Není družina jako družina: někde mají nabitý program, jinde jen čekají na rodiče. Jak to funguje tam, kde se nikdo nenudí?

Zoja Zlonická už dlouhá léta vede své oddělení družiny v jedné základní škole na okraji Prahy. Jak říká, její specialitou je pobyt venku, mimo školu. Se „svými“ dětmi chodí každé úterý na dvě hodiny do blízkého lesa, zbylá odpoledne pak tráví na divoké zahradě v sousedství školy, kterou má zapůjčenou k užívání od majitelů. „Tak děti, uklízejte, za chvíli vyrážíme,“ říká Zoja Zlonická svým třeťákům ze ZŠ Kunratice a o chvíli později se už šestnáct třeťáků rozbíhá po blízkém lese. Rychle utvoří

Víc hlav, víc ví, tvrdí Slávek s Petrou. Nejradši učí spolu, i když jsou každý odjinud

Ona žije v Praze, on v jižních Čechách. Ona učí přírodní vědy, on dějepis a češtinu. Přesto pravidelně spolupracují, sdílejí nápady, komunikují. Petru Boháčkovou a Slávka Horu spojuje chuť učit, jak nejlépe dokážou, vášeň pro zapojování informačních technologií do výuky a také blog, který od letošního ledna společně píší. Kdo se začne pídit po dobré radě, jak využít ve výuce tablety, které leží zaprášené ve skříni, dost dobře možná narazí právě na Petru Boháčkovou a Bohuslava Horu, kterému všichni říkají Slávek. Tito

Češi mají tendenci tolerovat násilí, v rodině ho zažívá 14 % českých dětí. Školy se učí, jak je rozpoznat a jak s nimi zacházet

Jak rozpoznat, jestli „problémové“ dítě v mojí třídě je špatně vychované, trpí nějakou poruchou, nebo se mu doma děje něco nepříjemného? A když už mám podezření, že ho doma bijí, je mým úkolem jeho situaci vyřešit? Na otázky, které si určitě alespoň někdy klade každý, kdo pracuje s dětmi, hledají odpověď učitelé a družináři ze školy v Praze 7. Pomáhá jim s tím Centrum LOCIKA. Družináře a družinářky obvykle ve škole před jedenáctou nepotkáte; většinu své práce odvádějí odpoledne. Možná proto se v půl

Bezpečné cesty do školy – šance pro pražské děti, jak zase chodit pěšky a bez rizika. Zapojte se

Dopravní situace poblíž některých pražských škol je skutečně neutěšená. Chybějí přechody, parkující auta zakrývají chodcům i řidičům výhled, k tomu různá nevábná zákoutí, kde se děti bojí. Kolem tři čtvrtě na osm navíc chaos výrazně zhoršují rodiče, kteří potřebují potomka přivézt autem nejlépe až do třídy. Už toho máte dost? Přihlaste svou školu do každoroční výzvy Bezpečné cesty do školy.  Podle průzkumu organizace Pražské matky, z. s. považuje čtvrtina dětí ze základních a středních škol v hlavním městě svou cestu do školy

Kam s ním? Na výběr střední školy už mnoho času nezbývá. Kariérní poradkyně sdílí své tipy pro rodiče

Prvního března 2020 je nejzazší termín, do kdy musejí žáci 9. ročníků doručit středním školám své přihlášky ke studiu. Některé děti už dlouho vědí, čemu se chtějí věnovat. Pak je tu ale masa těch, co v lepším případě mlhavě tuší a v horším vůbec nemají potuchy, kam je srdce táhne. A rodiče tedy stojí před nelehkou volbou: kam s ním? „Ze své pracovní zkušenosti musím říct, že naprostá většina osmáků absolutně netuší, co by chtěli dělat. Nemají představu, co obnáší studium které školy, nezvládnou

Třesky plesky, hezky česky. Jaké to je učit se v jazyce, který neznám? V českých školách je takových dětí 90 tisíc

Je osm ráno, krátce před Vánoci. Z okna třídy v Pernerově ulici v pražském Karlíně je výhled na vrch Vítkov a sochu Jana Žižky z Trocnova. Zatímco v ostatních třídách se už učí, v integrační jazykové třídě se děti teprve scházejí. Paní učitelka Lenka Kader Aghová vítá novinářskou návštěvu: „Děti, dnes tu máme hosta. Jmenuje se Lucie. Já se jmenuji Lenka. Jak se jmenuješ ty?“ Žáci v lavicích do tvaru písmene U se představují. Je tu Cristina, Nataška, Bi, Jara, Lisa, Dita, Maruška, Rodine – jsou

Traumatizované děti sedí v každé třídě. Často končí s nálepkou ADHD i s léky, říká psycholožka

Sprostě mluví, napadají spolužáky, jsou agresivní vůči učitelům – prostě „zlobí“. Nebo jsou naopak odpojené, většinu dne hledí z okna, neví, co se kolem nich děje ani co mají dělat. Tyto děti s náročným chováním často projdou celé kolečko organizací, aniž by se někdo skutečně vyptával na jejich podrobnou anamnézu. „Děti, které zažívají traumatické události, nám propadávají systémem. Neexistuje jednotná diagnostika a péče o ně,“ říká psycholožka Leona Jochmannová.  Ve své dizertační práci jste zkoumala takzvané „problémové“ děti. Co to bylo za

Kolik času před obrazovkou už je příliš, a jak ho omezit? Pár dobrých rad

Ať už máte před sebou několik hodin v autě a nechcete, aby je vaše batole prokřičelo, nebo jste uvázaní doma se třemi nemocnými dětmi, někdy prostě potřebujete trochu klidu, a v tu chvíli je úplně v pořádku, když dětem do ruky „strčíte“ tablet nebo telefon a necháte jim ho, jak dlouho chtějí. Jenže co když hodina na YouTube nestačí? Co když chtějí další… a další? Ptala se redaktorka Christina Caron z New York Times. Nicole Mains žije v Kalifornii. Když se narodil její nejmladší syn,

Děti a mladí lidé mění svět kolem sebe k lepšímu. No kdo by jim za to nepoděkoval, že. I vy můžete

Zalesňují Jeseníky postižené kůrovcovou kalamitou, dělají osvětu o duševních nemocech, navštěvují pravidelně děti s autismem. Řeč je o dětech a mladých lidech do 30 let, kteří se nějakým způsobem aktivně snaží zlepšit svět kolem sebe. Znáte někoho takového? Nominujte ho do letošního ročníku ceny Gratis Tibi. V latině to znamená Děkuji Ti.  Už od roku 2014 se nezisková společnost Člověk v tísni snaží ocenit mladé lidi, kterým není lhostejný svět, v němž žijí, a společně s partnery ceny jim poděkovat. Organizátoři vypisují