Jak přežít vánoční rodinné návštěvy? Buďte empatičtí a zařiďte si prostor pro sebe

Vánocům se přezdívá „svátky klidu“, což je poměrně paradoxní. I když člověk pomine veškeré to nakupování, uklízení, vaření a pečení, které jim předchází, zbývá tu ještě jeden strašák: rodinné návštěvy. I když svou rodinu upřímně milujeme a těšíme se na ni, stejně se často stane, že společný čas končí roztrpčením a hádkami. Jak tomu předejít? „Pokud mám trávit delší čas s rodiči, přesně už dokážu předvídat, jaký bude mít moje návštěva průběh. Pohár mojí trpělivosti obvykle přetéká po dvou dnech,“ píše

„Bylo, nebylo“ zní ve školkách stále častěji z úst seniorů. Kdo jsou čtecí babičky a dědečkové a jak se tam dostali?

K odpočinku po obědě patří v českých školkách neodmyslitelně čtení pohádek. A narůstá počet školek s čtecí babičkou nebo dědečkem. Kdo jsou tito lidé a jak to funguje? Přečti je iniciativa, která buduje vztah mezi generacemi a dělá radost dětem i starým lidem. Čtecích babiček a dědečků je momentálně nejvíc v Praze – něco kolem devadesáti. Program se ale rozjíždí i v Olomouci, Brně a Plzni a přibývají i další města.  Kolem poledne vládne na chodbách MŠ Perunova v Praze 3

Učení nekončí odchodem ze školy, lidé se musejí vzdělávat celý život. Mají k tomu v ČR podmínky?

Něco důležitého se v naší společnosti proměňuje: se vzděláním ze školy už nevystačíme celý život. Už dnes pracuje polovina Čechů v jiném oboru, než který vystudovala. A s postupující robotizací a rozvojem informačních technologií se to stane ještě běžnější. Češi celoživotnímu vzdělávání ještě nepřišli moc na chuť, a systém jim v tom ani příliš nepomáhá. O tom všem se diskutovalo na dalším kulatém stole SKAV a EDUin. Někteří z nás si ještě pamatují, jak to chodilo dřív: člověk prošel mateřskou a základní

Balíme, odcházíme. Ve škole se změnilo vedení a s ním úplně vše. Jak se s tím vypořádat?

Školu pro své dítě jste vybírali pečlivě. Obešli jste dny otevřených dveřích, hovořili s ředitelem i ostatními rodiči, ze školního vzdělávacího programu dokážete citovat, i když vás o půlnoci vzbudí. Přesně víte, jestli mají Hejného matematiku a čtou metodou sfumato, zda píší vázaným písmem, či používají Comenia Script. Zkrátka ještě než vaše dítě prošlo poprvé těmi velkými těžkými dveřmi, jste si prakticky jisti, že už není nic, čím by vás vaše škola mohla překvapit. Ale je to tak? Co když

Plášťům a rozšmajdaným bačkorám odzvonilo, v některých školách smí učitel před katedru jen v košili a saku

Šaty dělají člověka, a pedagoga dvojnásob. Nebo ne? Názory na to, jak formálně mají chodit oblečení pedagogové, se různí. Některé školy mají přísné dress cody i pro studenty.  Vzpomínáte, jak vypadala vaše učitelka nebo učitel na základní škole? Pokud jste svou docházku zahájili v 70. nebo 80. letech, pravděpodobně jste se setkali s osobou neurčitého věku, oblečenou do beztvarého oděvu. U dam „letěly“ šaty nebo sukně s halenkou z polyesterových tkanin, jednobarevné i s poněkud psychedelickými vzory. Pánové nosívali trička s límečkem nebo košile –

Proč mladí Estonci excelují v mezinárodních testech PISA? Země vsadila na „vše podstatné jsem se naučil ve školce“

Tento týden byly zveřejněny výsledky testů PISA, které zkoumají, jak jsou na tom patnáctiletí žáci z téměř 80 zemí světa v různých oblastech vzdělávání. Na prvních místech se tradičně objevují země jako je Kanada, Japonsko, Nizozemsko nebo Finsko. Ve dvou ze tří oblastí ale letos zvítězilo Estonsko, pobaltský stát, který má zhruba stejně obyvatel jako Praha a prošel složitou postsovětskou transformací. Jak je možné, že co se týče vzdělání, je tato malá země v současné Evropě prakticky bez konkurence? Situaci

Jak vést dítě k dobrým mravům? Neříkejte mu „to nedělej“, přichyťte ho u toho, když se chová dobře

Dloubání se v nose, skákání druhým do řeči, nezdravení, srkání a mlaskání u stolu… Děti mají široký repertoár otravných zvyků a zlozvyků. Rodičům s nimi lezou neskutečně na nervy, a oni zase dítě rozčilují ustavičným umravňováním a peskováním. Lze vůbec docílit toho, aby se děti chovaly lépe, aniž bychom je pořád „prudili“? „Jako dětský psychiatr jsem strávil neuvěřitelnou spoustu času studiem vývojové psychologie a lidského chování, takže byste asi předpokládali, že znám všechny studie na téma efektivních rodičovských praktik, a

Narušitel systému: příběh o neutišitelném vzteku a touze po lásce

Není to film, na který by se dívalo snadno, a některé vypjaté momenty představují až fyzicky nepříjemný divácký zážitek. Přesto se německý snímek Narušitel systému bude účastnit bojů o Oscara, a není bez šancí, už jen kvůli hereckému výkonu teprve jedenáctileté Heleny Zengel. Narušitel systému je sondou do života a prožívání takzvaných „narušených dětí“. Devítiletá Benni má zlaté vlasy, tvář anděla, a v „papírech“ punc dítěte, které už nechce přijmout žádný dětský domov ani krizové centrum v okolí. Na polepšovnu je moc

Šikana už nezačíná podraženou nohou na hřišti. Ubližuje se s mobilem v ruce, zažije to téměř každé druhé české dítě

Když se řekne šikana, vystrašený rodič si obvykle představí školní aktovku v kaluži, svačinu v odpadkovém koši, roztrhnutou bundu nebo modřinu pod okem. Jenže podle českých výzkumníků i učitelů už často šikana nezačíná podraženou nohou na hřišti nebo posmíváním v holčičí šatně. Současné děti vyrůstají s mobilem v ruce a stejně, jako si na něm umějí vyhledávat Přemyslovce nebo videa světových parkuristů, umějí si s ním navzájem ublížit. Příběh č. 1 – zamilovaná Johanka Sedmačka Johanka se zamilovala do osmáka