Když se děti chovají hrozně, nedělají to naschvál. Trestáním je nepřevychováme, tvrdí norský psycholog

„Děti, které mají vážné poruchy chování, nedokážeme převychovat tím, že je budeme trestat. Na to jsou zvyklé,“ říká psycholog Lars Lysker. V Norsku pracuje v jednom z center, které se zabývají pomocí obětem násilí, traumatu a prevencí sebevražd. Pracuje s dětmi a adolescenty, se kterými si jejich rodiče a učitelé nevědí rady. S jakými dětmi pracujete? Soustředím se na děti, které trpí takzvaným komplexním traumatem. Takových dětí je ve společnosti až překvapivě velké množství, ale značná část z nich uniká diagnostice. Jsou to často prostě zlobivé,

I členové rodiny mi někdy říkají: Měla bys mu dát pár facek aneb Vše, co jste chtěli vědět o ADHD, ale neměli jste se koho zeptat

ADHD neboli porucha pozornosti s hyperaktivitou. Asi každý už o ní někdy slyšel, někteří možná mají dítě s ADHD v okruhu přátel nebo rodiny. Jako každá porucha i ADHD vzbuzuje nejrůznější otázky. Jak se k takovým dětem chovat? Co dělat, a co naopak ne? Britská televize BBC natočila o ADHD sérii čtyř reportáží, které pak spojila do krátkého filmu. „Náš Dylan je jako takový ten králíček z reklamy na baterky. Všichni odpadávají, ale on jede, od rána do večera,“ vypráví hnědovlasá žena a další, sedící

Dobré, nebo špatné? Debata o domácích úkolech vře i v USA. Proti sobě stojí dva tábory

Ach, ty domácí úkoly. Jsou nutné, nebo zbytečné? Prospívají učení, nebo škodí? Debata nad domácí přípravou dětí zdaleka nehýbe rodičovskou veřejností jen v Česku. Dlouhodobý nejednoznačný vztah s úkoly mají i Spojené státy.  Některé zajímavé body diskuse shrnul článek The Cult of Homework v americkém časopise The Atlantic. Zhruba před sto lety se progresivní reformátoři odvolávali na to, že úkoly děti jen stresují a otupují, takže v některých státech byly na základních školách zakázány. Jenže pak přišla 50. léta 20. století a obavy, že

Učitel není nositelem pravdy, při matematice podle Hejného jsou aktivní hlavně děti. Reportáž z jedné hodiny

Jak probíhaly hodiny matematiky, když dnešní dospělí chodili na základní školu? Po krátkém opakování na úvod hodiny většinou učitel vyložil novou látku a pak se procvičovaly příklady. Hodiny, jaké zažívají dnešní děti, ale můžou vypadat úplně jinak – třeba jako u čtvrťáků na Základní škole Husova 170 v Jičíně. Je 8:55 a v ZŠ Husova 170 právě začíná druhá hodina. Do třídy 4.C vchází se zvoněním učitelka Kateřina Babíková. V plánu toho má dnes dost a pětačtyřicet minut vyčleněných na Hejného matematiku není

Zvládám to sám, pěšky to dám. Jak děti v Klecanech z „mamataxi“ přesedlaly na chůzi

Podle průzkumu organizace Pražské matky se průměrně 4 z 10 dětí dopravuje do školy autem. Až 80 % českých dětí se denně aktivně nehýbe ani hodinu. 46 % rodičů, kteří vozí děti autem, to má do školy méně než kilometr. A dopravní situace před mnoha českými školami připomíná každé ráno bitevní pole: velká těžká auta, nervózní spěchající rodiče, a tím zmatkem se prodírají malé děti s taškami, které nejsou pořádně vidět. Jde to ale i jinak. Heda Hovorková, matka dvou

Učitelství je řemeslo, dá se naučit, říká spoluzakladatel inovativního výcviku. Dobrý učitel klade důraz na vztahy

Ve školách chybějí učitelé. V běžné populaci zase existují lidé, kteří by rádi šli učit, ovšem chybí jim potřebné pedagogické vzdělání. Organizace Učitel naživo těmto lidem cestu před katedru umožňuje. Jen profesní přípravou nových učitelů to ale nekončí. „Je třeba, aby český vzdělávací systém prošel výraznou proměnou, a my jsme připraveni k ní přispět,“ říká jeden ze spoluředitelů organizace Jan Straka. Co to vlastně je, ten Učitel naživo? Jsme organizace, která chce prosazovat systematické změny ve vzdělávání. Za tímto účelem

Pak si společně vyrobíme dudy… Reportáž ze setkání fyzikářů, kteří chtějí učit lépe

Učitelství je někdy velmi osamělé povolání. Pedagogové tráví většinu času sami s dětmi, další hodiny jim pak sebere příprava. Někdy se jim proto stává, že upadávají do stereotypu. Projekt Elixír do škol nabízí učitelům fyziky možnost setkávání, vzájemné inspirace a sdílení dobré praxe a nápadů. Fyzikáři z celé České republiky tak mají šanci naučit se, jak lépe učit. Je čtvrtek, za pár minut půl čtvrté odpoledne, a ve fyzikální laboratoři Smíchovské střední průmyslové školy voní káva a čaj. Do třídy se pomalu

Aby fyzikáři učili poutavě a co nejvíc dětí rozumělo světu kolem sebe. Proto vznikl Elixír do škol

Fyzika, to je pro mnoho českých dětí možná taková druhá „matematika“ a jeden z nejméně oblíbených předmětů. Často se učí definice zpaměti, počítají příklady dosazováním do vzorečků. „Já sama jsem ve škole moc nechápala, proč se to mám učit. Za celou svou školní docházku jsem neviděla snad jediný pokus,“ říká Petra Prošková, ředitelka projektu Elixír do škol. „Přejeme si, aby dnešní děti zažívaly fyziku jinak, aby skrze prožitek z objevování a zkoumání lépe chápaly svět kolem sebe.“ Proč vůbec vznikl Elixír do

Syndrom vyhoření – strašák, který obchází sborovnami. Až 80 % učitelů má nakročeno k vyhoření, tvrdí psychologové

Do práce nastupují s velkým nadšením. Pracují s nasazením, přesčasy jim nevadí, o víkendech i po večerech vyhledávají novinky z oboru. Po nějaké době je ale doběhne chronický stres. Dostavují se pochyby o smyslu práce, obrovská únava, a spolu s ní přichází odpor, zapomětlivost, sklíčenost a nesoustředěnost. Se syndromem vyhoření se nejčastěji setkávají ti, kteří pracují s lidmi, tedy třeba lékaři, sociální pracovníci, právníci – nebo také učitelé. „Oči bez jiskry, za celý den se neusměje, často si stěžuje na únavu, nic ho nenadchne