Pavel Kraemer

Vystudoval teoretickou matematiku na MFF UK. Učil a učí v inovativních školách u nás, v Německu, Švýcarsku a na Ukrajině. Založil Institut pro podporu inovativního vzdělávání, vzdělává a mentoruje učitele a ředitele.

Pavel Kraemer: Škoda, že z dnešní školy téměř zmizely klasické prameny. Vzdělání si nevygooglujeme

Dnešní děti ve škole zpracovávají velké množství referátů. Informace si skoro vždy hledají na internetu. Výsledek bývá chabý a já se nedivím. Děti mají čerpat ze suchopárných zdrojů, a vytvářet přitom živé referáty. Není to absurdní? Není přece jen lepší klasické vzdělání? Vezměme si historii a filozofii antického Řecka. Fascinují nás. Pokud se tedy o nich dozvídáme z živých pramenů. Učebnice dějepisu nebo wikipedie v sobě ale moc života nemívají. Jsou to kompiláty kompilátů. Děti moc nebaví a pro vzdělání

Podle čeho poznáte waldorfskou školu a jak se liší od montessori? Malý rozcestník pro rodiče hladové po vzdělávání

Slovo waldorf a montessori zná už dnes zřejmě každý rodič. Ale na čem jsou tyto hlavní vzdělávací alternativy postavené a čím se od sebe liší, to laik často neví. Není divu. Kdo tyto školy neprozkoumal osobně a na vlastní oči, nemůže mít jinou než velmi vágní představu. A když vám o nich někdo vypráví, je to nejspíš specialista na jeden z těchto proudů (a asi i příznivec), takže je porovnat ani nedokáže. V tomto článku, již třetím ze série věnované výběru školy, se tedy pouštím do

Dobrou školu poznáte tak, že se do ní hlásí víc dětí, než může přijmout. Jak se do ní tedy dostat?

Výběr základní školy v tomto období vrcholí. Besedy na toto téma praskají ve švech. Tento článek popisuje situaci, na kterou při hledání vhodné školy narazíte, a poučí vás, jaké jsou možnosti dostat dítě do školy, která má plno. Základem je mít jasnou vizi a nevzdat to. V místech, kde je hodně škol na dosah, třeba v Praze, ale i jiných velkých městech a městských aglomeracích, poznáte dobrou školu podle toho, že je plná a nedá se do ní snadno dostat. Rodičům na vzdělání

Výběr školy pro budoucího prvňáka? Základ je, aby rodiče znali sami sebe a měli jasno v hlavě

Máme v Česku celkem hustou síť škol. A rodiče čím dál víc řeší, do jaké z nich svého prvňáka poslat. Není to jako dřív, kdy to byla skoro automaticky ta nejbližší. Někde, jako třeba v Praze a okolí, je možností hodně, jinde je volba mezi dvěma možnými školami… V každém případě se hodí si výběr školy ujasnit. Základem je vědět, co jako rodiče chceme – a jací jsme. Dnešní rodiče, kteří vybírají školu pro své dítě, mluví nejčastěji o tom, že chtějí školu, kde

Jak důležitý je v životě dítěte učitel? Moderní pedagogika ho upozaďuje, ale tradiční kultury ho staví na piedestal…

Děti se mají především učit samy, zní silný hlas v současné pedagogice. Učitel ať je jen jejich průvodce, který jim na této cestě nepřekáží. Stačí, když umí vytvořit správné podmínky, a každé dítě si již svou cestu k učení najde. Učitel maximálně tuto cestu „jistí“ a spíše se celkově upozaďuje. Tradičně se ale role učitele pojímala úplně jinak. Na čem je založené odvěké přesvědčení mnoha kultur, že je na vztahu učitel-žák až něco posvátného a že nejde z opravdového učení vymýtit? Zde je

Jak zjistit, co žák opravdu umí? Portfolio! Alternativa k testování, která skoro nemá chybu

Známkování má své mouchy, to už vědí skoro všichni. Dokonalé není ani slovní hodnocení, vždy může narazit na limity subjektivního pohledu učitele. Ale existuje jeden způsob, jak prokazovat znalosti a dovednosti žáka, proti kterému se nedá nic moc namítnout. Portfolia. Měkký nástroj, kterým jde „natvrdo“ ukázat, co žák opravdu umí, aniž by si při tom musel lehat do Prokrustova lože testování. Ač portfolia prakticky nemají chybu, jsou stále ve školách okrajovou záležitostí. I to má své důvody. Pro dnešní dobu

Mají učitelé dětem říkat, co je dobré, nebo je mají nechat být? Dva názory v pedagogice

Má učitel právo říkat ve škole svůj názor, a co když je tento názor v rozporu s přesvědčením rodičů? To se nedávno stalo předmětem debaty, když po vzoru veganky a učitelky mateřské školy Michaely Vincourové některé děti přestaly jíst maso, což rozzlobilo jejich rodiče. Ale další, a možná ještě zajímavější otázka zní: má učitel vést a formovat děti prostřednictvím svých názorů, hodnotových postojů? Má jim říkat, co je správné, nebo se má upozadit a ponechat jim prostor, aby samostatně rozvinuly vlastní kritické

Počátky waldorfské školy: V přítomnosti zakladatele se děti okamžitě stávaly chytřejšími, říkají pamětníci

Do první waldorfské školy založené v roce 1919 v německém Stuttgartu chodily ze čtyř pětin děti dělníků továrny na cigarety Waldorf Astoria. Byla společným počinem dvou přátel, ředitele továrny Emila Molta a zakladatele waldorfského školství Rudolfa Steinera. Jejich záměrem nebylo poskytnout chudým dětem drobty nejzákladnějšího vzdělání a pár praktických dovedností. Škola jim měla dát znalosti a dovednosti srovnatelné s těmi, které se dostávaly vyšším vrstvám. Ba co víc. Cílem nebylo nic menšího než zvrátit materialismus doby a vychovávat celistvé svobodné bytosti. Klíčová byla

Tři druhy rodičů, kteří posílají děti do alternativních škol: úspěšní, sentimentální a pohodáři

O alternativních rodičích se ví, že jim moc nezáleží na školním prospěchu jejich dětí. Ale co za tím je? Jsou snad lhostejní k tomu, jak to s potomkem v životě dopadne? Tady se dozvíte víc o tom, jak přemýšlejí.  Ještě do nedávné doby nejpočetnější skupinou rodičů byli lidé vyznávající filozofií „co člověka nezabije, to ho posílí“. Sami zažili tvrdou školu a třeba i ponižování, ale říkají: „Přežil jsem to, a kdoví co by ze mě jinak bylo.“ Myslí si, že škola, která