Pavel Kraemer

Vystudoval teoretickou matematiku na MFF UK. Učil a učí v inovativních školách u nás, v Německu, Švýcarsku a na Ukrajině. Založil Institut pro podporu inovativního vzdělávání, vzdělává a mentoruje učitele a ředitele.

Jak důležitý je v životě dítěte učitel? Moderní pedagogika ho upozaďuje, ale tradiční kultury ho staví na piedestal…

Děti se mají především učit samy, zní silný hlas v současné pedagogice. Učitel ať je jen jejich průvodce, který jim na této cestě nepřekáží. Stačí, když umí vytvořit správné podmínky, a každé dítě si již svou cestu k učení najde. Učitel maximálně tuto cestu „jistí“ a spíše se celkově upozaďuje. Tradičně se ale role učitele pojímala úplně jinak. Na čem je založené odvěké přesvědčení mnoha kultur, že je na vztahu učitel-žák až něco posvátného a že nejde z opravdového učení vymýtit? Zde je

Jak zjistit, co žák opravdu umí? Portfolio! Alternativa k testování, která skoro nemá chybu

Známkování má své mouchy, to už vědí skoro všichni. Dokonalé není ani slovní hodnocení, vždy může narazit na limity subjektivního pohledu učitele. Ale existuje jeden způsob, jak prokazovat znalosti a dovednosti žáka, proti kterému se nedá nic moc namítnout. Portfolia. Měkký nástroj, kterým jde „natvrdo“ ukázat, co žák opravdu umí, aniž by si při tom musel lehat do Prokrustova lože testování. Ač portfolia prakticky nemají chybu, jsou stále ve školách okrajovou záležitostí. I to má své důvody. Pro dnešní dobu

Mají učitelé dětem říkat, co je dobré, nebo je mají nechat být? Dva názory v pedagogice

Má učitel právo říkat ve škole svůj názor, a co když je tento názor v rozporu s přesvědčením rodičů? To se nedávno stalo předmětem debaty, když po vzoru veganky a učitelky mateřské školy Michaely Vincourové některé děti přestaly jíst maso, což rozzlobilo jejich rodiče. Ale další, a možná ještě zajímavější otázka zní: má učitel vést a formovat děti prostřednictvím svých názorů, hodnotových postojů? Má jim říkat, co je správné, nebo se má upozadit a ponechat jim prostor, aby samostatně rozvinuly vlastní kritické

Počátky waldorfské školy: V přítomnosti zakladatele se děti okamžitě stávaly chytřejšími, říkají pamětníci

Do první waldorfské školy založené v roce 1919 v německém Stuttgartu chodily ze čtyř pětin děti dělníků továrny na cigarety Waldorf Astoria. Byla společným počinem dvou přátel, ředitele továrny Emila Molta a zakladatele waldorfského školství Rudolfa Steinera. Jejich záměrem nebylo poskytnout chudým dětem drobty nejzákladnějšího vzdělání a pár praktických dovedností. Škola jim měla dát znalosti a dovednosti srovnatelné s těmi, které se dostávaly vyšším vrstvám. Ba co víc. Cílem nebylo nic menšího než zvrátit materialismus doby a vychovávat celistvé svobodné bytosti. Klíčová byla

Tři druhy rodičů, kteří posílají děti do alternativních škol: úspěšní, sentimentální a pohodáři

O alternativních rodičích se ví, že jim moc nezáleží na školním prospěchu jejich dětí. Ale co za tím je? Jsou snad lhostejní k tomu, jak to s potomkem v životě dopadne? Tady se dozvíte víc o tom, jak přemýšlejí.  Ještě do nedávné doby nejpočetnější skupinou rodičů byli lidé vyznávající filozofií „co člověka nezabije, to ho posílí“. Sami zažili tvrdou školu a třeba i ponižování, ale říkají: „Přežil jsem to, a kdoví co by ze mě jinak bylo.“ Myslí si, že škola, která

Když děti dělají divadlo jen tak z ničeho a při tom zlobí. Hlavně je neumravňovat, to je intuitivní pedagogika

Co kdybychom zkusili s dětmi udělat divadelní představení jen tak z ničeho a bez omezení, napadlo mě, a tak jsme do školy pozvali na týden německého lektora intuitivní pedagogiky a divadelníka Lukase Königa, aby to zařídil. Postupy nebo spíš zdánlivá absence postupů tohoto pedagogického směru by se mohly ke spontánnímu dětskému divadlu dobře hodit, říkal jsem si. Důležité je děti nijak neumravňovat, i když zlobí. Jde o to integrovat zlobení do hry. Myslím, že se to povedlo. Lukas König je jeden z

Tahle škola není pro kluky: Nemají prostor, pohyb ani svobodu myšlení. Jako společnost na to doplácíme

V dnešní škole jsou dívky úspěšnější, a mnozí kluci si tak odmalička zvykají na pocit, že jsou k ničemu. Výuka je vedená způsobem, který jim neumožňuje přirozeně projevit své „klučičí“ kvality, nemají ve škole mužské vzory. Množí se případy, kdy holky kluky zesměšňují, ponižují, dokonce i bijí. Co s tím? Školy jsou různé a učitelé učí různě. Přesto se dá říci, že stále převládá tradiční frontální model výuky. A ten silně nevyhovuje chlapcům a zdá se více šitý na míru dívkám. V tomto

Pavel Kraemer: Thaletovu větu sice v životě nebudete potřebovat, ale… Proč by se v moderní škole mělo brát i klasické učivo

S mírnou nadsázkou se dá říct, že skoro celá látka druhého stupně základní školy je veskrze nepraktické učivo. V tom smyslu, že jej v životě žáci neuplatní. Nebo snad nějak využíváte rovnice či Mendělejevovu tabulku prvků? Neobejdete se bez znalosti historie antického Řecka nebo klasifikace mechů a lišejníků? To jsou jen namátkové příklady, našlo by se hodně dalších. Předměty na druhém stupni nejsou nic jiného než vědní obory v malém. Je to pozůstatek elitního vzdělání akademického střihu pro zlomek společnosti. Učivo, které bylo původně

Summerhill: Legendární škola, kde děti za krádež dostávaly odměnu. Jak funguje vzdělávání postavené na hlavu?

Děti mají problémy, protože mají problémové rodiče a chodí do problémových škol. Když je necháte na pokoji, vše se spraví. Pokud tedy už není pozdě. Zhruba takto se dá shrnout vize legendární britské „svobodné“ školy Summerhill. Takto taky začíná předmluva ke slavné knize o Summerhillu. Napsal ji jeden ze žáků školy, který do svých jedenácti let o čtení a psaní neprojevil žádný zájem – a škola ho nechala být. Tak to totiž v Summerhillu chodí. Když děti neprojevují zájem o učení,