a sportovních pomůcek. “Vzdělání má velký smysl, i když většina obyvatel bude pracovat v turismu. Místo uklízečky tak třeba bude manažerka úklidu hotelu,” říká Petra Boruvka Lopes, která do začátku pandemie působila jako ředitelka hotelů. 

Dějepisářka z Jihlavy neučí o dinosaurech ani o pěstních klínech. Důležitější je rok 1989, říká

"Z pohledu našich studentů i sametová revoluce je pravěk," říká Soňa Havlíková.

Francouzské U a R umí dát zabrat, o historických datech různých bitev ani nemluvě. Pokud ale tyto předměty učí pedagog typu Soni Havlíkové z Jihlavy, nemají se studenti důvod obávat. „Pro mě je nejlepší hodina taková, kdy se studenti opravdu zaberou do nějakého úkolu a nevnímají svět okolo,“ říká finalistka učitelského ocenění global Teacher Prize Czech Republic 2022.

Méně drilu, více duševního zdraví. Právě probíhá zásadní změna výuky ve školách

Wellbeing je stav, ve kterém můžeme v podporujícím a podnětném prostředí plně rozvíjet svůj fyzický, kognitivní, emocionální, sociální a duchovní potenciál a žít spolu s ostatními plnohodnotný a spokojený život.

Co bychom si měli odnášet ze základní školy? Určitě násobilku a trojčlenku, nějaký ten pravopis a cizí jazyk. Co ale například schopnost vybírat si zdravé jídlo, rozvíjet přátelské vztahy nebo vyhledat odborníka ve chvíli, kdy se propadáme do černých myšlenek? Podle nových Rámcových vzdělávacích plánů by třeba i toto mělo nově patřit k učivu základní školy – a to pod názvem wellbeing.

Lékaři nás posílali do školy a učitelé zase domů, vzpomíná matka chronicky nemocné dívky

"Nikdo nevěděl, co jí je. Byly to roky, kdy jsme si sáhli na dno."

Potácejí se mezi pobyty v nemocnici a běžným životem, rytmus týdne je určován odběry, vyšetřeními a léky. Rodiny chronicky nemocných dětí to už tak nemají snadné a k tomu ještě musejí řešit učení. Ne vždy jim však školy vycházejí vstříc. „Na nás ale jako by zapomněli, kromě posledního měsíce v pololetí, kdy dcera psala třeba třiadvacet testů,“ říká paní Klára z Brněnska a sdílí svůj příběh.

Můj manžel byl s každým ze čtyř dětí půl roku na rodičovské, říká první dáma Islandu

"Když se narodí dítě, mají rodiče k dispozici dvanáct měsíců rodičovské dovolené, která se dělí rovnoměrně mezi oba rodiče," říká první dáma Islandu Elisa Reid.

Má čtyři děti ve věku mezi 14 a 6 lety a za manžela prezidenta. První dáma Islandu Eliza Reid je ale také novinářka a spisovatelka. Nedávno jí vyšla kniha s dlouhým názvem Tajemství sprakkar: Výjimečné Islanďanky a způsoby, jakými mění svět, kterou představila v Brně na Měsíci autorského čtení. „Snažíme se vybudovat férovější společnost, protože z toho nakonec těží všichni,“ říká Eliza Reid. „Můj manžel byl s každým z našich dětí půl roku na rodičovské, a byl to pro něj nejlépe strávený čas v životě.“